8 Tdo 1136/2013
Datum rozhodnutí: 20.11.2013
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 175 odst. 1 tr. zákoník




8 Tdo 1136/2013-46
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2013 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 5 To 183/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 184/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 T 184/2012, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 4. 7. 2012 kolem 21.30 hodin v Č., okres K., ve svém bydlišti na ulici S., s cílem donutit P.H., aby jako spoluobžalovaný v jejich společné trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 9/2012, ho v následném odvolacím řízení neusvědčoval z trestné činnosti, které se měl dopustit z části společně s P. H. a z části sám, z jejíhož spáchání byl nepravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 1 T 9/2012, ze dne 25. 5. 2012, ze svého mobilního telefonu volal P. H., který se nacházel v bytě v Č. na ulici K., na jeho mobilní telefon a v následném telefonickém hovoru mu vyhrožoval tím, že se klidně může stát, že P. H. k odvolacímu soudu nebude moci přijít, že se mu může něco stát cestou do práce, např. ho může srazit auto, kdy mu současně sdělil, že dobře ví, kudy chodí do práce, s kým se stýká a kde se právě nachází, a vzbudil tím u P. H. obavu o jeho život a zdraví.

Za tento přečin byl obviněný M. B. odsouzen podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 5 To 183/2013, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jany Graňákové z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Soudům nižších stupňů vytkl, že své závěry o vině opřely výlučně o výpověď poškozeného P. H., ačkoli nebylo prokázáno, že by jakýmkoli způsobem tomuto poškozenému vyhrožoval nebo na něj učinil jakýkoli nátlak, a zmínil, že poškozený ve výpovědi v přípravném řízení uvedl, že necítil žádnou obavu o své zdraví či život. Na důkaz svého přesvědčení o nevěrohodnosti poškozeného P. H. připomenul trestní věc sp. zn. 5 T 101/2012, v níž byl P. H. křivě obviněn, a proto byl z činů, na nichž se křivé obvinění zakládalo, podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn. Jestliže z těchto skutečností vyplývá, že poškozený není věrohodnou osobou, nebylo možné jeho tvrzení v projednávané věci, v níž si též vymýšlí s cílem vyhovět policii, považovat za pravdivá. Obviněný též poukázal, aniž by kohokoli jmenoval, na řadu svědků , kteří mu měli dosvědčit, že nikomu netelefonoval a nevyhrožoval, když toho ani nebyl vzhledem ke své podnapilosti schopen. Uvedl, že nebylo vůbec prokázáno, zda bylo telefonováno, a navíc nedošlo ke ztotožnění hlasů, které považoval za nutné, když sám poškozený si nebyl zcela jist tím, kdo mu volá, a zeptal se To jsi ty, B.? . Ze všech důvodů má dovolatel za to, že vedle vytknutých procesních pochybení došlo i k nesprávnému vyhodnocení ve věci provedených důkazů, a to zejména s ohledem na křivé obvinění ve věci sp. zn. 5 T 101/2012.

V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 T 184/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 5 To 183/2013, zrušil a Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného podle § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno k vyjádření, zaslalo prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělení, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, Nejvyšší soud posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je proto možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Lze též jeho prostřednictvím vytýkat jiné nesprávné hmotně právní posouzení , jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

Je třeba připomenout, že Nejvyšší soud vychází zásadně ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, na jehož podkladě zvažuje hmotně právní posouzení. Skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).

Průlomem do uvedených zásad by mohl být toliko extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. zjištění, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005), o nějž se jedná, jsou-li prokázána zcela zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. O takový případ jde jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).

Se zřetelem na shora rozvedená kritéria je nutné posuzovat i obsah přezkoumávaného dovolání, v němž obviněný v zásadě popřel, že spáchal čin popsaný ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Obviněný považoval za nesprávné, že soudy opřely své závěry o jeho vině o výpověď poškozeného P. H., jehož sám považoval za nevěrohodnou osobu, a to zejména s ohledem na řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 T 101/2012, v níž měl poškozený obviněného křivě obvinit. Tuto skutečnost přitom obviněný dovozoval ze skutečnosti, že uvedeným rozsudkem nebyl odsouzen, nýbrž byl obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že je namířeno výlučně proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, a tomu, že z nich vyvodily nesprávné skutkové a na jejich základě tudíž i právní závěry. Obviněný tudíž vytýkal převážně jako nesprávný postup při hodnocení důkazů.

Takto uplatněné výhrady nejsou námitkami právní povahy a pod označený dovolací důvod je nelze podřadit. Nejvyšší soud tudíž neměl povinnost dovoláním napadená rozhodnutí přezkoumávat, neboť jen dovolání, které je opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů, lze podrobit věcnému přezkoumání.

I přes tuto skutečnost Nejvyšší soud nad rámec podaného dovolání a jen pro úplnost zmiňuje, že v postupu obou soudů nižších stupňů neshledal takové skutečnosti, jež by vyvolávaly pochybnosti o správnosti jejich postupu při hodnocení provedených důkazů. Pokud soud prvního stupně shledal obviněného vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, v odůvodnění svého rozsudku rozvedl a vysvětlil, o jaké důkazy svá zjištění opřel (vedle výpovědi poškozeného šlo zejména o výpovědi svědků P. V. a J. P.), a naopak kterým svědeckým výpovědím a z jakých důvodů neuvěřil (srov. strany 2 až 5 rozsudku soudu prvního stupně). Soud zkoumal věrohodnost všech výpovědí, a to nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech, a své úvahy dostatečně jasně, srozumitelně a logicky vysvětlil. Odvolací soud přezkoumal tento procesní postup soudu prvního stupně a shledal jej správným, jak rozvedl ve svém usnesení na straně 2, kde reagoval na odvolací námitky obdobné těm, jež byly uvedeny v dovolání.

Při uvážení těchto souvislostí je možné postup, jakým soudy nižšího stupně zhodnotily zejména výpověď poškozeného P. H., považovat za provedený v souladu s principy vyjádřenými v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Protože řízení, která předcházela vydání napadených rozhodnutí ani odůvodnění těchto rozhodnutí nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění nebo o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, a nejedná se zde ani o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů, Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat.

Za situace, kdy nebyla naplněna obecná kritéria vymezující dovolání v § 265b tr. ř., konkrétně důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný v dovolání uplatnil výhrady, které nejen na označený, ale ani na žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. nedopadají, Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. listopadu 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová