8 Tdo 1454/2013
Datum rozhodnutí: 15.01.2014
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoník, § 2 odst. 5, 6 tr. ř.




8 Tdo 1454/2013-31 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2014 o dovolání obviněného M. I., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 11 To 254/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 25/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. I. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 2 T 25/2013, byl obviněný M. I. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
společně s obviněnou V. Z., v době od 26. 10. 2012 od 17.00 hod. do 27. 10. 2012 do 11.30 hod. v B., T., nejprve obviněný M. I. vyrazil vstupní dveře do neobývaného bytu v přízemí domu, a zatímco obviněná V. Z. hlídala před domem, donesenou pilkou na železo uřezal měděné trubky od topení, poté společně nařezané trubky naložili na dvoukolák a prodali ve sběrně druhotných surovin, čímž vlastníku bytu, Město B., způsobili na poškozeném bytu škodu ve výši 10.000,- Kč a na poškozených dveřích od bytu škodu ve výši 800,- Kč.

Za uvedený přečin krádeže a dále za přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 11. 2012, sp. zn. 1 T 129/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 12 To 507/2012, byl obviněný M. I. odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 11. 2012, sp. zn. 1 T 129/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 12 To 507/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné V. Z., jakož i o náhradě škody.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 11 To 254/2013, odvolání podané proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně obviněným M. I. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. I. prostřednictvím obhájce JUDr. Františka Kollmana z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Obviněný namítl, že v průběhu přípravného řízení ani v řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno spáchání skutku, který mu kladla za vinu obžaloba, zejména, že se skutku dopustil právě on, a že orgány činné v trestním řízení dostatečně nezohlednily všechny okolnosti, které korespondovaly s jeho obhajobou. Obviněný zejména zdůraznil, že jeho doznání učiněné v přípravném řízení bylo vynuceno vyšetřujícími policisty jak od něj, tak i od spoluobviněné V. Z. Nepravdivost doznání opřel o skutečnost, že spoluobviněná vypověděla o odevzdání trubek do sběrny druhotných surovin S. v B., avšak vyšetřovatel si neověřil, že v té době již byla tato sběrna uzavřena. Obviněný zmínil, že z výpovědí svědků Š. M. a P. D. vyplynulo, že v předmětnou noc se z uvedeného bytu stěhovali K. a že krádež měl spáchat J. K., zatímco obviněné před domem nikdo neviděl. Obviněný soudům vytkl, že tyto skutečnosti pominuly, nezkoumaly je a zamítly jeho návrh na doplnění dokazování výslechem svědků J. B. a H. P., čímž zkrátily jeho právo na spravedlivý proces. Soudy podle jeho názoru zcela přehlédly a neprokázaly prodej předmětných měděných trubek v jakékoli sběrně, a to i přesto, že soud prvního stupně opatřil svědectví ze sběren v okolí B. Najisto nebylo postaveno ani to, kdy měl obviněný měděné trubky odřezat a z bytu odnést, když žádným ze svědků nebyl na místě činu viděn. Rovněž ocenění škody nebylo provedeno znaleckým posudkem, ale odborným odhadem topenáře, který podle soudu posuzoval, kolik by stála montáž a zprovoznění etážového topení, a nebylo tedy prokázáno, že způsobená škoda je ve výši 10.000,- Kč.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 2 T 25/2013, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 12 To 507/2012 (správně ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 11 To 254/2013 pozn. Nejvyššího soudu ), zrušil a věc vrátil k novému projednání se závazným právním názorem.

Jestliže vedle tohoto dovolání obviněný si sám sepsal vlastní podání, Nejvyšší soud k tomuto textu obviněným ručně napsanému připomíná, že jej nelze považovat za dovolání, neboť obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný podle § 125 odst. 3 tr. ř. poučen [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Nejvyšší soud z poučení obsaženého v napadeném usnesení odvolacího soudu shledal, že soud druhého stupně své poučovací povinnosti dostál (viz strana 4 napadeného usnesení). Z těchto důvodů Nejvyšší soud tato neformální podání sepsaná obviněným neřezkoumával.

Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělení, že se k podanému dovolání, jež mu bylo v opise doručeno dne 4. 12. 2013, nebude písemně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále proto zkoumal, zda bylo uplatněno v souladu s označeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912).

Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 ze dne 9. 4. 2003, III. ÚS 732/02 ze dne 24. 4. 2003, II. ÚS 760/02 ze dne 9. 12. 2003, III. ÚS 282/03 ze dne 30. 10. 2003, IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004). Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což je tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005).

Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).

Nejvyšší soud s ohledem na vymezené principy zdůrazňuje, že z odůvodnění napadených rozhodnutí i obsahu spisu je zřejmé, že soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu, neboť vyslechly řadu svědků, včetně policistů nařčených obviněným z donucování k výpovědi, kteří ve věci mohli podat potřebné informace k protokolům z úředních záznamů sepsaných podle § 158 odst. 6 tr. ř., v nichž obvinění vystupovali jako podezřelí (č. l. 4 a 6). Soud prvního stupně výpovědi obou podezřelých z přípravného řízení při hlavním líčení ze dne 13. 3. 2013 přečetl s ohledem na obsahové náležitosti vyplývající z protokolu o tomto hlavním líčení (č. l. 80 až 84) zjevně v souladu s podmínkami vymezenými v § 211 odst. 6 tr. ř. ve znění zákona č. 459/2011 Sb. účinného od 1. 1. 2012.

Soud prvního stupně rovněž s ohledem na námitky obviněného prokazoval, zda uvedená doznání byla od obviněných vynucena. Podle výsledků provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že vynucování doznání ze strany orgánů činných v trestním řízení bylo výsledky provedeného dokazování vyvráceno (srov. stranu 5, 6, 7 až 8 rozsudku soudu prvního stupně; č. l. 5, 8 až 9, 18 až 19, 22 až 23). Soudy však nejen tyto, ale i všechny další ve věci opatřené důkazy posuzovaly v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu, a proto Nejvyšší soud shledal dokazování za provedené v souladu se zásadami vymezenými v těchto ustanoveních. V důsledku tohoto zjištění jen pro úplnost konstatuje, že v posuzované věci nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, protože skutkové závěry, nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1800/2010 ze dne 19. 8. 2010).

Nejvyšší soud, když posoudil dovolání podle jeho obsahu, v němž obviněný oproti soudům nižších stupňů odlišně hodnotil některé svědecké výpovědi, resp. z nich vyvozoval odlišné skutkové závěry, a zdůrazňoval význam a důležitost výslechů svědků svědčících v jeho prospěch, těmito argumenty usiloval o změnu skutkových zjištění ve svůj prospěch především tvrzením, že on není osobou, která předmětný přečin spáchala. Lze jen připomenout, že za důvod mimo jiné uváděl i to, že se na místě činu v době spáchání jednotlivých skutků nenacházel a že sběrné suroviny, v nichž měla spoluobviněná odcizené měděné potrubí odevzdat, byly v tuto dobu mimo provoz, jakož i za nedostačující považoval důkaz, jímž soudy zjišťovaly výši škody. V kontextu takto vznesených argumentů Nejvyšší soud shledal, že obviněný své výhrady soustředil především na to, že soudy neakceptovaly jeho vlastní verzi, podle níž se nedopustil činu kladeného mu za vinu, protože ho spáchala jiná osoba, a pokud se k činu v postavení podezřelého doznal, byl k takovému doznání jak on, tak i spoluobviněná donucen vyslýchajícími policisty. Ve vztahu k zjištěné škodě namítal nevhodnost odborného vyjádření s požadavkem na zpracování znaleckého posudku.

Jelikož obviněný své dovolání opřel o § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak výhrady v něm soustředil proti vedení dokazování a způsobu hodnocení důkazů podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., nevhodnosti odborného vyjádření § 105 tr. ř. s požadavkem na zpracování znaleckého posudku, vytýkal procesní vady, a tudíž nenaplnil obecná kritéria vymezující dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem k tomu nemají tyto námitky právní povahu, a proto nekorespondují nejenom s označeným, ale ani s žádným jiným důvodem vymezeným v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a dovolací soud neměl důvod předmětná rozhodnutí z podnětu takto mimo označený dovolací důvod podaného dovolání meritorně přezkoumávat.

Nejvyšší soud na základě shora rozvedených skutečností dovolání obviněného M. I. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. ledna 2014

Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová