8 Tdo 1203/2005
Datum rozhodnutí: 27.09.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1203/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2005 o dovolání obviněné E. R., roz. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici ve S. n. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2005, sp. zn. 1 To 35/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 4/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné E. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. 43 T 4/2005, byla obviněná E. R. uznána vinnou trestným činem vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 220 tr. zák. a odsouzena podle téhož ustanovení za použití § 32 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byla za podmínek § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.

Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podali obviněná a v její neprospěch také státní zástupce odvolání, která projednal Vrchní soud v Olomouci ve veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2005, a rozsudkem sp. zn. 1 To 35/2005 napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a e) tr. ř. zrušil (bod I.) a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou jednáním, které spočívalo v tom, že

v přesně nezjištěné době kolem 00:00 hodin dne 6. 9. 2004 na parkovišti Nemocnice s poliklinikou ve Z., kam byla ve vozidle tov. zn. Alfa Romeo 75 z iniciativy svého manžela převezena k lékařskému ošetření, porodila v době manželovy nepřítomnosti zdravé životaschopné dítě mužského pohlaví a toto, ještě v době předcházející porození placenty, při rozrušení porodem probíhajícím v nestandardních podmínkách a ve stavu emoční disbalance, který se u ní rozvinul na bázi těžké histriónské poruchy osobnosti, po vytržení pupeční šňůry ze svého úponu v placentě, usmrtila tak, že týlem jeho hlavičky udeřila o tvrdý předmět, s největší pravděpodobností o horní stranu obrubníku v blízkosti zaparkovaného vozidla tov. zn. Renault 19, čímž novorozenci způsobila zlomení klenby lební, krvácení pod a nad tvrdou plenu mozkovou, krvácení pod měkkými plenami mozkovými, zhmoždění mozku a mozečku, kterážto zranění byla bezprostřední příčinou jeho smrti; poté tělo novorozence odhodila do křoví za tímto vozidlem, kde bylo později v 03:35 hodin nalezeno, a navrátila se k vozidlu tov. zn. Alfa Romeo 75 .

Takto zjištěné jednání obviněné soud druhého stupně právně posoudil jako trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 220 tr. zák. a podle téhož ustanovení jí uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ji ve smyslu § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou (bod II.). O odvolání obviněné odvolací soud rozhodl tak, že jej podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl (bod III.).

Citovaný rozsudek soudu druhého stupně v rozsahu všech jeho výroků obviněná napadla prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. J. dovoláním, ve kterém označila důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vadu dovoláním napadeného rozhodnutí obviněná spatřovala v tom, že soud dospěl k závěru o její vině trestným činem vraždy novorozeného dítě matkou podle § 220 tr. zák. přesto, že nebyla ve smyslu ustanovení § 12 tr. zák. trestně odpovědná. Vzhledem k tomu, že pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemohla rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost nebo ovládat své jednání, mělo být podle jejího přesvědčení její trestní stíhání zastaveno již v přípravném řízení podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., popřípadě měla být obžaloby zproštěna podle § 226 písm. d) tr. zák. Na základě uvedených skutečností obviněná závěrem svého podání navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl.

Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněné zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Takové případné vyjádření Nejvyšší soud neměl ke dni konání neveřejného zasedání k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 41 odst. 5 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Současně shledal, že dovolání splňuje obligatorní náležitosti obsahu dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze v jeho mezích namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněná v rámci vznesených námitek ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Námitky obviněné, že závěr soudu o její vině trestným činem vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 220 tr. zák. je chybný proto, že (obviněná) trpěla v době spáchání uvedené trestné činnosti duševní poruchou, vylučující její trestní odpovědnost ve smyslu § 12 tr. zák., jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy a jak byl zjištěn skutkový stav. V žádném případě nejde o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byla obviněná uznána vinnou). Ze strany obviněné jde v tomto případě o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněná orientovala své námitky výhradně proti tomu, co soudy skutkově zjistily o jejím duševním stavu v době činu, a domáhala se v tomto ohledu jiných skutkových zjištění, s nimiž teprve spojovala i jiný právní závěr v otázce své příčetnosti, a vázala tak jiné hmotně právní posouzení skutku na jiná skutková zjištění, než která učinily soudy prvního a druhého stupně.

Je tak evidentní, že obviněná, ačkoliv v dovolání formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnila námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve následně ze změny skutkových zjištění vyvozovala, že nebyla splněna podmínka trestní odpovědnosti uvedená v ustanovení § 12 tr. zák. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn odvolacím soudem, žádnou konkrétní námitku v tomto směru neuplatnila. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a