8 Tdo 126/2007
Datum rozhodnutí: 14.02.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 126/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. února 2007 o dovolání podaném obviněným R. J., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 50 To 154/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 105/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 19 T 105/2005, byli obvinění R. J. a R. P. uznáni vinnými, že

dne 27. 4. 2005 od 23:00 hodin do 28. 4. 2005 do 08:15 hodin, pod objektem Č. s., a. s., po předchozí domluvě, obviněný R. P. za pomoci přinesených pákových nůžek odpáčil visací zámek vstupních dveří objektu velkoobchodního skladu, následně odpáčil dva další visací zámky mříží umístěných před dveřmi vedoucích k místnostem na sportovní činnosti a skladových prostor s výrobky zdravé výživy, zde vypáčil a vyhnul dveře do skladových prostor, připravil věci k odcizení a následně společně s obviněným R. J., který mezitím čekal poblíž objektu, společně z místa odcizili 1 ks počítačové sestavy, v hodnotě 21.000,- Kč, 1 ks multifunkční tiskárny, v hodnotě 5.600,- Kč, 1 ks látkového vzorovaného závěsu v hodnotě 100,- Kč, 1 ks zelené plastové přepravky v hodnotě 50,- Kč, 5 ks Kreatine Monohydrate 500 g, v hodnotě 2.250,- Kč, 1 ks Kreatine Monohydrate 1.000 g, v hodnotě 800,- Kč, 5 ks přípravku Creaport 1.600 g, v hodnotě 4.000,- Kč, 3 ks přípravku Anaboost 1.600 g, v hodnotě 2.400,- Kč, 4 ks Ex Protein 70 3.000 g, v hodnotě 3.075,- Kč, 1 ks Kreatine juice 1.500 g, v hodnotě 620,- Kč, 2 ks Musile Gauner 14 4.500 g, v hodnotě 1.450,- Kč, 2 ks Whey Gauner 6.000 g, v hodnotě 2.240,- Kč, 3 ks Whey Protein 70 3.000 g, v hodnotě 4.050,- Kč, 1 ks Max Whey 80 700 g, v hodnotě 360,- Kč, 2 ks Max Max Whey Extréme 80 700 g, v hodnotě 770,- Kč, 2 ks Max Whey 80 1.350 g, v hodnotě 1.280,- Kč, 2 ks Max Whey Extréme 80 1.350 g, v hodnotě 1.360,- Kč a 3 ks Amino BCAA high 1 litr, v hodnotě 990,- Kč,

čímž způsobili škodu ve výši 53.665,- Kč a poškozením zařízení škodu ve výši 3.240,- Kč poškozenému J. H.,

a obviněný R. J. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 6 T 93/2001, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2002, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 3 roků a 9 měsíců pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. a trest byl vykonán dne 7. 12. 2004,

a obviněný R. P. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 6 T 93/2001, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2002, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trest byl vykonán dne 12. 8. 2003 .

Takto zjištěné jednání obviněných soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., spáchaný formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsoudil je: obviněného R. J. podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou a obviněného R. P. podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně zrušil podle § 35 odst. 2 tr. zák. výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 3 T 101/2005, který nabyl právní moci dne 5. 12. 2005 (to ve vztahu k obviněnému R. J.), a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. 7 T 131/2005, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2005 (to ve vztahu k obviněnému R. P.), jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. V dalším tento soud rozhodl podle § 229 odst. 1 tr. ř. o nároku poškozeného J. H. na náhradu škody.

Odvolání obviněného R. J. Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 50 To 154/2006 ve veřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2006 jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Uvedené usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný R. J. (dále převážně jen obviněný ) prostřednictvím své obhájkyně Mgr. M. B. dovoláním. Učinil tak s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vyjádřil přesvědčení, že jak rozsudek soudu prvního stupně, tak dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný za vadu označil především to, že se odvolací soud řádně nezabýval jeho námitkami obsaženými v podaném odvolání. Tvrdil, že na podkladě provedených důkazů nelze vyvodit, že se skutek stal tak, jak je popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, a dospěl-li soud k opačnému závěru, pak evidentně porušil zásadu volného hodnocení důkazů uvedenou v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Vytkl, že soudy zcela ponechaly stranou své pozornosti výpovědi spoluobviněného R. P. a svědkyně V. B., jež údajně podporují jeho obhajobu, že se přisouzeného skutku dopustit nemohl. Nesouhlas vyslovil též s tím, že soudy vycházely z jeho doznání učiněného v rámci přípravného řízení, ač při svém výslechu v hlavním líčení svou trestnou činnost popřel a důvod této změny své výpovědi soudu logicky vysvětlil.

Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, jež mu bylo předloženo postupem podle § 265h odst. 2 tr. ř., konstatoval, že dovolatel brojil výlučně proti neúplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, čímž ve skutečnosti napadal soudy učiněná skutková zjištění. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání; s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje rovněž obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 265f tr. ř.

Dále musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v ustanovení § 265b tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nutno také dodat, že z hlediska ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V rozporu s výše uvedenými zásadami ovládajícími dovolací řízení je z obsahu podaného dovolání patrné, že obviněný uplatnil především výhrady, jimiž sám hodnotil provedené důkazy a dovozoval, že skutek se tak, jak jej soud prvního stupně ve výroku o vině popsal, nestal. Do této kategorie námitek náleží ty jeho argumenty, jestliže tvrdil, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil, že soud neopodstatněně vycházel z jeho doznání, jež učinil v přípravném řízení, a že nevzal v potaz obsah výpovědí spoluobviněného R. P. a svědkyně V. B.

Z povahy takto uplatněných vad vyplývá, že ač obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak k němu přistoupily soudy obou stupňů, a změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve ze změny skutkových zjištění dovozoval, že trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se podle zjištění soudů dopustil formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněným R. P., nespáchal. Namítané nedostatky dovoláním napadeného usnesení tak obviněný podmiňoval vlastní obhajobou založenou na vlastních skutkových závěrech, k nimž dospěl na základě odlišného hodnocení důkazů.

Za těchto okolností Nejvyšší soud uzavřel, že v dovolání obviněného vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a