8 Tdo 1392/2010
Datum rozhodnutí: 16.11.2010
Dotčené předpisy: § 287 odst. 2a tr. zák.



8 Tdo 1392/2010
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2010 o dovolání obviněného L. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 8 To 294/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 115/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ž. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 4. 2010, sp zn. 1 T 115/2010, byl obviněný L. Ž. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že

nejméně od počátku roku 2008 do 25. 6. 2009 včetně v N. v prostorách rodinného domu, v němž bydlel společně se svojí manželkou obviněnou P. Ž., neoprávněně přechovával předměty, přípravky a prekursory určené k nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetamin, zvané pervitin, náležející dle zákona č. 167/1998 Sb., přílohy 5, mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, jež jsou specifikovány v protokole o domovní prohlídce ze dne 25. 6. 2009, za jejichž použití v téže době a na témže místě opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů neoprávněně vyráběl z léků Modafen, Nurofen a Sudafet chemickou cestou psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin, které tak vyrobil postupně nejméně 100 gramů, a tuto prodával či dával za protislužby níže uvedeným, případně dalším dosud neustanoveným osobám, a to:

a) v přesně nezjištěné dny nejméně od dubna 2009 do 25. 6. 2009 včetně v N. postupně prodával M. H. a J. S. nejméně ve třech případech vždy nejméně 0,5 gramu pervitinu vždy za částku 500,- Kč, kteří ho použili pro svoji potřebu,

b) v přesně nezjištěné dny od roku 2008 do 25. 6. 2009 včetně v N. poskytl L. K. pro jeho potřebu nejméně ve dvou případech vždy nejméně 0,1 gramu metamfetaminu, zvaného pervitin, za jeho pomoc v domě a nejméně 3x vždy 0,2 gramu metamfetaminu, zvaného pervitin, pro T. K.,

c) v přesně nezjištěné dny nejméně od poloviny roku 2008 nejméně do února 2009 v N. poskytoval L. S. vždy nejméně jednou týdně psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin, v množství vždy cca 0,5 gramu, který tento použil pro svoji potřebu,

d) v přesně nezjištěnou dobu od roku 2008 do června 2009 v N. opakovaně poskytl T. K. psychotropní látku metafetamin, zvanou pervitin, vždy v množství cca 0,2 gramu za jeho pomoc při opravě na domě v N. tak, že nejméně ve třech případech mu jej poskytl sám, nejméně ve třech případech prostřednictvím L. K., nejméně ve třech případech prostřednictvím L. M,

e) v přesně nezjištěných dnech v dubnu až květnu 2009 včetně v N. prodal M. D. nejméně ve třech případech psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin, v množství od 0,2 do 0,4 gramu, celkem nejméně 0,85 gramu za částky 400,- Kč, 500,- Kč a 800,- Kč,

f) v přesně nezjištěných dnech od počátku roku 2008 nejméně do konce srpna 2008 včetně v N. na dvoře domu prodal M. N. každý víkend nejméně 0,2 gramu psychotropní látky metamfetamin, zvané pervitin, celkem nejméně 5 gramů, který ji použil pro svoji potřebu,

g) v přesně nezjištěných dnech od počátku roku 2008 do konce roku 2008 v N. R. K. po dobu 2-3 týdnů, jednak počátkem roku a jednak na podzim poskytoval za protislužbu, a to jeho výpomoc při řezání dřeva u domu v N., psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin, v množství vždy za každý den cca 0,3 gramu a ve shora uvedeném období nejméně ve 20 případech mu prodal vždy 0,1 gramu psychotropní látky metamfetamin, zvané pervitin, vždy za částku nejméně 100,- Kč,

h) v přesně nezjištěných dnech od února 2008 do dubna 2009 včetně v N. na dvoře domu postupně prodal P. P. vždy lx týdně, vždy cca 1 gram psychotropní látky metamfetamin, zvané pervitin, vždy za částku cca 1.000,- Kč, celkem tak nejméně 60 gramů pervitinu za 60.000,- Kč,

ch) v dubnu až červnu 2009 v N. poskytl L. B. jako protislužbu za vykonání zednických prací na opravě tohoto domu psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin, v přesně nezjištěném množství,

i) v přesně nezjištěných dnech v průběhu roku 2008 v N. v prostorách rodinného domu prodal P. F. nejméně ve 3 případech, vždy 4 - 5 čárek v injekční stříkačce (0,4 - 0,5 gramu) psychotropní látky metamfetamin, zvané pervitin, vždy za částku 400 - 500,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně odvoláními. Obviněný napadl rozsudek v celém rozsahu, státní zástupce zaměřil odvolání podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 8 To 294/2010, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 1 písm. c) tr. zák. [správně § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák.] zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výrokům o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel nejprve odkázal na námitky, které uplatnil v dosavadním průběhu řízení s tím, že na nich trvá a má za to, že se soudy s nimi náležitě nevypořádaly. Jako příklad uváděl útok pod písm. ch) týkající se L. B., který nebyl vůbec vyslechnut, a podle jeho přesvědčení nebyl opatřen ani žádný jiný důkaz prokazující jeho vinu. Soudy se podle dovolatele rovněž nevypořádaly se zásadními rozpory ve výpovědích některých svědků ohledně množství předávávané látky, zda vůbec někdy v minulosti od obviněného pervitin koupili atd. Ohledně rozpornosti výpovědí znovu odkázal na obsah svého odvolání. Za nejdůležitější pak označil námitku týkající se rozdílnosti objemové a hmotnostní jednotky látky , kterou měl předávat osobám uvedeným v rozsudku. Kvalifikační znak prodej a přechovávání omamných a psychotropních látek ve větším rozsahu je podle dovolatele vyjadřován kvantitativní a kvalitativní stránkou. Z hlediska naplnění tohoto znaku je podle něj zásadní množství a druh účinných látek, přičemž se musí jednat o množství značně přesahující denní spotřební dávku a zároveň potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví či přímo na životě větší počet osob. Připomněl, že kvalitativní stránka je uváděna v gramech a vztahuje se k čistému množství účinné látky obsažené v zajištěném vzorku omamné nebo psychotropní látky. Poukazoval na zjištění, že množství předané účinné látky v jednotlivých případech je uváděno v hmotnostních jednotkách, ačkoliv uživatelé se stran získaném množství vyjadřovali pouze jako o čárkách, stlačených, mililitrech, což jsou jednotky objemové. V řízení bylo prokázáno, že hmotnostní a objemové jednotky nelze zaměňovat, poněvadž mezi nimi existuje rozdíl minimálně 35 %, v důsledku čehož nebylo možno při stanovení hmotnostních jednotek vycházet ze svědky uváděných jednotek objemových. Dovolatel rovněž poukazoval na skutečnost, že se podařilo zajistit pouze 1,75 ml látky, ve které se nacházelo 1,13 g čistého množství účinné látky pervitinu, avšak nebylo zjištěno, kolik čisté látky bylo obsaženo v celkovém množství předané látky. Zjištění této skutečnosti je však nezbytné pro naplnění skutkové podstaty podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Uzavřel, že jelikož nebylo s naprostou jistotou zjištěno množství předané látky, nebylo možno bez pochybností dospět k závěru, že naplnil kvalifikační znaky trestného činu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, případně aby na jeho jednání užil přiléhavější právní kvalifikaci odpovídající skutkovým zjištěním.

Nejvyšší státní zástupkyně se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze (posuzováno s jistou benevolencí) podřadit námitku obviněného zpochybňující spáchání činu ve větším rozsahu jakožto znaku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák.

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný neoprávněně vyrobil, nabídl, prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku a čin spáchal ve větším rozsahu, spolehlivě vyjadřují. Námitky obviněného zpochybňující naplnění zákonného znaku ve větším rozsahu nemohou obstát.

Výhrady obviněného proti správnosti právního posouzení činu jako trestného činu, jež jsou obsaženy v textu dovolání, jsou zčásti založeny na polemice se způsobem hodnocení důkazů - usvědčujících výpovědí svědků - a směřují proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i odvolací soud. Obviněný totiž vytkl, že soudy opřely závěr o jeho vině o rozporné výpovědi svědků, přičemž rozpory se měly týkat jednak množství předávané drogy, jednak také zjištění, zda jim obviněný vůbec nějakou drogu prodal, a dále odkazoval na námitky, které uplatnil v rámci odvolacího řízení. Jako příklad uváděl útok popsaný pod písm. ch) týkající se L. B., který nebyl vyslechnut, a podle dovolatele žádným důkazem nebylo prokázáno, že mu poskytl drogu.

Prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 7 až 13 rozsudku soudu prvního stupně, strana 4 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí svědků, jimž obviněný prodával či poskytoval za služby pervitin, postupovaly soudy důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Přesvědčivě z nich vyplynulo, že obviněný vyráběl pervitin a v mnoha případech svědkům i dalším osobám jej s velkou frekvencí prodával, nabízel nebo poskytoval za protislužby, a to v množství celkově přesahujícím 100 g. Skutečnost, že drogu opatřil i L. B., byla prokázána svědectvím L. S., který L. B. označil jako jednu z osob, kterým obviněný prodával pervitin (č. l. 521).

Dovolací soud nemá žádný rozumný důvod způsob hodnocení provedených důkazů relevantně zpochybnit. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Pro úplnost nutno dodat, že nebylo přihlíženo k té části dovolání, v níž obviněný odkázal na námitky uplatněné v jeho odvolání. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný. Nad rámec řečeného dovolací soud poznamenává, že výhrady uplatněné v odvolání směřovaly proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a z hlediska uplatněných důvodů dovolání jsou proto nerelevantní.

Vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně v návaznosti na výklad zákonného znaku spáchání činu uvedeného v § 187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu je na místě připomenout, že závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je však nutné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i další okolnosti. Uvedený výklad je přitom zcela zřejmý z dikce citovaného ustanovení, které stanoví jako jeden z možných předpokladů pro posouzení kvalifikované varianty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů situaci, když pachatel spáchá čin uvedený v § 187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu. Zákonodárce zde zcela jednoznačně neomezil užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty na větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, ale použil obecnější vyjádření v podobě většího rozsahu činu. Zmíněný pojem proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), jak primárně činil dovolatel, ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Všechna zmíněná hlediska charakterizující zákonný znak ve větším rozsahu se tedy mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, 6 Tdo 620/2003, 8 Tdo 463/2010 aj.).

Právní posouzení jednání obviněného považuje Nejvyšší soud za správné a odpovídající zákonu. O naplnění znaku ve větším rozsahu a o závažnosti činu vypovídá nejen celkové množství nejméně 100 gramů pervitinu, jež neoprávněně vyrobil, ale také počet osob, kterým byla droga nabídnuta, prodána či poskytnuta za protislužby, frekvence jejího poskytování a též doba téměř 1,5 roku, po kterou tuto trestnou činnost páchal. Sama skutečnost, že svědci uživatelé drogy uváděli množství získané drogy od obviněného i v objemových jednotkách, nebrání stanovení množství drogy v jednotkách hmotnostních (které ostatně zákon ani nevyžaduje, jak bylo výše uvedeno), a nadto nelze nepřipomenout, že stanovení množství drogy není jediným kritériem pro naplnění znaku ve větším rozsahu . V případech, kdy uživatelé drogy hmotnostně nekvantifikovali množství drogy, bylo množství drogy stanoveno konfrontací mezi výší peněžních prostředků, jež byly obviněnému za drogu předávány, a jím stanovenou obvyklou cenou za jeden gram, jež činila 1.000,- Kč. Cena 1000,- Kč za jeden gram vyplynula zejména ze svědectví P. P. (č. l. 413) či P. F. (č. l. 414). Nutno zdůraznit, že již výpověď P. P. sama o sobě svědčila o nepřehlédnutelném rozsahu trestné činnosti obviněného, když jenom jemu mělo být poskytnuto v průběhu rozhodného období roku 2008 a 2009 60 gramových dávek drogy pervitin. Tyto skutkové okolnosti tak dávají spolehlivý podklad k právnímu závěru, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. spáchal obviněný ve větším rozsahu, takže naplnil i zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., přičemž není pochybností ani o tom, že zmíněná okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Soud prvního stupně také výstižně shrnul, že posouzení trestnosti činu podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 není pro obviněného příznivější, proto byl aplikován trestní zákon účinný v době spáchání činu. I dovolací soud sdílí názor, že rozsah spáchání činu koresponduje s požadavky pro naplnění jak zákonného znaku ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb., tak ve značném rozsahu podle § 283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Tato právní úvaha ostatně nebyla v dovolání nikterak zpochybňována.

Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2010 Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková