8 Tdo 1266/2010
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 36 tr. ř., § 160 tr. ř.



8 Tdo 1266/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 6 To 270/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 166/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 3 T 166/2009, byl obviněný J. M. uznán vinným v bodech 1), 2) společně s obviněným M. Š. pokračujícím zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen tr. zákoníku ) ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem neoprávněného držení platební karty podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a v bodě 3) sám trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák. ), kterých se podle skutkových zjištění dopustil tak, že 1)
dne 29. 5. 2009 v době kolem 17.30 hodin, na křižovatce mezi obcemi L. Ú. K., okres K., po vzájemné předchozí domluvě, pod záminkou fingované poruchy jejich odcizeného vozidla Ford Galaxy, zastavil J. M. vozidlo Škoda Fabia Combi, řidičky L. H. a požádal ji o pomoc při opravě poruchy vozidla, kdy žádal o svezení na čerpací stanici pro nový klínový řemen, následně k ní bez vyzvání J. M. přisedl a využil okamžiku, kdy se L. H. otočila na venku stojícího M. Š. a chtěla po něm starý klínový řetěz, přiložil jí do oblasti žeber nůž o velikosti čepele cca 25 cm se šířkou cca 5 cm s tím, že pokud poslechne, tak se jí nic nestane, kdy pod pohrůžkou přiloženého nože ji J. M. přinutil dojet na přesně nezjištěné místo v lesnatém porostu směrem na obec C., okres K., kde na lesní cestě L. H. s vozidlem schválně uvízla, následně na místo přijel vozidlem Ford Galaxy M. Š. a L. H. přinutil slovně, aby vystoupila z vozidla a vlezla si do zavazadlového prostoru svého vozu, poté s L. H. z místa odjeli jejím vozidlem, kdy se ovšem po chvíli na místo vrátili, jelikož po L. H. požadovali kabelku, o které jim řekla, že ji vyhodila na místě přesedání, zatímco ji ve skutečnosti měla schovanou pod sukní, kabelku však nenašli a L. H. sdělili, že chtějí jen peníze, a pokud jim kabelku dá, tak ji pustí i s vozidlem, proto jim L. H. kabelku vydala, přičemž poté, co v ní J. M. a M. Š. našli mobilní telefon značky Nokia v hodnotě 700,- Kč, který odcizili a mezi sebou se začali bavit o tom, že pokud L. H. z telefonu volala, tak ji zabijí, následně z místa i s poškozenou odjeli opět jejím vozidlem na další přesně nezjištěné místo, kde L. H. přinutil M. Š. vysléci si sukni, kterou jí dal J. M. na pokyn M. Š. přes hlavu, J. M. z místa odešel a M. Š. přikázal poškozené, aby si vlezla do kufru hlavou dovnitř vozu, přičemž začal L. H. osahávat na prsou, zadku a přirození, pak jí stáhl punčocháče a kalhotky pod zadek, kdy se slovy aby na něj vystrčila zadek, že jí tam něco strčí a ať nedělá blbiny, jinak ji roztrhá, následně L. H. strčil do konečníku přesně nezjištěnou věc, pravděpodobně prst, a pak na ní vykonal soulož do konečníku, následně M. Š. přikázal poškozené, aby zalezla do kufru, kde jí J. M., který se na místo vrátil, svázal nohy kotníky k sobě gumovými popruhy. Z místa všichni odjeli vozidlem L. H. pryč, kdy při cestě lesem s vozidlem uvízli na přesně nezjištěném místě, kdy ještě za jízdy od L. H. zjistili PIN kód k její platební kartě Visa Electron, kterou jí předtím odcizili z kabelky, přičemž M. Š. po uvíznutí vozidla s kartou odešel, a za použití této karty odcizil L. H. z účtu finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč prostřednictvím bankomatu Komerční banky v K. na ulici O. v obchodním domě T., zatímco J. M. hlídal L. H. v jejím autě v lese a pro jistotu jí svázal ruce za záda dalším gumovým popruhem, přičemž jí říkal mimo jiné, že pokud jim neřekla správný PIN, tak špatně dopadne, že on je ještě dobrák, ale ten druhý, když se naštve, tak se nezná, kdy asi po hodině a půl se na místo vrátil M. Š. i s vybranými penězi a společně s J. M. přistoupil ke kufru vozidla, uvolnili L. H. gumová pouta, přikázali jí, ať vyleze z vozidla ven s hlavou otočenou směrem do auta, kdy následně J. M. na příkaz M. Š. jí roztrhnul sukni a zavázal s ní L. H. celou hlavu, tak aby nemohla nic vidět, potom ji J. M. posadil na přední sedadlo spolujezdce, na pokyn M. Š. v autě zatopil, sklopil opěradlo sedadla a odešel, poté M. Š., již sám, řekl, aby si lehla a následně L. H., která již nebyla spoutaná, ale nic neviděla, roztrhnul v rozkroku punčocháče, lehl si na ní celou svou váhou těla, poté jí jednou rukou vyndal prso, do kterého jí bolestivě kousnul, přičemž když se ho snažila odstrčit, tak na ní začal křičet, co dělá, potom se pokoušel o soulož, přitom její kalhotky předtím odhrnul bokem, a dvakrát jí zasunul svůj penis do její pochvy, následně jí sundal sukni z úst, aby mohla dýchat, a přikázal, aby si lehla na levý bok s nohama na sedadlo řidiče a vykonal na ní opětovně soulož do konečníku, kdy během popsaného jednání M. Š. společně s J. M. z vozidla L. H. odcizili zmiňovanou platební kartu, ze které bylo vybráno 15.000,- Kč, mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 700,- Kč, finanční hotovost ve výši 3.000,- Kč, autorádio zn. Blaupunkt Dublin v hodnotě 700,- Kč, oranžovou reflexní vestu, dámskou kabelku zn. Reserved v hodnotě 450,- Kč, dámskou koženou peněženku v hodnotě 250,- Kč, klíč k vozidlu Škoda Fábia v hodnotě 1.700,- Kč, kdy z vozidla demontovali a odcizili dvě kola s pneumatikami, čímž poškozené L. H. způsobili škodu nejméně ve výši 21.800,­- Kč a z místa následně odjeli, přičemž L. H. ponechali v kufru ve vozidle v lese již nesvázanou,
2)
dne 31. 5. 2009 v době od 00:12 hodin do 00:15 hodin, na pozemní komunikaci III. třídy, mezi obcemi M. P. a D., okres H. po předchozí vzájemné dohodě M. Š. jako řidič vozidla značky Ford Galaxy, poté, co jízdu s vozidlem započal v obci M. P., ihned nato, co projelo vozidlo Renault Clio, řidičky I. I., a poté, co toto vozidlo následně předjel, zastavil své vozidlo ve stoupání ve směru na obec D. na středu jízdního pruhu tak, aby nešlo objet zleva ani zprava, čímž přinutil řidičku vozidla I. I. zastavit za tímto vozidlem, z něhož vystoupil z místa vedle řidiče J. M., který přišel k vozidlu I. I. a nejprve se dotazoval na směr jízdy do B., a poté, co I. I. stáhla okýnko a snažila se J. M. vysvětlit cestu, tak J. M. prudce otevřel dveře a začal se přes I. I. sápat po klíčích v zapalování, čemuž se I. I. začala bránit a do J. M. kopala oběma nohama, přičemž uvolnila ruční brzdu a vozidlo i s J. M. sjelo do levého příkopu, kde po zastavení J. M. vytáhnul klíče v hodnotě 2.800,- Kč od zapalování a řekl I. I. důrazně buď zticha a kde máš peněženku! , kdy ve strachu o vlastní život mu I. I. peněženku v hodnotě 100,- Kč s občanským a řidičským průkazem, kartičkou zdravotní pojišťovny (vše na jméno I. I.), platební kartou VISA Elektron vydanou Českou spořitelnou, a. s., léky v hodnotě 500,- Kč a finanční hotovostí 800,- Kč z kabelky podala, přičemž při odchodu I. I. z levé ruky vyškubnul mobilní telefon značky Sony Ericsson W 580i v hodnotě 1.500,- Kč, se SIM kartou účastnického čísla a s výhrůžkami nic nedělej, nebo se sem vrátím odešel k vozidlu, se kterým se mezitím M. Š. otočil, nasednul zpět na místo spolujezdce a spolu s M. Š. odjeli zpět směrem na M. P., okres H., čímž I. I. způsobili odcizením hmotnou škodu ve výši nejméně 5.500,- Kč,

dále obviněný sám
3)
dne 29. 5. 2009 v době kolem 10:30 hodin, B., v penzionu U B. , v chatové oblasti J., u ulice R., využil nepozornosti obsluhy penzionu, kdy v nestřežené chvíli odcizil z baru recepce originální klíče od motorového vozidla zn. Ford Galaxy, v hodnotě 95.000,- Kč, které následně pomocí těchto klíčů odcizil, z místa s ním odjel společně s M. Š., kterému v přesně nezjištěné době toto vozidlo předal a ponechal, čímž způsobil poškozenému J. Z. škodu ve výši 95.000,- Kč.

Za tyto trestné činy byl obviněný J. M. odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. Š. a o náhradě škody.

Proti shora uvedenému rozsudku podali odvolání, jednak státní zástupce v neprospěch jmenovaných obviněných do výroku o trestu, a jednak obvinění J.M. a M. Š. Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 6 To 270/2010, tato všechna tři odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

Prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ivany Mikulicové napadl obviněný J. M. uvedené usnesení odvolacího soudu dovoláním, jež opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), e), g), l ) tr. ř. K těmto důvodům uvedl, že jeho tehdejší obhájkyně JUDr. Jarmila Maráková nebyla přítomna rekognici konané dne 23. 6. 2009 s poškozenou I. I. Vytkl též, že tato rekognice samotná trpěla více procesními vadami, zejména tím, že nebyl důvod, aby se jednalo o neodkladný či neopakovatelný úkon, že nebyly vybrány osoby vzhledově podobné, a navíc se s poškozenou potkal tváří v tvář v budově policie těsně před rekognicí, když šel na WC. Obviněný dále brojil proti tomu, že v přípravném řízení policie neobjasnila okolnosti svědčící v jeho prospěch, ač byly po celou dobu navrhovány, a hodnotila jen důkazy svědčící v jeho neprospěch. Takový postup byl v rozporu se zásadami trestního řízení uvedenými v § 2 odst. 5 tr. ř., což představuje vážné porušení jeho práva na obhajobu. Obviněný též namítal, že orgány činné v trestním řízení nevěnovaly dostatek pozornosti jeho obhajobě a neuskutečnily toxikologické testy, které měly být realizovány prostřednictvím odebraných vlasových folikul, čímž bylo možné potvrdit, že, jak ve svých výpovědích uváděl, byl pod vlivem omamné látky, a tento stav si sám nepřivodil. Jestliže nebyla tato otázka jednoznačně provedeným dokazováním objasněna, jde podle obviněného o zásadní pochybení dotýkající se otázky jeho trestní odpovědnosti. Obviněný rovněž vytkl, že soudy závěry o vině opřely zásadně o výpověď spoluobviněného M. Š. a skutek, kterého se měl dopustit i dovolatel, vymezily podle tvrzení tohoto spoluobviněného. Obviněný též konstatoval, že ani odvolací soud neprovedl důkazy, které obviněný navrhoval, a k jeho tvrzením nepřihlédl. Za nesprávné obviněný označil i to, že zvukový záznam z hlavních líčení, jak byl pořízen, neodpovídá jeho přepisu do protokolu. Podle obviněného orgány činné v trestním řízení zanedbaly svou povinnost a vyšetřování nevedly zákonným způsobem, a proto jeho jednání nemůže být právně posuzováno jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nejsou naplněny všechny znaky trestného činu, např. úmysl, a to ani nepřímý.

S ohledem na shora uvedené obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) napadené rozhodnutí zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství, ačkoli mu byl doručen opis dovolání, do dne konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu své případné písemné stanovisko nezaslalo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), e) g), l ) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezené, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Vzhledem k tomu, že obviněný dovolání podal kromě jiných i z důvodu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je potřeba uvést, že na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné dovolání podat, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

O zmíněný dovolací důvod jde v souladu se zákonem tehdy, když v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl, nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale nebyla mu dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen.

Přestože předmětný dovolací důvod dopadá na případy, kdy došlo k porušení podmínek určujících právo obviněného na jeho obhajobu, je svým obsahem tento dovolací důvod užší, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srovnej rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 23/2007/II Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, roč. 2002, T- 413, věta 2.). Účelem tohoto dovolacího důvodu proto může být i možnost dosažení nápravy takového rozhodnutí, které vzešlo z řízení, v jehož některém stadiu byl obviněný bez obhájce, ač ho podle zákona měl mít, pokud se ovšem úkony provedené v tomto stadiu řízení staly výlučným nebo hlavním podkladem rozhodnutí ve věci samé.

V projednávané věci obviněný shledával vadu v tom, že při rekognici provedené dne 23. 6. 2009 jako poznávací osobou poškozenou I. I. nebyla přítomna jeho obhájkyně.

Nejvyšší soud k takto vznesené námitce z obsahu spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 3 T 166/2009, shledal, že podle záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (č. l. 56) byly podle § 158 odst. 3 tr. ř. dne 31. 5. 2009 z podnětu oznámení I. I. zahájeny úkony trestního řízení týkající se dílčího útoku popsaného pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, kdy pachatel v té době nebyl znám. Téhož dne podala I. I. podle § 158 odst. 5 tr. ř. vysvětlení, a rovněž byl i podle jejího popisu proveden indentikit pachatele (č. l. 57 64). Na základě následného šetření byl jako podezřelý zadržen dne 22. 6. 2009 podle § 76 odst. 1 tr. ř. obviněný, který byl téhož dne v pozici osoby podezřelé vyslechnut (č. l. 231 - 235). Dne 23. 6. 2009 v 10.50 hodin byla podle protokolu o rekognici osoby podle § 104b tr. ř. založeném na č. l. 286 spisu provedena rekognice s poznávající osobou I. I., jíž byl kromě dalších osob přítomen i soudce Mgr. Radim Slezák, protože jak bylo v uvedeném protokolu vysvětleno, šlo o neodkladný úkon, neboť jeho provedením může být zjištěna osoba, která se dopustila jednání, pro které je toto trestní řízení vedeno, když dosavadní prověřování nevedlo ke zjištění pachatele. Neodkladnost úkonů spatřuje policejní orgán v nutnosti provést rekognici, kdy právě jejím provedením je možné ustanovit pachatele trestného činu . Rekognice byla skončena v 11.30 hodin a poškozená při ní jako pachatele mezi předvedenými šesti osobami identifikovala obviněného J. M.

Na základě tohoto úkonu bylo téhož dne 23. 6. 2009 proti obviněnému usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie J. k., č.j. KRPB-13582/TČ-2009-060671, podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání (č. l. 254), jež bylo obviněnému předáno téhož dne ve 12.12 hodin. Ve stejnou dobu toto usnesení převzala i obhájkyně JUDr. Jarmila Maráková, jíž Okresní soud v Kroměříži dne 23. 6. 2009 pod sp. zn. 9 Nt 544/2009, obviněnému ustanovil jako obhájkyni podle § 39 tr. ř. z důvodu § 36 odst. 3 tr. ř. (č. l. 251). Obhájkyně byla přítomná výslechu obviněného, jak vyplývá z protokolu založeném na č. l. 263.

Je vhodné také doplnit, že obviněný byl již dne 22. 6. 2009 vyslýchán ve smyslu § 76 odst. 3 tr. ř. jako osoba podezřelá (č. l. 235) a byl poučen, že podle § 76 odst. 6 tr. ř. měl jako zadržená osoba právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení. Po tomto poučení byla obviněnému poskytnuta možnost k uplatnění těchto práv, čehož však obviněný, jak se podává v předmětném protokolu, nevyužil.

Na základě těchto skutečností vyplývajících z obsahu uvedeného spisu, Nejvyšší soud shledal, že u obviněného k porušení práv na jeho obhajobu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nedošlo. Je potřeba připomenout, že podle § 36 odst. 1 tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení. Pokud jde o přípravné řízení (viz § 12 odst. 10 tr. ř.), to nyní zahrnuje postup před zahájením trestního stíhání, od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedených a neodkladných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí. Nutná obhajoba však počíná až od zahájení trestního stíhání, což vyplývá z použitého pojmu obviněný v návětí § 36 tr. ř. Podle § 32 tr. ř. toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného a použit proti němu prostředků daných trestním řádem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání, neboť od této doby se také řízení ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř. vede proti konkrétní osobě.

S přihlédnutím ke všem těmto procesním ustanovením je zřejmé, že orgány přípravného řízení neporušily ustanovení o nutné obhajobě, pokud provedly rekognici s poškozenou I. I. konanou (dne 23. 6. 2009 v 10.50 hodin) jako neodkladný úkon před zahájením trestního stíhání proti obviněnému ve věci činu popsaného pod bodem 2). K zahájení trestního stíhání došlo dne 23. 6. 2009 ve 12.12 hodin, kdy obviněný obdržel usnesení o zahájení trestního stíhání. Advokátka JUDr. Jarmila Maráková byla obviněnému jako obhájkyně ustanovena až v souvislosti s tímto zahájením trestního stíhání.

Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že byť obviněný použil svou námitku o nepřítomnosti obhájkyně u rekognice právně relevantně s uplatněným dovolacím důvodem, Nejvyšší soud tuto výhradu nepovažoval z uvedených důvodů za opodstatněnou.

Jestliže obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., ten spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, což je tehdy, jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo § 11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Jedná se o takové situace, kdy příslušný orgán činný v trestním řízení v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 tr. ř. apod. Dovolací důvod podle citovaného ustanovení se tudíž týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která vyplývá z ustanovení § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo § 11a tr. ř. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, nezakládají důvod dovolání podle § 2165b odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za vhodné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoliv jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání shledal, že obviněný v něm neuvedl žádnou skutečnost, která by jakkoli označený dovolací důvod dokládala nebo by na něj dopadala. S ohledem na to, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně tj. materiálně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, Nejvyšší soud neměl v daném případě žádný podklad pro to, aby mohl uvedený dovolací důvod přezkoumat, neboť obviněný je v dovolání při absenci jakékoliv argumentace se k němu vztahující toliko formálně označil.

Dalším důvodem, o nějž obviněný dovolání opřel, je § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a plyne z něj, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

V případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu druhého stupně a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění.

Obviněný, kromě těch výhrad, které byly uplatněny relevantně k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jak je výše rozvedeno, v dovolání brojil proti postupu soudu při zajišťování, provádění a hodnocení učiněných důkazů. Obviněný tudíž tím, že vytýkal nesprávný postup při hodnocení provedených důkazů, požadoval, aby byly provedeny a zajištěny důkazy další, brojil proti věrohodnosti výpovědi spoluobviněného M. Š., zmiňoval námitky mající převážně procesní povahu. Brojil též proti skutkovým zjištěním, která soudy na podkladě provedeného dokazování učinily, a buď je uvedly přímo do popisu skutku nebo je vyjádřily ve vztahu ke skutkovým okolnostem v odůvodnění svých rozhodnutí.

Obviněný tak zcela v rozporu s tím, jak je skutkový děj popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně tvrdil, že po celou dobu byl pod vlivem jemu neznámé omamné látky, jíž sám dobrovolně nepožil, ale podílel se na tom spoluobviněný M. Š. Teprve na podkladě takto změněné vlastní verze průběhu činu, zcela odlišné od té, kterou vzaly za objasněnou a prokázanou soudy obou stupňů, obviněný dovozoval, že nebyly naplněny znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Takto uvedené argumenty svědčí o tom, že obviněný obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a v dovolání použil výhrady, jež na označený důvod nedopadají a nekorespondují s žádným z důvodů zákonem vymezených v ustanovení § 265b tr. ř.

S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je vhodné zmínit, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovoláním vytýkány ani dovolacím soudem zjištěny.

V této souvislosti je nad rámec podaného dovolání vhodné pro úplnost dodat, že uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci odvolacího řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu věnována dostatečná a potřebná pozornost. Nelze přehlédnout, že soudem prvního stupně byly důkazy provedeny v souladu s hledisky vymezenými ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud druhého stupně se obhajobou obviněného rovněž zabýval, a v odůvodnění svého rozhodnutí shledal, že jeho verze o tom, že uvedený skutek nespáchal, není podporována žádnými provedenými důkazy, když navíc stojí zcela osamocena proti jiným důkazům, zejména výpovědi spoluobviněného a svědků a také proti závěrům znaleckých posudků z oboru toxikologie, ze kterých bylo zjištěno, že v moči obviněného nebyly prokázány žádné léky ani drogy a v krvi nebyl obsažen žádný alkohol.

Pokud obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je nutné uvést, že o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř.

S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), e) a g) tr. ř. Jak je však shora rozvedeno, Nejvyšší soud z těchto dovolacích důvodů dovolání neshledal relevantně podaným z hlediska označených důvodů podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. a neopodstatněným v případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jak je výše rozvedeno, a proto nejsou splněny ani okolnosti vymezené zákonem pro dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Nejvyšší soud ze všech shora uvedených důvodů dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová