8 Tdo 1113/2005
Datum rozhodnutí: 07.09.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1113/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. září 2005 o dovolání obviněné PhDr. J. Z. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 9 To 417/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 145/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné PhDr. J. Z. o d m í t á .

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 46 T 145/2002, byla obviněná PhDr. J. Z. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným (v bodech 1., 2., 4. 9.), dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (v bodech 3. a 10.). Za tato trestná jednání byla podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků. Současně bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.

Proti shora citovanému rozsudku podali obviněná a státní zástupce odvolání. Z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 9 To 417/2004, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal v bodě 1., 5. a 6. vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. a ve vztahu k bodu 1) též trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák., jichž se dopustila tím, že

1. od roku 2000 do počátku roku 2002 slibovala odsouzenému K. F., výhodné nákupy, zejména potravin, na základě čehož jí jmenovaný postupně předal nejméně 25.000,- Kč, z nichž mu nakoupila a předala zboží v hodnotě asi 15.000,- Kč a zbylých nejméně 10.000,- Kč si ponechala pro svoji potřebu ke škodě odsouzeného,

5. koncem roku 2000 na parkovišti poblíž svého bydliště v P., převzala od K. F., finanční hotovost ve výši 1.000,- Kč s tím, že za tuto částku zakoupí potraviny pro jeho syna, odsouzeného K. F., potraviny, a tyto ve věznici předá, což neučinila a částku si ponechala pro svoji potřebu,

6. přibližně v polovině roku 2001 rovněž na parkovišti poblíž svého bydliště v P., převzala od K. F., finanční hotovost ve výši 1.000,- Kč s tím, že za tuto částku zakoupí pro jeho syna, odsouzeného K. F., potraviny, a tyto mu ve věznici předá, což však neučinila a peníze si ponechala pro svoji potřebu,

v bodech 2.- 4., 7. 10. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (v bodech 3. a 10.), který spáchala tím, že

2. přibližně od konce roku 1999 do dubna 2002 od manželů B. F. a K. F., převážně v P. na P. t. si ve 14-ti denních intervalech žádala nakoupení a opatření přesně specifikovaných potravin za to, že se o jejich syna, odsouzeného K. F., ve výkonu trestu odnětí svobody všestranně postará , tyto potraviny jí byly předávány v tašce a v hodnotě 500,- Kč až 1.500,- Kč, přičemž velmi nepatrnou část potravin nedovoleně předávala jejich synovi, odsouzenému K. F., přičemž celkově tímto způsobem převzala potraviny v hodnotě nejméně 50.000,- Kč,

3. na podzim roku 2001 v P. na P. t. požadovala po B. F., aby obstarala a jí předala hotovost ve výši 250.000,- Kč s tím, že by poté zajistila, aby její syn, odsouzený K. F., byl po vykonání dvou třetin trestu podmíněně propuštěn, hotovost jí však předána nebyla, neboť poškozená tuto částku nesehnala,

4. přibližně v dubnu roku 2000 v P., v restauraci požadovala a následně i převzala od N. H. finanční hotovost ve výši nejméně 10.000,- Kč s tím, že za tyto peníze zajistí, aby její syn, odsouzený P. H., byl ponechán ve Věznici P. a nebyl přemístěn do jiné věznice, dále aby dostal práci, aby mu byl přerušen výkon trestu a dále, že zajistí pro něj i další výhody, což však nezajistila a peníze si ponechala pro svoji potřebu,

7. v přesněji nezjištěné době v únoru nebo březnu roku 2002 v P. na P. t. sdělila K. F., že pro jeho syna zakoupila zboží v částce asi 300,- Kč a ten jí dal pouze část této částky, a od K. F. staršího převzala 1.000,- Kč, které si ponechala pro svoji potřebu,

8. v přesněji nezjištěné době asi v červenci 2000 v P. na P. t. požadovala a následně převzala od B. F., finanční hotovost ve výši 50.000,- Kč s tím, že zajistí, aby její syn, odsouzený K. F., dostal vycházku a mohl své rodiče o vánocích 2000 navštívit v místě jejich bydliště ve S., okr. J. H., avšak vycházku nezajistila a peníze si ponechala pro svoji potřebu,

9. v přesněji nezjištěné době asi v červenci 2001 v P. na P. t. požadovala a následně převzala od B. F., finanční hotovost ve výši 50.000,- Kč s tím, že zajistí, aby její syn, odsouzený K. F., dostal vycházku o vánocích a mohl své rodiče navštívit v místě jejich bydliště ve S., avšak vycházku nezajistila a peníze si ponechala pro svoji potřebu,

10. v březnu 2002 v P. ve své kanceláři Věznice P. požadovala od odsouzeného P. M.,finanční hotovost ve výši 200.000,- Kč s tím, že by zajistila, aby dostal společnou vycházku s vychovateli a aby mu byl za odměnu přerušen trest a měl možnost volných návštěv, hotovost jí však odsouzený nepředal.

Za tyto trestné činy obviněnou odsoudil podle § 250 odst. 3 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon ji podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. jí uložil trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu jakéhokoli zaměstnání ve vězeňství na pět let. Současně podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě škody. Odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. Č. dovolání, které vymezila dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná soudu prvního stupně vytkla, že se vůbec nezabýval provedenými důkazy a že soudy obou stupňů dostatečně nezkoumaly důvěryhodnost svědků a jejich příbuzenské vztahy. Poukázala na svou výpověď učiněnou v průběhu hlavního líčení, v níž upřímně a pravdivě vypovídala, což soudy ovšem neakceptovaly a naopak za věrohodné a objektivní považovaly výpovědi svědků P. M., K. F., P. H., přestože se jednalo o osoby odsouzené za závažnou trestnou činnost, a B. F. a K. F. st. jako rodinných příslušníků, a to i přesto, že jsou pro trestní řízení nepoužitelné. Výpověď poškozeného K. F. označila za zavádějící a účelovou a ani dalším svědeckým výpovědím nemohly soudy uvěřit, protože si navzájem odporují a rozcházejí se, na což nebyl brán ze strany orgánů činných v trestním řízení zřetel. Za nesprávné označila, že i když přikládala důležitost záznamům pořizovaným kamerovými systémy ve věznici v návštěvní místnosti, nebyly jako důkaz provedeny, ale byly účelově odstraněny, přestože mohly prokázat její nevinu a objasnit skutečný stav věci. Soudu prvního stupně též vytkla, že přecenil výpovědi výše jmenovaných svědků, aniž by se zabýval rozpory mezi nimi nebo se je pokusil odstranit. Obvinění vznesené proti své osobě považovala za vykonstruované a vymyšlené. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně shledala závažné rozpory, protože nezjistila, že by v něm byl obsažen jediný důkaz svědčící pro závěr o její vině, o které bylo rozhodnuto toliko na základě tzv. objektivní odpovědnosti za následek. Nezpochybnila svoji činnost, popřela však, že by se jakkoli účastnila trestné činnosti, která nebyla řádně vyšetřena, nebylo však v jejích možnostech předložit soudu patřičné důkazy prokazující svou nevinu. Nedostatky shledala i v postupu soudu druhého stupně, který rovněž rezignoval na řádné zhodnocení provedených důkazů a omezil se pouze na konstatování, že se ztotožňuje s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, které považuje za přesvědčivé, ale i proto, že jí ani její obhájkyni nebyl doručen stejnopis odvolání státního zástupce, čímž jí bylo odepřeno právo řádně připravit svoji obhajobu, a došlo tak k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Uvedeným postupem soudů považovala za porušené základní zásady trestního řízení mající za následek nesprávné právní posouzení skutků popsaných v napadených rozsudcích.

V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 46 T 145/2002 i rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 417/2004 a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání obviněné bylo dne 13. 6. 2005 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., avšak jeho případné stanovisko Nejvyššímu soudu do doby, kdy o dovolání rozhodoval, nebylo doručeno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř. a existence dovolacího důvodu je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Obsah podaného dovolání Nejvyšší soud posuzoval s ohledem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Z těchto zásad vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). Lze tudíž dovodit, že dovolatelkou namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.

Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněné nejsou zaměřeny proti právnímu posouzení skutku ani jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Obviněná, jak z obsahu jejího dovolání plyne, brojí výlučně proti způsobu, jakým soudy obou stupňů posuzovaly a hodnotily provedené důkazy, a své výhrady vznáší především proti věrohodnosti těch důkazů, zejména svědeckých výpovědích, o něž soudy svá rozhodnutí o vině opřely. Nedostatky shledala též v rozsahu provedeného dokazování, jakož i v nesprávnosti procesního postupu, pokud jí nebyl doručen opis odvolání státního zástupce. Svými výhradami dovolatelka tudíž nevyjadřuje pochybnosti, které by měly právní charakter, jak jí označený dovolací důvod předpokládá, ale vytýká jen takové vady, které směřují proti popsaným skutkům, o nichž tvrdí, že se jich nedopustila, anebo napadá procesní postup soudů, v němž spatřuje nedostatky proto, že jí ani její obhájkyni nebylo před veřejným zasedáním u odvolacího soudu doručeno odvolání státního zástupce.

Žádné z těchto námitek obviněné nelze podřadit pod označený dovolací důvod, neboť vytýkají napadeným rozhodnutím jiné vady, než pro které je možné ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání podat. V tomto případě nebyl materiálně uplatněn tento dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a nedostatky při doručování opisu odvolání, které však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání nejsou uvedeny.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné PhDr. J. Z. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. září 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová