8 Tdo 1231/2011
Datum rozhodnutí: 27.10.2011
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zák., § 283 odst. 2 písm. c) tr. zák.



8 Tdo 1231/2011
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2011 o dovolání obviněného Mgr. D. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 3 To 25/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 104/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 2 T 104/2010, byl obviněný Mgr. D. D. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tento zločin byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to věcí konkretizovaných v rozsudku tím, že podle § 70 odst. 5 tr. zákoníku propadlé věci připadají státu.

Rovněž bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby obviněné R. D. podle § 226 písm. c) tr. ř. pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by skutek spáchala obviněná.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 3 To 25/2011, o odvoláních, která proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný Mgr. D. D., manželka obviněného Mgr. R. D. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného Mgr. D. D. v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

Skutek, jímž obviněného uznal vinným vymezil tak, že obviněný v období od 25. 5. 2008 do 12. 8. 2009 v místě svého trvalého bydliště v obci O., okres P., na přilehlém pozemku rodinného domu, bez povolení, za účelem následného zpracování a distribuce dalším osobám, pěstoval nejméně 791 kusů rostlin Cannabis sativa o velikosti od 100 do 250 cm, dále část rostlin konopí i z úrody 2008 již měl v domě zpracované do podoby materiálu využitelného pro toxikomanii, tj. do podoby rostlinné hmoty složené mj. z usušeného květenství a horních lístků konopí, způsobilé ke spotřebě (tzv. marihuany), jehož hmotnost činila celkem 5.223,5 g, která obsahovala celkem 102,4158 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC), jenž je principiálním psychotomimetikem, přičemž po následném zpracování sklizených a zajištěných 791 kusů rostlin konopí vysušením a odstraněním toxikologicky nevýznamných stonků a semen by z nich bylo možno získat 19950,00 g sušené rostlinné hmoty, která obsahovala 239,4 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, jenž je principiálním psychomimetikem, přičemž konopí je jako omamná látka zařazeno do seznamu IV. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a je vedeno jako omamná látka v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka zařazena do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tak učinil s vědomím, že se o takové látky jedná.

Za tento zločin obviněného odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to věcí konkretizovaných v rozsudku. Podle § 70 odst. 5 tr. zákoníku propadlá věc připadla státu.

Odvolání manželky obviněného Mgr. R. D. podle § 256 tr. ř. zamítl.

Prostřednictvím obhájce Mgr. Michala Davida obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolacího soudu dovolání podané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve v něm poukázal na písařské chyby v rozsudku, a na to, že bylo nesprávně určeno datum pěstování konopí na období od 25. 5. 2008 do 12. 8. 2009, neboť dne 25. 5. 2008 písemně ministru vnitra a Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci oznámil, že vysadil 77 rostlin konopí a doba sklizně byla ukončena dne 18. 8. 2009 zásahem Policie České republiky. Za nesprávné považoval i stanovení počtu rostlin na 791 kusů, když jejich množství činilo 1.000 ks. Brojil i proti váze těchto rostlin stanovené na 25 kg, které považoval za účelové. Podle obviněného při analýze THC vůči celkové hmotnosti sušiny ze zadrženého konopí by orgány činné v trestním řízení byly nuceny uznat, že v daném případě nejde o trestný čin, ani z hlediska zákonného limitu 0,3 % THC. Obviněný nepopřel, že měl určité množství usušeného květenství, které však nemělo být použito k toxikomanii, ale pro využití léčebné, vědeckovýzkumné a edukativní. Z tohoto důvodu jeho jednání nelze považovat za společensky škodlivé, když založil odbornou společnost, jejímž posláním je získávání a šíření poznání o účincích a využití konopí. V této souvislosti odkázal na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní následky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých. V rozsudku uvedené jednání obviněného však nelze považovat za škodlivé pro společnost, neboť šlo o společensky prospěšnou činnost, když práce obviněného pomohla řadě lidí. Naopak tím, že policie do jeho činnosti zasáhla, a konopí jím nebylo sklizeno, byla poškozena řada lidí, jimž se nedostalo pomoci ve formě léčebných prostředků z konopí vyrobených. Dovolatel připomněl též ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů (dále jen zákon č. 167/1998 Sb. ), podle kterého se povolení k zacházení, získávání, skladování a zpracování nevyžaduje mimo jiné pro pokusnické účely. Pokusnický účel pak není zákonem nebo jinou normou definován. Ministerstvem zdravotnictví mu bylo sděleno, že pokusnictví se může týkat pouze druhů a odrůd rostlin konopí, které nemohou obsahovat více než 0,3 % tetrahydrokanabinolu. S odkazem na ustanovení § 39 odst. 2 tr. zákoníku obviněný vytýkal, že jeho čin nemůže být trestný i pro absenci úmyslu, protože obviněnému nešlo o výrobu nebo jiné nakládání s omamnou látkou k účelům toxikomanickým či o drogové dealerství, ale měl na mysli vždy jen terapeutické účely. Jestliže Krajský soud v Brně poukázal na zařazení konopí jako omamné látky do seznamu IV. podle Úmluvy o psychotropních látkách, obviněný upozornil na Úmluvu OSN o omamných látkách, když tato v preambuli uvádí, že lékařské použití je i nadále nezbytné pro ulehčení bolesti . V Listině základních práv a svobod v čl. 15 je stanoveno, že svoboda vědeckého bádání je zaručena každému bez rozdílu. Obviněný upozornil na to, že povolení ke své vědeckovýzkumné, terapeutické a edukativní činnosti o léčebných účincích konopí naplnil prostřednictvím zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, když Ministerstvo vnitra registrovalo odbornou společnost Konopí je lék, o. s. Podle evropského práva nelze trestat osobu, která získala povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 8 zákona č. 167/1998 Sb. Taková osoba může v důsledku porušení práva Evropské unie Českou republikou, v souladu s ustálenou judikaturou namítat nevymahatelnost požadavku získat povolení v jejím případě, a tím se dovolávat toho, že z hlediska unijního práva konala, jako kdyby jí bylo vydáno povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 8 zákona č. 167/1998 Sb. Povolení obviněnému nebylo vydáno, neboť § 24 zákona č. 167/1998 Sb. stanovuje absolutní zákaz pěstování odrůd rostliny Cannabis s obsahem více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů. Tato ustanovení zákona č. 167/1998 Sb. je však podle obviněného nutné považovat za tzv. technické předpisy ve smyslu čl. 1 odst. 3, 4 a 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 24. 6. 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. V rámci novelizace tohoto zákona došlo ke změně v § 8 zák. č. 167/1998 Sb., když byl stanoven právní nárok na získávání povolení k zacházení, čímž vznikla oznamovací povinnost. Obviněný považoval za mylné tvrzení krajského soudu, že zákon č. 167/1998 Sb. není technickým předpisem, neboť upravuje v návaznosti na přímo aplikovatelný unijní předpis zacházení s omamnými látkami. Tím, že sporná ustanovení nebyla oznámena podle směrnice 98/34/ES, jsou tato ustanovení podle judikatury Evropského soudního dvora nevymahatelná. Obviněný uvedl, že s ohledem na to, že výklad unijního práva je v předmětném sporu rozhodující pro vyřešení právní otázky, vzniká pro Nejvyšší soud povinnost předložit Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku k rozhodnutí, a to ve znění Je trestní stíhání osoby za jednání, kterého se měla dopustit, a které bylo označeno za protiprávní vzhledem k nesplnění technického předpisu ze strany státu, který nebyl v souladu se směrnicí 98/34/ES řádně notifikován, v souladu s právem EU? Lze dotčenou osobu trestně stíhat? .

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265k tr. ř. a zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu, jakož i řízení tomuto rozsudku předcházející a vydal rozsudek, že se ruší rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 3 To 25/2011, v celém rozsahu.

K dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který námitkám obviněného nepřisvědčil, neboť převážná část argumentace se netýká právního posouzení skutku ale dopadá na jiné aspekty rozhodnutí, jež pod zvolený důvod dovolání vůbec nelze podřadit. Pokud dovolatel napadenému rozhodnutí vytýkal nesprávné časové vymezení skutku, počet a váhu zajištěných rostlin a obsah THC v nich, brojil proti skutkovým zjištěním a vycházel z odlišných skutkových východisek než skutek popsaly ve věci činné soudy. Z takovýchto tvrzení vyvozované právní námitky nemohou být relevantním důvodem pro založení pochybností o správnosti právních závěrů soudu, pokud ten vycházel z odchylné definice skutkového stavu. Státní zástupce se neztotožnil s námitkami proti nedostatku subjektivní stránky s poukazem na skutečnost, že obviněnému nešlo o výrobu či jiné nakládání s omamnou látkou k účelům toxikomanickým, ale tato sloužila k účelům terapeutickým, vědeckovýzkumným, edukativním. K tomu státní zástupce zdůraznil, že obviněný sám sebe prohlašuje za etablovaného odborníka v oboru nakládání s konopím a využívání jeho léčivých schopnost, avšak abstrahuje, že vedle využívání léčebných účinků jsou části rostliny Cannabis sativa s nejvyšším obsahem THC především světově rozšířenou omamnou látkou, jejímuž volnému šíření a zneužívání stát zabraňuje legislativními opatřeními (viz zákon č. 167/1998 Sb.) i normy trestního práva hmotného (§ 283 289 tr. zákoníku). Podle státního zástupce není pochyb o úmyslném zavinění obviněného a nelze akceptovat námitku, že šlo ve smyslu § 5 odst. 5 zák. č. 167/1998 Sb. o pokusnictví, neboť působnost této normy je limitována ustanovením § 24 písm. a) téhož zákona, podle něhož se mj. zakazuje pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí, které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů. Takové odrůdy jsou tudíž deklarovány jako věc, kterou nelze legálně získávat, skladovat ani zpracovávat, zatímco ustanovení § 5 odst. 5 zák. č. 167/1998 Sb. se může týkat pouze takových odrůd konopí, které obsahují nejvýše 0,3 % THC. Dovolateli nepřisvědčil ani v názoru, že z hlediska práva EU vůči němu nelze aplikovat ustanovení zákona č. 167/1998 Sb. Státní zástupce odkázal na rozhodnutí soudu druhého stupně, jenž uvedl, že obsah zákona č.167/1998 Sb., o návykových látkách je obecně závazným právním předpisem, a nelze ho interpretovat jako technickou normu ve smyslu výkladových ustanovení Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES (čl. 1 odst. 4, 9). Není tedy možné vztahovat na tento vnitrostátní předpis normu evropského práva, která se ho vůbec netýká. Z toho důvodu je irelevantní návrh dovolatele na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. V závěru svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud poté, co shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), jednak ověřoval, zda obviněný dovolání opřel o takové skutečnosti, které dopadají na jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a jednak zkoumal, zda jím podané dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, z čehož plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní.

Předmětem přezkumu ve smyslu dikce tohoto dovolacího důvodu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci, a proto na jeho podkladě nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

V návaznosti na toto vymezení uvedeného dovolacího důvodu je též potřeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a na podkladě tohoto skutkového stavu zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O takový případ se však v projednávané věci nejedná.

Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný dovolací důvod, o nějž dovolání opřel, naplnil jen v části uvedených argumentů. V rozporu s ním jsou výhrady směřující proti skutečnostem popsaným ve skutkových zjištěních, a to zejména ohledně nesprávnosti adresy, doby vymezující páchání činu či počtu sklizených rostlin. Tyto výhrady nemající hmotněprávní povahu, nedopadají na žádný z dovolacích důvodů zákonem vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., a proto Nejvyšší soud z jejich podnětu nemohl napadené rozhodnutí přezkoumávat.

Výhradou, která ve své podstatě rovněž není právní, ale skutkovou otázkou, je námitka obviněného týkající se obsahu látky THC v jím pěstovaném konopí, jíž obviněný namítal, že konopí, které pěstoval, resp. vzorky z něj zajištěné, neobsahovaly více než 0,3 % tetrahydrokanabinolu. K tomu je, s ohledem na to, že uvedená skutečnost je pro posouzení viny obviněného jednou z rozhodných okolností, nutné na podkladě obsahu spisu zdůraznit, že takové tvrzení obviněného nemá podklad v provedených důkazech. Naopak je potřebné připomenout, že na tuto otázku bylo dokazování zaměřeno, a jeho výsledky se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích zabývaly. Lze zmínit odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (strana 5), že podle odborného vyjádření (č. l. 69-71) na podkladě expertíz provedených na vzorcích konopí zajištěného v bydlišti obviněného, byl zjištěn různý obsah THC, avšak jednalo se u veškerých vzorků o množství uvedené látky v koncentraci přesahující 0,3 % THC, zmiňovány jsou obsahy jednak 0,9 %, avšak i 5,15 % THC u sušených vrcholíků rostliny konopí.

Závěr o obsahu látky THC v zajištěných vzorcích vyplynul z výsledků provedeného dokazování, a byl učiněn v souladu se zákonem. Takto učiněná skutková zjištění byla podkladem pro následné právní závěry.

K tomu je vhodné uvést, že konopí (Cannabis) obecně patří mezi rostliny z rodu dvouděložných z čeledi konopovitých, může být používán pro průmyslovou výrobu, avšak pouze v tom případě, obsahuje méně než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů. Jak však bylo uvedeno, o takovou rostlinu se v případě projednávané trestní věci nejednalo, ale šlo podle výsledků provedeného dokazování o konopí, jež bylo pěstováno za účelem získání omamných a psychotropních látek, neboť obsahovalo více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, a tedy šlo o variantu konopí ve smyslu § 24 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb. zakázanou. Konopí (stejně jako jeho pryskyřice, konopí extrakt a tinktura) je ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. návykovou omamnou látkou a je zařazeno v příloze 3 tohoto zákona jako omamná látka do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.). Tato úmluva v čl. 1 v písm. b), c) podává definici konopí , za něž označuje kvetoucí nebo plodonosný vrcholík rostliny konopí (s výjimkou zrn a listů, které nemají vrcholíky), z něhož pryskyřice nebyla vyloučena, bez ohledu na jeho použití, přičemž za rostlinu konopí označuje každou rostlinu z rodu Cannabis.

Podle skutkových zjištění bylo rovněž prokázáno, že obviněný jednak pěstoval rostliny konopí ve velkém počtu, a jednak tyto rostliny využíval na další zpracování, a to pro látky, které využíval různým způsobem, avšak nikoliv pro jeho technické zpracování (např. na pytloviny apod.), ale k účelům, při nichž využíval jejich omamné a psychotropní účinky. Jak je shora zdůrazněno, podle § 24 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb. je zakázáno pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů.

Pro každé pěstování rostliny konopí je však vždy nezbytné podle § 29 zákona č. 167/1998 Sb. mít povolení, které se vydává za podmínek v tomto ustanovení stanovených. Podle čl. 2 bod 7 Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) rostlina konopí a listy konopí podléhají kontrolním opatřením uvedeným v čl. 19 odst. 1 písm. e), v čl. 20 odst. 1 písm. g) a dalších ustanoveních této úmluvy, vztahujícím se k jednotlivým omamným látkám.

Podle skutkových zjištění obviněný rostlinu konopí pěstoval, neboť pěstováním se rozumí produkce rostliny v její přirozené fyziologické podstatě, což fakticky znamená zasetí semene nebo zasazení výpěstku rostliny, následná péče o růst rostliny a event. její sklizeň, ale kromě toho obviněný současně z této rostliny vyráběl další produkty obsahující THC. Poté, co byla rostlina konopí sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována především za účelem získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC), již se nejedná o pěstování, ale jde o výrobu (resp. některou její fázi), neboť rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování a dále byla upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). Neoprávněné vypěstování rostliny konopí pro jiného, která je sama o sobě omamnou látkou, je však opatřením omamné látky jinému ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (k tomu přiměřeně srov. rozhodnutí č. 18/2007 Sb. roz. tr.).

Ze všech uvedených skutečností je patrné, že obviněný rostlinu konopí pěstoval zcela v rozporu s uvedenými pravidly, neboť s ohledem na obsah THC, jenž v pěstovaných rostlinách převyšoval množství větší jak 0,3 %, bylo jeho pěstování, jak je výše uvedeno, zakázané. Spadalo proto do režimu látek omamných a psychotropních, a bylo nutné akceptovat podmínky vymezené zákonem č. 167/1998 Sb., neboť konopí je jako omamná látka zařazeno do seznamu IV. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a je vedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka, které může být použita pouze k vědeckým a velmi omezeným terapeutickým účelům, avšak jen tehdy, je-li tak vymezeno v povolení k zacházení, jež musí být vždy vydáno. Ostatní návykové látky a přípravky je obsahující mohou být použity pouze k terapeutickým, vědeckým, výukovým, veterinárním účelům nebo i k jiným účelům na základě povolení Ministerstva zdravotnictví.

Jak je patrné, ve všech případech je k zacházení s návykovými látkami nutné povolení. Zacházením se podle § 3 odst. 1 cit. zák. rozumí výzkum, výroba, zpracování, odběr, skladování, dodávání a používání návykových látek a přípravků [písm. a)], nebo koupě a prodej návykových látek a přípravků, jakož i nabývání a pozbývání dalších věcných nebo závazkových práv s nimi spojených, zprostředkování takových smluv a zastupování při jejich uzavírání [písm. b)].

Takové povolení však obviněný ke své shora vymezené činnosti neměl. V této souvislosti je potřeba uvést, že soudu je známo, že obviněný se ho opakovaně od Ministerstva zdravotnictví domáhal, avšak jak již zjistily soudy, a Nejvyšší soud si i sám ověřil, obviněný nikdy žádné povolení neobdržel. Lze tak kromě toho, co již konstatovaly soudy obou stupňů, zdůraznit, že takové povolení obviněnému nebylo vydáno nejen v době, kdy se trestné činnosti dopouštěl, ale ani nikdy později, kdy bylo řízení o žádost o povolení k pěstování rostliny konopí k výzkumu usnesením Ministerstva zdravotnictví ze dne 21. 3. 2011 č. j. 67245/10-5/OPL, v návaznosti na rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 9. 2011, č. j. 46934/2011/PRO, zastaveno. Podle jeho obsahu účastník řízení, občanské sdružení Konopí je lék, o. s., jehož jménem jednal obviněný, podalo dne 3. 11. 2010 žádost o vydání oprávnění k pěstování a zpracování léčivého kopí k výzkumu pro odbornou společnost Konopí je lék. Ministerstvo po posouzení této žádosti shledalo, že jde o žádost podle § 8 odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., v jejíž části se jednalo o činnosti, které nebylo možné rozhodnutím správního úřadu aprobovat, protože obviněný žádal o pěstování a zpracování konopí s obsahem vyšším než 0,3 % THC. V případě této činnosti jde o zacházení ve smyslu § 3 odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb. Pěstování však není zacházením ve smyslu citovaného ustanovení, a proto pro tuto činnost nelze vydat povolení, a v této části šlo o žádost nepřípustnou. Pokud obviněný žádal rovněž vydání povolení ke zpracování konopí, které je již zacházením ve smyslu citovaného ustanovení § 3 odst. 1 cit. zák., bylo odkázáno na rozhodnutí tohoto orgánu ze dne 2. 12. 2010, č. j. 67245/10-296/6-OPL, jímž bylo řízení přerušeno.

Z uvedených podkladů je patrné, že obviněnému nebylo, nejen po dobu, kdy se uvedené trestné činnosti dopouštěl, ale ani nikdy později, vydáno povolení k jakémukoliv nakládání s omamnými nebo psychotropní látkami.

Podle skutkových zjištění však trestná činnost obviněného, jak byla zjištěna, spočívala rovněž v tom, že z konopí, jež v rozporu se zákonem pěstoval, též získával i účinnou látku delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), která je jako psychotropní látka zařazena do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. Je též nutné zdůraznit, že konopné látky kanabinoidy jsou uvedeny v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látky zařazené do seznamu I. Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropských společenství (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a patří sem THC Tetrahydrokanabinoly, všechny izomery: [delta 6a(10a), delta 6a(7), delta 7, delta 8, delta 10, delta 9(11)] a jejich stereochemické varianty.

Podle § 15 písm. f) cit. zák. 167/1998 Sb. je zakázáno získávat konopnou pryskyřici a látky ze skupiny tetrahydrokanabinolů z rostliny konopí (rod Cannabis).

Omamné látky a psychotropní látky jsou vymezeny zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. Omamnými a psychotropními látkami jsou takové látky, u kterých vzniká nebezpečí chorobného návyku nebo psychických změn nebezpečných pro společnost nebo pro toho, kdo je opakovaně bez odborného dohledu používá, a jsou uvedeny v seznamech těchto látek [srov. § 2 písm. a) cit. zákona č. 167/1998 Sb., dále srov. přílohy č. 1 až 7 k tomuto zákonu]. Tyto látky patří mezi návykové látky, které jsou definovány v § 130 tr. zákoníku, kde jsou vymezeny podle jejich vlastností tak, že jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.

Jak bylo výše uvedeno, k zacházení s omamnými a psychotropními látkami a přípravky je třeba povolení ve smyslu § 8 zákona č. 167/1998 Sb., které vydává Ministerstvo zdravotnictví. Pokud takové povolení vydáno není, jde o neoprávněné zacházení s nimi.

Obviněnému potřebné povolení k zacházení nebylo vydáno, a tedy mu nebyla dovolena jakákoli činnost, která souvisela s pěstováním nebo jiným zacházením s omamnými a psychotropními látkami. Látky, které obviněný přechovával nebo vyráběl, byly návykové, a jestliže poukazoval na to, že se na ně vztahuje výjimka, kdy není ve smyslu § 5 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., potřeba k zacházení s omamnými a psychotropními látkami povolení, je třeba považovat tuto jeho obhajobu za irelevantní. Její neopodstatněnost vychází především z již shora prezentovaných skutečností, a to zejména z toho, že obviněný zcela mimo zákonný rámec nejen že pěstoval konopí jako omamnou látku, ale současně z ní vyráběl zejména v různé podobě psychotropní látku THC, kterou dále zpracovával a k různým účelům ji předával dalším osobám. Jde tedy zcela o činnost, na níž nedopadá ustanovení § 5 odst. 5 zák. č. 167/1998 Sb., podle něhož se povolení k zacházení nevyžaduje k získávání, skladování a zpracování konopí k účelům průmyslovým (pro vlákna a semena) a pokusnickým, jakož i k obchodu s konopím za těmito účely. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že dopadá na případy konopí, které má menší obsah než je 0,3 % THC, což dotvrzuje i důvodová zpráva k zákonu č. 167/1998 Sb., podle níž výjimky z ustanovení § 4 cit. zák., které § 5 představuje, dopadají na případy, kdy by nebylo rozumné, ani spravedlivé vyžadovat k zacházení návykovými látkami úřední povolení, neboť jde o případy zacházení, kdy je odpovědný a kvalifikovaný přístup zabezpečován buďto osobním statusem oprávněné osoby, která musí svoji kvalifikaci a způsobilost dostatečně prokazovat podle jiných právních předpisů (např. lékaři, lékárníci, veterináři), nebo systémem vnitřních organizačních předpisů a kvalifikačních požadavků (ve veřejné správě, a justici, v armádě a v bezpečnostních složkách). Na činnost, již obviněný v daných zjištěných souvislostech v souvislosti s pěstováním a výrobou návykových látek provozoval, ustanovení § 5 odst. 5 zák. č. 167/1998 Sb. nedopadá.

S ohledem na všechna nejen tato, ale i další zjištění, která oba soudy ve svých rozhodnutích poměrně podrobně rozvedly, je zřejmé, že obviněný zcela záměrně jednal v rozporu se všemi shora uvedenými právními předpisy a ve velkém měřítku produkoval THC a předmětnou omamnou látku dále předával a distribuoval, a to s plným vědomím toho, o jakou látku s jakými účinky se jedná. K této činnosti, ač věděl, že činí v rozporu se zákonem, žádné povolení neměl. To, že věděl, že takové povolení k zacházení s těmito látkami mít musí, vyplývá mimo jiné i z toho, že opakovaně v době své trestné činnosti, i poté, co za ni byl souzen a odsouzen, komunikoval s Ministerstvem zdravotnictví a dožadoval se legalizace svého jednání. Jeho požadavkům však ani dodatečně nebylo vyhověno a jeho činnost i nadále zůstala mimo zákonem vymezené shora popsané meze. Jeho jednání bylo proto ze všech uvedených důvodů úmyslným činem, protože bylo záměrné a chtěné.

Se zřetelem na všechny uvedené skutečnosti, jež Nejvyšší soud shora rozvedl, je zřejmé, že soudy obou stupňů nepochybily, jestliže v činu, jímž obviněného odvolací soud uznal vinným, byly shledány znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor nebo jed, spáchá-li čin ve značném rozsahu.

Pokud obviněný v dovolání namítal, že jeho jednání není možné podle této právní kvalifikace posuzovat, neboť nedosahuje dostatečné společenské škodlivosti předpokládané ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, a že se soudy nižších stupňů řádně nevypořádaly s uplatněním zásady subsidiarity trestní represe, Nejvyšší soud k tomu připomíná, že obecně je trestným činem takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Společenská škodlivost ovšem není zákonným znakem trestného činu, protože má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Trestní zákoník nevymezuje žádná hlediska pro stanovení konkrétní míry či stupně společenské škodlivosti činu, který se má považovat za trestný čin. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý. Opačný závěr v podobě konstatování nedostatečné společenské škodlivosti činu by bylo možné učinit jen výjimečně v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi a pokud posuzovaný čin svou závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace. V projednávané věci však nebylo zjištěno nic výjimečného, co by vylučovalo možnost uplatnění trestní represe vůči němu, a to ani s ohledem na to, že obviněný, jak po celé trestní řízení a ve všech opravných prostředcích shodně namítal, že uvedená činnost byla výrazně společensky prospěšná, neboť se snažil pomáhat nemocným lidem tím, že jim připravoval z konopí a konopných produktů různé látky a léky (např. masti, jimiž tlumil jejich bolesti), a že z tohoto důvodu založil občanské sdružení Konopí je lék. K tomu lze poukázat i na závěry, které v obdobném duchu učinil i krajský soud, jenž k nim na straně 7 odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že to, že obviněný založil společnost Konopí je lék, ho neopravňovalo k pěstování konopí a jeho zpracování, a tedy k výrobě a nakládání s omamnými a psychotropními látkami, když ani stanovy o takové činnosti nehovořily .

V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že jsou obecně známy léčebné účinky zejména produktů z marihuany, a již bylo i oficiálními lékařskými institucemi potvrzeno, že takové efekty přípravky marihuany mají (lze připomenout, že v tomto duchu se připravuje a zvažuje i nová právní úprava). Rovněž soud považuje za opodstatněné zmínit, že není pochyb o tom, že obviněný uvedenou léčebnou činnost provozoval. To však nezbavuje obviněného trestní odpovědnosti, neboť jemu za vinu kladená trestná činnost spočívala, jak je zdůrazněno, v tom, že uvedené návykové látky zpracovával do podoby materiálu využitelného pro toxikomanii. Také jak je patrné z protokolu o domovní prohlídce, v době jejího uskutečnění nebyly nalezeny žádné přípravky, které by mohly sloužit ryze a toliko k léčebným účelům.

Je tedy patrné, že tak jak byl skutek obviněného zjištěn, obviněný jím naplnil po všech stránkách znaky uvedeného trestného činu, který je i se zřetelem na jeho prokázaný rozsah, činem společensky škodlivým. Není pochyb, že v uvedeném rozsahu i způsobem, jakým obviněný s omamnými látkami nakládal, porušil zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, jak uvedený zločin předpokládá. Uplatnění trestní represe a trestněprávních důsledků s ní spojených, jsou nezbytné, a s ohledem na charakter trestné činnosti, která spočívá ve zpracování produktů konopí jako návykové látky i nutné.

Je vhodné navíc zmínit, že pokud jde o tu část činnosti obviněného, v níž sloužil nemocným lidem a pomáhal jim, odrazila se tato skutečnost, kterou soudy braly ve prospěch obviněného na zřetel, v tom, že obviněnému uložily mírný trest jak do druhu i jeho výměry.

V případě námitek obviněného, jimiž se domáhal předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, a to s předpokladem na rozpor naší právní úpravy s evropským právem, je nutné konstatovat, že s touto námitkou se příhodně vypořádal soud odvolací, který k výhradám týkajícím se zákona č. 167/1998 Sb. v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES, uvedl, že v případě zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách se nejedná o takovou technickou normu, kterou je třeba nahlásit, neboť zákon o návykových látkách upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství zacházení s prekurzory a pomocnými látkami a stanoví pravomoc a působnost správních orgánů nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, které podle těchto přímo použitelných předpisů Evropských společenství vykonává členský stát.

Nejvyšší soud k této argumentaci odvolacího soudu navíc doplňuje, že nedovolenost činnosti, která je obviněnému kladena za vinu, a její trestnost, jsou odvozeny od podmínek, jež jsou stanoveny zákonem č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, který byl zpracován na podkladě modelové legislativy Organizace spojených národů a předpisů Evropské unie. Jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto zákonu, vychází ze všech mezinárodních podkladů v problematice drog rozhodných, jako je např. Model Legislation z června 1992 vypracovaný Světovou zdravotnickou organizací Program OSN pro kontrolu drog a bylo využito směrnic Evropské unie - nařízení Rady Evropských společenství č. 3677/90 ze dne 13. 12. 1990, nařízení Evropských společenství č. 900/92 ze dne 31. 3. 1992, nařízení Komise Evropských společenství č. 376/92 z 21. 12. 1992. směrnice Rady Evropských společenství č. 109/92 ze dne 14. 12. 1992 a nařízení Komise Evropských společenství č. 2959/93 ze dne 27. 10. 1993. Reaguje i na pozdější změny v této evropské legislativě [srov. Jednotnou úmluvu o omamných látkách (viz vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sděl. č. 458/1991 Sb.); Úmluvu o psychotropních látkách (viz. vyhláška č. 62/1989 Sb.); Úmluvu proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (sděl. č. 462/1991 Sb.); Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog; nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi; nařízení Komise (ES) č. 1277/2005 ze dne 27. července 2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog a k nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi]. Je tedy zřejmé, že předmětným zákonem Česká republika splnila všechny požadavky kladené na právní úpravu týkající se drog a naše vnitrostátní předpisy plně z uvedené evropské legislativy navazují a jsou s ní v souladu.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud neshledal žádné rozpory ve stávající právní úpravě týkající se drog, event. návykových látek v České republiky s Evropskými právními normami vydanými v této oblasti. Rovněž i trestněprávní úprava obsažena mimo jiné i v ustanovení § 283 tr. zákoníku s těmito evropskými normami plně koresponduje. Nejsou tudíž dány žádné okolnosti, které by vytvářely podmínky proto, aby byla tato věc v rámci předběžné otázky předkládána Soudnímu dvoru Evropské unie, jak se obviněný domáhal.

Když Nejvyšší soud nezjistil žádná pochybení v rozhodnutí, proti němuž dovolání obviněného směřuje, dovolání obviněného D. D. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2011 Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová