8 Tdo 1356/2005
Datum rozhodnutí: 26.10.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1356/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 o dovolání obviněného M. F., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. 6 To 2/03, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 1/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 41 T 1/2001, byli obvinění M. F. a O. Š. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustili tím, že společně po předchozí vzájemné dohodě obviněný M. F. předložil dne 8. 6. 1999 v notářské kanceláři JUDr. M. F. v P., plnou moc č. j. NZ 198/99 ze dne 24. 2. 1992, kterou mu po předchozí dohodě opatřil obviněný O. Š., na základě které jej majitelky nemovitostí I. P. a J. K., zplnomocnily k prodeji nemovitostí se stavební parcelou, pozemkovou parcelou, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P. v. na listu vlastnictví katastrálního území Š. u P., jakož i k uzavření kupní smlouvy a k převzetí kupní ceny, ačkoliv oba věděli, že tato plná moc je padělaná a údaje tam uvedené se nezakládají na pravdě, neboť obě majitelky nemovitostí tuto plnou moc neudělily a na základě této padělané plné moci bez vědomí majitelek nemovitostí uzavřel obviněný M. F. za obě majitelky dne 8. 6. 1999 v kanceláři JUDr. M. F. v P., kupní smlouvu formou notářského zápisu č. NZ 198/99, jíž shora uvedené nemovitosti v zastoupení poškozených I. P. a J. K. prodal poškozenému Z. K., za kupní cenu 1.800.000,- Kč a ještě téhož dne převzal finanční částku 50.000,- Kč od poškozeného K. jako část kupní ceny a tuto předal obviněnému O. Š., a dále dne 28. 6. 1999 po předložení výpisu z katastru nemovitostí P. v., kde již byl zaznamenán převod nemovitostí na poškozeného Z. K., převzal za přítomnosti notáře JUDr. M. F. v prostorách společnosti B. A. C., a. s., v P., zbývající část kupní ceny, a to částku ve výší 1.750.000,- Kč ze které částku ve výši 20.000,- Kč vrátil poškozenému Z. K. z důvodu nezajištění geodetického výměru a zbývající částku ve výši 1.730.000,- Kč ještě týž den předal po vzájemné dohodě obviněnému Š. na čerpací stanici v P. Z. M. a o prodeji neinformovali poškozené majitelky, kupní cenu jim nevyplatili a ani tak neměli v úmyslu, neboť v průběhu jednání o koupi nemovitosti uváděli nepravdivé skutečnosti o špatném zdravotním stavu jedné z majitelek, a tím aktivně působili na to, aby k prodeji došlo co nejrychleji a obviněný Š. se vydával za příbuzného obou majitelek a svým jednáním tak způsobili škodu ve výši 1.780.000,- Kč ke škodě poškozeného Z. K. .

Za tento trestný čin byl obviněný M. F. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného O. Š. a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody ve vztahu k oběma obviněným. Rozsudek obsahuje též výrok, jímž byl obviněný P. R. zproštěn obžaloby.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. 6 To 2/03, odvolání podané obviněným M. F. proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení vrchního soudu v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 41 T 1/2001, podal obviněný M. F. prostřednictvím obhájce JUDr. V. T. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože skutek nebyl správně posouzen. Především vyjádřil, že se trestného činu podvodu mohl dopustit pouze v případě, kdyby skutečně věděl, že uvedená plná moc byla padělkem, a pokud by tato jeho vědomost byla prokázána, avšak z vyšetřovacího spisu ani z provedených důkazů nic takového nevyplynulo. Neměl žádný důvod o pravosti plné moci pochybovat a podle toho také jednal, což se jednoznačně prokázalo. Napadenému rozsudku soudu prvního stupně vytkl přílišnou strohost v části odůvodňující jeho vinu s tím, že jeho vědomost o padělání plné moci zde není podložena žádnými důkazy, nýbrž je jen volně dovozována, a tento nedostatek nenapravil ani odvolací soud, který taktéž pracoval spíše s domněnkami než fakty. Dovolatel zdůraznil, že i když měl vědomost o zplnomocnění O. Š. ke zprostředkování obchodu, nelze z toho dovozovat, že předání plné moci spoluobviněným O. Š. by vybočovalo z mezí tohoto oprávnění. Nesouhlasil tudíž se závěrem odvolacího soudu, že o jeho vědomosti o padělání této plné moci svědčí skutečnost, že notáři po několika dnech doručil další plnou moc se stejným datem s rozšířeným oprávněním. Z okolností případu vyplývá, že nikdy nedržel v ruce obě plné moci současně, aby mohl porovnat data, jimiž byly opatřeny. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že soud nedostatečně vyhodnotil fakt, že on sám nikdy nebyl nijak činný ve změně zplnomocnění na takové, které umožňovalo převzetí kupní ceny; to se stalo z iniciativy kupujícího. Vyjádřil přesvědčení, že i on byl jedním z těch, které O. Š. oklamal.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal obě napadená rozhodnutí a zrušil je ohledně jeho osoby ve výroku o vině, trestu i povinnosti k náhradě škody.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém stanovisku po shrnutí stavu dokazování provedeného soudem prvního stupně konstatoval, že popsaná skutková zjištění mají podklad v důkazech, na něž plně dopadá použitá právní kvalifikace. Argumentaci, o niž obviněný M. F. své dovolání opřel, označil pouze za formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obsahově stojí mimo rámec uvedeného, ale i ostatních dovolacích důvodů. Jelikož v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, státní zástupce shledal, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a vyjádřil souhlas s tím, aby rozhodnutí bylo učiněno za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z těchto zásad lze dovodit, že dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.

Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito rozvedenými zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti způsobu a rozsahu ve věci provedeného dokazování a na jeho základě učiněným skutkovým zjištěním. Svými výhradami obviněný zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, která byla následně potvrzena také soudem odvolacím, neboť v rozporu s nimi předkládá svou vlastní verzi obhajoby, spočívající v tom, že si nebyl vědom, že plná moc byla padělána. Tato jeho argumentace však odporuje zjištěním, která jsou popsána ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, podle nichž obviněný M. F. po předchozí vzájemné dohodě s O. Š. předložil dne 8. 6. 1999 v notářské kanceláři JUDr. M. F. plnou moc č. j. NZ 198/99 ze dne 24. 2. 1992 ... ačkoliv oba věděli, že tato plná moc je padělaná a údaje tam uvedené se nezakládají na pravdě, neboť obě majitelky nemovitostí tuto plnou moc neudělily ... . Je tudíž zřejmé, že obviněný tvrdí zcela jiné skutkové okolnosti, než jsou popsány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a prostřednictvím této výhrady se snaží domoci změny skutkových zjištění.

Z obsahu podaného dovolání tudíž v rozporu se zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se primárně netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, za jaké je formálně označuje, nýbrž směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, k nimž na základě provedeného dokazování soudy obou stupňů dospěly.

V tomto případě proto nebyl materiálně uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. F. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová