8 Tdo 1293/2005
Datum rozhodnutí: 20.10.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1293/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2005 o dovolání obviněného Ing. P. N. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 To 245/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 154/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 1 T 154/2004, byl obviněný Ing. P. N. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozené R. S.



Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že ode dne 10. 6. 2003, kdy vyzvedl z vnitropodnikové banky B. V. B. částku 120.000,- Kč, tuto do dnešního dne v B. ani nikde jinde nevrátil poškozené R. S., když tuto částku od ní převzal v průběhu let 1999 2001 (a která v průběhu těchto let byla navýšena úročením) za účelem zhodnocení vložením na svém firemním účtu vedeném u vnitropodnikové banky V. B., a. s.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 To 245/2005, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto.



Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které zaměřil proti výroku o vině i na něj navazujícímu výroku o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), l) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Dovolatel vytkl, že v řízení, jež napadenému usnesení předcházelo, bylo porušeno právo na spravedlivý proces a jeho procesní práva, neboť v rámci přípravného řízení zamítla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně JUDr. P. L. jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ačkoliv ke sdělení obvinění dala sama podnět. S odkazem na odbornou literaturu vyvozoval, že nadřízeným orgánem pro řízení o stížnosti ve smyslu § 146 odst. 2 tr. ř., jde-li o stížnost proti usnesení policejního orgánu, je státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor; jde- li však o stížnost proti usnesení, k němuž dal takový státní zástupce souhlas nebo pokyn, nerozhoduje o stížnosti dozorující státní zástupce, ale státní zástupce jemu bezprostředně nadřízený. Pokud tedy o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodla JUDr. P. L., učinila tak státní zástupkyně, která byla z rozhodování vyloučena. Toto rozhodnutí státní zástupkyně sice bylo krajským státním zastupitelstvím zrušeno, avšak důkazy v mezidobí získané byly použity v předmětném řízení a čteny v hlavním líčení, v důsledku čehož došlo k nezákonnému rozhodování a k zamezení kontroly nad výkonem trestního řízení.

Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby Městskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného Ing. P. N. uvedl, že k uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl. Proto nepostačuje, byl-li za podjatého označen státní zástupce, a to ani v souvislosti s údajným porušením práva na spravedlivý proces, resp. nedodržením procesních práv obviněného. Obviněný podle něj nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Ze smyslu námitek obviněného plyne, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je podle jeho přesvědčení dán tím, že o jeho stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodla státní zástupkyně JUDr. P. L. coby vyloučený orgán.

Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř.

Se zřetelem ke konkrétním námitkám obsaženým v dovolání je zjevné, že nebyly splněny formální předpoklady pro použití označeného důvodu dovolání. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. totiž plyne, že jej lze úspěšně uplatnit jen ve vztahu k tomu orgánu, který je nejen z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen, ale který současně ve věci samé rozhodl, tj. vyloučenému soudu či soudci. K uplatnění tohoto dovolacího důvodu nestačí, že byla kterákoliv z osob podílejících se na vykonávání úkonů trestního řízení vyloučena, přičemž učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Nepostačovalo by dokonce ani, byl-li by za podjatého označen např. soudce, který se podílel na dřívějším stadiu řízení, nepodílel-li by se na vlastním rozhodnutí; stejně tak by nepostačovalo, byl-li by za podjatého označen státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná ( srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F., Trestní řád. Komentář. 4. vydání. Praha C. H. Beck, 2003, s. 1640).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nelze proto použít vůči státní zástupkyni JUDr. P. L., jak to učinil dovolatel, poněvadž tento subjekt se na rozhodnutí ve věci samé nepodílel. Tato námitka nemůže obstát ani v případě, že by tímto postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Nad rámec řečeného Nejvyšší soud dodává, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě v § 265b tr. ř. vyjmenovaných procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový i právní stav v celé šíři.

Aniž by se Nejvyšší soud věcně zabýval otázkou, zda o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodl vyloučený orgán (§ 30 tr. ř.), konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. října 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková