8 Tdo 13/2011
Datum rozhodnutí: 02.02.2011
Dotčené předpisy: § 215a odst. 2 písm. b) tr. zák.



8 Tdo 13/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2011 o dovolání obviněného R. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 3 To 202/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 202/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 6 T 202/2009, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. č. 140/1961 Sb., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že v blíže neurčené době od podzimu roku 2007 do listopadu 2008 v O., na ulici U H., v bytě, který užíval společně se svou družkou, poškozenou M. M., tuto verbálně i fyzicky téměř každodenně napadal tak, že jí bezdůvodně vulgárně nadával, dělal jí žárlivé scény, bezdůvodně jí vyčítal různé věci, což pravidelně vyústilo i v její fyzické napadení, při kterém ji bil pěstmi či dlaněmi do oblasti hlavy, rukou, břicha, dále ji kopal do různých částí těla, chytal ji pod krkem a přitom ji fackoval do obličeje, opakovaně jí s nožem v ruce vyhrožoval zabitím, v jednom případě k poškozené zezadu přistoupil s kuchyňským nožem v ruce, který jí přiložil na hrdlo se slovy, že ji zabije, v několika případech přiložil poškozené nůž pod krk a takto ji škrtil, v několika případech, když se poškozená začala bránit, ji nožem na krku pořezal, jednalo se však pouze o povrchové rány, když chtěla poškozená zavolat na pomoc Policii České republiky, tak jí v několika případech vytrhl či kopem vyrazil mobilní telefon z ruky, dále se poškozenou snažil vyhodit z okna jejich bytu nacházejícího se v druhém nadzemním podlaží domu, což se mu však pro odpor poškozené, která se zachytila okenního rámu, nepodařilo, v jednom případě poškozenou udeřil pěstí do obličeje tak, že upadla na věšák nacházející se v předsíni bytu, čímž jí způsobil krvácející poranění v zadní části hlavy, kdy v důsledku nárazu poškozená ztratila vědomí, a výše uvedeným jednáním způsobil poškozené krevní podlitiny a otoky na různých částech těla, zejména v oblasti hlavy a rukou, modřiny i jiná bolestivá poranění obličeje a nosu, tržná poranění dásní, tržnou ránu na temeni hlavy a jiná poranění, která nezanechala trvalých následků, přičemž agresivita obviněného vůči poškozené se neustále stupňovala, avšak poškozená z důvodu obav před dalším jednáním obviněného nevyhledala lékařské ošetření a věc neoznámila policii.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 215a odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí v rozsudku konkretizovaných. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 6 T 92/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 3 To 790/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný a státní zástupkyně v neprospěch obviněného, a Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací o nich rozhodl rozsudkem ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 3 To 202/2010, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil uvedený rozsudek ve výroku o souhrnném trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného podle § 215a odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. nově odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku popsaných. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 6 T 92/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 3 To 790/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak ponechal uvedený rozsudek beze změny.

Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Červeného z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný připustil, že v soužití s jeho družkou docházelo k hádkám a v několika případech i k oboustrannému fyzickému napadení, poškozená se však dokázala účinně bránit verbálně i fyzicky, a v mnoha případech konflikt i sama vyvolala. Obviněný dále brojil proti obsahu skutkové věty, neboť považoval za nesprávné, že je mu kladeno za vinu i období podzimu 2007 až února 2008, kdy docházelo ke konfliktům zřídka, měly převážně verbální charakter a pouze v několika případech byly doprovázeny fyzickým kontaktem. V tomto období není naplněna podmínka trvalosti a požadované intenzity, jež jsou rozhodné pro stav, který pociťuje postižená osoba jako těžké příkoří. Byl tak jen na základě schematického popsání několika alternativ napadení vyvolán dojem, že ze strany obviněného šlo o soustavné a trvalé protiprávní jednání, což vedlo k neopodstatněnému užití kvalifikované skutkové podstaty. Podle obviněného mohlo dojít v krajním případě jen k naplnění základní skutkové podstaty trestného činu podle § 215a odst. 1 tr. zák. Obviněný též vytkl, že soudy nezkoumaly, že pokud poškozenou pořezal v oblasti krku, nezanechalo to na ní jizvy, a za nesprávné považoval, že orgány činné v trestním řízení nenechaly na poškozenou vypracovat znalecký posudek z oboru soudního lékařství ke stanovení intenzity napadání ani znalecký posudek k posouzení věrohodnosti poškozené. V rozsudku je též podle obviněného nesprávně obsaženo, že se měl opakovaně dopustit trestného činu se zbraní, přičemž toto nebylo prokázáno. Za nedostatečné považoval, že soudy svá rozhodnutí opřely výhradně o výpověď poškozené, která se diametrálně liší od toho, co vypovídal on. Za tohoto důkazního stavu soudy měly využít i důkazů svědčících v jeho prospěch. Obviněný vznesl též výhrady, že v odvolacím řízení zasedal senát v jiném složení, než měl, neboť první předvolání a rozhodnutí o odročení jednání obdržel od JUDr. Jana Fachinelliho, avšak věc byla projednána ve složení soudců JUDr. Miroslav Vrbata, JUDr. Vlastimil Hrabovský a JUDr. Petra Hajdíková, aniž by byl obviněný o důvodu této změny informován. Zasedal tedy nesprávně jiný soudce, JUDr. Vlastimil Hrabovský, který dával státní zástupkyni najevo, že jí vychází vstříc.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 3 To 202/2010, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 6 T 202/2009, a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Přestože byl opis dovolání doručen také Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to do dne konání neveřejného zasedání své případné písemné stanovisko Nejvyššímu soudu nezaslalo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a při splnění těchto náležitostí zkoumal, zda obviněný dovolání opřel o takové skutečnosti, které dopadají na jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zda je dovolání opodstatněné.

Dovolání lze podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto je možné takto podaným dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že soudy zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně kvalifikován.

Vzhledem k tomu, že z tohoto vymezení plyne, že dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění, a to ani pro nedostatečný rozsah provedeného dokazování, či proto, že důkazy nebyly řádně hodnoceny, obviněný v části dovolání označený dovolací důvod, ale ani žádný jiný vymezený v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř, nenaplnil. Zejména se jedná o argumenty, z nichž dovozoval, že soudy neprovedly všechny důkazy, a vytýkal absenci znaleckých posudků, anebo brojil proti tomu, že soud prováděl jen důkazy, které svědčily v jeho neprospěch. V těchto pasážích dovolání obviněný uvedenými námitkami dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, protože vytýkal porušení postupu při provádění a hodnocení důkazů a nerespektování § 2 odst. 5 tr. ř., tedy brojil proti učiněným skutkovým zjištěním. Nejvyšší soud proto z podnětu těchto výhrad neměl povinnost správnost napadených rozhodnutí přezkoumávat. Zabýval se jen výhradami, jež byly užity v souladu s označeným dovolacím důvodem, kterými obviněný vytýkal nedostatky v právním posouzení činu, především, že soud nedostatečně uvážil všechny okolnosti rozhodné pro použití kvalifikované skutkové podstaty podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.

Trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.

Podle tohoto trestného činu se postihují pachatelé, kteří týrají osoby blízké nebo jiné, jež s ním žijí ve společně obývaném bytě nebo domě. Je tedy důležité, aby mezi těmito osobami vznikla vzájemná závislost tvořená vazbami jednoho na druhého a je u nich ztížena možnost společné obydlí opustit a tak se z vlivu druhého vymanit. Předmětem útoku je proto nejen osoba blízká, ale i jiná osoba, která takové postavení nemá, ale žije s pachatelem společně. Na důvodu spolužití v takovém společném domě nebo bytě tedy nezáleží, ale jde o faktický stav společného soužití. Trvalost pachatelova jednání ve smyslu § 215a odst. 1 tr. zák. je třeba posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné ani se nevyžaduje, aby u svěřené osoby vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho hrubost a bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří. (srov. rozhodnutí č. 11/1984 s. 83 až 85 a 20/1984-I. Sb. rozh. tr.).

Formy a způsoby týrání mohou mít různou povahu a mohou se odehrávat nejen na osobě týrané, ale lze za ně považovat i různé způsoby psychického působení, např. poškozování zařízení bytu v úmyslu nikoli pouze věc zničit, nýbrž tím ublížit osobě spolužijící, tropení schválností apod. (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1197/2008).

Znak naplňující okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby po delší dobu ve smyslu § 215a odst. 2 písm. b) tr. zák. musí se, se zřetelem na to, že i požadované jednání uvedené v základní skutkové podstatě se vyznačuje určitým trváním (srov. rozhodnutí č. 20/1984-I. Sb. rozh. tr.), při pokračování v páchání takového činu po delší dobu, jednat o dobu trvání řádově mnoha týdnů, spíše několika měsíců, přičemž platí, že čím méně intenzivní bude týrání, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání probíhat, aby se mohlo jednat o naplnění tohoto znaku přísnější právní kvalifikace, a platí to i naopak.

Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedený čin páchal v době od podzimu roku 2007 do listopadu 2008 v bytě, který užíval společně se svou družkou. Tento čin páchal jak verbálně, tak i fyzicky tím, že ji téměř každodenně bezdůvodně vulgárně napadal, dělal jí žárlivé scény, což pravidelně vyústilo i v napadení fyzické. Bil ji dlaněmi i pěstmi do oblasti hlavy, rukou, břicha, ale také ji kopal do různých částí těla, chytal ji pod krkem, fackoval do obličeje. Kromě toho ji opakovaně s nožem v ruce vyhrožoval zabitím, v několika případech ji nožem na krku i pořezal a způsobil jí povrchové rány. Snažil se ji vyhodit z okna bytu, což se mu pro odpor poškozené nepodařilo. Obviněný tedy na poškozenou trýznivě působil různými způsoby verbálního i fyzického násilí, přičemž se tyto formy střídaly a nabývaly na intenzitě. U poškozené při nich docházelo k drobným zraněním, která si ze strachu z obviněného nenechala ošetřit. Na základě těchto prokázaných skutečností lze považovat za správné, že soudy jednání obviněného vůči poškozené, která byla v inkriminované době jeho družkou a obývali společný byt, v souladu se stávající soudní praxí posoudily jako týrání. Správně shledaly, že obviněný naplnil znaky základní skutkové podstaty trestného činu podle § 215a odst. 1 tr. zák., což obviněný v podaném dovolání připustil a proti této právní kvalifikaci v dovolání nic nevytýkal.

Výhrady obviněného byly soustředěny především proti použití okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odst. 2 písm. b) citovaného ustanovení, neboť brojil proti tomu, aby byl jeho čin považován za páchaný po delší dobu . Při posouzení uvedeného kvalifikačního znaku, jak bylo výše uvedeno, se vychází z předpokladu, že zlé nakládání s osobou žijící ve společně obývaném bytě nebo domě se vyznačuje jednak vyšším stupněm hrubosti, necitelnosti a bezohlednosti, ale i pokračováním po dobu delšího trvání. Soudní praxe takovou délku doby nevymezuje, a ani ji objektivně stanovit nelze, neboť její časové určení se různí případ od případu podle toho, o jak intenzivní neblahé nebo hrubé nakládání s poškozenou osobou se jednalo, jaké prostředky byly voleny, a jaký dopad pro týranou osobu toto zlé jednání mělo. Se zřetelem na tato kritéria je potřeba posuzovat i projednávaný skutek, a je nutné zdůraznit, že poškozená čin obviněného popsala velmi podrobně a rozvedla, že brzy poté, co společně začali v roce 2007 žít, obviněný vůči ní své chování změnil a nejprve vyvolával hádky a jen občas ji napadl, tyto útoky byly stále častější, a od února 2008 jí napadal fyzicky, psychicky, bil ji, kopal do ní, urážel ji, sprostě jí nadával, dělal jí žárlivé scény, ponižoval ji. Příčinou těchto útoků byly malichernosti, např. že se opozdila v příchodu domů, nebo něco nesplnila podle jeho pokynů. Poškozená podrobně popsala způsoby, jimiž ji obviněný fackoval nebo kopal, a to i když poškozená ležela na zemi. Používal i nůž, který ji přikládal ke krku a nebo ji s ním dokonce lehce pořezal, chtěl ji vyhodit z okna. Přestože se tyto útoky odehrávaly za zavřenými dveřmi, sousedé, kteří slyšeli, co se děje, volali ve třech případech policii. Ona sama nikdy, i když měla viditelná zranění na těle a obličeji, nenavštívila lékaře ani nevolala policii, neboť měla z obviněného strach, bydlela s ním, neměla za kým jít ani se komu svěřit. Když se pokoušela přivolat si pomoc mobilním telefonem, tak jí ho vykopl z ruky. Jen ve dvou případech zavolala L. B., která stejně jako další vyslechnutí svědci, potvrdila poškozenou popisované události, o nichž se z různých důvodů dověděli. Svědci uvedli, že pokud na poškozené byly patrné známky zranění, ona tajila, že jí je způsobil obviněný a sváděla to na různé okolnosti, mimo jiné i na útoky ze strany psa apod. Pro úplnost Nejvyšší soud rovněž poukazuje na výpovědi souseda poškozené svědka Ing. M. H., který popsal, že se situace začala vyhrocovat od Vánoc roku 2007, kdy byl z bytu slyšet nepříčetný křik obviněného a pláč poškozené, často slyšel mužský hlas, který říkal já tě zabiju , vulgární nadávky na adresu ženy, k incidentům často docházelo během celého dne. Rovněž svědkyně R. S. uvedla, že když šla z procházky se psem, uviděla muže, který nadával ženě, že ji tam nechce a žena ležela do půli těla na okně a držela se parapetu.

Nejvyšší soud ze všech shora uvedených důvodů shledal, že jednání obviněného vůči poškozené trvající nejméně jeden rok a vyznačující se slovním urážením, zastrašováním, ponižováním i fyzickým napadáním, vyhrožováním újmou na zdraví, a opakovaným fyzickým násilím bylo hrubé a despotické, docházelo k němu téměř výhradně v soukromí a vždy bez přítomnosti třetích osob a lze v něm vysledovat vzrůstající tendenci. Jak bylo zjištěno, tato jednání obviněného trvala od podzimu 2007 do listopadu 2008, tj. po dobu delší než jeden rok. Uvedené časové rozmezí, se zřetelem na intenzitu, v jakou přešlo hrubé vulgární a často i bolestivé chování obviněného vůči poškozené, je dostatečně dlouhým úsekem, který v konkrétním případě splňuje předpoklady vyžadované pro naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 215a odst. 2 písm. b) tr. zák., jak správně ve svých rozhodnutích vysvětlily soudy prvního (viz. rozsudek strana 12) i druhého stupně (strana 8 odůvodnění rozsudku). Šlo o jednání intenzivní, které se vyznačovalo určitou gradací, když zpočátku obviněný poškozené vulgárně nadával a postupem času jí začal bít, čehož si všimli i sousedé, a nelze pochybovat, že doba jeho trvání přesahující dvanáct měsíců naplňuje znak pokračování v páchání činu po delší dobu coby okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.

Nejvyšší soud se s uvedenými závěry nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil a v podrobnostech poukazuje na příslušné pasáže odůvodnění napadených rozhodnutí. Byly splněny všechny zákonné předpoklady pro použití uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, mimo jiné šlo o intenzivní jednání, které pro svou závažnost, při splnění kritérií § 3 odst. 4 tr. zák., podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost (§ 88 odst. 1 tr. zák.). Není žádných pochyb, že byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. jak po stránce formální, tak i materiální.

Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů neshledal námitky obviněného proti použité právní kvalifikaci důvodnými, ale naopak rozhodnutí o vině i použitou právní kvalifikaci spatřoval v souladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi i se zákonem.

Pokud obviněný tvrdil, že o jeho odvolání při veřejném zasedání rozhodoval jiný soudce a senát, než podle zákona měl, pak je nutno konstatovat, že tato námitka nebyla uplatněna relevantně s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který jako jediný obviněný v dovolání označil. Obviněný tuto námitku nepodřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo soudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Srovnáním uvedené námitky a dikce tohoto dovolacího důvodu je patrné, že obviněný, tento dovolací důvodu dostatečně výstižně vyjádřil. Byť obviněný uvedený důvod konkrétně neoznačil slovně, nevznikají pochybnosti o tom, že v rámci tohoto dovolacího důvodu brojil proti obsazení senátu v odvolacím řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, a Nejvyšší soud proto zkoumal, zda je tato námitka obviněného opodstatněná.

S ohledem na výhradu obviněného, která vychází z toho, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací soud nebyl při veřejném zasedání konaném 8. 6. 2010 náležitě obsazen, je potřeba uvést, že podle § 31 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích ) ve znění pozdějších změn, rozhoduje krajský soud v senátech. Senáty krajského soudu se skládají v případě řízení o odvolání z předsedy senátu a dvou soudců. Podle § 2 odst. 2 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy Řízení práce v senátu, uveřejněná pod č. 1/2002 SIS ve znění pozdějších změn (dále jen kanc. řád ) u krajských a vrchních soudů práce v senátu určuje a řídí ten z předsedů senátu, jemuž věc podle rozvrhu práce náleží k vyřízení jako předsedovi senátu.

Nejvyšší soud v projednávané věci z obsahu rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2010 shledal, že senát 3 To, jemuž věc obviněného R. B. napadla, projednává kromě jiného opravné prostředky proti rozhodnutím Okresního soudu Ostrava, s výjimkou věcí vyhrazených. Složení tohoto senátu sestává z JUDr. Jana Fachinelliho jako předsedy senátu a členů senátu JUDr. Evy Dvořákové, Mgr. Vlastimila Hrabovského, JUDr. Víta Veselého, JUDr. Vladislava Topiarze, JUDr. Danuše Teschlerové, JUDr. Petry Hajdíkové a Mgr. Miroslava Vrbaty. V důsledku těchto zjištění, je patrné, že odvolací soud v Ostravě nepochybil, jestliže po nápadu věci do senátu 3 To jeho předseda senátu JUDr. Jan Fachinelli nejprve sám nařídil veřejné zasedání, eventuelně jej odročil, a poté při projednávaní věci dne 8. 6. 2010 zasedal senát ve složení předsedy senátu Mgr. Vlastimila Hrabovského, a soudců Mg. Miroslava Vrbaty a JUDr. Petry Hajdíkové. Všichni tito soudci byli podle rozvrhu práce členy senátu 3 To. Je též plně v souladu s § 2 odst. 2 kanc. řádu, pokud podle rozvrhu práce stanovený předseda senátu, jímž byl v daném případě JUDr. Jan Fachinelli, určil, v jakém složení v této konkrétní věci bude senát ve věci 3 To 202/2010, obviněného R. B. rozhodovat, a až následně, poté, co byla věc nařízena, určil složení tohoto senátu.

Ze všech těchto důvodů bylo složení senátu odvolacího soudu v souladu s citovanými právními předpisy i s rozvrhem práce na rok 2010, a tedy byl náležitě obsazen. Nejvyšší soud tudíž nezjistil, že by v daném případě byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., protože Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud při veřejném zasedání dne 8. 6. 2010 rozhodoval ve složení, které nevzbuzuje pochybnosti. Dovolání obviněného Nejvyšší soud i z podnětu této výhrady neshledal opodstatněným.

Ze všech výše rozvedených skutečností, když bylo postupováno v souladu se zákonem a i právní kvalifikací, podle níž byl obviněný uznán vinným, byla shledána správnou, Nejvyšší soud dovolání obviněného R. B. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. února 2011 Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová