8 Tdo 1149/2005
Datum rozhodnutí: 21.09.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1149/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2005 o dovolání obviněného P. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 14 To 119/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 83/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 1 T 83/2004, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené E. H. částku 20.000,- Kč.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že v přesně nezjištěné době začátkem měsíce března 2004 v L. n. S., v domě pečovatelské služby, odcizil v nestřeženém okamžiku z bytu, kde byl na návštěvě u E. H., z peněženky uložené v zásuvce v obývací stěně finanční hotovost ve výši nejméně 20.000,-Kč, kterou použil pro svoji potřebu, a svým jednáním tak způsobil škodu v uvedené výši.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 14 To 119/2005, bylo odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.



Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, jež směřovalo proti výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesouhlasil s posouzením své návštěvy u E. H. v souvislosti s jejím inzerátem, ve kterém nabízela práci, jako jednáním, při kterém si přisvojil cizí věc, tj. hotovost 20.000,- Kč tím, že se jí zmocnil, a způsobil tak škodu nikoliv nepatrnou. Poukázal na svoji obhajobu, v rámci níž uvedl okolnosti, za kterých zůstal v bytě sám, a uvedl, že kromě jeho první výpovědi učiněné na základě donucení policie, která mu též sdělila rozhodné skutečnosti, neexistuje žádný jiný důkaz o spáchání trestného činu. Tuto výpověď však označil jako projev vůle, který nebyl učiněn svobodně a vážně. Uzavřel, že na základě provedených důkazů nelze tvrdit, že jeho jednání naplňuje znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky dovolatele se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Vzhledem k tomu, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Havlíčkově Brodě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích. V podstatě vytkl, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, především jeho výpověď, a učinily nesprávný závěr o jeho vině na podkladě výpovědi, která nebyla učiněna svobodně a vážně. Dále vyjádřil přesvědčení, že neexistují důkazy, které by prokazovaly spáchání trestného činu. Své jednání popsal pouze jako návštěvu u poškozené, nenaplňující znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. po stránce formální ani materiální.

Obviněný takto uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.

Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strana 2 rozsudku soudu prvního stupně, strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2005



Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková