8 Tdo 1439/2016
Datum rozhodnutí: 14.12.2016
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst 4 písm. c) tr. zákoníku, § 228 odst. 1 tr. zákoníku, § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, § 234 odst. 1 tr. zákoníku



8 Tdo 1439/2016-89

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2016 o dovoláních obviněných P. H. a Z. M. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2016, sp. zn. 9 To 171/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 125/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. H. a Z. M. odmítají .
Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 12. 2015, sp. zn. 2 T 125/2015, byli obvinění P. H. , Z. M. , E. O. a P. K. uznáni vinnými jednáním, podrobně popsaným v bodech I. až IV. výroku o vině. U všech dílčích skutků se jednalo o trestnou činnost obdobného charakteru (za niž byli první tři jmenovaní obvinění odsouzeni v jiných, ve výroku přesně specifikovaných trestních věcech), přičemž oba dovolatelé svým mimořádným opravným prostředkem napadli pouze tato dílčí jednání:

I. 1) obžalovaní P. H. a Z. M. [bod II./3 obžaloby]

v době od 7. 12. 2013 do 9. 12. 2013 v P. po předchozí vzájemné dohodě a v zištném úmyslu nezjištěným způsobem přestříhali kovové mříže u balkónových dveří skladu koloniálu na adrese P. Č. p., rozbili skleněnou výplň balkónových dveří, přičemž poškodili i dveře samotné, vnikli do skladu prodejny, přičemž došlo k poškození dalších dveří a odcizili odtud firemní razítko prodejny, zboží v celkové hodnotě 60 121 Kč a pokladnu v hodnotě 200 Kč, včetně finanční hotovosti ve výši 2 000 Kč, čímž způsobili poškozenému provozovateli J. T., celkovou škodu poškozením ve výši 8 598 Kč, škodu odcizením ve výši 62 321 Kč,

I. 3) obžalovaní P. H. a Z. M. [bod II./5 obžaloby]

v době od 14:00 hodin dne 31. 12. 2013 do 06:10 hodin dne 2. 1. 2014 v P. po předchozí vzájemné domluvě v zištném úmyslu nezjištěným způsobem rozbili skleněnou výplň balkónových dveří u koloniálu na adrese P. Č. p., přičemž poškodili i balkónové dveře, následně vnikli do skladu koloniálu, přes který se dostali do prodejny, kde odcizili 133 ks Kinder vajíčko v celkové hodnotě 2 472 Kč; 3 ks zubní pasty v celkové hodnotě 72 Kč; 8 ks DVD v celkové hodnotě 392 Kč; 2 ks DVD v celkové hodnotě 118 Kč, 1 ks DVD v celkové hodnotě 99 Kč; 2 ks DVD v celkové hodnotě 138 Kč; 3 ks DVD v celkové hodnotě 237 Kč; 1 ks Harlekýn v celkové hodnotě 130 Kč; 1 ks Harlekýn v celkové hodnotě 75 Kč; 120 ks lízátko s tetováním v celkové hodnotě 360 Kč; 399 ks Žvýkačky v celkové hodnotě 1 197 Kč; 244 ks Žvýkačky Orbit v celkové hodnotě 3 172 Kč; 42 ks Tic-tac v celkové hodnotě 504 Kč;2,45 kg Salám Turista v celkové hodnotě 355 Kč; 3,14 kg Salám Gothaj v celkové hodnotě 314 Kč; 13 ks Sýr Eidam 100g v celkové hodnotě 312 Kč; 2,85 kg Sýr Eidam cihla v celkové hodnotě 546 Kč; 6 ks Salám Tygr 500g v celkové hodnotě 210 Kč; 4,90 kg Salám Výrobní v celkové hodnotě 245 Kč; 1,50 kg Salám Junior v celkové hodnotě 146 Kč; 3 ks Sušenky ml. v celkové hodnotě 72 Kč; 65 ks Bonbony v celkové hodnotě 1 105 Kč; 10 ks Kakao v celkové hodnotě 330 Kč; 4 ks Kočičí jazýčky v celkové hodnotě 88 Kč; 35 ks čokoláda Orion v celkové hodnotě 775 Kč; 53 ks Nescafé 3v1 v celkové hodnotě 265 Kč; 11 ks Křupky 100g v celkové hodnotě 154 Kč; 79 ks Sušenky v celkové hodnotě 1 738 Kč; 13 ks Club sušenky v celkové hodnotě 286 Kč; 30 ks Miňonky v celkové hodnotě 330 Kč; 18 ks Polom. sušenky v celkové hodnotě 234 Kč; 29 ks Řezy Mila v celkové hodnotě 319 Kč; 30 ks Lentilky v celkové hodnotě 360 Kč; 69 ks Božkov 004 l v celkové hodnotě 1 380 Kč; 9 ks Podravka v celkové hodnotě 162 Kč; 38 ks Puding prášek v celkové hodnotě 228 Kč; 5 ks Strouhanka 500g v celkové hodnotě 70 Kč; 49 ks Zapalovač v celkové hodnotě 490 Kč; 27 ks Zápalky v celkové hodnotě 54 Kč; 39 ks Čokoláda Orion v celkové hodnotě 1 131 Kč; 32 ks Čokoláda Orion v celkové hodnotě 244 Kč; 2 ks Ledová káva v celkové hodnotě 48 Kč; 17 ks sýr Smetanito v celkové hodnotě 595 Kč; 6 ks sýr Veselá kráva v celkové hodnotě 234 Kč; 9 ks Vánoční figurka v celkové hodnotě 225 Kč; 2 ks Vánoční kalendář v celkové hodnotě 190 Kč; 29 ks Vánoční figurka v celkové hodnotě 841 Kč; 32 ks Malý Mikuláš v celkové hodnotě 220 Kč a 4 ks dětských časopisů v celkové hodnotě 320 Kč, čímž způsobili provozovateli J. T. celkovou škodu poškozením ve výši 10 360 Kč, škodu odcizením ve výši 23 479 Kč,

I. 4) obžalovaný Z. M. po předchozí vzájemné domluvě se samostatně stíhaným M. V. [bod II./7 obžaloby]

v době od 5:00 hodin dne 9. 1. 2014 do 7:30 hodin dne 11. 1. 2014 v obci B.-H., okr. P., v zištném úmyslu u kolny využívané rekreační chaty vypáčili petlici, čímž poškodili dveře a způsobili škodu ve výši 650 Kč, vnikli dovnitř a odcizili odtud hoblovku s protahovačkou zn. Woodstar v hodnotě 4 000 Kč, pokosovou pilu nezjištěné značky v hodnotě 2 000 Kč, svářečku na plasty v kufru nezjištěné značky v hodnotě 800 Kč, svářečku na měděné trubky nezjištěné značky v hodnotě 1 000 Kč, 100 m el. Kabelu 3 x 1,5 CYKY v hodnotě 1 400 Kč, autobaterii 45 Ah nezjištěné značky v hodnotě 300 Kč, a dále se pokusili vypáčit masivní dřevěné dveře do chaty, které tím rovněž poškodili a způsobili tak škodu ve výši 1 550 Kč, do chaty se jim však vniknout nepodařilo, čímž vlastníku D. K. způsobili škodu odcizením ve výši 9 500 Kč a celkovou škodu poškozením ve výši 2 200 Kč,

I. 22) obžalovaní Z. M. a E. O. [bod II./33 obžaloby]

v době od 19:30 hodin dne 12. 5. 2014 do 6:30 hodin dne 13. 5. 2014 v D., okres P., v zištném úmyslu a po předchozí vzájemné domluvě překonali oplocení rodinného domu na adrese V Z., o výšce 160 cm, a z volně přístupného zahradního domku odcizili pánské horské jízdní kolo zn. Olpran Fighter v hodnotě 5 600 Kč ku škodě vlastníka domku a kola T. P.,

I. 23) obžalovaní Z. M. a E. O. po předchozí vzájemné domluvě s odděleně stíhanou J. R. [bod II./34 obžaloby]

v době od 22:00 hodin dne 12. 5. 2014 do 04:48 hodin dne 13. 5. 2014 v D., okres P., v zištném úmyslu nezjištěným způsobem vypáčili uzamčené vstupní plastové dveře panelového domu na adrese Z. P., čímž způsobili společenství vlastníků jednotek pro dům v D., IČ: 27076741, škodu ve výši 950 Kč, následně sešli do volně přístupného suterénu domu, kde pod schodištěm uvolnili pásky, kterými bylo kolo zn. Merida v hodnotě 5 000 Kč připoutáno k vozíku, a kolo odcizili ke škodě poškozeného F. K.,

I. 31) obžalovaní P. H. a Z. M. a E. O. [bod II./43 obžaloby]

dne 3. 6. 2014 v době od 12:45 hodin do 12:55 hodin v obci N. K., okres P., v zištném úmyslu a po předchozí vzájemné domluvě obžalovaní H. a M. nezjištěným způsobem bez užití násilí vnikli do uzamčeného vozidla zn. Peugeot Boxer, které bylo zaparkováno na náměstí a odcizili z něho plátěnou kabelu v hodnotě 200 Kč, ve které byl uložen Ipod 2, stříbrné barvy v hodnotě 11 800 Kč, klíče od osobního automobilu Škoda Superb, v hodnotě 3 000 Kč, 15 ks klíčů od bytu, zaměstnání a chaty v celkové hodnotě 300 Kč, flash disk v hodnotě 50 Kč a 10 ks příslušenství k Iphone a Ipadu vše originál zn. Apple, v celkové hodnotě 2 000 Kč, čímž J. K. způsobili odcizením věcí celkovou škodu ve výši 17 350 Kč, přičemž následně pro ně na místo na základě předchozí domluvy přijel obžalovaný O., vědom si toho, že obžalovaní H. a M. jdou odcizit nějaké věci a on jim pomůže s jejich odvozem, přičemž odcizené věci naložili do vozidla obžalovaného O. a z místa odjeli,

I. 32 obžalovaní P. H. a Z. M. a E. O. [bod II./44 obžaloby a bod II. /45 obžaloby]

a) v době od 12:45 hodin dne 3. 6. 2014 do 17:00 hodin dne 4. 6. 2014 v P. V., v zištném úmyslu a po předchozí vzájemné domluvě za pomoci shodného klíče, který předtím odcizili z vozidla tov. zn. Peugeot Boxer, v obci N. K., jak je uvedeno shora, obžalovaní H. a M. překonali uzamčené vchodové dveře do bytu ve 4. patře na adrese V. a odcizili odtud J. K. Klíče od vozidla VW Golf Variant, v hodnotě 300 Kč a fotoaparát zn. Nikon v hodnotě 2 000 Kč, O. K. pak pánské hodinky zn. Wenger v hodnotě 3 000 Kč, finanční hotovost ve výši 3 000 Kč, kabát v hodnotě 500 Kč, sluneční brýle zn. Porsche Design v hodnotě 200 Kč, 3 ks klíčů od osobního vozidla zn. BMW, v celkové hodnotě 1 000, velký technický průkaz a osvědčení o technickém stavu vozidla BMW, , přičemž s odnesením věci jim pomáhal též obžalovaný O., který je na místo odvezl a následně odvezl z místa s odcizenými věcmi, čímž J. K. způsobili odcizením klíčů od VW Golf a fotoaparátu škodu ve výši 2 300 Kč a O. K. způsobili odcizením zbylých věcí škodu ve výši 7 700 Kč, poté z místa odjeli,

b) následně dne 3. 6. 2014 v době od 23:30 hodin do 23:34 hodin a poté dne 4. 6. 2014 v době od 03:41 hodin do 03:43 hodin v obci P. Ú., okres K., kam je dovezl obžalovaný O. s tím, že obžalovaní H. s M. odcizí z vozidla Škoda Superb nějaké věci, obžalovaní H. a M. po předchozí vzájemné domluvě opakovaně vnikli do neuzavřeného areálu společnosti Aerosol Service, a. s., na adrese D., kde za pomoci odcizených klíčů odcizených z vozidla tov. zn. Peugeot Boxer, v obci N. K., jak je uvedeno shora, ve dvou případech dálkovým ovládáním odemkli uzamčené zaparkované vozidlo Škoda Superb, v hodnotě 360 000 Kč, v úmyslu toto odcizit, po odemčení nastoupili do vozidla, pokusili se jej nastartovat, avšak z důvodu spuštění zabezpečovacího alarmu jej odcizit nestihli a z místa utekli, čímž společnosti Aerosol-Service, a. s., IČ:24123145, se sídlem Družstevní 2, Pletený Újezd mohli způsobit škodu odcizením ve výši 360 000 Kč.

2. Jednání obviněného P. H. v bodě I. výroku o vině soud prvního stupně právně kvalifikoval u 28 dílčích přesně určených skutků ve svém souhrnu jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, u 14 z těchto dílčích skutků též jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, u 9 z těchto dílčích skutků rovněž jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a u jednoho z nich jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Čin tohoto obviněného konkretizovaný v bodě IV. výroku o vině pak soud právně posoudil jako pomoc k přečinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 3. Za všechny tyto skutky a sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl tento obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 6. 2014, sp. zn. 2 T 100/2014, mu nalézací soud podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 78 měsíců , pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou . Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 6. 2014, sp. zn. 2 T 100/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 4. V další části výroku tohoto rozsudku soud tohoto obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby , a to pro několik skutků popsaných v bodě I. a II. obžaloby, v nichž byl obžalobou spatřován dílčí útok přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, resp. dílčí útok zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílčí útok přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a dílčí útok přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označené skutky spáchal tento obviněný. 5. Jednání obviněného Z. M. soud prvého stupně právně kvalifikoval v bodě I. u 25 dílčích přesně popsaných skutků ve svém souhrnu jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, u 10 dílčích skutků též jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a u 11 dílčích skutků ve svém souhrnu pak jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Dva skutky uvedené v bodě II. pak soud právně zhodnotil jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. 6. Za skutky rozvedené v bodě I. výroku o vině a sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 6. 2014, sp. zn. 2 T 100/2014, soud jmenovanému obviněnému uložil podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 72 měsíců , pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou . Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zároveň zrušil výrok o trestu z právě citovaného rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 6. 2014, sp. zn. 2 T 100/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání popsané v bodě II. rozsudku mu soud dále uložil trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců , pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou . 7. Rovněž tohoto obviněného nalézací soud zprostil obžaloby . Nejprve tak učinil podle § 226 písm. c) tr. ř. pro několik skutků popsaných v bodě I. a II. obžaloby, v nichž byl obžalobou spatřován dílčí útok přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, resp. dílčí útok zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílčí útok přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a dílčí útok přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť uzavřel, že nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označené skutky spáchal tento obviněný. Soud jej též zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. pro jednání v bodě IV. obžaloby, v němž byl spatřován přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. 8. Ve svém výroku rozhodl soud prvního stupně též o vině, právní kvalifikaci konkrétního jednání a trestu, resp. zproštění obžaloby u dalších dvou obviněných E. O. a P. K. Následně se vypořádal s nároky desítek poškozených na náhradu škody, přičemž v závislosti na rozhodnutí ohledně konkrétního skutku, stanovil tomu kterému z obviněných anebo dvěma či více z nich společně a nerozdílně povinnost přesně vyčíslenou částku konkrétně identifikovanému poškozenému zaplatit. Řadu poškozených též odkázal podle § 229 odst. 1, 2, 3, tr. ř. s jejich nároky na náhradu škody, resp. se zbytky těchto nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. 9. Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podali odvolání jednak obvinění P. H. a Z. M., jednak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami v neprospěch obviněného P. H. Všichni brojili pouze proti některým bodům odsuzujícího, resp. zprošťujícího výroku napadeného rozsudku, které ve svých podáních přesně označili. Krajský soud v Praze o nich rozhodl usnesením ze dne 22. 4. 2016, sp. zn. 9 To 171/2016, tak, že nejprve zamítl odvolání obou obviněných jako nedůvodná podle § 265 tr. ř. Z podnětu odvolání státního zástupce následně podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve zprošťujícím výroku pod bodem II./4) zprošťující části výroku napadeného rozsudku a v navazujícím výroku o náhradě škody poškozené J. S. Za použití § 223 odst. 2 tr. ř. a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. pak zastavil trestní stíhání obviněného P. H. pro tento, zde popsaný skutek. 10. Oba jmenovaní obvinění se neztotožnili ani s tímto rozhodnutím soudu druhého stupně, a napadli je proto dovoláním, učiněným prostřednictvím jejich obhájců. Obviněný P. H. (dále také jen obviněný ), zastoupený Mgr. Jiřím Dokoupilem (na základě substituční plné moci od soudem ustanoveného obhájce obviněného JUDr. Ondřeje Dokoupila), explicitně neodkázal na žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Ve svém podání se zaměřil výhradně na skutky popsané v bodech I. 31) a I. 32) a), b) odsuzující části výroku nalézacího soudu, ohledně nichž prohlásil, že se jich nedopustil. 11. Obviněný se pozastavil nad výpovědí spoluobviněného E. O., který jej jako pachatele těchto jednání označil, a naopak připomněl výpověď spoluobviněného Z. M., jenž spáchání zmíněných činů rovněž rezolutně popřel. Dále dodal, že na místě činu nikdy nebyl, o čemž není žádný relevantní důkaz, s výjimkou právě výpovědi spoluobviněného E. O. Zdůraznil, že ani svědek L. L. [u skutku pod bodem I. 32) a) ] jej při hlavním líčení nepoznal a neoznačil jako pachatele. Polemizoval přitom s úvahou odvolacího soudu, že se tak stalo vzhledem k delšímu časovému odstupu mezi oběma událostmi, a vyslovil názor, že časový odstup přibližně jednoho roku je v souvislosti s tím, co svědek vypovídal, nepodstatný. 12. V závěru svého podání tento obviněný konstatoval, že jinak se řádně doznal a spolupracoval při objasňování trestné činnosti, a proto nemá žádný důvod spáchání zrovna těchto skutků popírat. Z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v označených výrocích o vině podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, přičemž další, jím preferovaný, postup dovolacího soudu již nezmínil. 13. Obviněný Z. M. (dále také jen obviněný ), zastoupený JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M. (na základě substituční plné moci od obviněným zplnomocněné obhájkyně Mgr. Zuzany Doubravové) ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , jelikož se domníval, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 14. Svůj mimořádný opravný prostředek obviněný zaměřil do skutků uvedených pod body I. 1), I. 3), I. 4), I. 22), I. 23), I. 31)a I. 32) a), b) výroku o vině, kterých se, podle svých slov, nedopustil. Přitom zdůraznil, že již na počátku doznal všechny skutky, které opravdu spáchal. Napadenými výroky však byl uznán vinným pouze na základě výpovědí spoluobviněných P. H. a E. O., které nelze považovat za věrohodné především z důvodu delší časové prodlevy a množství skutků. Spoluobviněný P. H. si také data a místa spáchání trestné činnosti v průběhu hlavního líčení pletl. Dovolatel taktéž připomenul, že v průběhu hlavního líčení nebyly provedeny žádné další důkazy svědčící v jeho neprospěch. Úřední záznamy dokládají pouze výši škody, nikoliv jeho vinu, stopy DNA neodpovídají jeho genetickému profilu a ani svědkem L. L. nebyl označen jako pachatel skutku v bodě I. 32) a) . 15. Za této situace shledal obviněný uložený trest jako zcela zjevně nepřiměřený a zejména uložený v rozporu s trestním zákoníkem, neboť škoda způsobená jeho trestnou činností by po odečtení výše uvedených skutků (a škody jimi způsobené) byla nižší a odůvodňovala by užití nižší trestní sazby. Poté zopakoval, že jeho odsouzení pro zmíněné skutky bylo v rozporu se zásadou in dubio pro reo a pravidly spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina ) a ve svém důsledku i porušením práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 Listiny. 16. S přihlédnutím k výše uvedenému obviněný (bez odkazu na konkrétní zákonná ustanovení) navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2016, sp. zn. 9 To 171/2016, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 12. 2015, sp. zn. 2 T 125/2015, zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 17. Soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručil opisy dovolání obou obviněných Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce zde činný písemně sdělil, že se ani k jednomu z nich věcně vyjadřovat nebude . Současně udělil souhlas s rozhodnutím za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že obě podaná dovolání jsou v dané věci podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustná, byla učiněna osobami oprávněnými, tedy obviněnými prostřednictvím jejich obhájců, jak ukládá § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. 19. Podání obviněného Z. M. splňuje všechny obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř. Uvedené zákonné ustanovení ovšem nevzal v potaz obviněný P. H., když ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá . Nejenže tedy přímo neodkázal na některé z písmen § 265b odst. 1 tr. ř., jež jednotlivé dovolací důvody zakotvují, avšak ani slovním vyjádřením konkrétní dovolací důvod neformuloval. To by mohlo vést Nejvyšší soud k závěru o odmítnutí jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., jelikož nesplňuje náležitosti obsahu dovolání . Na druhé straně ovšem Nejvyšší soud nemohl přehlédnout ustanovení § 265h odst. 1 tr. ř., které v takovém případě ukládá předsedovi senátu soudu prvního stupně povinnost vyzvat dovolatele, aby ve lhůtě dvou týdnů, kterou mu zároveň stanoví, vady tohoto druhu odstranil. V předmětném trestním spise však dovolací soud takovou výzvu obviněnému P. H. k odstranění vad jeho podání nedohledal, a proto dospěl jednak k závěru, že postup podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. nepřichází v úvahu, jednak k závěru, že v současném stadiu řízení (dovolací lhůta tomuto obviněnému již dávno uplynula) není opodstatněné požadovat odstranění zmíněného pochybení. 20. Nejvyšší soud proto následně posoudil, zda dovolací námitky obou obviněných naplňují některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (druhý odstavec zde nepřipadá v úvahu), neboť existence alespoň jednoho z nich je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 21. Obviněný Z. M. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění , která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). Zásah do zjištěného skutkového stavu lze připustit pouze výjimečně , a to z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod , zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu . Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.). 22. Z tohoto vymezení je zřejmé, že ani jeden z obviněných svými námitkami směřujícími výhradně do způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z těchto důkazů posléze vyvodily, nemohl právě citovaný dovolací důvod naplnit. Nelze přehlédnout, že výhrady vznesené obviněným P. H. jsou takřka shodné s tou částí dovolací argumentace obviněného Z. M., v níž oba obvinění zpochybňovali jejich účast na skutcích popsaných v bodech I. 31) a I. 32) a), b) odsuzující části výroku rozsudku nalézacího soudu (přičemž druhý jmenovaný obviněný zcela totožným způsobem brojil i proti skutkům specifikovaným ještě v dalších bodech). Proto je možné konstatovat, že oba obvinění (bez ohledu na neuvedení dovolacího důvodu prvním z nich) ve svém mimořádném opravném prostředku primárně napadali skutková zjištění soudů nižších instancí, domáhali se jejich změny a až na tomto základě, tedy sekundárně, požadovali jiné právní posouzení skutku ze strany dovolacího soudu. V důsledku toho vybočili nejen z kontextu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i z možného uplatnění některého z jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. 23. Pod žádný dovolací důvod nespadá ani námitka obviněného Z. M. stran nepřiměřené výše uloženého trestu . Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je sice možné vytýkat určitá pochybení týkající se ukládání trestu (např. pokud soud nesprávně zhodnotí hmotněprávní podmínky pro uložení úhrnného, souhrnného či společného trestu). Nepřiměřenost uloženého trestu ale nikoliv, neboť výše trestu není otázkou právního posouzení, ale spíše jen volné úvahy soudu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se uplatní jen v případech, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Rovněž v jeho rámci nelze nepřiměřenost trestu namítat, a to ani v případě, že soud nesprávně vyhodnotil kritéria uvedená v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho, uložil nepřiměřeně přísný nebo naopak nepřiměřeně mírný trest (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pokud zmíněný obviněný tvrdil, že mu byl trest uložen v rozporu s trestním zákoníkem a domáhal se jeho zmírnění, podmiňoval svůj požadavek (opět) primárně změnou skutkových zjištění, následným odečtením několika napadených skutků a škody při nich vzniklé, což by (opět) až sekundárně umožňovalo užití mírnější právní kvalifikace a nižší trestní sazby. Jak již bylo řečeno výše, takto pojatou argumentaci nelze pod žádný z dovolacích důvodů podřadit. 24. Posledním možným důvodem, jenž by Nejvyšší soud opravňoval k věcnému přezkoumání uplatněných dovolacích námitek obou obviněných, by mohlo být porušení ústavně zakotvených pravidel spravedlivého procesu. To ve svém podání naznačil obviněný Z. M. ve vztahu k procesu dokazování. Dovolací soud ovšem žádné pochybení tohoto druhu v neprospěch kteréhokoliv z obviněných v dosavadním průběhu daného trestního řízení neshledal. Pokud se soudy nižších instancí při utváření svých skutkových zjištění přiklonily k výpovědím spoluobviněných, resp. odděleně stíhaného M. V. s tím, že u nich nezjistili žádný důvod, proč by v neprospěch spolupachatelů své trestné činnosti křivě vypovídali, nelze takové jejich úvahy zcela jistě považovat například za projev svévolného hodnocení důkazů, prostého logických úvah. Zejména konstantní výpověď spoluobviněného E. O., je možné považovat za věrohodnou, když je podpořena i dalšími v řízení provedenými důkazy [vyhodnocení telefonní komunikace či záznam zastavárny u jednání v bodech I. 22) a I. 23), anebo výpověď poškozeného J. K., rekognice provedená svědkem L. L., časová souslednost jednání, kdy jeden skutek podmiňoval druhý, kamerový záznam a znovu vyhodnocení telefonní komunikace v případě skutků pod body I. 31) a I. 32) a), b)]. Lze proto shrnout, že oba soudy nižších instancí při svém rozhodování respektovaly základní zásady trestního řízení podle § 2 tr. ř. (včetně jeho odstavců 5 a 6) i princip in dubio pro reo, a ze základních principů spravedlivého procesu se nevychýlily. 25. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než uvedených v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv obviněných, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 12. 2016 JUDr. Jan Bláha
předseda senátu