8 Tdo 1322/2010
Datum rozhodnutí: 16.11.2010
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



8 Tdo 1322/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2010 o dovolání obviněného D. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 9 To 143/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 5 T 189/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. P. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 5 T 189/2009, byl obviněný D. P. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným, že:

1) v P., v přesně nezjištěnou domu v bytě poškozené E. S., zemřelé 27. 11. 2009, v ul. L., který užíval mj. s poškozenou I. M., odcizil

- přesně nezjištěného dne mezi polovinou února 2009 a 21. 5. 2009 ke škodě poškozené I. M. z krabice v ložnici mobilní telefon typ PDA P3450 HTC Touch v hodnotě 5.600,- Kč

- přesně nezjištěného dne od dubna 2009 do 21. 5. 2009 ke škodě poškozené E. S. z misky umístěné na lednici v kuchyni zlaté šperky, a to 1 pár náušnic ve tvaru lístků v hodnotě 1.500,- Kč, gravírovaný snubní prsten v hodnotě 1.500,- Kč, prsten osazený drobnými safíry v hodnotě 1.800,- Kč, prsten osazený třemi kuličkami v hodnotě 1.200,- Kč, prsten osazený safírem v hodnotě 1.000,- Kč, prsten s hlavou ve tvaru presidenta Kennedyho v hodnotě 500,- Kč, řetízek s přívěskem ve tvaru lístku v kruhu v hodnotě 2.000,- Kč, přívěsek ve tvaru křížku v hodnotě 700,- Kč, dále prsten z chirurgické ocele v hodnotě 200,- Kč a náramkové hodinky zn. Citizen v hodnotě 800,-Kč, vše v celkové hodnotě 11.200,- Kč,

- přesně nezjištěného dne mezi 14. 5. 2009 a 21. 5. 2009 ke škodě poškozené TERMGLOBAL, s.r.o., se sídlem v P., ul. N., z kuchyně notebook zn. Hewlett Packard, typ Omnibook XE 3, s příslušenstvím, mj. myší, kabely a externím modemem, vše v celkové hodnotě 2.500,- Kč,

a to tak, že tyto věci z uvedeného bytu bez vědomí shora uvedených poškozených odnesl, část šperků poté prodal A. M., a se zbývajícími věcmi naložil blíže nezjištěným způsobem,
2) v P., dne 13. 6. 2009 v době mezi 09.00 hod. a 09.30 hod., v bytě v K. ulici, kde byl v tu dobu na návštěvě u poškozeného M. H., odcizil ke škodě tohoto poškozeného z kuchyně notebook zn. Acer typ Aspire 5520G-402G16Mi, včetně brašny a DVD nosiče s počítačovou hrou Matrix, vše v celkové hodnotě 10.700,- Kč, a 7 kusů ocelových prstenů v celkové hodnotě 1.200,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 11.900,- Kč, a to tak, že využil chvíle, kdy se poškozený z kuchyně vzdálil, a tyto věci z uvedeného bytu odnesl, poté s nimi naložil blíže nezjištěným způsobem,

a těchto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň město ze dne 10. 4. 2002, č.j. 2 T 9/2002-158, jenž nabyl právní moci dne 16. 5. 2002, byl uznán vinným mj. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 18 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 3 roků, kdy výrok o tomto trestu byl zrušen rozsudkem Okresního soudu Plzeň město ze dne 7. 2. 2003, č.j. 10 T 133/2002-95, jenž nabyl právní moci dne 6. 10. 2003, jímž mu byl uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v délce 22 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 3 roků, kdy výrok o tomto trestu byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 29 T 8/2000, jenž ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 2 To 17/2005, nabyl právní moci dne 22. 3. 2005, jímž mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce 3,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 11. 4. 2007 usnesením Okresního soudu Plzeň město ze dne 11. 4. 2007 sp. zn. 3 PP 472/2006, jež nabylo právní moci dne 11. 4. 2007, za současného stanovení zkušební doby v délce 4 roků .

Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen tr. zák. účinný do 31. 12. 2009) a uložil mu podle § 247 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost nahradit škodu poškozeným TERMGLOBAL, s.r.o., I. M., a M. H., přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. všechny tyto poškozené odkázal ve zbývající části jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. právního nástupce poškozené E. S., zemřelé 27. 11. 2009, s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soudu v Plzni rozhodl usnesením ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 9 To 143/2010, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Pecha podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.

Dovolatel předně zdůraznil, že si je vědom současného právního trendu u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy výklad tohoto ustanovení Nejvyšším soudem spočívá v tom, že v rámci řízení o odvolání ( správně mělo být dovolání ) náleží nejvyššímu soudu toliko posouzení, zda ve výroku o vině skutková věta odpovídá větě právní . Tuto restriktivní interpretaci obviněný označil za odporující smyslu institutu dovolání v trestním procesu.

Obviněný dále vyjádřil své přesvědčení, že závěry obecného soudu v posuzovaném případě nejsou v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Poukázal na to, že v průběhu řízení se částečně doznal a na své výpovědi následně setrval i v celém průběhu hlavního líčení, přičemž výpovědi některých svědků (jeho bratra a A. M.) korespondovaly s jeho výpovědí. Doznal především to, že ke škodě již zesnulé E. S. odcizil čtyři zlaté prstýnky, pár náušnic a řetízek s přívěskem, popřel naopak, že by odcizil i ostatní specifikované šperky, zejména zlaté hodinky. V průběhu trestního řízení nepopíral, že není osobou zachovalou podle trestního práva, nicméně tento fakt neznamená, že by apriori ve všech sporných bodech hovořil nepravdivě a naopak svědkové vypovídající v jeho neprospěch vždy pravdivě.

Dovolatel je rovněž přesvědčen, že v průběhu trestního řízení nebylo nade vší rozumnou pochybnost prokázáno, že by veškeré šperky specifikované v obžalobě a v odsuzujícím rozsudku skutečně odcizil, a že v tomto bodě nebyla jeho obhajoba vyvrácena, když obsah dózy se šperky nebyl v rámci trestního řízení prokázán, tudíž ani to, že by celý obsah této dózy vzal právě on.

Obviněný dále negoval trestnou činnost popsanou v bodě 2) odsuzujícího rozsudku, neboť se domnívá, že nebylo prokázáno, že poškozený M. H. měl k notebooku také originální počítačovou hru, ani to, že mu odcizil 7 kusů ocelových prstenů. Poukázal na to, že sám poškozený dlužil svým rodičům na nájemném a jeho se vyptával na možný zdroj peněz.

Ze všech těchto skutečností obviněný dovodil, že uložený trest neodpovídal jemu skutečně prokázané trestné činnosti a že nalézací i odvolací soud porušil obecně závaznou zásadu trestního práva in dubio pro reo , event. in dubio mitius .

V závěru podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a poté postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. za použití § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Z tohoto pohledu obviněný uvedeným zákonným požadavkům bezezbytku nedostál. V textu podaného dovolání sice uvedl hned dva dovolací důvody [podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.], avšak odůvodnil pouze jeden z nich dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. zmínil jen citací zákonného ustanovení, ale žádnou konkrétní argumentaci, která by se k němu vztahovala, neuvedl. Proto aniž by bylo zapotřebí dopodrobna rozvádět podmínky, za nichž je důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. dán stačí konstatovat, že pokud by obviněný uplatnil jen tento dovolací důvod, přicházelo by v úvahu odmítnout dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d), příp. b) tr. ř.

Jen pro úplnost a ve vší stručnosti Nejvyšší soud poznamenává, že citací též dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný zřejmě sledoval jeho druhou alternativu, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro tuto alternativu je však zapotřebí dovodit existenci některého dalšího dovolacího důvodu [podle písm. a) až k) citovaného ustanovení], který by zatěžoval řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Takový důvod však zjištěn nebyl, a proto nemohl být úspěšně namítán ani důvod dovolání formulovaný ve druhé alternativě § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

V tomto směru námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozvedl, nemohou obstát. Uplatněné výhrady jsou sice formulovány tak, že obecně směřují proti právní kvalifikaci skutků, jimiž byl dovolatel v odsuzujícím rozsudku uznán vinným, avšak neobsahují žádnou hmotně právní argumentaci, ze které by vyplývalo, že právní posouzení zjištěných skutků jako pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. je chybné.

Jak již bylo zmíněno výše, dovolatel napadal správnost dokazování a jeho rozsah, resp. správnost hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění ze strany soudů obou instancí, a v důsledku toho se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch (vymezení trestné činnosti v menším rozsahu); teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod jmenovaný dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.

Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo . Tato námitka směřuje výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí v pochybnostech ve prospěch obviněného . Je tudíž zjevné, že toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení. Obdobně je tomu i s námitkou dovolatele, že soudy porušily obecně závaznou zásadu trestního práva in dubio mitius .

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Jestliže by uvedené výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. listopadu 2010

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a