8 Tdo 1334/2010
Datum rozhodnutí: 16.11.2010
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1,2 tr. ř.



8 Tdo 1334/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2010 o dovolání obviněného Ing. L. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 6 To 122/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 742/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. L. H. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 2 T 742/2003, byl obviněný Ing. L. H. v části A. uznán vinným ve znění zákona č. 265/2001 Sb. pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod I.), jehož se dopustil společně s obviněnou A. H., a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. (bod II.), který spáchal sám, v obou případech tak, že
L. H. a A. H. společně:
nejméně v období od 21. 11. 2000 do 14. 8. 2001 v U., okres U., Z. K., v úmyslu získat pro svoji potřebu, popř. na splacení jiných předchozích půjček finanční prostředky, uzavírali na jména níže uvedených osob smlouvy o hotovostních půjčkách peněz od společnosti Provident Financial, s. r. o., N., P. D., P., kdy obviněná A. H. osoby kontaktovala a žádala je, aby si peníze půjčili s tím, že se jedná o peníze pro ni, a následně pak L. H., coby tehdejší obchodní zástupce společnosti Provident Financial připravoval smlouvy znějící na různě velké, níže specifikované částky, které žadatelé podepsali, a byli ujišťováni, že nemusí půjčky splácet, kdy tyto bude splácet obviněná A. H., kdy v některých případech dostali za podpis smlouvy drobnější finanční odměnu, když oba obvinění v době uzavření smluv o půjčkách a poskytnutí finančních prostředků věděli, že není v jejich možnostech půjčky žadatelům splatit, když předchozí půjčky byly spláceny pouze vyššími půjčkami následujícími, přičemž na nemožnost splacení půjček, nepříznivou finanční situaci obviněné A. H. a na množství již existujících obdobných půjček, z nichž byly poskytnuty finanční prostředky žadateli obviněné A. H., uvedené žadatele neupozornili, a naopak je přesvědčovali a slibovali jim řádné doplacení půjček, peníze takto ze smluv získané, pak obvinění L. H. a A. H. zčásti použili na úhradu půjček z předcházejících smluv a zčásti pro svoji potřebu blíže nezjištěným způsobem, kdy takto s nimi uzavřeli smlouvy nejméně žadatelé:
1) J. M., smlouvu o půjčce ze dne 21. 11. 2000 na půjčku 30.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku 48.000,- Kč, kdy byla v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystavena do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., když J. M. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržela a záměrně byla obžalovanými oklamána v tom, že peníze budou řádně splaceny obžalovanou H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ní smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že obviněná A. H. v té době neměla a do budoucna nebude mít dostatek finančních prostředků a musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, za uzavření smlouvy a poskytnutí půjčky pro obviněnou A. H. dostala J. M. provizi 1.000,- Kč, kdy obvinění na splátkách smlouvy následně uhradili pouze 14.400,- Kč a zbylých 15.600,- Kč použili blíže nezjištěným způsobem,
2) M. H., smlouvu o půjčce ze dne 8. 12. 2000 na půjčku 30.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 48.000,- Kč, kdy byla v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystavena do pozice dlužníka vůči Provident Financial, s. r. o., když M. H. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržela a záměrně byla obviněnými oklamána v tom, že peníze budou řádně splaceny obviněnou A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ní smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že obviněná A. H. v té době neměla, a do budoucna nebude mít dostatek finančních prostředků, a musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, kdy obvinění na splátkách uhradili pouze 13.940,- Kč, zbylých 16.060,- Kč použili blíže nezjištěným způsobem,
3) J. K., v U., smlouvu o půjčce ze dne 19. 12. 2000 na půjčku ve výši 40.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 64.000,- Kč, kdy byla v této částce podvodným jednáním obou obžalovaných vystavena do pozice dlužníka vůči Provident Financial, s. r. o., když J. K. po podpisu smlouvy finanční prostředky poskytla obviněné A. H., kdy byla záměrně obviněnými oklamána v tom, že peníze budou řádně splaceny obviněnou A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ní smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že obviněná A. H. v té době neměla, a do budoucna nebude mít dostatek finančních prostředků, a musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, přičemž z uvedené půjčky zůstalo nedoplaceno nejméně 22.560,- Kč,
4) P. V., smlouvu o půjčce ze dne 20. 2. 2001 na půjčku ve výši 30.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 48.000,- Kč, kdy byl v této částce podvodným jednáním obou obžalovaných vystaven do pozice dlužníka vůči Provident Financial, s. r. o., když P. V. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržel, před uzavřením smlouvy nebyl upozorněn na další obdobné půjčky obviněné A. H., přičemž byl záměrně obviněnými oklamán v tom, že peníze budou řádně splaceny obviněnou A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ní smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že obviněná A. H. v té době neměla, a do budoucna nebude mít dostatek finančních prostředků, a musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, kdy obžalovaní na splátkách této půjčky uhradili 10.640,- Kč a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,
5) L. G., smlouvu o půjčce ze dne 22. 2. 2001 na částku 20.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 32.000,- Kč, kdy byla v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystavena do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., když L. G. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržela, ale tyto si rozdělili obvinění, před uzavřením smlouvy nebyla upozorněna na další obdobné půjčky obviněné A. H. a naopak byla i obžalovaným H. přesvědčována o schopnosti obviněné A. H. půjčku doplatit, přičemž byla záměrně obviněnými oklamána v tom, peníze budou řádně splaceny obviněnou A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ní smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že obviněná A. H. v té době neměla, a do budoucna nebude mít dostatek finančních prostředků, a musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, kdy obžalovaní na splátkách této půjčky uhradili 17.910,- Kč a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,
6) M. P., smlouvu o půjčce ze dne 20. 3. 2001 na částku 20.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku 32.000,- Kč, kdy byl v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystaven do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., když M. P. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržel, ale tyto si rozdělili obvinění, před uzavřením smlouvy nebyl upozorněn na další obdobné půjčky obviněné A. H., a naopak byl obviněným L. H. přesvědčován o schopnosti obviněné A. H. půjčku doplatit, přičemž byl záměrně obžalovanými oklamán v tom, že peníze budou řádně splaceny obviněnou A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ní smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že obviněná A. H. v té době neměla, a do budoucna nebude mít dostatek finančních prostředků, a musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, za uzavření smlouvy a poskytnutí půjčky pro obviněnou A. H. dostal M. P. provizi 2.000,- Kč, kdy obvinění na splátkách smlouvy následně uhradili pouze 7.260,- Kč, a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,
7) R. D., smlouvu o půjčce ze dne 12. 4. 2001 na částku 10.000,- Kč částka ke splacení včetně souhrnného poplatku 14.700,- Kč, kdy byl v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystaven do pozice dlužníka vůči Provident Financial s.r.o., když R. D. po podpisu smlouvy ani následně, i přes sliby obviněného L. H. o poskytnutí peněz následující den, finanční prostředky neobdržel, kdy obvinění již od počátku předpokládali jejich využití na jiné předchozí půjčky obviněné A. H. a záměrně R.D. oklamali, že mu půjčka bude poskytnuta, obvinění následně na splátkách smlouvy uhradili pouze 6.470,- Kč, a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,
8) M. M., smlouvu o půjčce ze dne 23. 4. 2001 na částku 10.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 14.700,- Kč, kdy byl v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystaven do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., když M. M. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržel, před uzavřením smlouvy nebyl upozorněn na další obdobné půjčky obviněné A. H., a naopak byla obviněným L. H. přesvědčován o tom, že půjčka bude řádně splácena, když obviněný i s tímto vědomím s ním smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že do budoucna nebudou půjčku řádně splácet a obviněná A. H. musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, přičemž finanční prostředky z půjčky M. M. budou sloužit právě k úhradě předchozích obdobných půjček, které byly za součinnosti obviněných uzavřeny s dalšími osobami, a obvinění na splátkách smlouvy následně uhradili pouze 7.260,- Kč, a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,
9) M. K., smlouvu o půjčce ze dne 24. 4. 2001 na částku 38.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 60.800,- Kč, kdy byl v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystaven do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., když M. K. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržel, před uzavřením smlouvy nebyl upozorněn na další obdobné půjčky obviněné A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ním smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že do budoucna nebudou půjčku řádně splácet a obviněná A. H. musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, přičemž finanční prostředky z půjčky M. K. budou sloužit právě k úhradě předchozích obdobných půjček, které byly za součinnosti obviněných uzavřeny s dalšími osobami, kdy obvinění na splátkách smlouvy následně uhradili pouze 15.048,- Kč, a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,
10) P. B., smlouvu o půjčce ze dne 4. 6. 2001 na částku 12.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku 17.640,- Kč, kdy byl v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystaven do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., když při podpisu smlouvy nebyla na smlouvě vyplněna částka půjčky a mělo se jednat o půjčku ve výši maximálně 8.000,- Kč, P. B. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržel, před uzavřením smlouvy nebyl upozorněn na další obdobné půjčky obviněné A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ním smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že do budoucna nebudou půjčku řádně splácet a obviněná A. H. musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, přičemž finanční prostředky z půjčky P. B. budou sloužit právě k úhradě předchozích obdobných půjček, které byly za součinnosti obviněných uzavřeny s dalšími osobami, kdy obžalovaní na splátkách smlouvy následně uhradili pouze 5.328,- Kč, a zbývající prostředky použili obvinění blíže nezjištěným způsobem,
11) P. S., smlouvu o půjčce ze dne 5. 6. 2001 na částku 10.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 14.700,- Kč, kdy byl v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystaven do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., P. S. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržel, kdy za uzavření smlouvy dostal pouze provizi 1.000,- Kč, před uzavřením smlouvy nebyl upozorněn na další obdobné půjčky obviněné A. H., přičemž byl záměrně obviněnými oklamán v tom, že peníze budou splaceny obviněnou A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ním smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že do budoucna nebudou půjčku řádně splácet a obviněná A. H. musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, přičemž finanční prostředky z půjčky P. S. budou sloužit právě k úhradě předchozích obdobných půjček, které byly za součinnosti obviněných uzavřeny s dalšími osobami, kdy obvinění na splátkách smlouvy následně uhradili pouze 4.680,- Kč, a zbývající prostředky použili obvinění blíže nezjištěným způsobem,
12) K. M., smlouvu o půjčce ze dne 13. 7. 2001 na částku 12.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 18.600,- Kč, kdy byl v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystaven do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., K. M. po podpisu smlouvy obdržel od obviněného L. H. pouze 1.000,- Kč s tím, že zbývající částku dostane tentýž den v pozdější době, následně již další část půjčky neobdržel s tím, že obvinění potřebují finanční prostředky z jeho půjčky použít na úhradu svých dluhů, když obvinění již před uzavřením smlouvy věděli, že půjčka nebude K. M. v plné výši vyplacena, ale bude použita na úhradu předchozích obdobných půjček, které byly za součinnosti obžalovaných uzavřeny s dalšími osobami, přičemž byl záměrně obviněnými oklamán i v tom, že peníze budou řádně spláceny obviněnými, když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ním smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že do budoucna nebudou půjčku řádně splácet, když předchozí půjčky jiných osob musí splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebudou schopni doplatit, obvinění na splátkách smlouvy následně uhradili pouze 3.000,- Kč, a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,
13) Z. S., smlouvu o půjčce ze dne 24. 7. 2001 na částku 15.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 24.960,- Kč, kdy byla v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystavena do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., když Z. S. uzavřela smlouvu s tím, že poskytne finanční prostředky z půjčky obviněné A. H., která je řádně splatí, po podpisu smlouvy finanční prostředky této obviněné předala a ta je dala obviněnému L. H. na úhradu předchozích půjček, přičemž před uzavřením smlouvy Z. S. nebyla upozorněna na další obdobné půjčky obviněné A. H. a byla záměrně obviněnými oklamána v tom, že peníze budou splaceny obviněnou A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ní smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že obviněná A. H. v té době neměla a do budoucna nebude mít dostatek finančních prostředků a musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, kdy obvinění na splátkách této půjčky uhradili pouze 3.740,- Kč a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,
14) E. F., smlouvu o půjčce ze dne 14. 8. 2001 na částku 11.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 17.050,- Kč, kdy byl v této částce podvodným jednáním obou obviněných vystaven do pozice dlužníka vůči Provident Financial s. r. o., když E. F. po podpisu smlouvy finanční prostředky neobdržel, před uzavřením smlouvy nebyl upozorněn na další obdobné půjčky obviněné A. H., přičemž byl záměrně obviněnými oklamán v tom, že peníze budou splaceny obviněnou A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ním smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že obviněná A. H. v té době neměla a do budoucna nebude mít dostatek finančních prostředků a musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, obvinění na splátkách smlouvy následně uhradili pouze 2.650,- Kč, a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,
15) M. L., nyní K., smlouvu o půjčce ze dne 15. 2. 2001 na částku 11.000,- Kč, částka ke splacení včetně souhrnného poplatku celkem 17.050,- Kč, když M. L. uzavřela smlouvu s tím, že poskytne finanční prostředky z půjčky obviněné A. H., která je řádně splatí, po podpisu smlouvy finanční prostředky obviněný L. H. předal přímo obviněné A.H., přičemž před uzavřením smlouvy M. L. nebyla upozorněna na další obdobné půjčky obviněné A. H., a byla záměrně obžalovanými oklamána v tom, že peníze budou splaceny obviněnou A. H., když obviněný L. H. i s tímto vědomím s ní smlouvu uzavřel, přičemž oba obvinění věděli, že obviněná A. H. v té době neměla a do budoucna nebude mít dostatek finančních prostředků a musí své předchozí půjčky splácet pouze dalšími půjčkami, které již nebude schopna doplatit, kdy obvinění na splátkách této půjčky uhradili pouze 1.100,- Kč a zbývající prostředky použili blíže nezjištěným způsobem,

celkově tak obvinění poškozeným způsobili škodu ve výši nejméně 299.000,- Kč,
II. obviněný L. H. sám, že
dne 1. 10. 2001 přesvědčil A. B., aby na své jméno uzavřela smlouvu o půjčce finanční hotovosti ve výši 10.000,- Kč včetně souhrnného poplatku 16.640,- Kč, od společnosti Provident Financial, s. r. o., N., P. D., P., s tím, že tyto peníze potřebuje pro sebe, a sám bude půjčku splácet a ona se nemusí o nic starat, po podpisu smlouvy pak finanční prostředky A. B. nepředal a ponechal si je přesto, že již v době uzavření smlouvy vědělo tom, že vzhledem ke své finanční situaci, předpokládanému ukončení zaměstnání a příjmu z něj a dluhům z jiných předchozích půjček také u společnosti Provident Financial s. r. o., které byly v té době nesplaceny, nebude schopen tento dluh řádně splatit, přičemž následně zaplatil na splátkách pouze 1.440,- Kč, a zbytek peněz si ponechal pro svoji potřebu, čímž A. B. vystavil do pozice dlužníka vůči společnosti Provident Financial, s. r. o., a A. B. tak musela zbývající část půjčky v celkové výši 15.200,- Kč sama doplatit, čímž jí způsobil přímou škodu ve výši nejméně 8.560,- Kč,

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

V části B bylo rozhodnuto podle § 226 písm. b) tr. ř. o zproštění obviněného L. H. i spoluobviněné A. H. obžaloby z útoků konkrétně v rozsudku popsaných, v části C byl obviněný L. H. zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby ze skutku v rozsudku uvedeném.

Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné A. H. a o náhradě škody.

Odvolání, která proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný L. H. a obviněná A. H., Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 6 To 122/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný L. H. podal prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Šlampy proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání, jímž napadl výrok o vině z důvodu nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, neboť tento skutek nevykazuje znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 odst. 3 písm. b) tr. zák. (avšak obviněný byl uznán vinným podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. pozn. Nejvyššího soudu). Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně obviněný považoval za neoprávněná a neúplná. Obviněný připustil, že v uvedené době vystupoval na základě smlouvy o zprostředkování jako obchodní zástupce společnosti Provident Financial a jeho povinností bylo uzavírat smlouvy o poskytnutí půjček jménem zastupované společnosti. Současně byl povinen většinu uzavíraných smluv odeslat ke schválení svému nadřízenému. Obviněný však vyloučil, že by měl finanční prospěch z uzavřených smluv, jak je uvedeno v rozsudku. Veškerá plnění z půjček šla ve prospěch spoluobviněné, což ve svých výpovědích poškození uvedli a ani spoluobviněná to nepopřela. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že jednání, které mu napadeným rozsudkem bylo kladeno za vinu, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu, když okresní soud neprokázal obviněnému úmysl spáchat trestný čin a současně nebylo zjištěno přijetí jakéhokoli majetkového prospěchu z trestné činnosti páchané A. H.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby mu Nejvyšší soud vyhověl a aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 6 To 122/2010, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení navazující.

K dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která nejprve poukázala na nesoulad mezi označeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a vlastní obsahovou stránkou dovolání, kde obviněný poukázal na nesprávnost právního posouzení, což nekoresponduje s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale vyjadřuje podmínky důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státní zástupkyně však obviněný ani tento dovolací důvod svými argumenty nenaplnil, protože jeho stěžejní námitka směřuje ke zpochybnění hodnocení výsledků provedeného dokazování v tom, že na půjčkách uzavíraných ve prospěch spoluobviněné neprofitoval. Pokud obviněný namítl, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu pro neprokázání subjektivní stránky, tuto hmotněprávní námitku nepodepřel žádnou bližší argumentací, o kterou by se zpochybnění právního závěru o naplnění podvodného úmyslu opíralo, a která by tak mohla být podnětem vyhodnocení správnosti použité právní kvalifikace. Státní zástupkyně tak uzavřela, že dovolací námitky nejsou způsobilé naplnit uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod, a tudíž bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr .ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Za splnění těchto formálních podmínek Nejvyšší soud dále posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Nejvyšší soud považuje za nutné poukázat na nesoulad v označení dovolacího důvodu, když obviněný dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který spočívá v uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo v uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. V odůvodnění dovolání, podle jehož obsahu je nutné ve smyslu § 59 odst. 1 tr. ř. podání posuzovat, však obviněný vytýká nesprávné právní posouzení činu, z čehož plyne, že nevytýkal vady vyjádřené pod dovolacím důvodem, který v dovolání označil, ale po obsahové stránce jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se zřetelem na nějž Nejvyšší soud dovolání zkoumal. Vycházel z dikce tohoto důvodu, podle něhož se dovolání podává, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je tudíž možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Nelze proto za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Předně je k argumentům obviněného uplatněným v podaném dovolání nutno uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnil jen částečně, protože výhrady, že skutková zjištění jsou neoprávněná a neúplná a že plnění z půjček byla ve prospěch toliko spoluobviněné a obviněný z nich neměl žádný finanční prospěch, jsou výhradami stojícími mimo jakýkoliv dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto z podnětu těchto námitek Nejvyšší soud správnost napadených rozhodnutí po skutkové stránce nepřezkoumával s ohledem na zásadu, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Nejvyšší soud považuje za vhodné konstatovat, že neshledal v postupech soudů obou stupňů žádná taková pochybení, k nimž by došlo při posuzování a hodnocení provedených důkazů, k nimž je zavazuje ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Zjištěný skutkový stav byl posouzen jako správný, netrpící žádnými nelogičnostmi, neopodstatněností učiněných závěrů ani se v něm neprojevily snahy libovůle či tendence k neobjektivnímu hodnocení ve věci objasněných a učiněných skutkových zjištění. Ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu věci pro jeho nerozpornost s právním posouzením věci vycházel i pro své další právní závěry týkající se části dovolání, v níž obviněný brojil proti nedostatkům v naplnění subjektivní stránky, a tím i všech znaků trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. v bodě A. I.

Na základě těchto hledisek se Nejvyšší soud při posuzování správnosti napadených rozhodnutí zabýval pouze otázkami majícími povahu právních námitek, jak obviněný požadoval a jak je u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákonem požadováno. Za takovou, v souladu s označeným dovolacím důvodem uplatněnou námitku, považoval výhradu obviněného, že nebyl prokázán úmysl spáchat trestný čin, neboť závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním.

V této souvislosti je vhodné nejprve uvést, že trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.

Trestný čin podvodu je úmyslným trestným činem, a podle § 4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a/ chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (úmysl přímý), nebo b/ věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).

Zavinění je vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, a je vybudováno jednak na složce vědění, která zahrnuje vnímání pachatele a jednak na složce vůle, zahrnující především chtění nebo srozumění. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu.

Závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázaný výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (viz rozh. č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud v souladu s těmito kritérii shledal, že soudy ke skutkovému stavu věci, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, dospěly na podkladě provedeného dokazování a vzaly za prokázané, že obviněný coby obchodní zástupce společnosti Provident Financial připravoval smlouvy na různě velké částky, které následně podepsali žadatelé, jenž byli ujišťováni o tom, že půjčky nebudou muset splácet oni, ale spoluobviněná A. H.. Přitom si oba spoluobvinění byli vědomi toho, že údajní žadatelé nebudou schopni půjčky splácet, neboť šlo převážně o osoby, které nebyly dostatečně solventní.

Podle obsahu napadených rozhodnutí je dostatečné zřejmé, že soudy se nejenom v rámci prováděného dokazování, ale i se zřetelem na právní závěry, zaměřily na objasnění okolností dosvědčujících subjektivní stránku činů, jež obviněný spáchal. Mimo jiné skutečnosti je vhodné poukázat na sdělení společnosti Provident Financial, podle kterého byla u obviněného zjištěna klesající kvalita smluv, když klienti nebyli dohledatelní, osoby měly smlouvu podepisovat a pravděpodobně peníze poukazovaly někomu jinému. Soudy dále vycházely z výpovědí jednotlivých poškozených, z nichž zjistily, že se vesměs jednalo o osoby, které se nacházely ve špatné finanční situaci, o čemž obviněný věděl, neboť mu to sami poškození sdělovali, a on je přesto často sám ujišťoval, že půjčky nebudou muset splácet, ale bude tak činit spoluobviněná (strana 19 až 21 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Domluvě, že splácení půjček zajistí obviněná A. H., byl obviněný v mnoha případech osobně přítomen a sám tuto skutečnost sděloval (viz např. výpověď poškozených M. H., J. K., P.V., M. P. atd.).

Soudy tak zjistily, že všichni poškození jednali v důvěře v chování obviněného, který je jako zástupce společnosti Provident Financial žádal, aby vystupovali jako ručitelé spoluobviněné A. H., popř. aby si vzali sami půjčku, kterou bude spoluobviněná hradit, o čemž je ujišťoval i poté, co splátky placeny nebyly, a vědomě tak poškozené klamal. Ve věci byl zpracován také znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na spoluobviněnou A. H., podle kterého se jedná o osobu slaboduchou, věrohodnou a také snadno manipulovatelnou (str. 31), z něhož soudy dovodily, že obviněný na ni a její chování a následné trestné jednání měl podstatný vliv, neboť to byl on, kdo určil pravidla, jak se bude postupovat, protože poškozená s ohledem na svou intelektovou nedostatečnost takových úvah nebyla schopna.

Nalézací soud na podkladě v tomto směru provedených důkazů shledal, že obviněný věděl o protiprávnosti svého jednání, a to i ve smyslu porušení smluvního vztahu se společností, přičemž to byl právě on, kdo dal spoluobviněné podnět k tomu, aby sjednávala jiné osoby za účelem uzavření půjček, když se tohoto aktu účastnil. Obhajobu obviněného o tom, že o ničem nevěděl a iniciativa byla na straně spoluobviněné, soud prvního stupně na podkladě výsledků provedeného dokazování vyvrátil, jak shrnul na straně 32 odůvodnění svého rozsudku, kde zdůraznil, že obviněný jednal se záměrem poškozené uvést v omyl a peníze v podobě půjček od nich vylákat a způsobit jim škodu.

Odvolací soud se s rozvedenými úvahami soudu prvního stupně plně ztotožnil a na straně 3, 4 odůvodnění usnesení zmínil, že neshledal ve výpovědi spoluobviněné jediný moment vzbuzující pochybnosti o souladu se skutečností, a to mj. i ve vztahu k popisu role obviněného, neboť i poškození potvrdili aktivní účast obviněného na uzavírání smluv, a to v dosti podstatném momentě, tedy v utvrzování poškozených v tom, že podpisem smlouvy si nezpůsobí žádné problémy... .

Je tak patrné, že oba soudy na podkladě dostatečných argumentů učinily závěr, že obviněný po subjektivní stránce, ve formě přímého úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Nejvyšší soud tyto právní závěry, proti nimž obviněný ve svém dovolání brojil, považuje za správné a s výhradami obviněného se neztotožnil. Především zdůrazňuje, že námitky obviněného o tom, že soudy se nezabývaly skutečnostmi rozhodnými z hlediska subjektivní stránky, tedy že neprokázaly úmysl spáchat trestný čin, neodpovídají obsahu spisového materiálu ani zdůvodnění napadených rozhodnutí, v nichž dovolací soud, jak je výše zmíněno, shledal dostatek podkladů pro správné závěry o namítané otázce.

Na podkladě uvedených okolností Nejvyšší soud k tomu, co bylo v napadených rozhodnutích soudy nižších stupňů vyjádřeno, jen pro úplnost doplňuje, že nevznikají pochybnosti o tom, že obviněný jako obchodní zástupce společnosti Provident Financial sjednával půjčky pro poškozené, ačkoli si byl vědom toho, že tito žádné peníze nejen, že neobdrží, ale že společnosti nebudou schopni ani závazky vyplývající z uzavřených smluv splácet. Věděl, že obviněná A. H., jež tyto půjčky za poškozené podle příslibu jim daného, bude splácet, takový záměr nemá, a ani tak činit pro svou insolventnost nemůže. Všech těchto okolností si obviněný byl vědom, a právě proto, aby dosáhl svého cíle, popsaným způsobem uvedl v omyl poškozené i společnost, která půjčky vyplatila. Jednal přitom zcela záměrně s vědomím všech dopadů, jež s tím jsou spojeny.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud považuje za správný a v souladu s ustanovením § 4 písm. a) tr. zák. závěr soudů o tom, že obviněný spáchal trestný čin v bodě A. I. v přímém úmyslu, protože bylo prokázáno, že obviněný zamlčel podstatné skutečnosti a ke škodě cizího majetku sebe i spoluobviněnou obohatil a způsobil tak škodu nikoli malou. Ze všech těchto důvodů soudy nepochybily, pokud obviněného v bodě A I., proti němuž směřovalo dovolání obviněného, uznaly vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud se s napadenými rozhodnutími ztotožnil a považuje výrok o vině obviněného i použitou právní kvalifikaci za správné, neshledal dovolání obviněného důvodným. Protože mohl své závěry o správnosti použité právní kvalifikace učinit jen na základě obsahu spisu a odůvodnění napadených rozhodnutí, z jejichž obsahu je zřejmé, že se soudy se všemi pro spravedlivé rozhodnutí významnými skutečnostmi v potřebné míře vypořádaly, dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť ho považoval za zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. listopadu 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová