8 Tdo 1209/2005
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1209/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2005 o dovolání obviněného J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 6 To 224/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 233/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění J. D., P. K. a M. K. byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 29 T 233/2003, uznáni vinnými, že

poté, co se obžalovaný J. D. za přítomnosti obžalovaného M. K. a P. K. vydával za jednatele firmy T. T., s. r. o., L. P., což dokladoval předložením výpisu z obchodního rejstříku a pasem znějícím na jméno L. P., pod záminkou odkoupení klubu převzal od poškozeného P. Ch. klíče od klubu a přesto, že movitý majetek nezaplatil, v přesně nezjištěné době od 14. 11. do 16. 11. 2001 z klubu I. D. N. C. odvezl společně s obžalovaným M. K. a P. K. celkem 14 počítačových sestav s monitory v hodnotě 193.600,- Kč, lednici zn. Polar v hodnotě 7.400,- Kč, barevnou inkoustovou tiskárnu zn. Hewlett Packard v hodnotě 3.000,- Kč, 2 ks síťových prvků COM v hodnotě 16.000,- Kč, 7 ks zálohových zdrojů UPS k PC v hodnotě 18.200,- Kč, 24 ks počítačových her na CD v hodnotě 18.000,- Kč, 8 ks softwarů Windows 98 včetně nosného media a dokladů v hodnotě 32.000,- Kč a databázový software s názvem H. v hodnotě 12.000,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 300.200,- Kč.

Takto zjištěné jednání obviněných soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Za to uložil obviněnému J. D. podle § 250 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej za podmínek § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Ohledně trestů pro obviněné M. K. a P. K. rozhodl tak, že každého z nich odsoudil podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon každému z nich podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let.

Oproti tomu soud prvního stupně zprostil dalšího obviněného M. K. podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby pro shora uvedený skutek, neboť nebylo prokázáno, že jej spáchal i tento obviněný.

Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. D., P. K., M. K. a poškozená společnost CH., s. r. o., zastoupená jednatelem P. Ch., odvolání, která projednal Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2004, a usnesením sp. zn. 6 To 224/2004 rozhodl v bodě 1) tak, že odvolání obviněných podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl, a v bodě 2) tak, že podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl i odvolání poškozené společnosti CH., s. r. o., neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.

Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. D. (dále převážně jen obviněný ) prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. K. dovoláním, v němž odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byl přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Naplnění uplatněného důvodu dovolání obviněný spatřoval zejména v absenci skutkových zjištění, na jejichž podkladě by bylo možné právně posoudit jeho jednání jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Uvedl, že jeho vystupování pod cizí identitou v předmětném období nebylo vedeno snahou páchat trestnou činnost, tj. uvést poškozeného v omyl za účelem získání zařízení internetového klubu, ale toliko skrýt se na útěku z výkonu trestu odnětí svobody. S poukazem na svědecké výpovědi manželů K. a J. V., podle kterých mělo k odvezení počítačů dojít až dne 18. 11. 2001, obviněný dále vyjádřil názor, že k dokonání uvedeného trestného činu došlo až v době, kdy on již byl z důvodu zadržení ze strany Policie ČR omezen na osobní svobodě. Současně zmínil, že právě uvedené zadržení Policií ČR bylo důvodem, proč nemohl za internetový klub zaplatit kupní cenu.

Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 6 To 224/2004, jak ve výroku o vině, tak i ve výroku o trestu, a Městskému soudu v Praze podle § 265k odst. 1 tr. ř. (správně § 265l odst. 1 tr. ř.) přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 19. 9. 2005 uvedl, že pod obviněným stanovený dovolací důvod lze s jistou tolerancí podřadit námitky týkající se důvodů, pro které obviněný vystupoval pod cizí totožností, neboť tyto námitky souvisejí s otázkou existence podvodného úmyslu na straně obviněného. Uzavřel však, že zmíněné argumenty nelze považovat za důvodné. Vyložil, že jestliže obviněný vystupoval při uzavírání kupní smlouvy pod cizí totožností a navíc se vydával za statutární orgán právnické osoby, pak tím nepochybně uváděl prodávajícího P. Ch. v omyl ohledně totožnosti kupujícího, tj. ohledně okolnosti významné pro rozhodování poškozeného P. Ch. o prodeji. Z tohoto jednání státní zástupce současně dovodil byť v tzv. skutkové větě výslovně nedeklarovaný podvodný úmysl obviněného vztahující se k nezaplacení kupní ceny, když podle jeho názoru obviněný nemohl reálně počítat s tím, že by firma T. T., s. r. o., která počítačové vybavení nikdy nedostala do fyzické dispozice a s celým obchodem neměla nic společného, kupní cenu zaplatila. Konstatoval, že výše uvedené úvahy by platily dokonce i v případě, že zakrývání pravé identity obviněným by bylo motivováno též snahou vyhnout se výkonu trestu odnětí svobody.

Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil navrhované rozhodnutí v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, když s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 41 odst. 5 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dále třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Z tohoto pohledu námitky obviněného, že právní posouzení jeho jednání jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. je nesprávné z důvodu chybných a nedostatečných skutkových zjištění, stejně jako jeho tvrzení, že záměnou identity nesledoval cíl spáchat jakoukoliv trestnou činnost, ale toliko skrýt se jakožto osoba na útěku z výkonu trestu odnětí svobody, či jeho výhrady, že k zaplacení kupní ceny za internetový klub nedošlo pouze v důsledku jeho zadržení ze strany Policie ČR (kdy obviněný současně poukazoval na to, že až v době po jeho zadržení došlo k odvezení předmětné počítačové techniky, a z této skutečnosti dovozoval, že k dokonání uvedeného trestného činu nemohlo dojít jeho přičiněním), jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byly nalézacím soudem hodnoceny provedené důkazy a jak byl zjištěn skutkový stav. Nejvyšší soud uzavřel, že v uvedeném rozsahu nejde v žádném případě o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Je tak evidentní, že obviněný, ačkoliv v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného jednání, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a následně potvrzen odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a