8 Tdo 107/2011
Datum rozhodnutí: 16.02.2011
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1,2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř.




8 Tdo 107/2011 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2011 o dovolání obviněného R. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 11 To 298/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 124/2009, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 11 To 298/2010.
Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 4 T 124/2009, byl obviněný R. N. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným, že:

dne 7. dubna 2009 kolem 19:00 hod. v T., N., v krytém plaveckém bazénu L. T. opakovaně otevíral dveře vedoucí ze solária do dámské šatny, přičemž stál ve dveřích nahý, v ruce držel svůj penis a před čtyřmi dívkami ve věku od 13 do 15 let, které se v šatně převlékaly, po dobu nejméně 10 minut masturboval, poté byl šatnářkou z bazénu vykázán .

Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ), a uložil mu podle § 202 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců. Současně obviněnému podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník ), uložil ochranné léčení sexuologické ve formě ambulantní.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 11 To 298/2010, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Bořivoje Ježka proti němu podal dovolání, které opřel o dovolací důvody vymezené v § 265b odst. 1 písm. d), g), j) a l ) tr. ř.

Dovolatel po stručném shrnutí obsahu předchozího řízení ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že veřejné zasedání dne 7. 9. 2010 nemělo být konáno v jeho nepřítomnosti, neboť s takovýmto postupem nesouhlasil, a navíc k tomuto hlavnímu líčení ( správně mělo být veřejnému zasedání ) nebyl ani řádně obeslán, tudíž nelze použít fikci doručení k datu 11. 8. 2010. V této souvislosti odkázal na úřední záznam obsažený na rubové straně č. l. 170 spisu, z něhož vyplývá, že již dne 24. 5. 2010 soudu osobně sdělil svoji novou doručovací adresu (D., T.), kam mu však žádná obsílka od Krajského soudu v Hradci Králové adresována nebyla. Právě v tomto pochybení odvolacího soudu obviněný shledal porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, a tudíž i naplnění citovaného dovolacího důvodu.

V návaznosti na další uplatněné dovolací důvody obviněný vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu druhého stupně o nedůvodnosti jeho odvolání a nadále setrval na svém předchozím tvrzení, že v přípravném řízení nebyly provedeny všechny důkazy v jeho prospěch, nebyl pořízen žádný snímek či nákres o ohledání místa činu, nebyla provedena rekognice, zejména pak žádná z dívek nebyla vyzvána k jeho přímé identifikaci. Zdůraznil, že ani jím namítané rozpory ve výpovědích jednotlivých svědkyň nebyly soudem nikterak objasněny, přičemž soud nevyhověl jeho návrhu na výslech svědkyň A. M. a N. V., které by tímto výslechem žádnou psychickou ani jinou újmu neutrpěly. Jeho faktické jednání neodpovídá tomu, jež je popsáno v obžalobě, protože se v předmětném soláriu neměl v úmyslu dopustit jakékoliv neslušnosti. Ze všech těchto důvodů označil uložení ochranného léčení za nepřiměřeně přísné a zbytečně tvrdé.

V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2010, č.j. 11 To 298/2010-182, a rovněž vadné řízení mu předcházející, včetně výroku o vině, a poté aby věc přikázal Okresnímu soudu v Trutnově k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byl opis dovolání obviněného doručen dne 18. 1. 2011, se ke dni rozhodování Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [ § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), j) a l ) tr. ř. Z logiky věci je zapotřebí zmínit nejprve poslední z nich, který je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze totiž dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z obsahu podání je zřejmé, že tento dovolací důvod obviněný uplatnil v obou jeho alternativách, neboť tvrdil, že jednak bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a jednak v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) a j) tr. ř.

Další obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Už z tohoto zákonného textu je zřejmé, že půjde zásadně o případy, kdy hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo provedeno v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv jeho přítomnost měla být umožněna nebo zajištěna. Tento dovolací důvod je totiž zaměřen především na formální aspekt požadované přítomnosti rozhodující je skutečnost, zda obviněný byl fyzicky přítomen hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, či nikoli.

Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda byly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 7. 9. 2010 v nepřítomnosti obviněného.

Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v § 232 a násl. tr. ř. Zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením § 263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná.

Pro úplnost lze dodat, že z § 263 odst. 4 tr. ř. sice vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, což však na nyní posuzovaný případ nedopadá.

Pokud jde o účast (přítomnost) obviněného ve veřejném zasedání, obecné ustanovení o přítomnosti osob podle § 234 tr. ř. se o ní, jak vyplývá z výše uvedeného, vůbec nezmiňuje, takže veřejné zasedání lze konat i bez účasti obviněného, byť mu ji je třeba zpravidla umožnit alespoň vyrozuměním o veřejném zasedání. Nutnou přítomnost obviněného u veřejného zasedání pak lze obdobně jako účast obhájce dovozovat jen nepřímo z jiných ustanovení trestního řádu nebo z dalších právních norem.
Nedodržení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání (zejména v řízení o odvolání) je ovšem současně jedním z důvodů, pro které lze podat dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem nabylo na významu jak přesné dodržování postupu soudu při zajišťování účasti obviněného u veřejného zasedání (srov. rozhodnutí č. 45/2008 Sb. rozh. trest.), tak i jasné rozlišení, zda k němu soud obviněného předvolává nebo ho o veřejném zasedání jen vyrozumívá (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 38/2003-I. a č. 36/2004 Sb. rozh. trest.). K vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, lze zásadně využít jakékoliv formy nevzbuzující pochybnosti o obsahu takového vyrozumění.
Jestliže se ovšem odvolací soud rozhodl vyrozumět obviněného o konání veřejného zasedání písemně a tuto písemnost mu doručoval prostřednictvím držitele poštovní licence (poštou), pak základní podmínkou provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného bylo jeho řádné vyrozumění způsobem předvídaným v ustanoveních § 62 a násl. tr. ř. a náležité doložení této skutečnosti.

Z citovaných ustanovení mimo jiné vyplývá, nestanoví-li trestní řád jinak, možnost pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně použít ustanovení upravující doručování v občanském soudním řízení. V takovém případě, je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl [srov. § 55 odst. 1 písm. c) a § 63 odst. 1, 2 tr. ř.)].

Pro uložení zásilky a případnou fikci doručení platí ustanovení § 64 odst. 2 tr. ř., podle kterého uložení a uplatnění fikce doručení zásilky nejsou vyloučeny u zásilky, jíž je obžalovaný jako odvolatel vyrozumíván o konání veřejného zasedání o odvolání.

Z referátů předsedy senátu odvolacího soudu založených na č. l. 172 a 175 spisu je zřejmé, že obviněný jako osoba, která dala k řízení o odvolání před soudem druhého stupně podnět, byl o konání veřejného zasedání vyrozumíván standardizovaným tiskopisem vzor 7a (i přes nesprávný a s uvedeným způsobem obeslání nekorespondující pokyn předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat ). Toto vyrozumění o veřejném zasedání bylo obviněnému opakovaně doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence na adresu jeho trvalého bydliště T., M. G. , odkud se nevyžádaná zásilka po uplynutí úložní lhůty vždy vrátila zpět [poprvé se tak stalo se sdělením, že adresát nemá na uvedené adrese poštovní schránku a zásilku si v úložní lhůtě od 28. 7 2010 do 9. 8. 2010 nevyžádal, podruhé s tím, že se adresát odstěhoval (úložní doba trvala od 11. 8. 2010 do 23. 8. 2010 srov. č.l. 176, 178 spisu)]. Na základě těchto skutečností soud uplatnil fikci doručení k datu 11. 8. 2010 a rozhodl, že veřejné zasedání dne 7. 9. 2010 bude konáno v nepřítomnosti obviněného, neboť u něj jako u osoby, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, a osoby, která může být rozhodnutím přímo dotčena, byla od doručení předvolání, příp. vyrozumění zachována pětidenní lhůta k přípravě.

Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že obviněný dne 24. 5. 2010 soudu prvního stupně sdělil svoji (novou) adresu pro doručování písemností, a to T., D. (srov. úřední záznam na č. l. 170 p. v. spisu), na kterou mu byl následně Okresním soudem v Trutnově zaslán rozsudek téhož soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 4 T 124/2009, který obviněný dne 7. 6. 2010 na této adrese také převzal (srov. doručenku připojenou k č. l. 165 spisu). Soud druhého stupně, kterému byl trestní spis předložen k projednání odvolání obviněného, však sdělení obviněného o jeho nové adrese pro doručování písemností zřejmě přehlédl, neboť v rozporu s ním zasílal vyrozumění o veřejném zasedání na adresu trvalého bydliště obviněného T., M. G. , na níž se však obviněný v té době nezdržoval a nepřebíral zde ani korespondenci.

Z učiněných zjištění je zřejmé, že obviněný soudu první instance sdělil novou doručovací adresu, o čemž tento soud učinil dne 24. 5. 2010 úřední záznam ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 tr. ř. Pokud odvolací soud obviněnému vyrozumění o veřejném zasedání doručoval na nesprávnou (dřívější) adresu, ačkoli měl prokazatelně k dispozici aktuální platnou adresu pro doručování, dopustil se pochybení, v jehož důsledku byl obviněný zkrácen na svých obhajovacích právech. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že soud nepovažoval účast obviněného při veřejném zasedání za nutnou (k veřejnému zasedání obviněného nepředvolával, nýbrž jej toliko o jeho konání vyrozumíval) a že tomuto veřejnému zasedání byl přítomen obhájce obviněného JUDr. Bořivoj Ježek. Obviněný se v důsledku nesprávného postupu soudu druhého stupně nedozvěděl řádně a včas o termínu konání veřejného zasedání, jehož předmětem bylo jím podané odvolání, tudíž se k němu nemohl dostavit a v plném rozsahu uplatnit svá procesní práva. Za popsané situace nemělo být veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konáno, neboť pro takový postup nebyly splněny všechny zákonné podmínky předvídané ustanoveními § 62 a násl. tr. ř., jak byly rozvedeny shora.

Po posouzení shora rozvedených skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je důvodné. Odvolací soud totiž dovoláním napadeným usnesením rozhodl ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l ) alinea první tr. ř. o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem (§ 253 odst. 1 tr. ř.) pro takové rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 11 To 298/2010, zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

S ohledem na tento způsob rozhodnutí se Nejvyšší soud již nezabýval dalšími obviněným uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř., neboť po tomto rozhodnutí se věc vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, jehož povinností bude znovu věc náležitě projednat, zabývat se všemi výhradami, které obviněný postupně uplatnil, a o odvolání obviněného meritorně rozhodnout.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. února 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a