8 Tdo 11/2013
Datum rozhodnutí: 13.02.2013
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoník, § 12 odst. 2 tr. zákoník, § 206 tr. zákoník




8 Tdo 11/2013-25

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. února 2013 o dovolání obviněného P. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2012, sp. zn. 50 To 328/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 111/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 8. 2012, sp. zn. 2 T 111/2012, byl obviněný P. K. v bodě I. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že
1) dne 30. 9. 2011 v obci P. v trvalém bydlišti poškozeného vylákal pod záminkou prodeje motorového vozidla Suzuki Jimmy, rok výroby 2005 až 2006, od A. Ž., nar. částku 40.000,- Kč s tím, že vozidlo dodá do týdne, maximálně do deseti dnů, což neučinil a v době, kdy peníze přebíral, věděl, že s ohledem na svou finanční situaci, když v dané době dlužil společnosti Profidebt, s. r. o., se sídlem J., P., částku ve výši 838.025,- Kč (dále jen společnost Profidebt ) s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, přičemž byl proti obviněnému veden i další výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600, - Kč s příslušenstvím, a své možnosti nebude moci dostát svému závazku, a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 40.000,- Kč A. Ž., když po urgencích dne 6. 12. 2011 vrátil poškozenému zálohu ve výši 40.000,- Kč,
2) dne 4. 11. 2011 v obci H. T., okres D. v místě trvalého bydliště vylákal od O. Š., nar. jako půjčku částku 55.000,- Kč s tím, že částku do 10. 11. 2011 vrátí, což neučinil, a v době, když peníze přebíral, věděl, že s ohledem na svou finanční situaci a své možnosti nebude moci dostát svému závazku, když v dané době dlužil společnosti Profidebt částku ve výši 838.025,- Kč s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, přičemž byl proti obviněnému veden i další výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč s příslušenstvím, a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 55.000,- Kč O. Š., když po několika urgencích v přesně nezjištěnou dobu v měsíci lednu 2012 vrátil ve dvou splátkách částku 950,- EUR, podle kurzovního lístku za měsíc leden 2012 ve výši 24.255,- Kč, dne 17. 2. 2012 částku 8.000,- Kč, když do současné doby dluží 22.745,- Kč,
3) v přesně nezjištěné době od měsíce listopadu 2011 do 2. 3. 2012 vylákal pod záminkou dovozu motorového vozidla zn. VW Caravelle ze zahraničí, od F. D., nar.,
a) zálohu na motorové vozidlo ve výši 75.000,- Kč v přesně nezjištěné době měsíce listopadu 2011 v obci S. K., okres D., s tím, že vozidlo dodá do 14-ti dní, což do současné doby neučinil,
b) půjčku ve výši 100.000,- Kč v přesně nezjištěné době měsíci listopadu 2011 v obci S. K., okres D., den poté, co převzal zálohu ve výši 75.000,- Kč, s tím, že peníze vrátí společně s vozidlem, které dodá do deseti dnů, což do současné doby neučinil,
c) půjčku ve výši 50.000,- Kč v přesně nezjištěné době v měsíci lednu 2012 na autobusové zastávce u obce M., okres D., s tím, že peníze vrátí společně s vozidlem, které dodá do deseti dnů, což do současné doby neučinil,
d) půjčku ve výši 120.000,- Kč dne 2. 3. 2012 v obci P., okres D., s odůvodněním, že za 2 hodiny bude mít vráceny všechny půjčené peníze zpět, což do současné doby neučinil,
když v době, kdy peníze přebíral, věděl, že s ohledem na svou finanční situaci a své možnosti nebude moci dostát svému závazku, když v dané době dlužil společnosti Profidebt, částku ve výši 838.025,- Kč s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, přičemž byl proti obviněnému veden i další výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč s příslušenstvím, a své možnosti nebude moci dostát svému závazku, a tímto jednáním způsobil škodu v celkové výši 345.000,- Kč F. D.,
4) dne 24. 11. 2011 v obci L., okres D., vylákal pod záminkou dovozu stavebního stroje zn. Bobcart od T. L. V., nar., zálohu ve výši 5.000,- EUR s tím, že stroj dodá do 10 dnů, nejpozději dne 3. 12. 2011, což do současné doby neučinil a v době, když peníze přebíral věděl, že s ohledem na svou finanční situaci, když v dané době dlužil společnosti Profidebt, částku ve výši 838.025,- Kč s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, přičemž byl proti obviněnému veden i výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč s příslušenstvím, a své možnosti nebude moci dostát svému závazku, a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 5.000,- EUR, dle platného kurzovního lístku ze dne 24. 11. 2011 ve výši 128.475,- Kč T. L. V.,
5) dne 9. 1. 2012 v obci K., v restauraci K. dvůr v ulici D., vylákal pod záminkou dovozu motorového vozidla zn. Škoda Octavia ze zahraničí od V. K., nar., zálohu ve výši 60.000,- Kč s tím, že vozidlo mělo být již připravené k prodeji a do 16. 1. 2012 vozidlo doveze nebo vrátí zálohu, což do současné doby neučinil a v době, kdy peníze přebíral věděl, že s ohledem na svou finanční situaci, když v dané době dlužil společnosti Profidebt, částku ve výši 838.025,- Kč s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, přičemž byl proti obviněnému veden i výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč s příslušenstvím, a své možnosti nebude moci dostát svému závazku, a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 60.000,- Kč V. K.,
6) dne 16. 2. 2012 v obci M., okres D., vylákal pod záminkou dovozu motorového vozidla zn. Nissan Terano ze zahraničí od A. Z., nar. , zálohu ve výši 25.000,- Kč s tím, že vozidlo dodá do dvou týdnů, což do současné doby neučinil a v době, kdy peníze přebíral věděl, že s ohledem na svou finanční situaci, když v dané době dlužil společnosti Profidebt, částku ve výši 838.025,- Kč s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, přičemž byl proti obviněnému veden i výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč s příslušenstvím, a své možnosti nebude moci dostát svému závazku, a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 25.000,- Kč A. Z., když dne 21. 3. 2012 vrátil poškozenému zálohu 25.000,- Kč,
7) dne 17. 2. 2012 v obci O., okres R. vylákal pod záminkou dovozu motorového vozidla zn. Nissan Terano ze zahraničí od P. K., nar., zálohu ve výši 45.000,- Kč s tím, že vozidlo dodá do 21. 2. 2012, což do současné doby neučinil a v době, kdy peníze přebíral věděl, že s ohledem na svou finanční situaci, když v dané době dlužil společnosti Profidebt, částku ve výši 838.025,- Kč s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, přičemž byl proti obviněnému veden i výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč s příslušenstvím, a své možnosti nebude moci dostát svému závazku, a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 45.000,- Kč P. K.,
8) dne 22. 2. 2012 v obci H., okres D., vylákal pod záminkou dovozu motorového vozidla zn. Škoda Octavia combi ze zahraničí od M. S., nar. , zálohu ve výši 29.000,- Kč s tím, že vozidlo dodá do 29. 2. 2012, což do současné doby neučinil a v době, kdy peníze přebíral věděl, že s ohledem na svou finanční situaci, když v dané době dlužil společnosti Profidebt, částku ve výši 838.025,- Kč s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, přičemž byl proti obviněnému veden i výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč s příslušenstvím, a své možnosti nebude moci dostát svému závazku, a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 29.000,- Kč M. S.,
9) dne 23. 2. 2012 v obci P. p. Č. ve svém bydlišti vylákal pod záminkou dovozu motorového vozidla zn. Škoda Octavia combi ze zahraničí od M. S., nar., další zálohu ve výši 30.000,- Kč s odůvodněním, že potřebuje větší zálohu na zakoupení slíbeného vozidla s tím, že by neměl na zakoupení vozidla dostatek peněz, když vozidlo do současné doby nedodal a v době, kdy peníze přebíral věděl, že s ohledem na svou finanční situaci, když v dané době dlužil společnosti Profidebt, částku ve výši 838.025,- Kč s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, přičemž byl proti obviněnému veden i výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč s příslušenstvím, a své možnosti nebude moci dostát svému závazku a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 30.000,- Kč M. S.,
přičemž byl Okresním soudem Domažlice rozsudkem pod sp. zn. 2 T 179/2002, ze dne 3. 9. 2003, který nabyl právní moci 22. 10. 2004, za trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 tr. zák., trojnásobný trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. odsouzen k společnému trestu za pokračování v trestném činu, a to odnětí svobody v trvání sedmi let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, když rozhodnutím Okresního soudu Karlovy Vary sp. zn. 40 Pp 1485/2010, ze dne 14. 2. 2011 byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.

Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Pod bodem II. tohoto rozsudku byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí skutek [v obžalobě označen pod bodem 2)], v němž byl spatřován dílčí útok zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací z podnětu odvolání podaných jednak státním zástupcem v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a jednak obviněným rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 24. 9. 2012, sp. zn. 50 To 328/2012, na podkladě odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Reisera s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. dovolání, jímž brojil proti nesprávné právní kvalifikaci. K bodu 1) namítal, že s poškozeným neměli přesně dohodnutou specifikaci vozu, tuto si dohodli až dodatečně. Obviněný se snažil zálohu vrátit. Vzhledem k tomu, že se jednalo o plnění nikoli v penězích, ale prostřednictvím věci, nelze presumovat, že plnění z jeho strany nebylo uskutečněno z důvodu jeho neuspokojivé finanční situace, ale pro nemožnost plnění nezávislé na vůli obviněného. Poškozenému žádná reálná škoda nevznikla, neboť jím poskytnutá záloha mu byla vrácena, a proto mělo být toto jeho jednání posuzováno jako občanskoprávní vztah odstoupení od závazku pro nemožnost plnění. U bodu 2) obviněný konstatoval, že se jednalo o bezúročnou půjčku, která byla částečně splacena formou dodání nových letních pneumatik na vůz Toyota RAW v ceně nejméně 11.000,- Kč. Jde však i zde jen o občanskoprávní vztah, neboť se obviněný snažil i přes svou tíživou situaci svému závazku dostát. U dílčího útoku pod bodem 3) ve vztahu k poškozenému F. D. obviněný označuje své jednání ohledně částky 75.000,- Kč za zpronevěru, u ostatních částek se však jednalo o půjčku. Jelikož trestní stíhání obviněného a jeho vzetí do vazby se uskutečnilo ještě před splatností dluhu, nemohl svému závazku v důsledku této skutečnosti dostát. Zbývající částka tak nemůže být předmětem jeho trestního stíhání, neboť také zde se jedná o klasický občanskoprávní nárok. Obviněný má dále za to, že ani skutek pod bodem 4) nelze podřadit pod žádnou ze skutkových podstat uvedených v trestním zákoníku, protože se opět jedná o občanskoprávní, příp. obchodněprávní spor mezi účastníky obchodního vztahu, když nemožnost plnění v tomto případě zavinil sám poškozený, jenž od dohody odstoupil a požadoval úplné vrácení poskytnuté částky, aniž by zohlednil již částečné plnění na původní dluh. Mimo toho se svého nároku domáhá občanskoprávní cestou v řízení vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4 C 42/2012. Ve vztahu ke skutku pod bodem 5) obviněný sice zdůraznil své doznání, avšak s tím, že poškozenému chtěl auto sehnat, částka ve výši 60.000,- Kč mu tedy byla svěřena. Když se sehnáním vozidla obviněný nespěchal a vše vědomě zanedbal, může se jednat jen o trestný čin zpronevěry. Ani v bodě 6) nemůže jít o trestněprávní čin, protože dodání vozu bylo zmařeno odstoupením od původní dohody samotným poškozeným. V případě dílčího útoku pod bodem 7) obviněný tvrdí, že měl skutečně v úmyslu sehnat poškozenému terénní automobil, avšak z dovozu z různých důvodů sešlo, a poškozený již dále neměl zájem na dokončení transakce. K bodům 8) a 9) obviněný souhrnně odkázal na to, že zde nastala obdobná situace jako u jednání pod bodem 7), přičemž částka 29.000,- Kč byla zálohou na požadovaný automobil a částka 30.000,- Kč byla půjčkou pro obviněného. Na základě těchto jím tvrzených skutečností dovodil, že nelze veškerá jednání uvedená v obžalobě podřadit pod skutkovou podstatu zločinu podvodu tak, jak je uvedeno v odsuzujícím rozsudku.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, případně též řízení mu předcházející, a zavázal soud k novému projednání a rozhodnutí, pokud sám nerozhodne o zproštění obviněného podle § 265m odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného podle § 265h odst. 2 tr. ř. doručen dne 13. 12. 2012 (č. l. 347), se k němu do konání neveřejného zasedání Nejvyšším soudem nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda dovolání obviněného na jím označené zákonné důvody dopadá a zda je opodstatněné.

Z podaného dovolání plyne, že obviněný je opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak je z obsahu dovolání patrné, obviněný se ve vztahu ke všem dílčím útokům domáhal své beztrestnosti zejména proto, že své činy stavěl toliko do roviny občanskoprávního vztahu, a svou nemožnost plnění smluvních závazků spatřoval výhradně v jiných než zjištěných souvislostech, především v tom, že byla způsobena objektivními skutečnostmi nezávislými na jeho vůli. Ač to obviněný výslovně nevyjádřil, lze tyto výhrady považovat za požadavek na použití zásady subsidiarity trestní represe (tzv. ultima ratio ) vyjádřené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Z takto uplatněných výhrad je zřejmé, že obviněný své dovolání zaměřil proti nesprávnosti použité právní kvalifikace, a tedy v souladu s uvedeným dovolacím důvodem.

Ze skutkových zjištění, jak jsou ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsána, plyne, že obviněný postupně celkem v 9-ti případech uvedených v bodech 1) až 9) pod nepravdivými záminkami od různých poškozených vylákával finanční prostředky, ač v době, kdy peníze přebíral věděl, že nebude moci dostát svým závazkům, a to s ohledem na svou finanční situaci, když v dané době dlužil společnosti Profidebt, částku ve výši 838.025,- Kč s příslušenstvím, pro kterou byla dne 28. 6. 2011 nařízena na majetek obviněného exekuce, a byl proti němu veden i další výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč s příslušenstvím. Uvedené sumy od poškozených podvodně získal a pro neschopnost je v určených lhůtách splatit, jim tímto jednáním způsobil škodu, kterou jen v nepatrné části a jen některým poškozeným s větším časovým odstupem nahradil.

Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, ačkoli byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a způsobí takovým činem značnou škodu.

Podle tzv. právní věty byl obviněný tímto zločinem uznán vinným v alternativě, že sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti, byl za takový čin v posledních třech letech potrestán a způsobil takovým činem značnou škodu .

Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za vhodné zmínit, že obviněný takřka totožné výhrady, jaké vznáší v nyní podaném dovolání, uplatňoval již v řízení před oběma soudy nižších stupňů, které na ně ve svých rozhodnutích reagovaly a v souladu se všemi zákonnými požadavky vyložily, na základě jakých důkazů a skutečností dospěly k závěru, že tato argumentace obviněného o nenaplnění znaků trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku nemůže obstát. Soud prvního stupně tak učinil zejména na stranách 11 až 13 svého rozsudku a odvolací soud na stranách 4 až 7 svého rozsudku, na něž lze v podrobnostech toliko odkázat.

Nejvyšší soud se se závěry soudů nižších stupňů skutkovými i právními zcela ztotožnil a shledal, že jimi použitá právní kvalifikace jednání obviněného jako zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku je zcela správná a odpovídající zákonným znakům uvedené skutkové podstaty, neboť jak z citovaných rozhodnutí, tak z obsahu spisu je patrné, že obviněný od počátku jednal v úmyslu od poškozených pod nepravdivými záminkami a na základě záměrného a cíleného uvádění nepravdivých údajů či zamlčování podstatných okolností vylákat finanční prostředky. Poškozeným sliboval, že jim zajistí koupi vozu a za tím účelem od nich inkasoval zálohy, případně si od některých půjčoval peníze pod příslibem jejich vrácení v předem sjednané lhůtě [ad 2), 3b), 3c), 3d)], ačkoli již v době, kdy od nich peníze přebíral, věděl, že nebude schopen svým slibům a uzavřeným dohodám dostát a objednané vozy obstarat. S ohledem na svoji špatnou finanční situaci, se kterou byl obeznámen, si současně musel být vědom také toho, že v případě nesplnění závazku spočívajícího v obstarání automobilu nebude schopen poskytnuté zálohy poškozeným vrátit, jelikož, jak uvedl v rámci hlavního líčení konaného dne 1. 8. 2012 (č. l. 251 až 254 ve spojení s č. l. 28 až 32), v inkriminované době byl vážně nemocný, v důsledku čehož nebyl schopen každodenní, soustavné docházky do zaměstnání. Na živobytí si proto přivydělával, vedle nemocenských dávek, opravami automobilů, kdy nákup náhradních dílů dočasně financoval právě z poskytovaných záloh na nákup automobilů, jež jsou předmětem nyní posuzovaného trestného jednání obviněného. O jeho vědomosti o vlastní špatné finanční situaci a z ní plynoucí faktické, objektivní nemožnosti dostát svým závazkům, a tudíž cíleném, plánovitém a chtěném podvodném jednání svědčí dále především exekuce, jež proti obviněnému byly nařízeny ještě předtím, než od poškozených v nyní projednávané trestní věci finanční částky převzal.

Nejen z odůvodnění napadených rozhodnutí, ale zejména z obsahu spisového materiálu vyplývá, že na majetek obviněného byly Okresním soudem v Domažlicích nařízeny dvě exekuce. První z nich byla nařízena usnesením jmenovaného soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 11 E 1307/2006, pro částku 48.600,- Kč s příslušenstvím a 15.000,- Kč s příslušenstvím, druhá v pořadí pak usnesením téhož soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 7 EXE 2790/2011, pro částku 838.025,- Kč s příslušenstvím (č. l. 160 až 165). Nelze přehlédnout a pominout navíc i to, že obviněný znal i dopad svého jednání, neboť v minulosti, jak se podává rovněž ve skutkových zjištěních, byl pro obdobné jednání odsouzen.

Takto zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že obviněný poškozené uvedl v omyl, neboť jim v době, kdy od nich peníze za použití různých záminek získával [v bodě 1), 3), 5), 6), 7), 8), 9) pod záminkou prodeje či dovozu motorového vozidla, v bodě 2), 3) jako půjčku s určením doby návratnosti, v bodě 4) pod záminkou dovozu stavebního stroje], o tom, že nemá finanční prostředky, je zadlužen a je proti němu vedena exekuce, nic neuvedl, ale naopak poškozené poté, co se začali domáhat návratu svých financí, stále utvrzoval v tom, že jim věci dodá, anebo peníze za určitých vymyšlených skutečností vrátí.

Je tedy nepochybné, že obviněný tímto jednáním naplnil ve všech uvedených devíti dílčích útocích znak uvedení v omyl a zamlčení podstatných skutečností ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, neboť poškozeným, ve snaze od nich peníze vylákat, předstíral skutečnosti, které byly v rozporu s realitou. Pokud by je byl obeznámil se skutečným stavem své finanční situace, poškození by mu finanční prostředky nepředali.

S ohledem na způsob, jakým obviněný jednal, tzn., že zcela vědomě a cíleně pod smyšlenými konkrétními záminkami, které nemohl realizovat, vylákal peníze, jednal zaviněně. Jeho jednání bylo ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku chtěné, a tedy vedené přímým úmyslem poškozeným uvedené částky nevrátit a tak jim škodu, která jim tím vznikla, neuhradit.

Soudy obou stupňů proto nepochybily, jestliže obviněného uvedeným pokračujícím trestným činem podvodu uznaly vinným ve všech devíti dílčích útocích, jak jsou v bodech 1) až 9) popsány.

Jestliže obviněný namítal, že v části tohoto trestného jednání [3a), 5)] se nejednalo o trestný čin podvodu, ale o zpronevěru, nebylo možné tyto jeho výhrady akceptovat.

Tato dílčí jednání spočívala podle skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně v bodě 3a) v zásadě v tom, že obviněný vylákal pod záminkou dovozu motorového vozidla zn. VW Caravelle ze zahraničí od F. D. zálohu na motorové vozidlo ve výši 75.000,- Kč s tím, že vozidlo dodá do 14-ti dní, což neučinil. Nebylo prokázáno, že by obviněný měl peníze nebo kontakty na to, aby takové vozidlo zajistil. V bodě 5) dne 9. 1. 2012 vylákal pod záminkou dovozu motorového vozidla zn. Škoda Octavia ze zahraničí od V. K. zálohu ve výši 60.000,- Kč na základě toho, že vozidlo mělo být již připravené k prodeji, a že ho do 16. 1. 2012 doveze nebo vrátí zálohu. Žádnou z těchto podmínek obviněný splnit nemohl, protože šlo jen o smyšlenou, a tedy nerealizovatelnou záminku. V obou těchto případech (jako i v ostatních) věděl o svém dluhu vůči společnosti Profidebt, ve výši 838.025,- Kč a o exekuci srážkami ze mzdy pro další pohledávku ve výši 48.600,- Kč.

Při těchto skutkových okolnostech lze jen připomenout právní úpravu trestného činu zpronevěry, jehož se podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

K rozdílu mezi těmito srovnávanými dvěma trestnými činy je vhodné připomenout, že nejde o trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, jestliže dlužník použije peníze k jinému účelu, než je ten, který uvedl věřiteli jako účel půjčky. Měl-li však takový dlužník v době, kdy si peníze půjčoval, úmysl je nevrátit, může jít o trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 59/1994 Sb. rozh. tr.).

Protože v projednávané věci byly dílčí útoky pod body 3a) a 5), u nichž se obviněný domáhá posouzení jako trestného činu zpronevěry, spáchány v pokračujícím jednání s vědomím shora popsaných souvislostí, a bylo v těchto dílčích útocích shledáno naplnění znaků trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, je vyloučeno, aby u nich byla zvažována obviněným navrhovaná skutková podstata trestného činu zpronevěry, protože, jak bylo výše uvedeno, předání finančních prostředků bylo dosaženo uvedením v omyl poškozených či zamlčením podstatných skutečností ve smyslu § 209 tr. zákoníku (srov. též Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck 2012, s. 2005 až 2019).

Jestliže obviněný v dovolání požadoval svou beztrestnost s odkazem na subsidiaritu trestní represe a zásadu ultima ratio ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, je k těmto výhradám potřeba uvést, že ve smyslu tohoto ustanovení je trestným činem podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný, a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání.

Z toho vyplývá, že aplikovat zásadu uvedenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, lze zejména v případě méně závažného trestného činu, neboť podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené je možné uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost činu, která není zákonným znakem trestného činu, má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem ultima ratio , z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, schválené dne 30. 1. 2013, dosud neuveřejněné).

Na základě těchto obecných úvah lze považovat za vyloučené, aby čin obviněného byl posuzován jako trestný čin, který by byl společensky méně škodlivý, anebo u něhož by postačoval postih podle jiných právních odvětví. Jestliže soudy zcela správně došly k závěru, že obviněný činem, jak je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsán, naplnil po všech stránkách skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, je zřejmé, že činnost, za niž je obviněný souzen, spočívala v tom, že obviněný se dopustil jednání, které již stojí mimo rámec běžných občanskoprávních vztahů, jichž obviněný ke svému obohacení zneužil. Obviněný totiž mimo tuto soukromoprávní sféru porušil společenský zájem na ochraně vlastnictví a současně tímto jednáním naplnil všechny znaky uvedeného zločinu, a to nejen v jeho základní, ale i kvalifikované podobě, což plně svědčí o tom, že jsou splněny všechny předpoklady pro jeho trestněprávní odpovědnost. Jde o kriminální čin, na nějž je nezbytné použít prostředky trestního práva, včetně trestní represe, jak bylo napadenými rozhodnutími správně zcela v souladu se zákonem rozhodnuto.

Na základě těchto úvah a právních závěrů Nejvyšší soud shledal, že soudy nižšího stupně uvedené skutečnosti správně vyhodnotily a právně posoudily, a proto obviněným podané dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo shledáno jako neopodstatněné.

Pokud obviněný v dovolání označil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., o ten lze dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však nebyl se shora rozvedených důvodů shledán opodstatněným, a proto ani tomuto druhému dovolacímu důvodu nelze přiznat důvodnost.

Ze všech těchto důvodů, když Nejvyšší soud shledal napadená rozhodnutí správnými a dostatečně odůvodněnými, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. února 2013

Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová