8 Tdo 104/2009
Datum rozhodnutí: 11.02.2009
Dotčené předpisy:




8 Tdo 104/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2009 o dovolání obviněného J. Ž., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 9 To 72/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 5/2008, t a k t o :



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ž. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2008, sp.zn. 7 T 5/2008, byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Podle popsaných skutkových zjištění se obviněný tohoto činu dopustil tím, že dne 18. 2. 2005 jako jednatel společnosti B. M. CZ, s. r. o., se sídlem H. B., P., (dále jen společnost obviněného ), v úmyslu uvést v omyl ohledně zaplacení odebraného zboží (betonářské ocele), uzavřel Rámcovou kupní smlouvu na dodávky betonářské ocele s J. B., jednatelem společnosti F. P. CZ, s. r. o., se sídlem K. n. V., U D., (od 11. 4. 2005 změna názvu společnosti na V. P., s. r. o.) [dále jen poškozená společnost ], když předstíral, že zaplatí dále uvedené faktury, a na základě této smlouvy dne 18. 2. 2005 písemně vystavil objednávku, podle které poškozená společnost dodala společnosti obviněného betonářskou ocel v době od 18. 2. 2005 do 22. 3. 2005 v celkem 178 případech, které jsou popsány v bodech 1) a 178) vždy s uvedením č. faktury a dnem jejího vydání, označením charakteru ocele, jejího množství a ceny, a s vyznačením data splatnosti. Obviněný tak celkem odebral 4297,173 tun betonářské ocele v celkové hodnotě 62.864.192,50 Kč, kterou do dne vydání rozhodnutí soudu ani zčásti neuhradil, přičemž uvedenou betonářskou ocel dále prodal, a tím se úmyslně obohatil, a způsobil tak na majetku poškozené společnosti škodu v celkové výši 62.864.192,50 Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku. Pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodní společnosti na dobu deseti let. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného uhradit způsobenou škodu.

Proti shora uvedenému rozsudku podali odvolání obviněný a krajský státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. O podaných odvoláních Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 9 To 72/2008, rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. učinil nové rozhodnutí, jímž při nezměněném výroku o vině obviněného J. Ž. podle § 250 odst. 4 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodní společnosti na dobu deseti let. Odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.



Tento rozsudek odvolacího soudu obviněný J. Ž. napadl dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. J. P., opřeným o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V obsahu dovolání obviněný zejména zdůraznil, že podkladem odsuzujícího rozsudku bylo zjištění, že odebral betonářskou ocel v uvedeném množství, její cenu nezaplatil a způsobil škodu. Obviněný v této souvislosti vyjádřil zásadní nesouhlas se způsobem a také rozsahem dokazování, které spočívalo na neúplnosti skutkových zjištění, především na neprovedení jím navrhovaných důkazů. Obviněný považoval za nedostatek, že nebyly vyslechnuty JUDr. K. a jiné jím navrhované osoby, a nebyly provedeny ani další důkazy vedoucí k ověření tvrzení svědka M. R., na jaké účty a jaké částky vkládal. Současně soudům vytkl nesprávné hodnocení provedených důkazů a neúplnost skutkových zjištění. Obviněný se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že svými námitkami kladl důraz na okolnosti, které s věcí nesouvisí, případně souvisí jen okrajově, neboť obviněný navrhované důkazy pro posouzení viny pokládá za významné. Za klíčovou otázku pro posouzení viny obviněný považoval pochopení smyslu uzavřených smluv, jež obviněný s poškozenou společností uzavřel. Podle obviněného bylo rozhodující, že předal J. S. částku ve výši 65 milionů Kč, když na existenci této částky se shodla celá řada vyslechnutých svědků. Na základě všech těchto argumentů obviněný shledal zásadní pochybnosti o jeho vině ve smyslu zásady in dubio pro reo . Ve vztahu k takto tvrzeným skutečnostem obviněný poukázal na to, že nebylo prokázáno, že jednal s podvodným úmyslem a celý případ ve vztahu k němu skončil prodejem obchodního podílu a odvoláním z funkce jednatele. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný shledal, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) napadený rozsudek zrušil a rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprošťuje.



Opis dovolání byl v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření, avšak dovolací soud do doby konání neveřejného zasedání jeho případné písemné vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejdříve shledal, že podané dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. ř. učinit. Vzhledem k tomu, že dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, posuzoval dovolací soud též otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.



Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se dovolání podává, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Pokud obviněný pod shora citovaným dovolacím důvodem namítal, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, pak tento dovolací důvod uplatnil v jeho první alternativě, podle níž lze dovolání podat v případě, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy poskytuje možnost oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona provedeno být mělo. Přichází tak do úvahy tehdy, když byl dovolatel zkrácen ve svém právu na přístup k soudu druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 916/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2003, sv. 20, č. T - 491).

Přezkoumává-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, jej zamítl [odvolání podle § 256 tr. ř. a stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], tak jako tomu bylo v projednávaném případě, s tím, že k dovolání státního zástupce byl přezkoumán výrok o trestu, o němž bylo i odvolacím soudem rozhodnuto, je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit pouze v jeho druhé alternativně, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání vymezený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, sv. 18, č. T - 423).

Dalším z dovolacích důvodů, o něž obviněný své dovolání opřel, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž je možné dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.

Z obsahu námitek, o něž obviněný své dovolání opřel, vyplývá, že podstatou dovolání je výhrada o nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, protože obviněný svými námitkami brojil proti tomu, že soudy prvního i druhého stupně neakceptovaly jeho návrhy, aby byli ve věci vyslechnuti svědci, které obviněný považoval za potřebné k prokázání jím tvrzených skutečností. Obviněný nepovažoval za správné, že tyto návrhy soudy pro nadbytečnost odmítly. Vzhledem k tomu, že se obviněný prostřednictvím shora uvedených výhrad domáhal toho, aby byla dovolacím soudem prověřována úplnost provedeného dokazování, nelze tyto námitky pokládat za výhrady korespondující s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Jestliže obviněný ve svém dovolání jednu ze svých dalších výhrad formuloval tak, že klíčovou otázkou pro posouzení viny je pochopení smluv , které uzavřel se společnostmi F. P., s. r. o. a F. P. CZ, s. r. o., a tvrdil, že svědkovi J. S. předal částku ve výši 65 milionů Kč, a na základě této argumentace následně namítl, že nebyl prokázán podvodný úmysl, i těmito výhradami nemajícími právní povahu v zásadě brojil proti skutkovým závěrům, které soudy na podkladě provedeného dokazování a zhodnocení důkazů učinily. Okolnost, jak měly soudy uzavřené smlouvy pochopit obviněný blíže nerozvedl a z její samotné formulace nelze dovodit nic, co by svědčilo o výhradě dotýkající se jiného nesprávného hmotně právního posouzení náležejícího např. do oblasti práva obchodního.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný své dovolání vystavěl výlučně na argumentech, jimiž brojil proti rozsahu provedeného dokazování, správnosti hodnocení ve věci provedených důkazů a nedostatečnému objasnění některých skutečností, tedy námitkách směřujících nikoli do oblasti právní, ale do procesních pravidel podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takto uplatněné výhrady však stojí mimo rámec důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a z tohoto důvodu k nim dovolací soud nemohl přihlížet.

Nad rámec takto podaného dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že v dovolání uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci celého trestního řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany jak soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího věnována dostatečná a potřebná pozornost. Právě proto, že obviněný uvedené skutečnosti tvrdil nejen před soudem prvního stupně, ale i v odvolání, oba soudy na ni zaměřily veškerou svou pozornost a v rámci prováděného dokazování se soustředily zejména na okolnosti z tohoto hlediska významné. Proto je v odůvodnění napadených rozhodnutí dostatečně vysvětleno, proč soudy obhajobě obviněného o tom, že obviněný J. S. předal částku přes 60 milionů korun, neuvěřily. Ve vztahu k tomuto skutkovému závěru soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, a důkazy pak v souladu s principy uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotil. Tento postup i odvolací soud, který se stejnou výhradou zabýval, přezkoumal a žádná pochybení v postupu soudu prvního stupně neshledal. Jestliže obviněný uváděl, že nechtěl poškozenou společnost uvést v omyl a neměl v úmyslu ji cenu neuhradit, ani tato okolnost nezůstala soudy nižších stupňů po skutkové stránce mimo pozornost, neboť oba soudy na podkladě výsledků provedeného dokazování vysvětlily záměry obviněného a rovněž se vypořádaly s argumenty, jimiž se obviněný snažil zjištění z provedeného dokazování vyplývající zpochybnit tím, že se opíral o existenci skutečností, které soudy nepovažovaly za pravdivé.

Na základě těchto okolností Nejvyšší soud vyloučil možnost existence extrémního nesouladu mezi skutkovými a právními závěry, když shledal, že o takovou skutečnost se v projednávané věci nejedná, protože oba soudy postupovaly při řešení skutkových otázek zcela v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž dostatečným způsobem vyvrátily okolnosti, o něž obviněný svou obhajobu opíral.

Na základě všech těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný v dovolání nevznesl ve smyslu uplatněných důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. relevantním způsobem žádnou námitku, a proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. února 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová