8 Tdo 1429/2008
Datum rozhodnutí: 27.11.2008
Dotčené předpisy: § 250 tr. zák., § 54 tr. zák.




8 Tdo 1429/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2008 o dovoláních obviněného Ing. R. L., a obviněné O. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 3 To 32/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 7/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. R. L. a O. L. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 29 T 7/2006, byl obviněný Ing R. L. pod body A. I. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. za tento trestný čin a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 1 T 34/2002, k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v předmětu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v trvání šesti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 1 T 34/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněná O. L. byla pod body A. I., II. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. za tento trestný čin a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 5 T 167/2006, k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byla podle § 39 odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v předmětu koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej v trvání šesti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. 5 T 167/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Pod bodem B. byl podle § 37a tr. zák. v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 1 T 34/2002, který nabyl právní moci dne 5. 10. 2004, v části týkající se odsouzené O. L. zrušen výrok o vině pod bodem 1), celý výrok o trestu, jakož i další výroky mající v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Obviněná byla pod body B. 1. 3. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 3, § 37a, § 35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.

V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody a pod bodem A. III. byl obviněný Ing. R. L. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně pod bodem A. se obvinění pokračujícího trestného činu podvodu dopustili společně tím, že jménem subjektu ing. R. L. podnikajícího na základě živnostenského listu vydaného živnostenským odborem Ú. m. O. dne 18. 9. 1994 pod sp. zn. , pod obchodním jménem Ing. R. L.-R., po vzájemné domluvě:

I.

1. v průběhu měsíců ledna a února 2003 v Olomouci od společnosti S. C., s. r. o. se sídlem v O., D. H., odebrali celkem v pěti případech výpočetní techniku, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti S. C., s. r. o., způsobili jednáním popsaným v bodech a) - e) škodu v celkové výši nejméně 91.727,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí, z celkové ceny odebraného zboží až po uplynutí lhůty splatnosti zaplatili jen částku ve výši 40.295,- Kč,

2. v průběhu měsíců února a března 2003 ve F. od společnosti F., s. r. o. se sídlem ve F., U s. p., odebrali v devíti případech počítačovou techniku, mobilní telefony a počítačové komponenty, ani jeden z odběrů ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti F., s. r. o., způsobili jednáním popsaným v bodech a) i) škodu v celkové výši nejméně 349.961,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že odebrané zboží řádně a včas nezaplatí, z celkové ceny odebraného zboží až po uplynutí lhůty splatnosti zaplatili jen částku ve výši 26.140,- Kč,

3. v průběhu měsíce března 2003 v Č. B. od společnosti L. E., spol. s r. o. se sídlem v Č. B., Ch., odebrali ve dvou případech výpočetní techniku, ani jeden z odběrů nezaplatili, takže společnosti L. E., spol. s r. o., způsobili jednáním popsaným v bodech a), b) škodu v celkové výši nejméně 167.562,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

4. v průběhu měsíce dubna 2003 v O. od společnosti A. C., a. s. se sídlem O., U., odebrali ve čtyřech případech počítačové komponenty a mobilní telefony, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti A. C., a. s., způsobili jednáním popsaným v bodech a) - d) škodu v celkové výši nejméně 129.058,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

5. v průběhu měsíce června 2003 v P. od společnosti A. C., s. r. o. se sídlem v P., B. C., N. R., odebrali na fakturu ze dne 24. 6. 2003 počítačovou techniku v ceně 43.683,- Kč, která měla být zaplacena do 4. 7. 2003, přičemž tento odběr ve stanovené lhůtě nezaplatili, čímž společnosti A. C., s. r. o., způsobili škodu v uvedené výši a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

6. v průběhu měsíce července 2003 v P. od společnosti T. D. D., s. r. o. se sídlem v P., N. R., odebrali ve třech případech fototechniku, tiskárnu a paměťovou kartu, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti T. D. D., s. r. o., způsobili jednáním popsaným v bodech a) - c) škodu v celkové výši nejméně 47.719,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

7. v průběhu měsíce srpna 2003 v B. od společnosti L. I., a. s. se sídlem v B., T., odebrali ve dvou případech mobilní telefony, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti L. I., a. s., způsobili jednáním popsaným v bodech a), b) škodu v celkové výši nejméně 76.258,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

8. v průběhu měsíců září a října 2003 v O. od společnosti B. O., s. r. o. se sídlem v O., Š., odebrali v šesti případech reprografické práce a fotoaparáty, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti B., s. r. o., způsobili jednáním popsaným v bodech a) f) škodu v celkové výši nejméně 266.022,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

9. v průběhu měsíce října 2003 v B. od společnosti T. S., s. r. o. se sídlem v B., B., odebrali ve čtyřech případech fotoaparáty, notebooky, dataprojektor a další věci, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti T. S., s. r. o. způsobili jednáním popsaným v bodech a) - d) škodu v celkové výši nejméně 644.763,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

10. v průběhu měsíců ledna až března 2004 v O. od společnosti C., s. r. o. se sídlem v O., M., odebrali ve třinácti případech fotoaparáty, tiskárny a další věci, z výše uvedených odběrů jen v případě popsaném v bodě a) ve stanovené lhůtě zaplatili částku ve výši 68.958,- Kč a v tomto případě bylo dodavatelem též dobropisováno zboží v ceně 42.578,- Kč, zbylé odběry pak ve stanovené lhůtě nezaplatili, čímž společnosti C., s. r. o., , způsobili škodu v celkové výši 678.146 Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

11. v průběhu měsíce března a dubna 2004 v P. od společnosti A., spol. s r. o. se sídlem v P., Č., O., odebrali v deseti případech počítačovou techniku, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti A., spol. s r. o., způsobili jednáním popsaným v bodech a) - i) škodu v celkové výši nejméně 715.079,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí; z celkové ceny odebraného zboží až po uplynutí lhůty splatnosti zaplatili jen částku ve výši 75.000,- Kč,

12. v průběhu měsíce března 2004 ve S. od společnosti S., a. s. se sídlem ve S., D., odebrali ve třech případech počítače a příslušenství k nim, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti S., a. s., způsobili jednáním popsaným v bodech a) c) škodu v celkové výši nejméně 221.044,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

13. v průběhu měsíců června a července 2004 v O. od P. P., bytem O., tř. S., odebrali v šesti případech fotoaparáty, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže P. P. způsobili jednáním popsaným v bodech a) f) škodu v celkové výši nejméně 248.090,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí; z celkové ceny odebraného zboží až po uplynutí lhůty splatnosti zaplatili jen částku ve výši 79.540,- Kč,

14. v průběhu měsíců července a srpna 2004 v O. a jinde od společnosti 10. D., s. r. o. se sídlem v B., D., odebrali v sedmi případech výpočetní a kopírovací techniku, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže 10. D., s. r. o., způsobili jednáním popsaným v bodech a) g) škodu v celkové výši nejméně 630.521,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

15. v průběhu měsíce prosince 2004 v O. od společnosti G., spol. s r. o. se sídlem v O., H., odebrali tiskárnu s příslušenstvím a distribuční přenosný terminál a další věci, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti G., spol. s r. o., způsobili jednáním popsaným v bodech a), b) škodu v celkové výši nejméně 222.267,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí.

Pod bodem II. se obviněná O. L. trestného činu podvodu dopustila tím, že jménem subjektu ing. R. L. podnikajícího na základě živnostenského listu vydaného živnostenským odborem Ú. m. O. dne 18. 9. 1994 pod sp. zn. , pod obchodním jménem ing. R. L.-R., bez jakékoliv oprávnění v průběhu měsíců srpna a září 2003 v O. od společnosti O., spol. s r. o. se sídlem O., L., odebrala v celkem případech sedmi případech jízdní kola, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatila, takže společnosti O., spol. s r. o., způsobila jednáním popsaným v bodech a) - g) škodu v celkové výši nejméně 576.650,- Kč, a takto jednala, ačkoli od počátku věděla, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí, z celkové ceny odebraného zboží až po uplynutí lhůty splatnosti zaplatila jen částku ve výši 36.404,- Kč;

obviněná O. L. tak jednáním popsaným v bodech I. a II. způsobila uvedeným poškozeným škodu v celkové výši nejméně 5.108.550,- Kč a obviněný Ing. R. L. jednáním popsaným v bodě I. způsobil konkretizovaným poškozeným škodu v celkové výši nejméně 4.531.900,- Kč.

Trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. měla obviněná O. L. podle skutkových zjištění soudu prvního stupně pod bodem B. spáchat tím, že

1. v průběhu měsíců října 2000 až ledna 2001 v O., jménem subjektu V. D.-T. se sídlem v O., P., bez vědomí V. D., společně s Ing. R. L., který byl tímto skutkem uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 1 T 34/2002, který nabyl právní moci 10. 5. 2005, od společnosti S. e., s. r. o. se sídlem v P., W., odebrala v osmnácti případech mobilní telefony a další věci, ani jeden z odběrů přitom ve stanovené lhůtě nezaplatili, takže společnosti S. e., s. r. o., způsobili jednáním popsaným v bodech a) q) škodu v celkové výši nejméně 880.550,- Kč, a takto jednali, ačkoli od počátku věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí,

2. v přesně nezjištěné době na přelomu roků 2000 a 2001, nejpozději do 24. 1. 2001, po vzájemné dohodě společně s Ing. R. L., který byl tímto skutkem uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 1 T 34/2002, který nabyl právní moci 10. 5. 2005, od společnosti S. e., s. r. o. se sídlem v P., W., ve více případech odebrala mobilní telefony a další telekomunikační techniku v celkové ceně nejméně 282.463,- Kč, ačkoli neměla v úmyslu za toto zboží zaplatit, čímž způsobila společnosti S. e., s. r. o., škodu v uvedené výši,

3. v přesně nezjištěné době od října do prosince 2000 včetně, v O. v prodejně společnosti T., s. r. o., po předchozí dohodě s Ing. R. L. a podle jeho pokynů na základě lživého tvrzení, že je pověřena Ing. R. L. k odběru telekomunikační techniky pro jeho zaměstnavatele firmu V. D.-T.-se sídlem v O., P., odebrala ve více případech jménem této firmy od společnosti T., s. r. o. se sídlem v O., Z., mobilní telefony a další telekomunikační techniku v hodnotě 363.636,- Kč, toto zboží s Ing. R. L. společně rozprodali a peníze použili pro vlastní potřebu, čímž způsobili společnosti T., s. r. o., škodu ve výši 363.636,- Kč,

přičemž obviněná O. L. tak jednáním popsaným v bodech 1. - 3. způsobila výše konkretizovaným poškozeným škodu v celkové výši nejméně 1.526.649,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění a poškozená T. S., s. r. o. se sídlem v B., odvoláními. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 3 To 32/2008, byl rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněné O. L. a poškozené T. S., s. r. o., podle § 258 odst. 1 písm. b), f) odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který byl obviněné uložen za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (bod B.1. - 3.) podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 37a, § 35 odst. 1 tr. zák., dále byl zrušen výrok o způsobu výkonu tohoto trestu a výrok o náhradě škody, jímž byla společnost T. S., s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná O. L. byla odsouzena za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 odst. 3 písm. b) tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně nedotčen, jakož i za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal výrok o vině v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 1 T 34/2002, nedotčen, podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 37a, § 35 odst. 1 tr. zák. ke společnému úhrnnému trestu v trvání dvou roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému T. S., s. r. o., náhradu škody ve výši 664.764,- Kč. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Ing. R. L. zamítnuto. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali obvinění O. L. a Ing. R. L. prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu výroku o vině i trestu. Obviněný v něm odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., obviněná na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a shodě tak namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a obviněný též že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř.

Ve shodě s dosavadní obhajobou obviněný Ing. R. L. odvolacímu soudu vytkl, že nesprávně právně kvalifikoval jeho jednání jako trestný čin podvodu, neboť nebylo prokázáno, že by z jeho strany byla naplněna subjektivní a objektivní stránka tohoto trestného činu. Popsal vlastní verzi jednání s jednotlivými dodavateli-poškozenými, podle níž se účastnil pouze úvodní procedury, přičemž předmětem jednání byla dohoda o podmínkách prodeje zboží, uzavření rámcových smluv, popř. podepsání bianco směnek atd. Při těchto jednáních byl obviněný často provázen manželkou, která měla na starost obchodní stránku věci, kdežto on stránku technickou. Po této úvodní proceduře došlo k objednání zboží, které bylo odebráno a zaplaceno. Následně ale obviněná bez jeho vědomí, když podle dovolatele nebyl prokázán opak, objednávala v krátkém sledu po sobě od obchodníků zboží, které se již do dispozice obviněného nedostalo a které obviněná nezaplatila a rozprodala. Podle názoru dovolatele chybí základní spojovací článek mezi trestním jednáním obviněné (byť na jeho účet) a jeho vědomím o tomto jednáním. Takové vědomí nelze dovozovat z pověření manželky k obchodním jednáním; v některých případech ani toto pověření prokázáno nebylo. V této souvislosti označil dovolatel za nepochopitelné svoje odsouzení za dílčí útok pod bodem A.I.13. výroku o vině, přičemž obsáhle citoval a sám hodnotil výpověď svědka D. O. Pozastavil se také nad tím, že v případě obdobného jednání, za které byla obviněná odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Olomouci v prosinci 2006, soud vědomost dovolatele o tomto jednání nedovozoval. V nyní posuzované věci je ale stejný typ jednání posuzován naprosto odchylně, a to na základě výpovědi spoluobviněné, která zůstává osamocena a nepodpořena žádným dalším důkazem. Obviněný uvedl, že ač měl činnost své manželky lépe kontrolovat, jeho nedůslednost nelze vykládat tak, že by o její trestné činnosti prokazatelně musel vědět, a v této souvislosti připomněl, že žádný ze svědků nepotvrdil, že by právě s ním jednal o konkrétní objednávce, že by dodával konkrétní zboží. Měl za to, že jeho vědomí o uskutečněných odběrech nelze dovozovat z toho, že byl (jen v několika málo případech) kontaktován poškozenými, když teprve po tomto kontaktu se dozvěděl o činnosti manželky. Pokud soud prvního stupně argumentoval tím, že takovou informaci přijal bez dalšího, obviněný namítl, že toto jeho jednání je pochopitelné, neboť se jednalo o jeho manželku, a dokud nevěděl o rozsahu trestné činnosti své manželky, chtěl celou věc vyřešit a postupně dluhy uhradit. Stran namítané absence naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu obviněný uvedl, že nebyl proveden relevantní důkaz, který by bez jakýchkoliv pochybností prokázal, že se aktivním způsobem podílel na páchání trestné činnosti, neboť soupis rámcových smluv či bianco směnky za účelem budoucího obchodování neprokazuje jeho úmysl k podvodnému jednání, které navíc bylo spácháno jinou osobou na jeho úkor a bez jeho vědomí. Obviněný připustil, že nebyl důsledný při vedení papírové dokumentace související s podnikáním, nicméně tato nedůslednost neznamená jeho srozumění či vědomí o trestné činnosti jiného jednajícího subjektu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích II., III. a IV. jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby Krajskému soudu Ostravě - pobočka v Olomouci přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Obviněná O. L. spatřovala nesprávné právní posouzení v tom, že součástí skutkového stavu zjištěného soudem nejsou zjištění odpovídající skutkové okolnosti, která by naplňovala zákonný znak, že úmyslně uvedla někoho v omyl a že se obohatila ke škodě cizího majetku. Uvedla, že nikdy neměla v úmyslu někoho podvést a spáchat škodu na cizím majetku. Veškeré realizované obchody byly prováděny jménem podnikatelského subjektu ing. R. L., který byl zavázán hradit své splatné pohledávky. Byl to spoluobviněný, kdo také sám rozhodoval o tom, zda a kdy za odebrané zboží zaplatí. Obviněná upozornila, že neměla přístup k financím a ani jí nesvědčila pravomoc rozhodnout o případném placení závazků. Dodala, že ani o předmětu koupě nebyla pověřena rozhodovat ona, neboť nerozumí technickým věcem a nevyzná se v technických zařízeních a přístrojích. Vždy dostala pokyn od spoluobviněného k objednání konkrétního druhu zboží a rovněž jí bylo sděleno i množství zboží, které měla objednat. V podstatě plnila pokyny udělené jí manželem, a to ve všech případech, kterými byla uznána vinnou. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil, aniž by učinila návrh na další postup.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním k námitkám obviněného Ing. R. L. uvedl, že se jedná o setrvalou obhajobu obviněného, kterou dovolatel prosazoval vlastní skutkovou verzi, která nevychází ze skutkových zjištění vylíčených v soudních rozhodnutích, a teprve na podkladě této vlastní skutkové verze zpochybňoval existenci subjektivní, resp. i objektivní stránky trestného činu podvodu. Upozornil, že soud prvního stupně již ve výroku o vině vyjádřil skutkový závěr, že na odběrech se podíleli oba obvinění, přičemž v odůvodnění rozhodnutí jsou jako pravdivá označena vyjádření obviněné, že odběry zboží prováděla s vědomím obviněného a po předchozí konzultaci s ním, taktéž je zde poukázáno na skutečnost, že na firmu obviněného docházely faktury, o kterých věděl, že nejsou hrazeny, že v některých případech bylo zboží dodáváno dodávkovou službou do společného bytu obviněných apod., poukázal též na význam kroků, které obviněný činil při prvních kontaktech s jednotlivými poškozenými, kdy představoval obviněnou jako svoji obchodní zástupkyni. Dále konstatoval, že bez významu není ani okolnost, že obviněný, pokud byl po nezaplacení kontaktován některými poškozenými, se nikdy nedistancoval od odběrů zboží. Shrnul, že námitky obviněného, jimiž odůvodnil existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a obsahově tak pod tento dovolací důvod nespadají. Stran dovolacího důvodu obviněného podle § 265b, odst. 1, písm. l) tr. ř. upozornil, že obviněný k tomuto důvodu neuvedl žádnou konkrétní argumentaci.

Ve vztahu k dovolacím námitkám obviněné poznamenal, že se sice jedná o námitky, jež lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, nepovažuje je ale za důvodné. Konstatoval, že obviněná zaměňuje trestněprávní odpovědnost s odpovědností obchodněprávní. Z hlediska naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu je rozhodující, zda obviněná v době jednotlivých odběrů zboží byla alespoň srozuměna s tím, že za odebrané zboží nebude zaplaceno. V tomto směru odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož bylo prokázáno, že obviněná jednala velmi aktivně se znalostí obchodního styku, okolnosti případu jí byly dobře známy, zejména fakt, že odebrané zboží je dále prodáváno pod jeho cenou a navíc peníze utržené z prodeje sama užívala ke zvýšení životního standartu sebe a své rodiny. Skutková zjištění obsažená v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí proto podle něj dostatečně opravňují k závěru o existenci podvodného úmyslu na straně dovolatelky. Odmítl taktéž námitku obviněné, že zboží objednávala na pokyn manžela, neboť z hlediska trestní odpovědnosti je rozhodující její vědomost o tom, že zboží nebude zaplaceno. Dodal, že trestní odpovědnost dovolatelky by byla v daném případě vyloučena pouze v případě, že by jednala jako tzv. živý nástroj , tj. ve skutkovém omylu, že za zboží bude řádně zaplaceno, což však v řízení nebylo prokázáno.

Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. pro zjevnou neopodstatněnost a dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněných nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí .

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázali oba obvinění, lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v těch částech dovolání, v nichž obvinění zpochybnili správnost právního posouzení skutku. Z hlediska obsahu dovolání a napadeného rozhodnutí je významná otázka, zda byly naplněny znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b), resp. odst. 4 tr. zák., a to zejména po stránce subjektivní.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Podle odst. 4 se tohoto trestného činu dopustí, kdo činem způsobí škodu velkého rozsahu. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ohledně obviněného Ing. R. L. u skutků popsaných pod bodem A. I., ohledně obviněné O. L. u skutků pod bodem B. a všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. stran této obviněné u skutků pod body A. I., II.

Tato zjištění vyjadřují vedle následku škody na majetku jmenovaných poškozených v celkové výši nejméně 4.531.900,- Kč u obviněného Ing. R. L. a škody ve výši nejméně 5.108.550,- Kč (bod A.) a dalších nejméně 1.526.649,- Kč (bod B.) u obviněné O. L., především podvodné jednání obou obviněných vůči jmenovaným poškozeným obchodním subjektům, jehož podstata spočívala v tom, že obvinění převážně společným jednáním odebrali zboží, ačkoliv od počátku jednání s poškozenými věděli, že za odebrané zboží řádně a včas nezaplatí.

Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku zabýval povahou společného jednání obviněných i jejich zaviněním. Uzavřel, že jejich jednání je charakterizováno vysokou mírou vzájemné provázanosti odkázal např. na konzultace obviněných před objednávkami a odběrem zboží, uzavírání smluv a podepisování dalších materiálů, které umožňovaly odběr zboží na faktury obviněnému. Oba obvinění také věděli, že zboží není placeno, což oba registrovali již od prvopočátku. Že obvinění nechtěli za odebrané zboží zaplatit, nejlépe podle soudů dokladuje již to, že ono zboží, ač tak z utržených peněz objektivně mohli učinit, nezaplatili ani ve sjednaných lhůtách, ani později, toliko významně po době splatnosti tak učinili pouze částečně, ve velmi omezeném rozsahu. Jednání obviněných podle soudu prvního stupně dobře zapadá do obecného schématu tzv. fakturačních podvodů. V některých případech nejdříve došlo k drobným odběrům u poškozených, které byly zaplaceny buď hotově, nebo formou dobírky. Po získání důvěry dodavatelů následovalo rychlé provedení řady odběrů, mnohdy do lhůty splatnosti první z vystavených faktur, čímž poškozeným bylo fakticky znemožněno reagovat na skutečnost, že nedochází k úhradám. Ačkoliv obvinění věděli, že neprovádí úhrady za odběry zboží u svých předchozích dodavatelů, navazovali kontakty s dalšími subjekty a postupovali podobně. Soud prvního stupně proto u obou obviněných dovozoval úmysl přímý podle § 4 písm. a) tr. zák. (strana 48, 49 rozsudku).

Obvinění v odvolání polemizovali s existencí úmyslného zavinění a na jejich námitky, v podstatě shodné s těmi, jež uplatnili i v dovolání, reagoval odvolací soud (strany 23 až 25 napadeného rozsudku). Ten odmítl obhajobu obviněné, že se nemohla dopustit úmyslného trestného činu, poněvadž jednala podle pokynu spoluobviněného, svého manžela, a ona sama neměla v úmyslu nikoho podvést. Soud zdůraznil, že bylo prokázáno, že jednala velmi aktivně se znalostí podmínek obchodního styku, pro zvýšení důvěryhodnosti dokonce používala neoprávněně titul Ph.Dr., okolnosti případu jí byly dobře známy, zejména skutečnost, že odebrané zboží je dále prodáváno pod jeho cenou a navíc peníze utržené z jeho prodeje sama také užívala ke zvýšení standardu svého i celé své rodiny.

Ani dovolací soud nemá, čím by přesvědčivé argumenty soudů o existenci podvodného jednání a úmyslného zavinění obviněné nejméně ve formě úmyslu nepřímého relevantně doplnil. Jak správně poznamenal státní zástupce ve svém vyjádření, obviněná zaměňuje odpovědnost trestněprávní s odpovědností obchodněprávní. Jakkoliv za závazky přijaté jménem subjektu ing. R. L.-R. z obchodněprávního pohledu odpovídal obviněný, v rovině trestněprávní je relevantní, že obviněná v době odběru zboží byla nejméně srozuměna s tím, že za odebrané zboží nebude řádně a včas zaplaceno. Tento závěr je s ohledem na výše popsané a soudy obou stupňů rekapitulované skutkové okolnosti zjevně opodstatněný. V daných souvislostech není významné tvrzení obviněné, že jednala výlučně z podnětu a podle pokynů spoluobviněného, svého manžela. Soudy obou stupňů totiž jasně konstatovaly, že od počátku sama věděla, že za odebrané zboží zaplaceno nebude, vyvrátily, že by jednala bez znalosti věci, ve skutkovém omylu, že za zboží bude řádně zaplaceno a tedy jako tzv. živý nástroj obviněného, jak naznačovala.

Odvolací soud přiléhavě zdůraznil, že i obviněný musel od samého počátku vědět a také věděl o množství objednaného zboží spoluobviněnou O. L., neboť do sídla firmy docházely faktury od obchodních partnerů, v některých případech bylo zboží dodáváno zásilkovou službou do bytu obviněných. Věděl, že faktury nejsou hrazeny v předepsané výši, a neučinil žádná opatření. Naopak z výtěžku prodeje takto podvodně získaného zboží profitoval, poněvadž i jeho životní standard byl výrazně navyšován oproti standardu, který by umožňoval jeho legální příjem. Odvolací soud připomněl, že obviněný také sám dával impuls k odběru zboží uzavíráním smluv, resp. podpisem bianco směnek, navíc při prvních kontaktech s obchodními partnery byla přítomna spoluobviněná, kterou prezentoval jako svoji zástupkyni. Bez těchto kroků, jež obviněný činil při úvodních jednáních v poškozených společnostech, by pozdější objednávky a odběry zboží spoluobviněnou nebyly možné. Případně soud poukázal i na obdobný scénář jednání obou obviněných v minulém období, např. způsob jednání zjištěný ve věci Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 34/2002. Uzavřel-li, že obviněný jednal nejméně v úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zák., nelze než se s jeho závěrem ztotožnit, neboť je přesvědčivý a má oporu ve výsledcích provedeného dokazování.

V souvislosti s obsahem dovolání obviněného Ing. R. L. nutno dodat, že obviněný zpochybnil existenci podvodného úmyslu uplatněním námitek, které směřovaly především proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci a z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Vrchní soud v Olomouci. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nesprávně vzaly za podklad svého rozhodnutí o jeho vině nevěrohodné a žádnými jinými důkazy nepodepřenou výpověď spoluobviněné O. L. Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, že se činu dopustil společným jednáním se spoluobviněnou, vědom si od samého počátku jednání s poškozenými, že za odebrané zboží nebude řádně a včas zaplaceno. Oproti těmto skutkovým zjištěním totiž tvrdil, že se podílel pouze na úvodních nezávadných jednáních s jednotlivými odběrateli a že konkrétní odběry zboží již bez jeho vědomí a účasti prováděla spoluobviněná. Takto vytýkané vady mají povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. Neuplatní se zejména tehdy, má-li nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 45 až 47 rozsudku soudu prvního stupně, strany 24, 25 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. pečlivě vyložil, jak se s touto obhajobou obviněného vypořádal a proč závěr o vině obviněného postavil především o výpověď spoluobviněné, která tvrdila, že odběry zboží prováděla vždy po konzultaci s obviněným a s jeho vědomím.

Lze shrnout, že soudy provedené důkazy do sebe logicky zapadají, vytvářejí řetězec, které jednoznačně svědčí pro závěr, že se obviněný trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu, dopustil. Je také zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Skutky obviněného Ing. R. L. pod bodem A. rozsudku soudu prvního stupně byly správně posouzeny jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., k pochybení nedošlo ani tehdy, byly-li skutky obviněné O. L. pod bodem A. tohoto rozsudku kvalifikovány jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a pod bodem B. jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., v důsledku čehož napadené rozhodnutí odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně nespočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože není dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není dán ani důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož existence je podmíněna zjištěním důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jsou zjevně neopodstatněná. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková