8 Tdo 1307/2005
Datum rozhodnutí: 12.10.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1307/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2005 o dovolání obviněného mladistvého M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 4 Tmo 1/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 247/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého M. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný mladistvý M. Š. podal prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 4 Tmo 1/2005, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 9 T 247/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným proviněními neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1, 2 tr. zák., ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. a neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák., vše s přihlédnutím k § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., a odsouzen podle § 161 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák., § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. na dva roky; dále byla uložena trestní opatření zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na osmnáct měsíců a propadnutí věci částky 600,- Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2004, sp. zn. 9 T 161/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 4 Tmo 177/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný mladistvý provinění neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1, 2 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. dopustil tím, že dne 10. 7. 2000 v nočních hodinách ve S. O., v garáži rodinného domku, se neoprávněně a svévolně zmocnil osobního automobilu typu Opel Frontera, který je majetkem obchodní společnost K. I. L., s. r. o., bez příslušného řidičského oprávnění vozidlo řídil v obvodu S. O., kolem 02.50 hodin při projíždění prudké pravotočivé zatáčky nepřiměřenou a nedovolenou rychlostí podstatně přesahující povolenou hranici 50 km/h řízení nezvládl, sjel až na levou stranu mimo vozovku, kde narazil do sloupu veřejného osvětlení a do oplocení rodinného domku, poté vyjel zpět vpravo na vozovku, přičemž spolujezdec M. D. utrpěl otřes mozku, zlomeninu na spodině lební vpravo, a to na kosti temenní a spánkové vpravo, mnohočetné oděrky kůže a pohmoždění měkkých tkání na hlavě vpravo, na hrudníku, na horních i dolních končetinách, tržnou ránu na levém bérci, což si vyžádalo hospitalizaci do 25. 7. 2000 a léčení po dobu nejméně pěti týdnů, zničením vozidla vznikla K. I. L., s. r. o., škoda ve výši 737.550,- Kč, poškozením plotu a okolí vznikla A. P. škoda ve výši 30.126,- Kč a O. k., a. s., škoda ve výši 2.484,- Kč (bod 1).

Provinění neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák. měl spáchat tím, že dne 10. 7. 2000 kolem 02.50 hodin ve S. O., jako řidič osobního automobilu Opel Frontera, po dopravní nehodě, nárazu do sloupu veřejného osvětlení a oplocení rodinného domku, při které spolujezdec M. D. utrpěl výše popsaná zranění, která si vyžádala léčení po dobu nejméně pěti týdnů, z místa odešel do svého trvalého bydliště, aniž zraněnému spolujezdci, který ležel v těsné blízkosti vozidla, poskytl jakoukoliv potřebnou pomoc (bod 2).

Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i na něj navazujícím výrokům o trestu i o náhradě škody. Namítl, že napadeným usnesením odvolacího soudu byl zamítnut řádný opravný prostředek, ač řízení mu předcházející bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení skutku, a odkázal tak na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že skutkový stav nebyl náležitě zjištěn, poněvadž dokazování ani hodnocení důkazů nebylo provedeno dostatečně, a proto nebylo možno přijmout ani správné právní závěry. Odvolací soud se podle něj nezabýval důsledně jeho námitkami uplatněnými v odvolání, a nemohl tak určit, že se skutků dopustil, a zamítnout jeho odvolání. Podrobně upozornil na okolnosti svědčící o nevěrohodnosti výpovědí svědků J. T. (z přípravného řízení), M. D. a M. H., které soudy hodnotí jako usvědčující důkazy. Za nesprávné považoval i závěry týkající se hodnocení zajištěné pachové stopy na sedadle řidiče, provedl vlastní hodnocení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví znalce MUDr. I. D. a vyvozoval, že poškozený M. D. mohl vozidlo řídit a po prvních nárazech přelézt na místo spolujezdce. Odvolací soud se podle něj důsledně nevypořádal ani se znaleckým posudkem Ing. R. R., který uvedl, že z technického hlediska jsou přijatelné varianty, že ve vozidle v době dopravní nehody seděl jen řidič nebo řidič i spolujezdec. Zpochybnil rovněž správnost závěru odvolacího soudu, že po dopravní nehodě místo dopravní nehody opustil, poněvadž jej na místě nehody nikdo neviděl; pach na sedadle řidiče toto tvrzení nedokazuje, prokazuje pouze to, že na místě řidiče ve vozidle už někdy seděl, což nepopíral.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil a aby sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby, případně aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, poněvadž obviněný brojí proti hodnocení důkazů soudy a prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které v kritické době vozidlo neřídil a skutků, jimiž byl uznán vinným, se nedopustil. Podle státního zástupce se dovolatel domáhá pouze toho, aby důkazy byly hodnoceny jiným způsobem, a místy se navíc uchyluje k vyloženým spekulacím. Protože dovolací námitky formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. V podstatě vytkl, že soudy opřely své rozhodnutí o jeho vině o nespolehlivé důkazy a že se nevypořádaly se všemi rozhodnými okolnostmi. Právě takovou povahu mají jeho výhrady vůči věrohodnosti výpovědí svědků J. T., M. D. či M. H., jeho nazírání na závěry znaleckého posudku znalce MUDr. I. D., na význam zajištěné pachové stopy a konečně i výtka, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal se závěry znaleckého posudku znalce Ing. R. R.

Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje (v době činu vozidlo neřídil) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činů nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strana 6 - 8 rozsudku soudu prvního stupně, strana 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. října 2005



Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková