8 Tdo 1427/2008
Datum rozhodnutí: 27.11.2008
Dotčené předpisy: § 8 odst. 1 tr. zák., § 148 odst. 1 tr. zák., § 148 odst. 4 tr. zák., § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.




8 Tdo 1427/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. listopadu 2008 o dovolání obviněných J. K., a T. N., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 6 To 95/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 5/2003, t a k t o :



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. K. a T. N. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 28 T 5/2003 byli obvinění J. K. a T. N. uznáni vinnými pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 148 odst. 2, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Podle popsaných skutkových zjištění jej spáchali společně se spoluobviněnými J. K. a T. O. tak, že

obviněný J. K. jako jednatel společnosti A., s. r. o., se sídlem B., okres O., spoluobviněný J. K. jako předseda představenstva společnosti U., v. d., se sídlem P., R., a obviněný T. N. jako soukromý podnikatel podnikající jako fyzická osoba a T. O. jako jednatel společnosti H., s. r. o., se sídlem P., J., společně po předchozí vzájemné domluvě, vedeni společným a shodným úmyslem vylákat neoprávněnou výhodu na dani z přidané hodnoty,

v době od 12. 8. 1998 do 30. 11. 1998 poté, kdy obviněný T. N. dosud neobjasněným mechanismem získal od svého obchodního partnera F. H., bytem ve S. r., 32.000 kusů zateplovacích vložek do kalhot a blůz maskáčů vzor 60, které dne 12. 8. 1998 zakoupil soukromý podnikatel Ing. Z. B. od společnosti S. B., s. r. o., B., za částku 35,- Kč bez DPH za kus, kterážto posléze zmíněná společnost tento materiál nabyla od Ministerstva obrany České republiky, obviněný T. N. toto zboží pouze účetně převedl na společnost U. v. d., P., zastoupenou obviněným J. K., který po podstatném navýšení kupní ceny a bez odvedení DPH na výstupu, toto zboží ve dnech 15. 10. 1998 a 19. 10. 1998 pouze účetně prodal za částku 790,- Kč bez DPH za kus společnosti H., s. r. o., P., zastoupené obviněným T. O., který v zastoupení této společnosti dne 20. 10. 1998 zboží rovněž toliko účetně prodal za částku 805,- Kč bez DPH za kus soukromému podnikateli T. N., který zboží prodal dne 29. 10. 1998 společnosti A., s. r. o., zastoupené obviněným J. K. za částku 820,- Kč bez DPH za kus, a posléze jmenovaný v zastoupení této společnosti zboží prodal dne 30. 11. 1998 za částku 836,40 Kč bez DPH za kus společnosti P. C., Ltd. se sídlem U., D., D., K.,

dne 25. 11. 1998 pak společnost A., s. r. o., uplatnila u F. ú. v O. přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 1998, ve kterém obviněný J. K. neoprávněně uvedl skutečnosti zakládající nárok na vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 5.772.800,- Kč, když v rozporu s ustanovením § 19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů do přijatých zdanitelných plnění posléze zmíněné společnosti úmyslně zahrnul daňově neuznatelné výdaje v celkové výši 26.240.000,- Kč za předmětný nákup a prodej zateplovacích vložek do kalhot a blůz maskáčů, vzhledem k tomu, že pracovníky F. ú. v O. byla neoprávněnost uplatněného nároku zjištěna, k vyplacení požadovaného nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty nedošlo, pokud by se tak stalo, byla by Českému státu zastoupenému F. ú. v O. způsobena škoda ve výši 5.772.800,- Kč.

Obviněný J. K. byl za tento trestný čin odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč, a pro případ, že obviněný ve stanovené lhůtě tento trest nevykoná, byl mu stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání na základě živnostenského oprávnění s předmětem koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, s předmětem podnikání koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej na dobu šesti let.

Obviněnému T. N. byl za shora uvedený trestný čin podle § 148 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč, pro případ, že obviněný ve stanovené lhůtě tento trest nevykoná byl stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání na základě živnostenského oprávnění s předmětem koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, s předmětem podnikání koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej na dobu šesti let.

Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných J. K. a T. O.

Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podali obvinění J. K., T. N. a T. O. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 6 To 95/2006, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Toto posledně uvedené usnesení odvolacího soudu napadli obvinění J. K. a T. N. dovoláními.

Obviněný J. K. dovolání podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. E. F. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle dovolatele trpí rozsudek soudu prvního stupně takovými vadami, v jejichž důsledku nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání, a to i přesto, že v odvolání na zmíněné vady upozornil. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že rozsudek soudu prvního stupně měl být odvolacím soudem podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušen a věc vrácena nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci. Odvolací soud však, aniž by řádně svůj závěr odůvodnil, přisvědčil soudu prvního stupně, i v tom, že nevyhověl důkazním návrhům obviněného. Obviněný projevil nesouhlas s argumenty užitými odvolacím soudem, které označil za autoritativní, zejména pokud jimi odvolací soud vyjádřil, že provedení dalších důkazů, jichž se obhajoba domáhala, by nevedlo ke změně skutkových zjištění. Tyto závěry však obviněný neakceptoval a považoval za nesprávné, pokud odvolací soud nepřisvědčil požadavku na výslech svědků B. P. a L. T., protože právě výpovědi těchto svědků měly ve věci zásadní význam a mohly potvrdit obhajobu obviněného. Obviněný dále namítl, že se neztotožnil se způsobem, jakým byly vyhodnoceny i další ve věci provedené důkazy, předně jednotná celní deklarace a výpověď svědka F. H., a zdůraznil, že odvolací soud nemohl za této nedostatečné důkazní situace odvolání obviněného zamítnout, ale měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a požadovat doplnění dokazování. Z těchto důvodů obviněný J.K. navrhl, aby Nejvyšší soud vytknuté nedostatky napravil, podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a na základě § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný T. N. dovolání podané prostřednictvím obhájce JUDr. P. J. opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a napadenému usnesení odvolacího soudu, i soudu prvního stupně vytkl nejasnost a neúplnost skutkových zjištění. Podle obviněného se soudy nevypořádaly se všemi významnými okolnostmi tak, aby jejich rozhodnutí odpovídala pravidlům vyjádřeným v ustanovení § 125 tr. ř. Namítl, že soudy zcela pominuly obchodní toky finančních prostředků z 18.000 kusů vojenských oděvů od společnosti P. I., a. s., zastupované Ing. Z. B., k L. B., a další tok peněz z 8.000 kusů stejného zboží od L. B. na společnost E., s. r. o., zastoupenou svědkem F. H. a na společnost I., s. r. o., zastoupenou Ing. P. K. Rovněž obviněný vytkl, že nebyly do úvahy brány další transakce, které byly Ing. Z. B. s vojenskými oděvy provedeny. Obviněný poukázal na to, že se soudy dostatečně nezabývaly otázkou charakteru a druhu vojenského oblečení, které mělo být předmětem projednávané věci. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že vojenské oděvy v roce 1997 a 1999 pocházely od společnosti S., s. r. o. Soudy rovněž neprověřovaly správnost údajů ohledně obchodního vztahu mezi Ing. P. K. a společností E., s. r. o., s odkazem na to, že podle jednotné celní deklarace se jednalo o 5.000 kusů oteplovacích vložek. Za nedostatek obviněný označil i to, že nebyl proveden výslech svědka F. H. a že soudy neobjasnily mechanismus, jakým bylo od tohoto svědka získáno 32.000 kusů zateplovacích vložek.

Obviněný zmínil, že pokud obviněný Ing. Z. B. vede stále ve svém účetnictví 32.000 kusů zateplovacích vložek, neprodal je svědkovi F. H. ani obviněnému. Obviněný též vyslovil nesouhlas s tím, že by bylo prokázáno, že by předmětné zboží bylo přepravováno z J. do Š. Fakturu, o níž soud tento svůj závěr opřel, nelze přijmout, a výpovědi svědků S. K. a Ing. Z. B. označil za nevěrohodné. Brojil též proti tomu, že pracovníci celní správy neprovedli ohledání alespoň jednoho kusu zboží, a za nesprávné označil i závěry f. ú., z nichž soudy rovněž pro své závěry neopodstatněně vycházely. Poukázal na to, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo při zdůraznění, že obchod mezi společností H., s. r. o., a jím proběhl regulérně. Na základě všech těchto výhrad obviněný T. N. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podaným dovoláním se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který ve vztahu k podání obviněného J. K. uvedl, že pokud obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění jeho první alternativy vytýkal, že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání, pak relevantní uplatnění tohoto dovolacího důvodu nepřichází vůbec v úvahu. Jde o dovolací důvod ryze procesního charakteru pro případy, kdy odvolání bylo zamítnuto či odmítnuto podle § 253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání a obviněnému tak bylo znemožněno domáhat se svých práv před soudem druhého stupně. V daném případě však odvolání obviněného J. K. bylo odvolacím soudem projednáno a bylo o něm i rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že obviněný neuplatnil žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. ani obviněným uplatněné námitky žádnému z takto vymezených dovolacích důvodů neodpovídají, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. K dovolání obviněného T. N. státní zástupce konstatoval, že sice bylo podáno s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřuje výlučně proti neúplnosti dokazování a zejména proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá učiněná skutková zjištění. Zdůraznil vázanost dovolacího soudu skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, pokud k nim tyto dospěly v řádně vedeném trestním řízení na základě zásad formální logiky. Vzhledem k tomu, že údajně nesprávná skutková zjištění, o něž výhradně obviněný své dovolání opřel, důvodem dovolání být nemohou, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací § 265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Za splnění výše uvedených podmínek dále posuzoval u obou dovolání otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Vzhledem k tomu, že obviněný J. K. své dovolání podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je vhodné uvést, že o tento dovolací důvod lze dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle obsahu podaného dovolání plyne, že obviněný v něm zásadně namítal, že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho odvolání. V rámci argumentace uvedené v tomto dovolání však obviněný nezmínil, že by v řízení předcházejícím vydání napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud proto shledal, že obviněný J. K. dovolání uplatnil v první alternativně dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Podstata této první varianty uvedeného dovolacího důvodu je v tom, že obviněnému byl odepřen přístup k soudu druhé instance, tedy toho, aby se domohl meritorního přezkoumání věci, ač podle zákona přezkumné řízení provedeno být mělo, a bylo chybně zamítnuto podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. nebo odmítnuto podle § 253 odst. 1, 3 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 916/2002, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2003, sv. 20, č. T 491).

Přezkoumával-li soud druhého stupně odvoláním napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě podaného řádného opravného prostředku věcně, a poté uvedený řádný opravný prostředek zamítl jako nedůvodný podle § 256 tr. ř. nebo § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 18, č. T 423).

Z obsahu napadeného rozhodnutí plyne, že v trestní věci obviněného J. K. rozhodoval o jeho odvolání Vrchní soud v Olomouci, který jeho odvolání poté, co jej podle § 254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumal, zamítl podle § 256 tr. ř. Je tak patrné, že v daném případě nenastala situace předpokládaná v první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť obviněnému nebyla odepřena možnost přístupu k druhé instanci.

Pokud za tohoto stavu, kdy bylo odvolání obviněného J. K. odmítnuto podle § 256 tr. ř., neuplatnil obviněný žádný z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a), až k) tr. ř. S ohledem na argumenty, které obviněný v dovolání rozvedl, je nutné uvést, že svými námitkami nenaplnil ani žádný z jiných dovolacích důvodů taxativně vymezených v § 265b odst. 1 tr. ř.

Obviněný T. N. dovolání podal z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a je proto vhodné uvést, že dovolání je možné na jeho základě podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Z obsahu námitek, na jejichž podkladě obviněný své dovolání podal, vyplývá, že podstatou dovolání je výhrada o nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, protože obviněný svými výhradami brojil proti tomu, že soudy prvního i druhého stupně neakceptovaly jeho návrhy, aby byli ve věci vyslechnuti svědci, které obviněný považoval za potřebné k prokázání jím tvrzených skutečností. Obviněný nepovažoval za správné, že tyto návrhy soudy pro nadbytečnost odmítly. Jako další nedostatek obviněný spatřoval v tom, že soudy některé z provedených důkazů nesprávně hodnotily.

Tyto námitky Nejvyšší soud nepovažoval za výhrady právní povahy, protože jimi obviněný brojil proti neúplnosti provedeného dokazování a vytýkal jeho nedostatečný rozsah a nespokojil se a s výsledným skutkovým zjištěním.

S ohledem na takto podané dovolání Nejvyšší soud shledal, že shora vymezená obecná kritéria významná z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jejich obsahu nebyla splněna. Pro úplnost však lze nad rámec obviněným uvedených námitek konstatovat, že soudy se obdobnými výhradami, jež obviněný T. N. uplatnil v rámci podaného dovolání, v průběhu řízení jak před soudem prvního stupně, tak i ve druhém stupni vypořádaly. Soudy v souladu se všemi ve věci zjištěnými okolnostmi nepochybily, pokud dospěly k závěru, že obviněným požadované dokazování není z hlediska posuzované otázky potřebné. Vysvětlily současně, na základě jakých důkazů zjistily skutečnosti, které považovaly za dostatečně objasněné a prokázané pro učinění těch skutkových závěrů, které vyjádřily ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a na jejichž podkladě dospěly k právní kvalifikaci, podle které toto trestné jednání obviněného právně posoudily.

Nejvyšší soud tak na základě úvah směřujících k oběma podaným dovoláním shledal, že obvinění J. K. i T. N. uplatnili výhrady, z nichž žádnou nelze považovat za námitku, jíž by bylo možné považovat z uvedených hledisek za relevantní ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu. Z tohoto důvodu ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu uvedená podaná dovolání přezkoumávat. Dovolání obviněného J. K. i T. N. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. listopadu 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová