8 Tdo 1142/2010
Datum rozhodnutí: 15.12.2010
Dotčené předpisy: § 250 tr. zák., § 209 tr. zák., § 4 odst. 1 tr. zák.



8 Tdo 1142/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 dovolání obviněných Mgr. R. S., a J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 3 To 43/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 52/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 3 To 43/2009, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2008, sp. zn. 1 T 52/2005, v části týkající se obviněných R. S. a J. S. z r u š u j í .

Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc obviněných R. S. a J. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2008, sp. zn. 1 T 52/2005, byla obviněná Mgr. R. S. (dále jen R. S.) uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Obviněná J. S. byla uznána vinnou trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a současně byl nad obviněnou vysloven dohled. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování živnosti s předmětem podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1/ až 3/ živnostenského zákona, v oboru činnosti náležející do živnosti volné - zprostředkování obchodu a služeb na dobu tří let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných Ing. S. Š., L. B., Ing. M. P. a o náhradě škody.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění L. B., R. S., Ing. M. P. a J. S. odvoláními, která zaměřili proti výroku o vině. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 3 To 43/2009, byl z podnětu odvolání obviněných L. B., R. S. a J. S. za použití § 261 tr. ř. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen ve vztahu k těmto obviněným a již pravomocně odsouzené Ing. S. Š. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná R. S. byla pod bodem 8) uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Obviněná J. S. byla uznána vinnou pod body 1) - 14) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body 1) 7), 10) - 13) trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a současně byl nad obviněnou vysloven dohled. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování živnosti s předmětem podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1/ až 3/ živnostenského zákona, v oboru činnosti náležející do živnosti volné - zprostředkování obchodu a služeb na dobu tří let. V dalším bylo nově rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných Ing. S. Š., L. B. a o náhradě škody. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Ing. M. P. jako nedůvodné zamítnuto.

Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněné trestných činů dopustily tím, že

1) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 26. 4. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. padělané doklady, tato, jako zástupce pověřený k uzavírání leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se společností GE Capital Leasing, a. s., a to na základě padělaného občanského průkazu, znějícího na jméno J. N., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1,4 Classic, v hodnotě 229.000,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 61.097,- Kč převzala, a aby zakryly své podvodné jednání, uhradily leasingové společnosti pouze 3 měsíční splátky v celkové výši 19.083,33 Kč, čímž tímto svým jednáním způsobily spol. GE Money Auto, a. s., se sídlem P., ul. V. a (dříve spol. GE Capital Leasing, a. s.), škodu ve výši 167.903,- Kč, přičemž J. N. byl v této souvislosti opakovaně kontaktován Policií ČR,

2) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 26. 4. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. padělané doklady A. D., tato, jako zástupce pověřený k uzavírání leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se společností GE Capital Leasing, a. s., a to na základě padělaného občanského průkazu, znějícího na jméno A. D., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1,4 Classic, v hodnotě 235.000,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 47.000,- Kč převzala, přičemž si musely být vědomy, že vozidlo je již majetkem třetí osoby, neboť bylo dne 4. 3. 2003 odebráno v souvislosti s nesplněním leasingové smlouvy, kterou uzavřela obviněná Š. se spol. Leasing České spořitelny, a. s., a aby zakryly své podvodné jednání, uhradily leasingové společnosti pouze 4 měsíční splátky v celkové výši 26.111,12 Kč, čímž tímto svým jednáním způsobily spol. GE Money Auto, a. s., se sídlem P., ul. V. (dříve spol. GE Capital Leasing, a. s.), škodu ve výši 188.000,- Kč,

3) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 9. 5. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. padělané doklady, tato, jako zástupce pověřený k uzavírání leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se spol. GE Capital Leasing, a. s., a to na základě padělaného občanského průkazu, znějícího na jméno L. N., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1,2 HTP Classic, v hodnotě 243.000,- Kč, které po zaplaceni akontace ve výši 48.600,- Kč převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, přičemž tuto smlouvu uzavřely přesto, že vozidlo bylo v té době vlastnictvím spol. ALD Automotive, s. r. o., čímž tímto svým jednáním způsobily spol. GE Money Auto, a. s., se sídlem P., ul. V. (dříve spol. GE Capital Leasing, a. s.), škodu ve výši 194.400,-Kč,

4) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 17. 5.2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. doklady Ing. D. P., tato, jako zástupce pověřený k uzavíráni leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se spol. GE Capital Leasing, a. s., a to na základě kopie občanského průkazu, znějícího na jméno Ing. D. P., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1,4 Junior, v hodnotě 199.000,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 19.900,- Kč převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, přičemž si musely být vědomy, že vozidlo je majetkem třetí osoby, neboť od 31. 3. 2003 byl v registru vozidel jako majitel zapsán B. Z., čímž tímto svým jednáním způsobily spol. GE Money Auto, a. s., se sídlem P., ul. V. (dříve spol. GE Capital Leasing, a. s.), škodu ve výši 179.100,- Kč, přičemž Ing. D. P. byla opakovaně kontaktována leasingovou společností a Policií ČR,

5) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 26. 5. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. doklady, tato, jako zástupce pověřený k uzavírání leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se spol. GE Capital Leasing, a. s., a to na základě kopie občanského průkazu, znějícího na jméno MUDr. T. V., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1,2 HTP Comfort, v hodnotě 251.500,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 25.150,- Kč převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, přičemž si musely být vědomy, že vozidlo bylo v té době majetkem spol. ALD Automotive, s. r. o., čímž tímto svým jednáním způsobily spol. GE Money Auto, a. s., se sídlem P., ul. V. (dříve spol. GE Capital Leasing, a. s.), škodu ve výši 226.350,- Kč, přičemž MUDr. T. V. byl opakovaně v této souvislosti kontaktován Policií ČR,

6) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 5. 6. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. padělané doklady, tato, jako zástupce pověřený k uzavírání leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se spol. GE Capital Leasing, a. s., a to na základě padělaného občanského průkazu, znějícího na jméno J. D., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1,2 HTP Classic, v hodnotě 230.000,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 23.000,- Kč převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, přičemž si musely být vědomy, že vozidlo je již majetkem třetí osoby, neboť bylo dne 21. 1. 2003 obviněné Š. odebráno v souvislosti s neplněním leasingové smlouvy, kterou uzavřela se spol. Leasing České spořitelny, a. s., čímž tímto svým jednáním způsobily spol. GE Money Auto, a. s., se sídlem P., ul. V. (dříve spol. GE Capital Leasing, a. s.), škodu ve výši 207.000,- Kč, přičemž J. D. byla v této souvislosti opakovaně kontaktována Policií ČR,

7) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 5. 6. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. padělané doklady, tato, jako zástupce pověřený k uzavírání leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se spol. GE Capital Leasing, a. s., a to na základě padělaného občanského průkazu, znějícího na jméno J. D., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1,4 Classic, v hodnotě 220.000,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 22.000,- Kč převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, přičemž si musely být vědomy, že vozidlo bylo v té době majetkem živnostníka J. S., čímž tímto svým jednáním způsobily spol. GE Money Auto, a. s., se sídlem P., ul. V. (dříve spol. GE Capital Leasing, a. s.), škodu ve výši 198.000,- Kč, přičemž J. D. byla v této souvislosti opakovaně kontaktována Policií ČR,

8) obviněné Ing. S. Š., J. S. a R. S.

dne 25. 6. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. dohodla s obviněnou S. podmínky k uzavření leasingové smlouvy, obviněná S. připravila leasingovou smlouvu, kterou následně na základě padělaného potvrzení o zaměstnání a výši příjmů, které poskytla obviněná Š., uzavřela R. S., přičemž předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia Diesel 00 - 1,9 TDI Ambiente, v hodnotě 434.000,- Kč, kterým po zaplacení akontace ve výši 87.000,- Kč odjely obviněná Š. a S., a aby zakryly své podvodné jednání, uhradily leasingové společnosti pouze 2 měsíční splátky v celkové výši 18.125,- Kč, přičemž při uzavírání smlouvy si musely být vědomy, že vozidlo je majetkem spol. ALD Automotive, s. r. o., čímž tímto svým jednáním způsobily spol. GE Money Auto, a. s., se sídlem P., ul. V. (dříve spol. GE Capital Leasing, a. s.), škodu ve výši 348.000,- Kč,

9) obviněné Ing. S. Š., J. S. a L. B.

dne 3. 7. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. dohodla s obviněnou S. podmínky uzavření leasingové smlouvy, obviněná S. připravila leasingovou smlouvu, kterou následně na základě padělaného potvrzení o zaměstnání a výši příjmů, které poskytla obviněná Š., uzavřela L. B., předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1,4 16V Comfort, v hodnotě 290.000,- Kč, kterým po zaplacení akontace ve výši 87.000,- Kč odjely obviněná Š. a B., následně leasingové splátky nikdo nehradil, přičemž při uzavírání smlouvy si musely být vědomy, že vozidlo je majetkem spol. ALD Automotive, s. r. o., čímž tímto svým jednáním způsobily spol. GE Money Auto, a. s., se sídlem P., ul. V. (dříve spol. GE Capital Leasing, a. s.), škodu ve výši 203.000,- Kč,

10) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 25. 4. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. doklady, tato, jako zástupce pověřený k uzavírání leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se spol. CCS - Leasing, s. r. o., a to na základě kopie občanského průkazu, znějícího na jméno Ing. P. N. a na základě padělaného potvrzení o výši příjmu, předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, jejím předmětem bylo osobní motorové vozidlo zn. Toyota RAV 4, v hodnotě 639.000,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 223.650,- Kč převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, čímž tímto svým jednáním způsobily spol. Santander Consumer Finance, a. s., se sídlem P., ul. Š. (dříve spol. CCS - Leasing, s. r. o.), škodu ve výši 415.350,- Kč, přičemž Ing. P. N. byl v této souvislosti opakovaně kontaktován leasingovou společností a Policií ČR,

11) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 13. 5. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. padělané doklady, tato, jako zástupce pověřený k uzavírání leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se spol. CCS - Leasing, s. r. o., a to na základě padělaného občanského průkazu, znějícího na jméno J. N., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia 1,9 D GLX Classic, v hodnotě 175.000,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 17.500,- Kč převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, čímž tímto svým jednáním způsobily spol. Santander Consumer Finance, a. s., se sídlem P., ul. Š. (dříve spol. CCB - Leasing, s. r. o.), škodu ve výši 157.500,- Kč, přičemž J. N. byl v této souvislosti opakovaně kontaktován Policií ČR,

12) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

dne 16. 5. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. doklady, tato, jako zástupce pověřený k uzavírání leasingových smluv, vyhotovila leasingovou smlouvu se spol. CCB - Leasing, s. r. o., a to na základě kopie občanského průkazu, znějícího na jméno Ing. D. P., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem bylo osobní motorové vozidlo zn. Toyota Avensis 1,6, v hodnotě 264.000,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 79.200,- Kč převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, čímž tímto svým jednáním způsobily spol. Santander Consumer Finance, a. s., se sídlem P., ul. Š. (dříve spol. CCB - Leasing, s. r. o.), škodu ve výši 184.800,­- Kč, přičemž Ing. D. P. byla v této souvislosti opakovaně kontaktována leasingovou společností a Policií ČR,

13) obviněné Ing. S. Š. a J. S.

společně s Ing. M. P. dne 19. 5. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. poskytla obviněné S. padělané doklady, tato se dohodla na uzavření leasingové smlouvy s obviněným Ing. P., který vyhotovil leasingovou smlouvu se spol. ESSOX LEASING, a. s., a to na základě padělaného občanského průkazu, znějícího na jméno J. N., předmětnou smlouvu obviněná Š. podepsala, předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia Classic, v hodnotě 202.000,- Kč, které po zaplacení akontace ve výši 52.955,- Kč převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, čímž tímto svým jednáním způsobili spol. ESSOX, s. r. o., se sídlem Č. B., S. (dříve spol. ESSOX LEASING, a. s.), škodu ve výši 149.045,- Kč, přičemž J. N. byl v této souvislosti opakovaně kontaktován Policií ČR,

14) obviněné Ing. S. Š. a J. S. a L. B.

dne 14. 7. 2003 v O., na ul. T., v autobazaru P., za účelem vlastního obohacení, po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Š. dohodla s obviněnou S. podmínky uzavření leasingové smlouvy, obviněná S. připravila leasingovou smlouvu, kterou následně na základě padělaného potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, které poskytla obviněná Š., uzavřela L. B. se spol. CCB _ Leasing, s. r. o., předmětem smlouvy bylo osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia 1,2 HTP Classic, v hodnotě 200.000,- Kč, kterým po zaplacení akontace ve výši 20.000,- Kč odjela obviněná B. spolu s další osobou, následně leasingové splátky nikdo nehradil, přičemž při uzavírání smlouvy si musely být obviněná Š. a S. vědomy, že vozidlo je majetkem spol. ALD Automotive, s. r. o., a také že na předmětné vozidlo uzavřely leasingovou smlouvu již dne 26. 5. 2003 na jméno MUDr. T. V., čímž tímto svým jednáním způsobily spol. Santander Consumer Finance, a. s., se sídlem P., ul. Š. (dříve spol. CCB - Leasing, s. r. o.), škodu ve výši 180.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podaly obviněné R. S. a J. S. prostřednictvím obhájců dovolání směřující proti výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. S odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shodně namítly, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněná R. S. měla za to, že v dané trestní věci absentují skutková zjištění, která by nasvědčovala tomu, že to byla právě ona, kdo se choval způsobem popsaným ve výrokové části napadeného rozsudku. Tvrdila, že žádnou smlouvu ani nic jiného nepodepisovala a o jednání obviněných Ing. S. Š. a J. S. nevěděla, nebyla přítomna sjednávání leasingové smlouvy u společnosti GE Capital Leasing, a. s., na její jméno. S obviněnou Ing. S. Š. byla domluvena toliko na tom, že si vezme na tzv. zpětný leasing její vozidlo Škoda Octavia, a to na krátkou dobu asi dvou měsíců. Ve formuláři, který jí obviněná Ing S. Š. předložila, vyplnila adresu bydliště a rodné číslo. Zopakovala, že nic jiného než tzv. zpětný leasing na dobu dvou měsíců obviněné Ing. S. Š. neslíbila. Obviněná Ing. S. Š. předmětné vozidlo vydávala za svůj majetek, při podpisu smlouvy v autobazaru P. zaplatila akontaci a předala dovolatelce peníze na první splátku. Obviněná Ing. S. Š. si následně vozidlo vypůjčila, přes přísliby jí je nevrátila a z tohoto důvodu na ni podala trestní oznámení. Z opatrnosti poté zaplatila další splátku leasingu, oznámila České pojišťovně, a. s., odcizení pronajatého vozidla jako pojistnou událost a podala žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 112.064,- s příslušenstvím; řízení ale bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Na základě této verze skutkového děje pak tvrdila, že se na uzavřené leasingové smlouvě neobohatila, naopak z vlastních peněz zaplatila druhou leasingovou splátku, s nikým se předem na protiprávním jednání nedomlouvala a na podvodném jednání nespolupracovala. Podle dovolatelky nebylo možno dovodit její úmysl získat majetkový profit, neboť předmět leasingu jí odebrala obviněná Ing. S. Š. a ta si ponechala i peníze za prodej auta v autobazaru v O. Uvedla, že při uzavírání leasingové smlouvy nemohla vědět, kdo je skutečným vlastníkem vozidla, neboť doklady pro uzavření smlouvy připravily obviněné J. S. a Ing. S. Š. Shrnula, že v jejím jednání nelze spatřovat ani nepřímý úmysl a nelze dovodit ani existenci přímého a příčinného vztahu mezi jejím jednáním při podepisování leasingové smlouvy a vzniklým následkem. Pokud by byla s dalšími spoluobviněnými na podvodném jednání domluvena, těžko by sama celou věc oznamovala orgánům činným v trestním řízení. Nalézací a ani odvolací soud nezdůvodnily tzv. subjektivní stránku a neprovedly hodnocení důkazů ve vztahu k prokázání viny. Po připomenutí některých závěrů Ústavního soudu vyvozovala, že soudy porušily zásadu presumpce neviny, když dospěly k závěru o její vině, aniž by tato byla provedenými důkazy zcela jednoznačně a bezpečně prokázána. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě a aby Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Dovolatelka J. S. odvolacímu soudu vytýkala, že nesprávně posuzoval její zavinění upravené v ustanovení § 4 a § 5 tr. zák. a že pochybil, pokud ve výrokové části u každého ze skutků jí kladených za vinu nespecifikoval způsob zavinění. Slovní spojení v úmyslu získat majetkový profit a za účelem vlastního obohacení nemají žádnou vypovídací hodnotu o tom, zda jednání obviněné bylo úmyslné nebo nedbalostní. Připomněla, že činila úkony v rámci své podnikatelské činnosti a u té se v prvé řadě předpokládá, že je činěna za účelem dosahování zisku, tedy za účelem majetkového profitu či obohacení. Takový postup živnostníka ale bez dalšího nezakládá skutkovou podstatu žádného trestného činu, zvláště pak takového, který je nutno spáchat v úmyslné formě, jako je tomu u trestných činů podvodu podle § 250 tr. zák. a poškozování cizích práv podle § 209 tr. zák. Krajský soud v Ostravě se podle jejího přesvědčení otázkou naplnění subjektivní stránky nezabýval, a to ani v odůvodnění rozsudku, a toliko konstatoval, aniž uvedl, o jaké důkazy tento závěr opírá, že jí muselo být známo, že návrh leasingových smluv vypracovává na základě falešných dokladů. Měla za to, že odvolací soud v rámci posuzování otázky zavinění neřešil některé zásadní skutečnosti. Nevzal v úvahu, že byla osobou bezúhonnou, nemající žádné zkušenosti s protiprávním jednáním. Naznačovala, že se sama stala obětí podvodu ze strany Ing. S. Š., která má bohatou trestní minulost, páchala trestnou činnost především podvodného charakteru, při níž se nestyděla podvádět ani své blízké příbuzné a známé. Vytkla, že nesprávně byla odsouzena jako pachatelka trestných činů podle § 9 odst. 1 tr. zák., byť obsah skutkových vět vypovídá o spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Nesprávné právní posouzení skutku spatřovala též v tom, že odvolací soud posoudil její jednání jako trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. V této souvislosti kladla otázku, zda trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 tr. zák. není konzumován trestným činem podvodu podle § 250 tr. zák. Rovněž vytýkala, že v napadeném rozsudku zcela chybí konkretizace vážné újmy na právech poškozených. Připomněla, že mimo identifikaci způsobené vážné újmy na právech a určení osoby, která jednáním pachatele vážnou újmu na právech pocítila, je nutno v rozhodnutí soudu se zřetelem ke konkrétním okolnostem jasně definovat, jaká byla intenzita újmy na daném právu a jaké následky to mělo pro poškozeného, což však v napadeném rozsudku zcela chybí. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné J. S. uvedla, že pokud obviněná vytkla nedostatek vyjádření způsobu jejího zavinění, přehlédla právní význam těch formulačních obratů, podle kterých tam přisouzeným způsobem s osobou obviněné Ing. S. Š., popř. s osobou dále na věci zúčastněnou, jednala po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti a tedy ve spolupachatelské formě trestného jednání za podmínek § 9 odst. 2 tr. zák. Nešlo tedy o samotné konstatování formulačních obratů v úmyslu získat majetkový profit , za účelem vlastního obohacení , jak dovolatelka, vytrhujíc z kontextu celkového popisu skutkového děje, namítala a jak je z přisouzeného způsobu realizace společného trestného záměru naopak zcela zřejmé. Od takto vyjádřeného jednání dovolatelky ve spolupachatelském postavení se odvíjí i způsob, jakým se odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal s otázkou jejího zavinění, a to způsobem poukázaným samotnou dovolatelkou na č. l. 17. Odvolacímu soudu nelze vytýkat nepodloženost právního závěru o jejím přímém úmyslu za situace, kdy se při svém postavení zástupkyně autobazaru P., vybavené pověřením leasingových obchodních společností k uzavírání leasingových smluv, podílela na zajišťování podmínek tzv. zpětného leasingu vozového parku spoluobviněné Ing. S. Š. tak, že sepisovala leasingové smlouvy na podkladě falešných dokladů totožnosti budoucích leasingových nájemců, nepravdivých potvrzení o jejich zaměstnání a dosahovaných příjmech, kopií osobních dokladů pochybného původu, které přebírala od spoluobviněné Ing. S. Š., která za tyto fiktivní klienty ve velké většině podepisovala leasingové smlouvy, platila akontace a úvodní splátky tak, aby pronajaté vozidlo mohlo opustit dispozici leasingové obchodní společnosti a mohlo být převedeno na jeho leasingového nájemce, v jehož postavení převážně vystupovala spoluobviněná Ing. S. Š., která na společném jednání také výrazně profitovala, popř. další osoby, které za uvedeným účelem propůjčily toliko svoji totožnost. Právě s ohledem na dovolatelčinu dosavadní bezúhonnost jí muselo být zřejmé, že leasingové vztahy, uzavírané s důvodnými pochybnostmi o totožnosti leasingového nájemce, jakož i o jeho schopnosti plnit si svoje platební a jiné povinnosti z leasingového vztahu, se nemohou opírat o legální podklad. Není tedy důvodu k pochybám, že dovolatelka jednala za podmínek spolupachatelského vztahu převážně se spoluobviněnou Ing. S. Š. a že je na podkladě vzpomenutých okolností jejího jednání na místě i právní závěr o přímé úmyslné formě jejího zavinění. K její další námitce je třeba poukázat na ustanovení § 89 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb., v aktuálním znění, podle kterého není spolupachatelský vztah považován za zvláštní formu trestného činu a tedy není důvodu pro jeho specifické označení ve výroku o vině.

V dalším textu své dovolací argumentace si dovolatelka J. S. ve vztahu k právní kvalifikaci skutku i podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. klade otázku, zda v daném případě nedošlo ke stavu faktické konzumpce dále přisouzenou právní kvalifikací podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona. Činí tak podle státní zástupkyně i přesto, že současně vyjadřuje svoji povědomost o objektu prve uvedeného trestného činu, kterým jsou jiná než majetková práva právního subjektu, a tím nenechává na pochybách, že odlišnost objektů porovnávaných trestných činů je jí zřejmá. Pokud ve skutkové větě postrádá popis zjištěné vážné újmy té které konkrétní osoby, pak přehlíží, že se ve všech 11 případech uvádí zcela konkrétní újma osob, jejichž osobní doklady byly pro potřeby přisouzených trestných transakcí zneužity a které k omylu leasingových obchodních společností v otázce totožnosti jejich leasingového nájemce vystupovaly bez vlastního přičinění toliko fiktivně v uvedeném postavení a které z uvedeného důvodu byly ke své újmě na právech opakovaně kontaktovány leasingovými společnostmi, jejich vykonavateli, popř. Policií České republiky. O tom, že šlo v daném případě o vážnou újmu na právech osob, které se bez jakéhokoliv vlastního přičinění dostaly do postavení neplatících dlužníků, zatížených platebními povinnostmi vůči leasingovým obchodním společnostem, není důvodu licitovat, jakož ani vyjadřovat další pochybnosti, zda jim utrpěné újmě případně nechybí její materiální rozměr.

Dovolání obviněné R. S. je podle státní zástupkyně zaměřeno spíše skutkově a vychází z její setrvalé obhajoby. Podle ní byla spoluobviněnou Ing. S. Š. požádána o uzavření leasingové smlouvy na svoji osobu s příslibem, že je jen otázkou času, kdy si jmenovaná uvedený právní vztah převede znovu na sebe. Asi 14 dní před podpisem leasingové smlouvy jí jmenovaná Š. předložila čistý formulář potvrzení o výši příjmu, na kterém dovolatelka vyplnila pouze údaj o svém bydlišti a rodném čísle a poskytla jmenované spoluobviněné kopii svého občanského průkazu. Poté navštívily autobazar P., kde již čekala paní S., která měla připravené všechny písemnosti k podpisu, peníze za automobil v hotovosti dostala Ing. S. Š. od autobazaru P., předala jí částku na akontaci, na první splátku a vozidlo si vypůjčila. Poté ji navštívil vymahač od GE Capital Leasing, a. s. a požadoval vrácení auta. Na straně druhé je z takto popisované účasti její osoby na skutku ad 8) výroku o vině zřejmé, že se od podstatných skutkových okolností svého jednání tak, jak jsou vyjádřeny v popisu odpovídající skutkové věty, neodchyluje, když doznává, že spoluobviněným Ing. S. Š. a J. S. při vědomí, že nechce figurovat v postavení leasingové nájemkyně, poskytla kopii dokladu totožnosti, z části vyplněný bianco doklad o příjmu a podepsala leasingovou smlouvu a následně odevzdala její předmět spoluobviněné Ing. S. Š.. K tomu je třeba uvést, že takto postupovala, aniž by se zabývala zákonitými úvahami, že to bude právě ona, která nese za navázaný leasingový vztah osobní odpovědnost. Její více než lehkomyslný přístup byl zcela správně vyhodnocen jako jednání v nepřímém úmyslu, neboť za daného stavu věci musela být minimálně srozuměna s tím, že svým jednáním přispívá k dosažení škodlivého následku na straně leasingové obchodní společnosti, jejímž vozidlem bylo popsaným způsobem obchodováno .

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných J. S. a R. S. odmítl jako zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání obviněné R. S. je důvodné, dovolání obviněné J. S. je důvodné jen zčásti.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

K dovolání obviněné J. S.

Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání jsou významné především otázky, zda čin obviněné vykazuje znaky podvodu po stránce subjektivní a zda lze její jednání právně kvalifikovat též jako trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (nadále tr. zák.) se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že někoho uvede v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč.

Trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchá, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl.

Závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, musí být vždy prokázán výsledky provedeného dokazování a musí mít oporu ve skutkových zjištěních vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním naplňujícím zákonné znaky formy zavinění nutno upozornit na ta zjištění obsažená v tzv. skutkové větě rozsudku odvolacího soudu charakterizující jednání dovolatelky, podle nichž tato společně se spoluobviněnou a nyní již odsouzenou Ing. S. Š. po předchozí domluvě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu získat majetkový profit, poté, co obviněná Ing. S. Š. poskytla obviněné J. S. doklady, tato jako zástupce autobazaru P. pověřený leasingovým obchodními společnostmi k uzavírání leasingových smluv vyhotovila leasingovou smlouvu s konkretizovanou leasingovou společností, a to na základě kopie osobních dokladů jmenovaných osob, případně i na základě padělaného potvrzení o výši příjmu, předmětnou smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní motorové vozidlo, obviněná Ing. S. Š. podepsala, vozidlo po zaplacení určité akontace převzala, následně leasingové splátky nikdo nehradil, čímž tímto svým jednáním způsobily leasingovým společnostem škodu v soudem stanovené výši.

V odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud zdůraznil, že obviněné bylo a muselo být známo, že návrh leasingových smluv vypracována na základě falešných dokladů a nepravdivě vyplněných údajů vztahujících se zejména k zaměstnání a výši příjmu účastníků leasingové smlouvy, s výjimkou spoluobviněných L. B. a R. S. se stranami leasingových smluv uváděnými obviněnou Ing. S. Š. nikdy osobně nejednala, neměla k dispozici originály osobních dokladů ani dokladů k osobním automobilům, v případech pod body 2), 4) a 6) je dokonce nemohla ani vidět. Právě z těchto zjištění soud vyvozoval naplnění znaků přímého úmyslu (strana 17).

Podle § 4 písm. a) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. Námitky obviněné zpochybňující subjektivní stránku trestného činu podvodu nemohou obstát, poněvadž ve vztahu k zavinění soudy učinily taková zjištění, která zákonné znaky úmyslu přímého podle § 4 písm. a) tr. zák. evidentně naplňují.

Na správnosti závěrů soudů obou stupňů nemůže nic změnit ani její výtka, že v jednotlivých případech uvedených ve výroku o vině vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, z čehož logicky plyne, že tak činila za účelem dosažení zisku, majetkového profitu či obohacení, což ale nezakládá znaky žádného trestného činu. Obviněná ale přece nebyla uznána vinnou proto, že svojí řádně vykonávanou podnikatelkou činností dosahovala či se snažila dosahovat zisku; její trestní odpovědnost byla dovozována právě ze zjištění, že podnikatelskou činnost nevykonávala řádně, společným podvodným jednáním se spoluobviněnou Ing. S. Š. ke škodě leasingových společností uzavírala fiktivní leasingové smlouvy, přičemž od samého počátku věděla, že je leasingová společnost uváděna v omyl a že jí leasingové splátky (s výjimkou nutně složené akontace) nikdy řádně spláceny nebudou. Nic na správnosti závěrů soudu nemění ani její odkaz na to, že ona sama je dosud zcela bezúhonnou osobou, nemající žádné zkušenosti s protiprávním jednáním, zatímco obviněná Ing. S. Š. byla opakovaně odsuzována pro trestnou činnost podvodného charakteru, přičemž svým protiprávním jednáním podváděla své příbuzné a známé. Tyto skutečnosti nejsou validní co do závěrů o trestní odpovědnosti dovolatelky, která se podílela na zajišťování tzv. zpětného leasingu automobilů údajně patřících spoluobviněné Ing. S. Š. tím, že sepisovala leasingové smlouvy na podkladě dokladů totožnosti budoucích leasingových nájemců, s nimiž nikdy osobně nejednala, na podkladě nepravdivých potvrzení o jejich příjmech a dosahovaných příjmech, přičemž leasingové smlouvy ve většině případů podepsala právě spoluobviněná, která též platila akontaci a první splátky a vozidlo převzala.

Nelze pominout, že obviněná byla uznána vinnou uvedenými trestnými činy jako spolupachatelka podle § 9 odst. 2 tr. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Takto definované spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. O společné jednání v tomto smyslu jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti - články řetězu - směřují k přímému provedení trestného činu, jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí pod č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). V tomto případě jednotlivé složky společné trestné činnosti sice samy o sobě nenaplňují všechny znaky jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona (nebo alespoň ne všechny takové složky), ale ve svém souhrnu představují jednání popsané v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona. Je zjevné, že v posuzovaném případě se jednalo o tuto formu trestné součinnosti.

Dovolatelka tvrdila, že byla uznána vinnou jako pachatelka trestného činu podle § 9 odst. 1 tr. zák., třebaže obsah skutkové věty vypovídá o spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a dovozovala, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku pachatelství a spolupachatelství podle § 9 tr. zák. K této námitce nelze nepoznamenat, že ani dovolatelka nepochybuje o tom, že z popisu skutků plyne, že vykazují znaky spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jak ostatně zcela evidentně odvolací soud dovozuje, aniž by to explicitně vyjádřil v rozsudku. Tento nedostatek však nelze považovat za pochybení mající povahu nesprávného hmotně právního posouzení. Ve smyslu § 89 odst. 1 tr. zák. spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. totiž není zvláštní forma spáchání trestného činu, není proto nezbytně nutné uvádět ve výroku o vině odkaz právě na ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák.

Další výhrady obviněné směřovaly vůči naplnění znaků trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Nelze než souhlasit s názorem obsaženým v dovolání, že ustanovením § 209 o trestném činu poškozování cizích práv jsou chráněna jiná než majetková práva jednotlivce i právnických osob za předpokladu způsobení vážné újmy na těchto právech jednáním, které má povahu podvodného jednání. Objektem trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. je cizí majetek, a proto jsou ustanovením § 250 tr. zák. chráněna majetková práva fyzických a právnických osob před jednáním majícím povahu jednání podvodného. Ze srovnání znaků těchto skutkových podstat je zjevné, že zásadní rozdíl mezi nimi spočívá právě v objektu, který je těmito ustanoveními chráněn před jednáním podvodné povahy. Naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv je podmíněno způsobením vážné újmy na právech a podvodným jednáním, v konkrétním případě spočívajícím v uvedení v omyl. Netřeba zvláště zdůrazňovat, že subjekt uvedený v omyl a subjekt, jemuž byla způsobena vážná újma na právech, nemusí být identické. Způsobení vážné újmy na právech je třeba podle konstantní judikatury soudů vždy třeba zkoumat ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu, přičemž zejména je nutné posoudit, o jaké právo šlo, jaká byla intenzita újmy na tomto právu a jaké následky to mělo pro poškozeného.

Odvolací soud ve shodě se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně (viz strana 63 rozsudku soudu prvního stupně, strana 17 rozsudku odvolacího soudu) shledal, že poškozený J. N. byl v návaznosti na skutky pod body 1), 11) a 13) poškozen na svých právech tím, že byl v leasingových smlouvách uveden jako účastník smlouvy, přičemž následně byl opakovaně kontaktován Policií České republiky, obdobně byli za stejné situace opakovaně kontaktováni policejními orgány i poškození MUDr. T. V. skutek pod bodem 5), J. D. skutky pod bodem 6), 7), popřípadě navíc i leasingovou společností - Ing. P. N. skutek pod bodem 10), Ing. D. P. skutky pod body 4), 12). V těchto případech bylo zjištěno, že leasingové obchodní společnosti byly uvedeny v omyl co do určení jejich leasingových nájemců, kteří vystupovali jako účastníci leasingových smluv toliko fiktivně, neboť obviněné zneužily jejich osobní údaje, přičemž následně byla jejich újma na právech zhmotněna tím, že k objasnění a vyřešení záležitosti byli bez vlastního přičinění opakovaně kontaktováni policejními orgány, popřípadě policejními orgány i leasingovými společnostmi či jejich vymahačem. Jak přiléhavě uvádí státní zástupkyně, není důvodu zpochybňovat, že zásah do práv poškozených, kteří se tak dostali do postavení neplatících dlužníků zatížených nemalou platební povinností vůči leasingové společnosti, představuje vážnou újmu na právech ve smyslu § 209 tr. zák.

Zatímco soudy srozumitelně popsaly subjekt uvedený v omyl, jakož i subjekt, jemuž byla způsobena vážná újma na právech u skutků pod body 1), 4) 7), 10) 13), nevyložily, proč bylo jednání obviněné J. S. pod body 2), 3) kvalifikováno též jako trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., nevysvětlily, v čem spočívala vážná újma na právech a komu byla způsobena. Tento nedostatek bude nezbytné v dalším řízení odstranit. Svědkyně A. D. i L. N. bude na místě k povaze a intenzitě jim způsobené nemajetkové újmy vyslechnout, či se o to alespoň pokusit, a posoudit, zda byly naplněny formální i materiální znaky uvedeného trestného činu.

Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že klade-li obviněný otázku, zda není trestný čin poškozování cizí věci podle § 209 tr. zák. konzumován trestným činem podvodu podle § 250 tr. zák., nutno uvést, že takový závěr by bylo možné učinit pouze tehdy, směřovalo-li by podvodné jednání toliko k porušení či ohrožení majetkových práv poškozeného. Jsou-li však jednáním podvodného charakteru zasažena též nemajetková práva jiných poškozených, není vyloučeno kvalifikovat takové jednání i jako trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 tr. zák. za předpokladu, že jím byla způsobena vážná újma na právech.

Za významné dovolací soud pokládá, že soud prvního stupně bude muset konfrontovat dosavadní závěry s novou právní úpravou trestním zákoníkem č. 40/2009 Sb. (dále tr. zákoník) účinnou od 1. 1. 2010. Z pohledu zásad o časové působnosti trestního zákona totiž platí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější (§ 16 odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 1 trestního zákoníku). Požadavek na porovnání příznivosti trestních zákonů je formulován v ustanovení § 2 odst. 1 věta za středníkem trestního zákoníku (a stejně tak v § 16 odst. 1 věta za středníkem tr. zák.) na úrovni typové, přičemž rozhodující jsou nejen samotné znaky srovnávaných skutkových podstat jako podmínky trestní odpovědnosti, nýbrž i trestní sazby. Podmínkou pro použití této výjimky z časové působnosti trestních zákonů ve prospěch retroaktivity pro pachatele příznivějšího trestního zákona je vždy zjištění, že nový trestní zákoník je z hlediska posouzení trestnosti spáchaného činu pro pachatele příznivější než dřívější tr. zák. z roku 1961, za jehož účinnosti byl posuzovaný skutek spáchán, a to jak v rovině rozhodnutí o vině pachatele, tak v rovině ukládání trestů. Takový závěr je možno učinit až po celkovém zhodnocení všech podmínek a okolností vztahujících se k trestnosti činu.

Zákonným znakům, jež dosud bylo třeba prokázat u trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., odpovídají ty, jež nutno prokázat u zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, přičemž za oba tyto trestné činy lze pachatele potrestat odnětím svobody na dvě léta až osm let. Znakům trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. odpovídají znaky přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž za trestný čin podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo možné pachatele potrestat odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem, za přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jej lze potrestat odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Kritéria pro závěr o příznivosti nového trestního zákoníku musí zohlednit všechny individuální zvláštnosti spáchaného trestného činu a jeho pachatele, a to s přihlédnutím ke stavu v době rozhodování. Soud přitom zkoumá tato kritéria z úřední povinnosti tak, aby mohl učinit odůvodněný závěr, zda použití nového trestního zákoníku není pro pachatele příznivější (srov. č. 32/1962 a č. 35/1962 Sb. rozh. tr.). Závěr o příznivosti toho či onoho trestního zákona sice nelze učinit pouze na podkladě srovnání trestních sazeb stanovených v obou zákonech na posuzovaný čin, rozhodný je ovšem výsledek srovnání trestů, které by byly při použití zákonů jako celků pachateli za konkrétních posuzovaných okolností uloženy. (srov. č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). V posuzovaném případě soudu jistě nezůstane stranou pozornosti soudu skutečnost, že podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta (oproti dosavadním dvěma letům), aniž by bylo nutno vyslovit zároveň nad pachatelem dohled.

Na soudu prvního stupně proto bude, aby se těmito otázkami v dalším řízení zabýval a patřičně na ně reagoval jak ve výroku, tak v odůvodnění rozsudku. Z výše uvedených důvodů zrušení rozsudku odvolacího soudu také plyne, že nejsou splněny podmínky pro přiměřené použití § 261 tr. ř. pro zrušení tohoto rozsudku i ohledně spoluobviněné Ing. S. Š., jelikož důvod, z něhož rozhodl dovolací soud ve prospěch obviněné J. S. a který měl návaznost na vady v právním posouzení skutků pod body 2), 3), jmenované spoluobviněné neprospívá.

K dovolání obviněné R. S.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněná ke škodě cizího majetku jiného obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, a způsobila takovým činem škodu nikoli malou.

Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku konstatoval, že obviněná se k trestné činnosti fakticky doznala, když potvrdila, že byla spoluobviněnou Ing. S. Š., nacházejících se ve finančních problémech, požádána, aby vzala na zpětný leasing auto s tím, že by získané peníze použila na mzdy svým zaměstnancům a pak si také automobil převedla na sebe. Ona s tím souhlasila, proto také odjela se spoluobviněnou do O., podepsala zde listiny, které jí byly předloženy. Spoluobviněná ji také ujišťovala, že bude platit leasingové splátky a peníze na první splátku jí poskytla v hotovosti, ona sama pak ještě uhradila další splátku. Soud v jejím jednání spatřoval jednání podvodné, jímž naplnila formální i materiální znaky shora uvedeného trestného činu. Zdůraznil, že obviněná v podvodném úmyslu obohatit sebe a jiného na základě nepravdivého potvrzení o výši příjmu, vědoma si, že nebude schopna dostát svým závazkům, uzavřela leasingovou smlouvu s poškozenou společností, na základě které z této byly vylákány finanční prostředky (strana 63 rozsudku).

Jeho úvahám v podstatě přisvědčil i odvolací soud, který změnil úvahy soudu prvního stupně toliko v tom, že obviněná jednala s úmyslem získat finanční prostředky pro spoluobviněnou Ing. S. Š., nikoliv také pro sebe. I on ale souhlasil s tím, že si obviněná byla a musela být vědoma skutečnosti, že je stranou smluvního vztahu a pokud uvedla druhou stranu tohoto smluvního vztahu v omyl v označení, kdo bude hradit finanční závazky a jaké je sociální postavení a platební schopnost povinného, naplnilo její jednání znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustila v nepřímém úmyslu.

Dovolací soud závěry soudů nepokládá za dostatečně přesvědčivé a naopak výhrady obviněné zpochybňující především subjektivní stránku trestného činu nelze mít za neopodstatněné. Obviněná v dovolání znovu opakuje, že na podvodném jednání s dalšími dvěma spoluobviněnými nebyla dohodnuta, že jednala se záměrem pomoci obviněné Ing. S. Š. s tím, že jí byla ujišťována, že po úhradě asi dvou leasingových splátek na auto, které mělo být jejím, převede leasingový vztah na sebe. Připustila, že dala spoluobviněné k dispozici kopii svého občanského průkazu a také zčásti vyplnila bianco doklad o příjmu. Posléze v přítomnosti obou spoluobviněných podepsala doklady, které jí byly předloženy. Spoluobviněná Ing. S. Š. jí poskytla rovněž peníze na zaplacení akontace a první splátky. Dne 9. 7. 2003 od ní tato spoluobviněná automobil převzala, nevrátila jej a ona dne 13. 8. 2003 na ni podala trestní oznámení poté, co byla kontaktována vymahačem leasingové společnosti pro neplacení leasingových splátek.

Jak již bylo v jiných souvislostech akcentováno, závěr o zavinění pachatele, musí být vždy prokázán výsledky provedeného dokazování a musí mít oporu ve skutkových zjištěních vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku. Ze zjištění soudů vyplývá, že obviněná uzavírala leasingovou smlouvu, aniž měla v úmyslu a bylo v jejich možnostech leasingové splátky řádně platit a aniž při jejím uzavírání leasingovou společnost informovala o tom, že to nebude ona, kdo na sebe fakticky převezme závazky plynoucí z uzavření smlouvy.

Takové zjištění ovšem bez dalšího neznamená, že obviněná jednala v podvodném úmyslu, aby způsobila na cizím majetku škodu v označené výši. Pro úvahu, že obviněná jednala alespoň v eventuálním úmyslu [§ 4 písm. b) tr. zák.], je totiž třeba, aby zde z hlediska protiprávního následku jí zamýšleného existovaly ještě další významné okolnosti, o nichž obviněná věděla již na počátku páchání trestného činu podvodu anebo které mohla v této době alespoň předvídat. O trestném činu podvodu podle § 250 tr. zák. lze uvažovat zejména tehdy, když pachatel již v době vzniku závazku jedná v úmyslu jej nesplnit, nebo jedná alespoň s vědomím, že ho nebude moci splnit v souladu se sjednanými smluvními podmínkami, a že tím uvádí věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil (viz rozhodnutí pod č. 54/1967-I., č. 57/1978-III. a č. 47/2002 Sb. rozh. tr.). Závěr o existenci podvodného úmyslu lze učinit pouze za předpokladu, pokud zde v době vzniku závazku nebylo možné vůbec důvodně očekávat dostatečné zdroje ke splnění závazku nebo jestliže pachatel bezdůvodně spoléhal na budoucí nejisté skutečnosti, které však nenastaly.

Jakkoliv nelze označit jednání dovolatelky za korektní a odpovědné, nelze bez jakýchkoliv pochybností uzavřít, že její přístup k uzavření leasingové smlouvy a k povinnostem, jež takto na sebe převzala, není jen projevem jednání lehkomyslného a neuváženého, ale že jednala v úmyslu nepřímém, jelikož za daného stavu věci musela být nejméně srozuměna s tím, že svým jednáním přispívá k dosažení škodlivého následku na straně leasingové obchodní společnosti, jejímž vozidlem bylo soudy popsaným způsobem disponováno. Soudy se nijak nezabývaly okolnostmi vzájemného vztahu mezi dovolatelkou a spoluobviněnou Ing. S. Š., otázkami, zda dovolatelka mohla mít od samého počátku pochybnosti o splnění ujištění, že vstupuje do závazkového vztahu s leasingovou společností pouze dočasně, že po cca dvou měsících její místo zaujme právě Ing. S. Š. a že automobil, který byl předmětem leasingu, skutečně patřil spoluobviněné, resp. obchodní společnosti ADT, s. r. o., za niž jednala. Nezabývaly se ani existencí pochybností, jež mohla či měla mít dovolatelka ohledně plnění závazků vůči leasingové společnosti. Spoluobviněná jí předala peněžní prostředky na akontaci i první splátku, měla to být ona, kdo měl fakticky tyto povinnosti plnit; to potvrzuje ostatně i spoluobviněná (č. l. 135). Třebaže leasingové splátky řádně placeny nebyly, jde o to, zda dovolatelka byla již při uzavírání leasingové smlouvy s touto skutečností nejméně srozuměna. Jakkoliv ani dovolatelka nepopírá, že částečně vyplnila formulář o potvrzení výše příjmu bez uvedení jeho výše a že posléze podepsala listiny, jež jí byly spoluobviněnou J. S. na schůzce předloženy, nelze bez dalšího vyvozovat její trestní odpovědnost s argumentem, že bylo její povinností se s obsahem podepisovaných listin předložit. V těchto souvislostech nelze odhlédnout od konkrétní situace, v níž se dovolatelka ocitla, že na schůzku byla přivezena, listiny již byly připraveny. Nebylo obezřetné, že se s obsahem listin důsledně neseznámila, ale ani tato okolnost sama o sobě neprokazuje její podvodný úmysl.

Na soudu prvního stupně proto bude, aby se otázkou naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu, zejména jeho subjektivní stránky, znovu zabýval v intencích tohoto usnesení dovolacího soudu, přičemž nezbytné též bude, aby na věc nahlížel ve smyslu zásad subsidiarity trestní represe a ultima ratio výslovně zakotvených v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněných R. S. a J. S. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 3 To 43/2009, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2008, sp. zn. 1 T 52/2005. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část těchto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaných ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2010
Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková