8 Tdo 116/2007
Datum rozhodnutí: 14.02.2007
Dotčené předpisy:




8 Tdo 116/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. února 2007 o dovolání obviněného L. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 5 To 576/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 79/2006, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 102 T 79/2006, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s otrahou. Podle § 55 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Nokia 3310, výr. č. 35010220687 . s modrým krytem, 24 ks prázdných blister od léků Paralen Plus, 10 ks prázdných krabiček od léků Paralen Plus, 12 ks návodů na užití léku Paralen Plus, 12 ks plných krabiček zápalek, 1 ks gumových chirurgických rukavic, 1 ks silonového sáčku, 1 ks letáku společnosti Kaufland potřísněný neznámým roztokem, 1 ks umělohmotné lahvičky s nápisem Vasopro Ephedrine, 1 ks igelitové tašky s nápisem Kaufland, 2 ks injekčních stříkaček, 2 ks malých plastových obalů s drogou pervitin. V dalším bylo rozhodnuto o vině a o trestu ohledně spoluobviněného D. N.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný L. P. trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně však od ledna 2005 do 15. 11. 2005 v H., okr. K., a jinde, na různých místech bez povolení přechovával předměty určené k výrobě metamfetaminu, na různých místech pomocí chemického skla a chemikálií vyráběl psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., takto vyrobený pervitin prodával a daroval dalším osobám, a to J. H. nejméně 1,5 g, P. K. nejméně 5 g, P. F. nezjištěné množství, J. P. nezjištěné množství, D. P. nejméně 1 g, O. K. nezjištěné množství, S. Č. nezjištěné množství, D. R. nejméně 0,6 g, M. H. nejméně 1 g metamfetaminu, který tyto osoby užily, po celou dobu v různých bytech a jiných místech uskladňoval chemikálie, chemické sklo a léčiva obsahující psychotropní látky, potřebné k výrobě této drogy, tyto si předchoze sám opatřil, přičemž v uvedeném období prodal nebo daroval nejméně 9,1 gramů metamfetaminu shora uvedeným osobám a nejméně 25 gramů metamfetaminu vyrobil.



Rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočky v Havířově a oba obvinění odvoláními. Odvolání státního zástupce bylo podáno v neprospěch obviněného L. P., a to proti výroku o trestu; odvolání obviněných L. P. a D. N. směřovala proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 5 To 576/2006, byla všechna odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

Obviněný L. P. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že v rámci řízení před soudem bylo prokázáno, že vyrobil, prodal a jinému jinak opatřil toliko 9,1 gramů pervitinu, což je množství, které nenaplňuje znak ve větším rozsahu ve smyslu skutkové podstavy podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za naplnění tohoto znaku se totiž dle pokynu obecné povahy č. 6/2000 nejvyšší státní zástupkyně, který je v rozhodovací praxi soudů akceptován, považuje 10 g této látky. Nesouhlasil ani se způsobem, jakým se odvolací soud vypořádal s protokolem o domovní prohlídce ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03, pokud na rozdíl od soudu prvního stupně konstatoval, že provedení předchozího výslechu by nikterak neovlivnilo výsledek domovní prohlídky. K domovní prohlídce podle něj nebylo možno přihlédnout a při posuzování množství drogy měly soudy vycházet z prokázaného množství, tedy z 9,1 g metamfetaminu.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, nebo aby sám ve věci rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že část námitek dovolatele byla zaměřena do oblasti skutkových zjištění, zejména pokud dovolatel zpochybnil váhu výpovědí svědků z přípravného řízení a brojil proti důkazům, které údajně nebyly provedeny zákonným způsobem. Námitku směřující proti závěru, že spáchal trestný čin ve větším rozsahu, lze sice podle ní podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tato je zjevně neopodstatněná. Připomněla, že zmíněný pojem nelze zužovat toliko na množství příslušné látky, ale je nezbytné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i další okolnosti. Znak ve větším rozsahu byl podle ní naplněn tím, že obviněný páchal trestnou činnost po delší dobu, během níž předal psychotropní látku celkem devíti osobám, přičemž vždy bylo vycházeno z množství pervitinu, které bylo pro obviněného příznivější, a navíc je zřejmé, že obviněný nejenže drogu distribuoval, ale ji i na různých místech vyráběl. Měla za to, že tyto okolnosti dávají dostatečný podklad pro závěr, že obviněný spáchal trestný čin ve větším rozsahu, a to jak po stránce formální, tak i materiální (§ 88 odst. 1 tr. zák.). Ve vztahu k výhradám, týkajícím se provedení domovní prohlídky, zdůraznila, že soudy nepojaly domovní prohlídku, kterou měl obviněný za nezákonnou, za stěžejní důkaz, ale vycházely především z výpovědí svědků; odkázala zvláště na výpověď svědka D. P., ze které vyplynulo, že obviněný vyrobil asi 25 g metamfetaminu. K samotné použitelnosti výsledku domovní prohlídky za situace, kdy vyvstávají pochybnosti o bezvadném provedení takového úkonu, poznamenala, že se ztotožňuje s odlišným stanoviskem soudce Ústavního soudu k nálezu sp. zn. III. ÚS 183/03. Podle jejího názoru bylo proto možné vycházet i ze závěrů zmíněné domovní prohlídky, neboť charakter drogové trestné činnosti vyžaduje v takových případech okamžitý zásah a odůvodňuje neodkladnost provedení takových úkonů. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil též námitky, které ve své podstatě směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově a z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Ostravě. Tuto povahu má především námitka obviněného, jíž brojil proti použitelnosti důkazu - konkrétně domovní prohlídky, která podle něho byla provedena nezákonně, a odvolací soud se s touto jeho námitkou v rámci řízení o opravném prostředku dostatečně nevypořádal; k výsledku domovní prohlídky nemělo být přihlíženo a soud měl při právní kvalifikaci jeho jednání vycházet z prokázaného množství drogy, tj. 9,1 g.

Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 7 a 8 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí svědků či znaleckých posudků, postupovaly soudy důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat. Závěr o vině obviněného opřel soud prvního stupně výlučně o výpovědi svědků P. K., O. K., D. R., M. H., D. P. a J. H. a v odůvodnění rozsudku přesvědčivě vyložil, proč vycházel z výpovědí učiněných v přípravném řízení a proč neuvěřil změnám, obsaženým ve výpovědích některých svědků v hlavním líčení. Pro úplnost nelze nepoznamenat, že jisté pochybnosti lze mít o množství vyrobeného pervitinu, poněvadž z výpovědí svědků se naznačuje, že se jednalo o množství minimálně 20 g; to ovšem nemůže mít žádný vliv na právní posouzení skutku obviněného, ani na hodnocení stupně nebezpečnosti jeho činu pro společnost.

Soud prvního stupně neopomněl v odůvodnění svého rozsudku zmínit též domovní prohlídky provedené v bytě manželů P., rodičů obviněného, na adrese H., (č. l. 80-91), v bytě L. B. na adrese H., (č. l. 92-108) a v garáži č. 32.. M. H. v H., (č. l. 115-119). Upozornil ale, že před provedením domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor nebyl obviněný vyslechnut, a aniž by to soud prvního stupně výslovně uvedl, je z odůvodnění jeho rozhodnutí zjevné, že o výsledky domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor rozhodnutí o vině obviněného neopřel (viz strany 6, 7).

Námitkou týkající se zákonnosti provedených domovních prohlídek se v odvolacím řízení zabýval odvolací soud a - aniž by sám provedl důkaz čtením příslušných protokolů (viz č. l. 526-528), považoval důkazy, které byly v souvislosti s jednotlivými prohlídkami opatřeny, za zákonné a procesně použitelné, argumentuje odlišným stanoviskem soudce Ústavního soudu k nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03. Uvedl, že v daném případě by provedení výslechu obviněných, kteří byli dne 15. 11. resp. 16. 11. 2005 omezeni na svobodě a mohli by tedy být před započetím domovních prohlídek vyslechnuti, nebylo způsobilé realizaci domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor zvrátit, a to s ohledem na předpokládaný rozsah trestné činnosti, o němž na počátku trestního řízení existovalo podezření. S tímto názorem nelze zcela souhlasit. Především je třeba upozornit, že odvolací soud se odchýlil od závěrů soudu prvního stupně, aniž by si pro takovou změnu vytvořil zázemí ve výsledcích dokazování, a nelze odhlédnout ani od jisté povrchnosti jeho závěrů, neboť odkaz na odlišné stanovisko jako součást nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03, nereagující na konkrétní situaci, není přesvědčivý. To však nemá ve svých důsledcích žádný negativní vliv na správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť ta z těchto důkazů nevycházela. Odvolací soud ostatně ani nevyložil, co bylo z výsledků domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor relevantní a nevypořádal se ani s otázkou povahy procesního úkonu označeného jako domovní prohlídka v bytě L. B., který se uskutečnil s jeho souhlasem, avšak bez příkazu k domovní prohlídce ve smyslu § 83 tr. ř.

Pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného zpochybňující spáchání činu ve větším rozsahu jakožto znaku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák.

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou a psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.

Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný neoprávněně vyrobil, prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku a čin spáchal ve větším rozsahu, spolehlivě vyjadřují. Vyplývá z nich, že obviněný v době nejméně od ledna 2005 do 15. 11. 2005 na různých místech bez povolení přechovával předměty určené k výrobě metamfetaminu, na různých místech pomocí chemického skla a chemikálií vyráběl psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., takto vyrobený pervitin prodával a daroval dalším osobám, a to J. H., P. K., P. F., J. P., D. P., O. K., S. Č., D. R., M. H., který tyto osoby užily, přičemž v uvedeném období prodal nebo daroval nejméně 9,1 gramů metamfetaminu shora uvedeným osobám a nejméně 25 gramů metamfetaminu vyrobil.

Námitky obviněného zpochybňující naplnění zákonného znaku ve větším rozsahu nemohou obstát.

Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je však nutné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i další okolnosti. Uvedený výklad je přitom zcela zřejmý z dikce citovaného ustanovení, které stanoví jako jeden z možných předpokladů pro posouzení kvalifikované varianty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů situaci, když pachatel spáchá čin uvedený v § 187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu. Zákonodárce zde zcela jednoznačně neomezil užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty na větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, ale použil obecnější vyjádření v podobě většího rozsahu činu. Zmíněný pojem proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. To vyplývá i ze skutečnosti, že tento trestný čin je zařazen do hlavy čtvrté zvláštní části trestního zákona mezi trestné činy obecně nebezpečné, pro které je typické, že je jimi ohrožen široký okruh chráněných hmotných i nehmotných statků. Všechna zmíněná hlediska charakterizující zákonný znak ve větším rozsahu se tedy mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, 6 Tdo 620/2003 aj.). Z toho také povstává závěr, že obviněným zmiňovaný pokyn obecné povahy č. 6/2000, který vydal nejvyšší státní zástupce podle § 9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb. ve znění pozdějších zákonů k usměrnění a sjednocení postupu státních zástupců a podle něhož se za spodní hranici většího rozsahu v praxi považuje již 10 gramů metamfetaminu (toto množství je způsobilé být obsahem 200 dávek po 50 miligramech), lze použít jen podpůrně.

Z výpovědi svědka D. P. vyplynulo, že obdržel od obviněného nejméně 1 g drogy a v garáži viděl vedle různých chemikálií větší množství drogy, jejíž cenu odhadl na 10 až 15 tisíc Kč, přičemž dávka 0,2 gramu se prodává za částku 200, Kč, a že obviněný poskytoval drogu svědkům P. F. a J. P. Okolnost, že obviněný pervitin vyráběl, je zřejmá i z výpovědi svědka J. H. a nepřímo vyplývá také z výpovědi svědka M. H. Pro úplnost dovolací soud znovu podotýká, že z hlediska právního posouzení skutku není rozhodné, zda obviněný vyrobil skutečně 25 gramů této látky, jak konstatoval soud prvního stupně, či minimálně 20 gramů, jak se naznačuje především z výpovědi svědka D. P. Rovněž svědci P. K., O. K., D. R. potvrdili, že obviněný pervitin prodával či dával.

Právní posouzení jednání obviněného L. P. považuje Nejvyšší soud za správné a odpovídající zákonu. Obviněný totiž po delší dobu trvající v podstatě jedenáct měsíců opakovaně více osobám předal psychotropní látku zvanou pervitin, která obsahovala metamfetamin, přičemž celkové množství látky, kterou takto předal, činilo 9,1 gramu metamfetaminu a celkové množství látky, kterou sám vyrobil, činilo nejméně 20 gramů. Tyto skutkové okolnosti tak dávají, i přes částečnou nekonkrétnost některých dílčích útoků obviněného (viz nezjištěné množství udávané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně), dostatečný podklad k právnímu závěru, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. spáchal obviněný ve větším rozsahu, takže naplnil i zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Protože současně zmíněná okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák., lze uzavřít, že rozhodnutí soudů obou stupňů nespočívá na nesprávném právní posouzení skutku, jak tvrdil obviněný ve svém dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. února 2007



Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková