8 Tdo 1254/2008
Datum rozhodnutí: 22.10.2008
Dotčené předpisy: § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák.




8 Tdo 1254/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2008 o dovoláních obviněných I. K., a L. R., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 1 To 23/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 1/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných I. K. a L. R. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 35 T 1/2008, byl obviněný I. K. uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 187 odst. 4 , § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku vyjmenovaných věcí. Obviněný L. R. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí uvedených ve výroku tohoto rozsudku. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného Z. P.



Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný I. K. trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. pod bodem 1/ výroku o vině dopustil tím, že

- dne 9. 11. 2004 ve F. a jinde společně se Z. I. a M. D., kteří jsou trestně stíháni ve S. r., aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo prekursory podle ustanovení § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších novel, zajistil a podílel se na organizaci a zajištění vývozu nejméně 785 g hydrochloridu efedrinu, tedy soli efedrinu, prekursoru v té době uvedeného v příloze č. 9 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nyní zařazeného do Přílohy I, Kategorie I, Nařízení Evropského Parlamentu a Rady číslo 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog tak, že

obviněný I. K. po předchozí telefonické dohodě se Z. I. pro něj a kolem jeho osoby sdruženou skupinu osob vyrábějící a distribuující pervitin do různých částí S. r., která si opatřovala zdroje pro výrobu pervitinu, zejména prekursor efedrin, v České republice, nezjištěným způsobem hydrochlorid efedrinu opatřil, načež v souladu s předchozí domluvou dne 9. 11. 2004 v 7.58 hod. přes hraniční přechod v obci M. u J. ze S. r. do České republiky přicestovali Z. I. s M. D. osobním automobilem Škoda Octavia, a setkali se s obviněným I. K. u hypermarketu I. ve F., a zatímco M. D. zde vyčkával, obviněný I. K. společně se Z. I. v době od 11.05 do 11.27 hod. na nezjištěném místě naložili do rezervního kola uloženého v zavazadlovém prostoru vozidla Škoda Octavia, 9 balíčků, z toho 8 balíčků obsahujících celkem 8 kg červeného fosforu a 1 balíček obsahující 785 g hydrochloridu efedrinu bez dalších příměsí, a poté ve snaze snížit pravděpodobnost odhalení nelegálního převozu překročili hraniční přechod z České republiky do S. r. v obci M. u J. v době od 12.23 do 12.26 hod. tím způsobem, že vozidlo Škoda Octavia, ve kterém byl ukryt prekursor efedrin a červený fosfor, vše určené pro výrobu pervitinu, řídil M. D., zatímco Z. I. vycestoval jako spolujezdec s obviněným I. K. vozidlem Seat Toledo, a poté oba automobily postupně zastavily u čerpací stanice S. při hraničním přechodu S., a zatímco Z. I. přesedl do vozidla Škoda Octavia, jako řidič a s M. D. jako spolujezdcem pokračoval na trase do T., tak obviněný I. K. se vozidlem Seat Toledo, vrátil do ČR, přičemž Z. I. a M. D. byli poté na parkovišti u salaše D. u města D. pracovníky Policie S. r. zadrženi a ve vozidle Škoda Octavia, bylo zajištěno 9 balíčků výše uvedených látek.

Trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. pod bodem 2/ výroku o vině se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby do 24. 4. 2007 v místě svého trvalého bydliště ve F. stku na ul. S., ačkoliv není držitelem platného zbrojního průkazu a bez povolení přechovával střelbyschopný šestiranný revolver zn. BULLDOG belgické výroby, zn. L.ANCION MARX, ráže .380, bez výrobního čísla, střelbyschopnou samonabíjecí pistoli zn. ČZ model 83 JANE, ráže 0.22 LONG RIFLE, výr. č. 0202, 5 ks loveckých nábojů tuzemské výroby ráže 7x57R, 5 ks loveckých nábojů tuzemské výroby ráže 7x64 a 244 ks nábojů mexické výroby zn. AGUILA ráže .22 LONG RIFLE, přičemž všechny náboje byly funkční, jejichž nabytí, vlastnictví, držení, případně nošení je možné dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění novel, jen pro držitele platného zbrojního průkazu a na základě povolení příslušného útvaru policie.

Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. pod bodem 3/ výroku o vině měli obviněný I. K. společně s obviněným L. R. spáchat tím, že po přesně nezjištěnou dobu, nejméně však od 20. 9. 2006 do 24. 4. 2007 v Ž., okr. F., v hospodářském objektu náležejícím k rodinnému domu, který jim pro účely výroby psychotropní látky pervitin poskytl spoluobviněný Z, P., nejméně ve 4 případech, a to ve dnech 20. - 21. 9. 2006, 26. - 27. 10. 2006, 13. - 15. 12. 2006 a naposledy dne 24. 4. 2007, aniž by byli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami a s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory podle ustanovení § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vyráběli z prekursoru efedrin, který zajišťoval obviněný I. K., a dalších chemikálií, které zajišťoval též obviněný L. R., drogu pervitin, a to dehydroxylací efedrinu za použití jódu a fosforu v přítomnosti kyseliny fosforečné, za pomoci elektrických vařičů, plynového vařiče, vah, varného a laboratorního nádobí, nástavců a chladičů a dalších přístrojů, zařízení a chemikálií, přičemž efedrin je prekursor uvedený v Příloze I Kategorie 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady číslo 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog, a pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, která je uvedena v Příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění novel, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.), přičemž při poslední výrobě dne 24. 4. 2007 v 11.30 hod. byli zadrženi, když v uvedeném hospodářském objektu bylo zajištěno cca 6.000 ml reakční směsi, v níž byla zjištěna přítomnost 137,4 g metamfetaminu a předtím vyrobili nejméně 91,659 g pervitinu obsahujícího 68,884 g metamfetaminu, který byl nalezen v rodinném domě, kde bydlel obviněný I. K., tedy na ul. S. ve F., kde bylo zajištěno dalších 1.004,31 g efedrinu o obsahu 74,1 %, event. 73,5 % báze, tj. 743,936 g čistého efedrinu.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění I. K., L. R. a Z. P. odvoláními, která zaměřili proti výrokům o vině i trestech. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 1 To 23/2008, byla odvolání všech obviněných podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali obvinění I. K. a L. R. prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání. Obviněný I. K. je podal v rozsahu výroku o vině, jeho výhrady se však soustředily k výroku o vině pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně, obviněný L. R. proti výroku o vině trestným činem, jímž byl uznán vinným pod bodem 3/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Shodně v nich odkázali na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný I. K. vytkl, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž z učiněných zjištění nevyvodily patřičné právní závěry, ač je jejich povinností hodnotit důkazy objektivně v souladu s jejich obsahem, logicky a správně. Dovolatel připomněl, že byl označen za osobu spojenou s organizovanou skupinou, kterou měli tvořit on, M. D. a Z. I., aniž by soud prvního stupně uvedl, kdo měl v rámci skupiny jaké pravomoci, koho řídil a jakým způsobem tak činil. Jeho spojení s dalšími osobami ze S. se podle něj nepodařilo prokázat a za chybu pokládal, že soud prvního stupně se ani nepokusil vyslechnout M. D. a Z. I. a omezil se na konstatování, že tito se zdržují na neznámých místech, přičemž tyto osoby nebyly vyslechnuty ani v rámci přípravného řízení. Obviněný proto vyjádřil přesvědčení, že pokud vůbec existoval nějaký důkaz, který ho usvědčoval ze spáchání skutku pod bodem 1/, pak se jím mohl eventuálně dopustit jako spolupachatel trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podle dovolatele rovněž neexistuje žádný důkaz, který by ho usvědčoval z toho, že dne 9. 11. 2004 společně se Z. I. do osobním vozidla Škoda Octavia naložili do rezervního kola v zavazadlovém prostoru osm balíčků obsahujících červený fosfor a jeden balíček obsahující 785 g hydrochloridu efedrinu. Namítl, že soudy se nezabývaly tím, zda je možné za tak krátkou dobu vyměnit rezervu z kufru auta za novou nebo do ní umístit devět balíčků a ještě se přitom s vozidlem pohybovat po veřejné komunikaci, jak vyplynulo z protokolu o sledování osob, který vyhotovili policisté dne 9. 11. 2004. Zpochybnil také protokol o sledování osob, který podle něho vykazuje rozpory týkající se popisu jeho osoby, a ve shodě se svojí obhajobou z hlavního líčení opakoval, že předmětné balíčky mohl do rezervy umístit kdokoliv. Dodal, že nebyl proveden žádný důkaz, že byly balíčky v rezervě umístěny na území ČR, Z. I. je mohl převážet již z místa bydliště v T. Soud prvního stupně tvrzením, že byl v minulosti odsouzen pro obdobnou trestnou činnost, presumoval podle něj jeho vinu a tím porušil jeho právo na spravedlivý proces. Nesouhlasil ani s hodnocením soudu, pokud hovořil o vysoké míře konspirativnosti a o obavě z policistů, a připomněl, že schůzka měla se Z. I. proběhnout po 30. 10. 2004, avšak dne 1. 11. 2004 byla odložena pro řadu dopravních akcí zaměřených na rychlost vozidel, v důsledku čehož by se cesta z T. do F. mohla zbytečně prodloužit.

Obviněný I. K. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Obviněný L. R. namítal, že se odvolací soud nevypořádal důsledně s jeho výtkami, že se soud prvního stupně nezabýval zejména otázkou množství pervitinu, které mělo být vyrobeno ve spolupráci se spoluobviněným I. K. Rovněž nebyla podle něj zjištěna žádná souvislost mezi výrobou pervitinu a látkou nalezenou v domě spoluobviněného I. K. Upozornil, že tomuto spoluobviněnému je kladena za vinu rozsáhlá trestná činnost související s prodejem pervitinu pod bodem 1/ rozsudku. Dovolatel ale i se zřetelem k usvědčující výpovědi spoluobviněného I. K. připustil, že se se spoluobviněným I. K. podílel na výrobě látky, celá výroba byla ve stadiu pokusu, v důsledku čehož nelze dovodit, že by do doby zadržení společně vyrobili nejméně 91,659 g pervitinu, který byl nalezen v domě, kde bydlel obviněný I.K., a tvrdil, že nebyl opatřen žádný důkaz o tom, že by byli schopni takové množství látky vyrobit. Popřel jakoukoliv domluvu se spoluobviněným I. K. o množství pervitinu, které měli vyrobit, o dělbě zisku, nezabývali se ani otázkou distribuce drogy. Trval na tom, že množství drogy, kterou vyrobili, nelze ani dodatečně zjistit. Odkázal i na znalecký posudek z odvětví kriminalistické chemické expertízy, podle něhož se nelze jednoznačně vyjádřit k tomu, zda vůbec byla vyráběna látka metamfetamin, a nelze ani dostatečně dokumentovat přípravu a proces výroby. Přes uvedené ovšem sám doznal účast na výrobě pervitinu, ale nikoliv v takovém množství, jak je uvedeno v rozsudku.

Obviněný L. R. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovoláním obviněných I. K. a L. R. nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných jsou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. zjevně neopodstatněná.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaných dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili především námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Olomouci. Obviněný I. K. v tomto kontextu vytkl, že soudy nehodnotily provedené důkazy podle zásad obsažených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., nesprávně hodnotily protokol o sledování osob, nezjistily, kdo balíčky do rezervního kola umístil, zda bylo možno toto zvládnout v rozmezí 22 minut, a tvrdil, že balíčky tam mohl umístit kdokoliv. Za pochybení také považoval, že se soud prvního stupně ani nepokusil vyslechnout svědky Z. I. a M. D. Obviněný L. R. namítl, že soudy nezjistily žádné souvislosti mezi výrobou pervitinu, na které se podílel, a drogou nalezenou v domě spoluobviněného I. K., pochybily, pokud neuvěřily jeho tvrzením, že se jednalo toliko o pokus výroby, která se nezdařila, a nesprávně hodnotily znalecký posudek z oboru kriminalisticky, odvětví chemické expertízy, který jednoznačně nepotvrdil, že vyráběnou látkou byl metamfetamin.

Obvinění takto uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojili proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Jimi vytýkané vady mají evidentně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů [viz zejména strana 26 rozsudku soudu prvního a strany 15, 16 napadeného usnesení odvolacího soudu ke skutku pod bodem 1/, strana 28 rozsudku soudu prvního stupně a strana 17 usnesení odvolacího soudu ke skutku pod bodem 3/]. Soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněných, proč neuvěřil jejich výpovědi, a uvedl, o které důkazy opřel závěry o jejich vině.

Soud prvního stupně vysvětlil, proč závěry o vině obviněného I. K. pod bodem 1/ opřel o protokoly o sledování podezřelých osob na území S. r. i České republiky, odposlechy a záznamy telekomunikačních provozů pořízených mezi obviněným a Z. I. a částečně o výpověď samotného obviněného, který schůzku se Z. I. nezpochybnil. Soudy pak vyloučily, že by efedrin do rezervního kola mohl umístit kdokoliv jiný než obviněný a Z. I. Ve vztahu ke skutku pod bodem 3/ vycházely soudy z doznání obviněného I. K., kterým usvědčoval i obviněného L. R., z výpovědi obviněného Z. P., z věcí nalezených při domovních prohlídkách a dále zejména z protokolů o sledování a audionáhravek, které usvědčují obviněného L. R. z aktivní účasti při výrobě drogy, poněvadž jednak zajišťoval chemikálie nezbytné pro výrobu drogy, a jednak se podílel na vlastní výrobě. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru kriminalisticky, odvětví chemické expertízy (č. l. 998 1009) je zřejmé, že vyráběnou látkou byl metamfetamin, a to v různých stadiích rozpracovanosti. Provedené důkazy tvořily ve svém souhrnu logickou, uzavřenou, vzájemně se doplňující a na sebe navazující soustavu důkazů, které bez důvodných pochybností vedly k závěru o vině obou obviněných.

Jde-li o výhradu obviněného I. K., že soud prvního stupně pochybil, když se ani nepokusil vyslechnout svědky Z. I. a M. D., kteří nebyli slyšeni ani v přípravném řízení, a omezil se jen na konstatování, že se zdržují na neznámých místech, nelze jí přisvědčit. Je pravdou, že jmenovaní svědci nebyli v hlavním líčení vyslechnuti, ale soudu prvního stupně nelze upřít poctivou snahu tak učinit. Ze zprávy P. p. s., Ú. b. p. o. k., o. v., B. B., ze dne 26. 2. 2008 (č. l. 1629, 1630) však k osobě Z. I. zjistil, že je na něj vydán příkaz k zatčení, který dosud nebyl realizován, poněvadž pobyt jmenovaného není znám, k osobě M. D. bylo zjištěno, že se má dlouhodobě zdržovat v zahraničí, údajně ve V. B. na dosud nezjištěném místě. V důsledku těchto poznatků je v hlavním líčení nebylo objektivně možné vyslechnout, jak ostatně vysvětlil i soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (strana 14). Zmínil-li obviněný, že tyto osoby byly slyšeny ještě před zahájením jeho trestního stíhání a k jejich výpovědím se nemohl vyjádřit ani on, ani jeho obhájce, nejde o okolnost, která by byla z hlediska zákonnosti prováděného dokazování relevantní. Oba jmenovaní byli vyslechnuti v procesním postavení obviněných v rámci trestního stíhání, jež proti nim bylo vedeno ve S. r., a jejich výpovědi zde učinění nejsou výpověďmi, k nimž by bylo možné přihlédnout a hodnotit je jinak než jako součást listin spisu P. p. s., Ú. b. p. o. k., o. v., B. B., jež byly poskytnuty v rámci mezinárodní právní pomoci orgány S. r.

Je tak zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněných, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný I. K. relevantně uplatnil námitkou zpochybňující spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a s jistou benevolencí lze pod něj podřadit i námitku obviněného L. R., který tvrzením, že nebyla věnována pozornost množství vyrobené látky pervitinu, v podstatě zpochybnil spáchání činu ve větším rozsahu .

K námitce obviněného I. K. zpochybňující spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která bez pochybností zahrnují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný I. K. neoprávněně vyvezl prekursor, spáchal takový čin ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Vyplývá z nich, že obviněný I. K. ve F. a jinde společně se Z. I. a M. D., stíhanými ve S. r., aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, zajistil a podílel se na organizaci a zajištění vývozu nejméně 785 g hydrochloridu efedrinu, tedy soli efedrinu mající povahu prekursoru, tak, že I. K. po předchozí telefonické dohodě se Z. I. pro něj a kolem jeho osoby sdruženou skupinu osob vyrábějící a distribuující pervitin do různých částí S. r., která si opatřovala zdroje pro výrobu pervitinu, zejména prekursor efedrin v České republice, nezjištěným způsobem hydrochlorid efedrinu opatřil, načež v souladu s předchozí domluvou dne 9. 11. 2004 v 7.58 hod. přes hraniční přechod v obci M. u J. ze S. r. do České republiky přicestovali Z. I. s M. D. osobním automobilem Škoda Octavia, a setkali se s obviněným I. K. u hypermarketu I. ve F. a zatímco M. D. zde vyčkával, obviněný I. K. společně se Z. I. v době od 11.05 do 11.27 hod. na nezjištěném místě naložili do rezervního kola uloženého v zavazadlovém prostoru vozidla Škoda Octavia, 9 balíčků, z toho 8 balíčků obsahujících celkem 8 kg červeného fosforu a 1 balíček obsahující 785 g hydrochloridu efedrinu bez dalších příměsí a poté ve snaze snížit pravděpodobnost odhalení nelegálního převozu překročili hraniční přechod z České republiky do S. r. v obci M. u J. v době od 12.23 do 12.26 hod. tím způsobem, že vozidlo Škoda Octavia, ve kterém byl ukryt prekursor efedrin a červený fosfor, vše určené pro výrobu pervitinu, řídil M. D., zatímco Z. I. vycestoval jako spolujezdec s obviněným I. K. vozidlem Seat Toledo, a poté oba automobily postupně zastavily u čerpací stanice S. při hraničním přechodu S. a zatímco Z. I. přesedl do vozidla Škoda Octavia, jako řidič a s M. D. jako spolujezdcem pokračoval na trase do T., tak obviněný I. K. se vozidlem Seat Toledo, vrátil do ČR, přičemž Z. I. a M. D. byli poté na parkovišti u salaše D. u města D. pracovníky Policie S. r. zadrženi a ve vozidle Škoda Octavia, bylo zajištěno 9 balíčků výše uvedených látek.

Obviněný I. K. soudu prvního stupně vytkl, že nekonkretizoval, kdo měl ve skupině jaké pravomoci, kdo koho řídil a jakým způsobem, a že nebylo prokázáno jeho spojení s dalšími osobami na S. Skutek měl být podle jeho názoru posouzen jako trestný čin podle § 187 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil jako spolupachatel.

Námitky obviněného však neobstojí. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (strana 27) věnoval právnímu posouzení skutku pod bodem 1/ náležitou pozornost a velmi podrobně a přesvědčivě vyložil jednotlivé zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný I. K. uznán vinným. V popsané činnosti spatřoval činnost, jež probíhala ve dvou státech jak na území České republiky, tak i na území S. r., přičemž spojení obviněného s organizovanou skupinou lze podle něj chápat dokonce ve dvou formách. Organizovanou skupinu tvořili již obviněný I. K., Z. I. a M. D., tři osoby, jejichž součinnost byla natolik organizovaná, že překračovala rámec běžného spolupachatelství. Nejprve musela existovat nabídka a poptávka po efedrinu, tedy telefonický kontakt mezi obviněným I. K. a Z. I. Dále obviněný I. K. od nezjištěné osoby prekursor zajistil. Vysoce organizovaný byl podle přesvědčení soudu způsob naložení a zejména specifikovaný vývoz prekursoru do Slovenské republiky. Kromě toho konstatoval, že obviněný byl ve spojení se Z. I. a dalšími osobami, které působily na S., přičemž se jednalo opět o nejméně 3 osoby. Obviněnému muselo být podle názoru soudu s pohledem na množství převáženého prekursoru zřejmé, že skupina, která bude na S. z efedrinu pervitin vyrábět, musí být organizována, aby pervitin mohl být efektivně vyráběn a distribuován. Odvolací soud se s právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil, odkázal na ně a zcela opodstatněnými je shledává i dovolací soud.

V obecné rovině je vhodné připomenout, že k naplnění znaku ve více státech uvedeného v § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. o trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů postačuje, pokud organizovaná skupina působí alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Česká republika (k tomu rozhodnutí č. 34/2005 Sb. rozh. tr.).

Pokud se týká pojmu ve spojení , ten podle stávající praxe soudů znamená, že dostačující je taková forma spolupráce s organizovanou skupinou působící ve více (tj. alespoň dvou) státech, která nemá rysy vyšší míry koordinace činnosti - typické pro vazby mezi vlastními členy této skupiny, která však má pro činnost této skupiny význam, tj. její činnost podporuje, usnadňuje, napomáhá jí apod. Dostačuje-li pro trestnost ve smyslu zvažované kvalifikace podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. tato forma spolupráce, poté je zřejmé, že tuto formu trestné součinnosti naplňuje jednání vlastního člena skupiny. Nejvyšší soud (viz např. usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1411/2004) také vyložil, že k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 tr. zák., spočívajícího ve spáchání tohoto činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech , zákon nevyžaduje, aby se pachatel dopustil činu jako její člen, ale postačí i volnější forma spolupráce pachatele s takovou skupinou. Tím spíše je tento znak naplněn v případě, jestliže se pachatel dopustí uvedeného činu přímo jako člen organizované skupiny tohoto charakteru. Nejvyšší soud současně dodal, že pro naplnění znaku, že jde o spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu výše uvedené kvalifikované skutkové podstaty, není nutné, aby taková skupina měla trvalejší charakter a vyvíjela svou činnost opakovaně či soustavně. Tento znak může být naplněn i jednorázovým působením organizované skupiny ve více státech.

V této souvislosti je také na místě připomenout, že se nevyžaduje, aby skupina působící ve více státech měla pevnější strukturu, resp. materiální zázemí na území (obou či více) států, na jejichž území k nedovolené činnosti při nakládání s omamnými a psychotropními látkami dochází. Smyslem a účelem trestního postihu podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. je efektivní postih nadnárodní kriminality v oblasti obchodu s drogami a ten je třeba beze zbytku vztáhnout i na postup skupiny, která operuje (jako organizovaná skupina) převážně na území jednoho státu, přičemž některé činnosti, jako je obstarání a dovoz drogy, uskutečňuje prostřednictvím osoby, která má kontakty na dodavatele psychotropních a omamných látek působících na území jiného státu. Dochází-li k tomu, že droga je činností člena organizované skupiny získávána na území jiného státu, a to od osoby, se kterou je v kontaktu, poté není důvodu k tomu, aby obstarání drogy na území tohoto (cizího) státu bylo vyňato z obsahu pojmu, že je takto uvažovanou skupinou působeno i na území jiného státu (k tomu též srov. rozh. č. 48/2006 Sb. rozh. tr.).

Soud prvního stupně zjistil ze spisu P. p. s., Ú. b. p. o. k., o. v., B. B., S. r., získaného cestou mezinárodní právní pomoci, že pro závažnou trestnou činnost posuzovanou jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamné a psychotropní látky, jedů a prekursorů podle § 187 odst. 1, odst. 4 tr. zák. jsou vedle Z. I. a M. D. stíhány i další osoby Š. B., I. W., M. B., A. S., D. a P. H., L. K. a P. B. Jako vrcholný představitel organizované skupiny byl označen Z. I., který měl spolu s M. D. zajišťovat efedrin ze zahraniční, z něhož v obci B. (T.), ve S. r., u L. K. vyráběl pervitin, který předával P. B. a dalším osobám, které zprostředkovaly jeho prodej. Zisky byly shromažďovány u Z. I., který je měl dělit mezi členy.

Součinnost a spolupráce obviněného I. K., který z neznámých zdrojů zajistil prekursor, s osobami působícími na S. zjevně nebyla náhodná, ale naopak promyšlená a připravovaná, jak vyplynulo z odposlechů a záznamů telekomunikačních zařízení a ze sledování pachatelů. Obviněný I. K. a Z. I. používali při komunikaci krycích označení pro suroviny, výrobu a přípravu přepravy prekursoru. Monitorování činnosti pachatelů umožnilo stanovit dobu a místo, čas schůzky pachatelů trestné činnosti a vyústilo v zajištění prekursoru v náhradní pneumatice ve vozidle Škoda Octavia Z. I. Ze způsobu přepravy vyplynula snaha zainteresovaných osob maskovat celou operaci a ztížit odhalení trestné činnosti. Jak přesvědčivě uvádí soud prvního stupně, z povahy vzájemné součinnosti obviněného I.K., Z. I. a M. D. je patrna taková vyšší míra plánovitosti a propojenosti, jež překračuje běžnou úroveň spolupachatelství, přičemž to byly právě koordinovanost a plnění úloh jednotlivých pachatelů, které měly ve svém důsledku zvýšit pravděpodobnost úspěšné realizace trestné činnosti. Jako nepřípadnou je třeba odmítnout výhradu obviněného, že soud prvního stupně nepopsal, jaké měl kdo ve skupině postavení, kdo koho řídil a že nebylo prokázáno jeho spojení s dalšími osobami na S. Jaká byla vzájemná povaha spolupráce obviněného, Z. I. a M. D. soud prvního stupně podrobně popsal a přiléhavě zdůvodnil i nejméně srozumění obviněného o napojení Z. I. a M. D. na další osoby participující na trestné činnosti organizované skupiny pachatelů na území S.

Tato zjištění soudů i podle přesvědčení dovolacího soudu naplňují znak skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech .

Zcela neopodstatněnými jsou výhrady obviněného I. K., že jeho vina byla presumována s odkazem na poznatek, že byl v minulosti odsouzen pro obdobnou trestnou činnost, tj. výrobu pervitinu z efedrinu, z čehož dovozoval, že bylo popřeno právo na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně sice vyplývá, že soud poukázal i na předchozí odsouzení obviněného pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a podle § 188 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. (viz strany 24, 26), nikoliv však v souvislostech, jež naznačuje obviněný. Soud prvního stupně je zmínil jako jeden z poznatků týkající se hodnocení osoby obviněného a dále pak toliko k doložení přesvědčivosti již učiněných závěrů o jeho vině stran skutku pod bodem 1/, když neopomněl připomenout, že i předchozí postih obviněného souvisel s výrobou pervitinu z efedrinu. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně jasně vyplývá, že vina obviněného byla opřena o usvědčující důkazy provedené v hlavním líčení, rozhodně nebyla primárně dovozována odkazem na jeho předchozí způsob života a odsouzení pro obdobnou trestnou činnost.

Skutek obviněného I. K. pod bodem 1/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl tedy opodstatněně posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.

Výhrady vůči právnímu posouzení skutků pod body 2/ a 3/ tento dovolatel neuplatnil.

K námitce obviněného L. R. zpochybňující spáchání činu ve větším rozsahu

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 3/ ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný společně se spoluobviněným I. K. neoprávněně vyrobili psychotropní látku a čin spáchali ve větším rozsahu, spolehlivě vyjadřují. Vyplývá z nich totiž, že jmenovaní obvinění v době nejméně od 20. 9. 2006 do 24. 4. 2007 společně nejméně ve 4 případech, aniž byli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami a s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory, společně vyráběli z prekursoru efedrin, který zajišťoval obviněný I. K., a dalších chemikálií, které zajišťoval též obviněný L. R., popsaným postupem drogu pervitin, přičemž při poslední výrobě dne 24. dubna 2007 v 11.30 hod. byli zadrženi a v hospodářském objektu, kde výroba probíhala, bylo zajištěno cca 6.000 ml reakční směsi, v níž byla zjištěna přítomnost 137,4 g metamfetaminu a předtím vyrobili nejméně 91,659 g pervitinu obsahujícího 68,884 g metamfetaminu, který byl nalezen v rodinném domě obývaném obviněným I. K., kde bylo zajištěno další 1.004,31 g efedrinu o obsahu 74,1 %, event. 73,5 % báze, tj. 743,936 g čistého efedrinu.

Námitky obviněného L. R. zpochybňující naplnění zákonného znaku ve větším rozsahu nemohou obstát.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (strana 29) v daných souvislostech vycházel ze zjištění, že spoluobvinění vyrobili nejméně 91,6 g pervitinu obsahujícího 68,8 g metamfetaminu. Při zohlednění skutečnosti, že jedna dávka obsahuje 0,1 až 0,2 g, je podle něj zřejmé, že se jednalo již o stovky dávek a ohroženo drogami bylo výrazně větší množství osob, takže zákonný znak ve větším rozsahu byl naplněn, přičemž neopomněl připomenout ani skutečnost, že po zásahu policistů bylo zajištěno ve stavu rozpracovanosti větší množství reakční směsi, v níž byla zjištěna přítomnost 137,4 g metamfetaminu. Množství finálního produktu, doba páchání trestné činnosti a kvalifikovaný způsob výroby byly těmi okolnostmi, jimiž soud argumentoval ve prospěch aplikace ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. a závěru, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, tj. spáchání činu ve větším rozsahu, pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Odvolací soud na závěry soudu prvního stupně odkázal, maje je za správné, a nejinak na ně pohlíží i dovolací soud.

Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatelé nakládali způsobem předpokládaným v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je však nutné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatelé s uvedenými látkami nakládali, frekvencí výrobních dní , kdy je zřejmé, že se nejednalo o jediný pokus drogu vyrobit. Uvedený výklad je přitom zcela zřejmý z dikce citovaného ustanovení, které stanoví jako jeden z možných předpokladů pro posouzení kvalifikované varianty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů situaci, když pachatel spáchá čin uvedený v § 187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu. Zákonodárce zde zcela jednoznačně neomezil užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty na větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, ale použil obecnější vyjádření v podobě většího rozsahu činu. Zmíněný pojem není zúžen toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. To vyplývá i ze skutečnosti, že tento trestný čin je zařazen do hlavy čtvrté zvláštní části trestního zákona mezi trestné činy obecně nebezpečné, pro které je typické, že je jimi ohrožen široký okruh chráněných hmotných i nehmotných statků. Všechna zmíněná hlediska charakterizující zákonný znak ve větším rozsahu se tedy mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, 6 Tdo 620/2003 aj.).

Z provedeného dokazování vyplynulo, že obvinění vyráběli drogu nejméně v průběhu období od září 2006 do dubna 2007 nejméně ve čtyřech případech a při poslední rozpracované výrobě byli zadrženi, přičemž bylo zajištěno 6000 ml reakční směsi, v níž bylo zjištěno 137,4 g metamfetaminu, a dále při domovní prohlídce v rodinném domě obviněného I. K. bylo nalezeno 91,659 g předtím společně vyrobeného pervitinu. Těmto skutečnostem odpovídá i množstvím surovin a nástrojů zajištěných ve sledovaném objektu, nezbytných pro výrobu uvedené látky. Takové množství zajištěného pervitinu, při gramáži 0,1 až 0,2 g na uživatelskou dávku, představuje stovky dávek a ohrožení většího množství osob, jak výstižně zmiňuje soud prvního stupně. Všechny tyto okolnosti opodstatňují závěr, že oba obvinění se činu dopustili ve větším rozsahu.

Právní posouzení jednání obviněného L. R. popsaného pod bodem 3/ jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák., považuje Nejvyšší soud za správné a odpovídající zákonu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněných I. K. a L. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jsou zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková