8 Tdo 1407/2005
Datum rozhodnutí: 16.11.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1407/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2005 o dovolání obviněného D. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 4 To 50/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 57/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. P. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 5 T 57/2004, byl obviněný D. P. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací z podnětu odvolání podaného obviněným proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného D. P. uznal vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 21. 2. 2004 v době kolem 03.30 hod. až 05.00 hod. v P., okr. N. J., v baru B. na náměstí S. F. v přítomnosti dalších hostů a obsluhy napadl nejprve slovně a poté i fyzicky poškozeného P. M., kterého srazil na podlahu, bil jej pěstí do hlavy a později, když poškozený vstal, jej kopl do brady se slovy ty kurvo černá , a v důsledku toho způsobil P. M. zhmoždění obličeje s podkožním výronem kolem pravého oka bez nutnosti následné léčby avšak poškozenému mohl tímto jednáním způsobit lehká zranění spočívající v pohmoždění pravého oka a dále zlomeninu dolní čelisti . Za tyto trestné činy jej odsoudil podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně. Pro jeho výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl taktéž o náhradě škody.

Proti výše uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. F. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání. Uvedený procesní nedostatek vytkl zejména soudu prvního stupně, který mu před konáním hlavního líčení dne 10. 12. 2004 neposkytl lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě, jak je garantováno ustanovením § 198 odst. 1 tr. ř., a to i přesto, že se dne 10. 12. 2004 osobně hlavního líčení zúčastnil. Za vadu totiž považoval, že, když obdržel předvolání na uvedené hlavní líčení teprve dne 8. 12. 2004 a se zkrácením zákonné lhůty k přípravě nesouhlasil, resp. nepožádal o konání hlavního líčení, okresní soud neměl toto první hlavní líčení konat (když všechna předchozí byla odročována), neboť ustanovení § 198 odst. 1 tr. ř. se nevztahuje pouze na lhůtu k přípravě na první hlavní líčení, které má být ve věci konáno, nýbrž i na první fakticky konané hlavní líčení, v jehož rámci je přednášena obžaloba a obviněný před soudem vypovídá. O uvedené procesní pochybení jde tím spíše, když teprve několik minut před zahájením hlavního líčení dne 10. 12. 2004 byl svým obhájcem upozorněn na změnu právní kvalifikace, na kterou se tudíž nemohl vůbec připravit. Vycházel z názoru, že termín přítomnost u hlavního líčení uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nelze vykládat jako pouhou fyzickou přítomnost obviněného, ale jako požadavek na zajištění všech jeho procesních práv spojených s účastí u hlavního líčení. V další části svého dovolání obviněný vyjádřil nesouhlas s postupem odvolacího soudu a procesní nedostatek shledal v tom, že krajský soud veřejné zasedání dne 26. 5. 2005 konal i přesto, že jeho obhájce, který se k němu dostavil, soud upozornil, že obviněný je v pracovní neschopnosti a soudu tlumočil jeho žádost o odročení veřejného zasedání. Krajský soud si uvedenou informaci ověřoval pouze telefonicky u MUDr. L., který navíc v dané době již nebyl ošetřujícím lékařem obviněného, a jenom na základě této stručné telefonické a ničím nepodložené zprávy rozhodl, že se veřejné zasedání neodročí.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Pro případ, že by se dovolací soud ztotožnil i s jeho námitkou ohledně lhůty k přípravě na hlavní líčení před okresním soudem, navrhl, aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal, aby byl podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložen výkon rozhodnutí, proti němuž jeho dovolání směřuje.

K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který ve vztahu k první z obviněným uplatněných námitek konstatoval pochybení nalézacího soudu, jenž dne 10. 12. 2004 konal hlavní líčení, ačkoli obviněný předvolání k němu převzal až dne 8. 12. 2004, čímž nebyla dodržena pětidenní lhůta ve smyslu § 198 odst. 1 tr. ř. Jelikož však předmětné hlavní líčení nebylo konáno v nepřítomnosti obviněného, jak má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nýbrž za jeho účasti, shledal, že uplatněný dovolací důvod nedopadá na případ, který obviněný popisuje, a případný postup soudu prvního stupně v rozporu s procesními předpisy nelze v jeho rámci napravit. Ke druhé výhradě obviněného vztahující se ke konání veřejného zasedání před odvolacím soudem dne 26. 5. 2005 v nepřítomnosti obviněného uvedl, že v posuzovaném případě omluva obviněného z účasti na veřejném zasedání spojená s žádostí o jeho odročení nesplňuje předpoklad, na jehož základě by k odročení mohlo dojít. Z obsahu omluvy, jak ji přednesl obhájce obviněného, nebyl totiž patrný charakter onemocnění obviněného a způsob jeho léčby, ani druh a rozsah omezení, z nichž by bylo možné učinit závěr, že zdravotní důvody obviněnému skutečně znemožňovaly účast na veřejném zasedání. Vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že obviněným uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn, jelikož nedošlo k porušení žádného zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení či veřejném zasedání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále se dovolací soud zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., přičemž existence některého z nich je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Citované ustanovení předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům . V souladu s ním však ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá takovou nepřítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného.

Obviněný prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu brojil proti tomu, že soud prvního stupně konal dne 10. 12. 2004 hlavní líčení za situace, kdy u obviněného nebyla ve smyslu § 198 odst. 1 tr. ř. zachována pětidenní lhůta k přípravě na toto hlavní líčení, a to i přesto, jehož se ostatně zúčastnil.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 tr. ř. den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jejich souhlasem, a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně žádá.

Podle systematiky trestního řádu je toto ustanovení zařazeno do třinácté hlavy, oddílu prvního upravujícího postup soudu při nařízení hlavního líčení, tedy jednak toho, které je nařizováno jako první po nápadu obžaloby, a jednak hlavních líčení dalších, která bylo nutné ve smyslu § 219 tr. ř. odročit. V této souvislosti již zákon přímo neřeší, zda je i v případech odročeného hlavního líčení nutné zachovat lhůtu k přípravě podle § 198 odst. 1 tr. ř., avšak z významu a smyslu této lhůty lze dovodit, že ji bude nutné zachovat i v případě opětovného předvolávání obviněného k hlavnímu líčení, avšak pouze tehdy, pokud po odročení hlavního líčení nastaly v řízení a ve věci, která je projednávána, takové podstatné změny, o nichž obviněný před nařízením odročeného hlavního líčení nevěděl a přitom jsou pro jeho procesní postavení a možnosti zajištění jeho řádné obhajoby významné. Pětidenní lhůtu k přípravě bude proto nutné zachovávat i tehdy, dojde-li po odročení hlavního líčení ke změně právní kvalifikace, na niž je nutné obviněného při nařízení dalšího hlavního líčení upozornit.

V posuzované věci bylo první hlavní líčení nařízeno na den 24. 5. 2004. Obviněný si předvolání na ně včetně obžaloby převzal dne 3. 5. 2004. Toto hlavní líčení se s ohledem na omluvu obviněného nekonalo a bylo odročeno na den 24. 6. 2004, na nějž byl obviněný opět řádně předvolán, avšak pro omluvu obhájce bylo toto hlavní líčení odvoláno. Nařízeno bylo na 19. 7. 2004, kdy obviněný dne 16. 7. 2004 obdržel jak předvolání, tak i vyrozumění o tom, že právní kvalifikace vycházející z obžaloby bude rozšířena o trestný čin podle § 198 odst. 1 písm. a) tr. zák. Toto hlavní líčení se však nekonalo a bylo odvoláno s tím, že byl stanoven nový termín na 16. 8. 2004, o němž se obviněný dověděl z dodejky převzaté dne 20. 7. 2004. Toto hlavní líčení se opět nekonalo, stejně jako hlavní líčení dne 15. 10. 2004. Až teprve hlavní líčení nařízené na 10. 12. 2004, k němuž obviněný obdržel předvolání dne 8. 12. 2004, proběhlo za přítomnosti obviněného i jeho obhájce. Žádost obviněného, aby mu byla poskytnuta lhůta pěti dnů pro přípravu k hlavnímu líčení, neboť se neměl možnost sejít se svým obhájcem, byla samosoudcem odmítnuta s argumentem, že obviněný měl pro přípravu obhajoby lhůtu téměř půl roku od doby, kdy mu byla doručena předvolánka k hlavnímu líčení na den 3. 5. 2004.

Je tak patrné, že hlavní líčení bylo dne 10. 12. 2004 konáno fakticky poprvé, avšak jednalo se o opakovaně odročované hlavní líčení, nikoli z důvodu použití přísnější právní kvalifikace, nýbrž pro opakované omluvy obviněného z účasti na něm. V předchozích případech byla totiž zákonná lhůta k přípravě na hlavní líčení podle § 198 odst. 1 tr. ř. zachována, a proto jejím nedodržením u hlavního líčení nařízeného na den 10. 12. 2004 nemohlo dojít ke zkrácení procesních práv obviněného. Obviněný byl též řádně seznámen se zpřísněnou právní kvalifikací, a to nikoli až krátce před zahájením předmětného hlavního líčení dne 10. 12. 2004, jak uvádí v dovolání, nýbrž již dne 16. 7. 2004, kdy mu bylo vyrozumění o této změně současně s předvoláním k hlavnímu líčení na 19. 7. 2004 doručeno, jak lze zjistit z obsahu spisu i z napadených rozhodnutí. V podrobnostech lze proto odkázat na str. 5 rozsudku soudu prvního stupně, který se totožnou námitkou obviněného zabýval a vypořádal se s ní, přičemž jím učiněný závěr následně na str. 3 svého rozhodnutí potvrdil a odůvodnil také soud odvolací, s nímž se Nejvyšší soud ztotožnil.

Skutečnosti v dané věci obviněným namítané, jak jsou výše rozvedeny, nenaplňují podmínky dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. neboť ten dopadá na případy, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, přičemž toto ustanovení předpokládá, že hlavní líčení či veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, ačkoli jeho přítomnost měla být umožněna nebo zajištěna a obviněný by takovým postupem musel být zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, čímž by mu byla upřena možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

Z toho vyplývá, že námitky obviněného nelze pod zmíněný dovolací důvod podřadit, neboť dne 10. 12. 2004 byl po celou dobu hlavnímu líčení přítomen.

Pokud by obviněný podal dovolání toliko z tohoto důvodu, bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř.

Relevantně uplatněnou námitkou je ta, jejímž prostřednictvím dovolatel vznesl své výhrady proti postupu odvolacího soudu, který dne 26. 5. 2005 konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoli obviněný se z účasti na něm omluvil a požádal o jeho odročení z důvodu své pracovní neschopnosti.

Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a - nestanoví-li zákon něco jiného - není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je tak patrné, že toto ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné vyvodit ze smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. upravujícího přípravu veřejného zasedání a je závislé na tom, zda předseda senátu obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozuměl nebo zda jej k němu předvolal. Ohledně řízení u odvolacího soudu platí speciální ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Na projednávanou konkrétní věc toto posledně citované ustanovení nedopadá, protože obviněný se v době projednávání jeho odvolání před odvolacím soudem nenacházel ani ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, ale pobýval na svobodě.

Jelikož obviněný v době konání veřejného zasedání nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, případná aplikace ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. nepřichází v úvahu. Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný byl o konání dovoláním napadeného veřejného zasedání vyrozuměn prostřednictvím vzoru č. 7a tr. ř. vyrozumění o veřejném zasedání (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. února 2002, č. j. 514/2001-org. o vydání vzorů tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř. , doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení), nikoli k němu předvolán, z čehož lze usuzovat na to, že odvolací soud nepovažoval jeho přítomnost při veřejném zasedání za nutnou.

Ve vztahu k tomu, kdy je možné přítomnost obviněného u veřejného zasedání považovat za nutnou, je potřeba vycházet z obecných principů, mezi něž v trestním právu rozhodně patří zajištění práv obviněného. Tato jsou upravena mimo jiné v ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Proto, aby tato jeho práva byla zajištěna a aby je mohl řádně uplatnit, je nezbytná jeho osobní přítomnost v řízení, v němž jsou takové důkazy nebo úkony prováděny.

Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).

S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK, svazek 26, č. 621/2004).

Ze spisového materiálu v předmětné trestní věci bylo zjištěno, že odvolací soud obviněného poprvé vyrozuměl o veřejném zasedání (vzor č. 7a tr. ř.) dne 15. 3. 2005 (dodejka připojena k č. l. 112). Toto veřejné zasedání se mělo konat dne 24. 3. 2005, avšak obviněný se k němu nedostavil, ačkoli byl řádně a včas vyrozuměn o jeho konání. Soudu byla však doručena jeho žádost o odročení veřejného zasedání spolu s fotokopií potvrzení o pracovní neschopnosti, na jejímž základě veřejné zasedání odročil na neurčito za účelem zjištění, kdy bude obviněný schopen účasti u veřejného zasedání (č. l. 117). Podle obsahu úředního záznamu ze dne 11. 4. 2005 bylo od ošetřujícího lékaře zjištěno, že obviněný je již práce schopen, a proto odvolací soud veřejné zasedání nařídil na 28. 4. 2005. Protože se však obviněnému nepodařilo vyrozumění doručit, bylo veřejné zasedání odročeno na 26. 5. 2005 a obviněný dne 18. 5. 2005 převzal vyrozumění o jeho konání (č. l. 127).

Při veřejném zasedání dne 26. 5. 2005, kam se obviněný nedostavil, obhájce obviněného předložil propouštěcí zprávu ze dne 18. 1. 2005 prokazující hospitalizaci obviněného na neurologické klinice F. n. v O. ve dnech 3. 1. 18. 1. 2005 v důsledku úrazu, který utrpěl dne 31. 12. 2004, a uvedl, že obviněný žádá o odročení veřejného zasedání z důvodu pracovní neschopnosti, s tím, že potvrzení o pracovní neschopnosti nemá k dispozici, a doplnil, že obviněný navštěvuje obvodního lékaře, jehož jméno nezná. Odvolací soud si s ohledem na obsah spisu telefonicky vyžádal informace od lékaře MUDr. L., který podle zprávy v minulosti obviněného ošetřoval, a pořídil úřední záznam (č. l. 129), z něhož vyplývá, že obviněný jmenovaného lékaře předchozí den navštívil a požadoval vystavení nemocenského lístku , což lékař odmítl učinit a obviněného odkázal na neurologické oddělení. Obviněný na to reagoval hrubě, agresivně, což lékaře vedlo k závěru, že obviněný je schopen účasti při veřejném zasedání, jemuž se touto cestou snažil pouze vyhýbat.

Odvolací soud po konstatování takto zjištěných okolností shledal, že bude jednáno v nepřítomnosti obviněného.

Nejvyšší soud uvedený postup považoval za správný a neodporující žádným zásadám pro konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného, jak jsou shora rozvedeny, protože obviněný sice vyjádřil názor, že se chce veřejného zasedání zúčastnit, ale svou nepřítomnost nedoložil žádným konkrétním a objektivním důkazem natolik, aby z něho bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že zdravotní důvody obviněnému skutečně znemožňují účast u veřejného zasedání odvolacího soudu, a tedy, že není schopen se v daném čase veřejného zasedání pro objektivní překážky zúčastnit (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 6 Tdo 932/2004).

Na základě těchto skutečností není v daném případě rozhodující, že obviněný potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené mu dne 25. 5. 2005 předložil až dne 10. 8. 2005 v souvislosti s žádostí o odklad výkonu trestu odnětí svobody, neboť takový doklad s ohledem na vyjádření MUDr. L., jak je obsaženo v úředním záznamu ze dne 26. 5. 2005, vzbuzuje opodstatněné pochybnosti a nelze z něho dodatečně dovozovat, že obviněný nebyl dne 26. 5. 2005 způsobilý se veřejného zasedání zúčastnit. Taková okolnost z něho totiž ani dodatečně nevyplývá, neboť jím obviněný dokladuje zcela jiné skutečnosti, než je žádost o omluvu z veřejného zasedání, když tuto včas odvolacímu soudu nepředložil.

Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného došlo při dodržení všech relevantních požadavků stanovených platnou právní úpravou. Z protokolu založeného na č. l. 130 a násl. bylo zjištěno, že obhájce obviněného byl po celou dobu konání veřejného zasedání přítomen a mohl tak uplatnit veškerá zákonem vymezená procesní práva ve prospěch obviněného. V průběhu veřejného zasedání navíc nebyly provedeny žádné nové důkazy, k nimž by měl obviněný právo se vyjádřit a které by mohly ovlivnit rozhodnutí soudu. Nejvyšší soud tudíž neshledal okolnosti, které by mohly vést ke zkrácení ústavně garantovaného práva obviněného vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného D. P. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který učinil v souvislosti s podáním mimořádného opravného prostředku. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který tak ovšem neučinil. Dovolateli toto právo nepřísluší. O odkladu výkonu trestu by mohla rozhodnout podle § 265o odst. 1 tr. ř. i bez návrhu předsedkyně senátu Nejvyššího soudu, ta však zákonné důvody k takovému postupu neshledala.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. listopadu 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová