8 Tdo 1034/2005
Datum rozhodnutí: 17.08.2005
Dotčené předpisy:




8 Tdo 1034/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2005 o dovolání obviněného P. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 5 To 79/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 10/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. 50 T 10/2003, byl obviněný P. T. uznán vinným trestnými činy vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 219 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku označených věcí. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného O. H.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. T. trestných činů vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. (pod bodem 1.) dopustil tím, že dne 27. 11. 2002 kolem 02.00 hodin, v T., před domem v úmyslu usmrtit vystřelil z dosud nezjištěné pistole, kterou měl neoprávněně v držení, na P. S. do zádní části krku, čímž mu způsobil otevřenou zlomeninu 1. a 2. krčního obratle, otok a prokrvácení měkkých tkání krku a dutiny ústní, pro kterážto zranění byl poškozený v nemocničním ošetření do 13. 12. 2002 a jeho léčení trvá dosud, přičemž byl bezprostředně ohrožen na životě.

Trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. (pod bodem 2.) měl spáchat tím, že v přesně nezjištěnou dobu, přibližně od května 2001 do 18. 12. 2002, ve svém bydlišti v M., neoprávněně v rozporu s ustanovením § 22 odst. 3 zákona č. 288/1995 Sb. shromažďoval a přechovával zakázané imitační pyrotechnické prostředky vojenského provedení, a to zejména 2 ks výbušky V30-b, 1 ks zásahové výbušky P1, 3 ks dýmovničky DA25, 1 ks dýmovničky RDG2 a 1 ks dýmovničky DM11 a dále 30 ks nábojů ráže 7,62 mm CV43.

Trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (pod bodem 3.) měl spáchat tím, že po přesně nezjištěnou dobu, v období od 17. 2 do 18. 12. 2002, ve svém bydlišti ukrýval 2 ks reprobeden zn. Pilot se zabudovaným zesilovačem, přehrávač s ovladačem, mixážní pult a propojovací kabely v hodnotě nejméně 37.809,- Kč, kteréžto věci byly odcizeny v době od 23.00 hodin dne 16. 2. 2002 do 10.00 hodin dne 17. 2. 2002 ve F. c. D. v B., neznámým pachatelem ke škodě firmy D. D+RH, s. r. o., se sídlem tamtéž, přičemž mu bylo známo, že se jedná o věci pocházející z trestné činnosti.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění P. T. i O. H. odvoláními, jež směřovala proti výroku o vině i výroku o trestu. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 5 To 79/2004, byla odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. T. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku proti rozsudku byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání. Vytkl, že soud prvního stupně postavil své závěry zejména na výpovědi spoluobžalovaného O. H. a pominul závažné rozpory, které se v ní vyskytují. Závažnou slabinou konstrukce, z níž soud vychází, je podle názoru dovolatele absence motivu jeho jednání. Upozornil, že nebylo prokázáno, že by měl známost s manželkou poškozeného a že by kvůli této (neexistující) známosti jednal tak zkratkovitě a rozhodl se poškozeného zavraždit.

Zdůraznil, že pokud by se události odehrály tak, jak je popsal obviněný O. H., pak by na jeho rukách a šatstvu musely být nalezeny povýstřelové zplodiny, což se však nestalo; tím je podle dovolatele vyloučena možnost, že střílel právě on. Vyslovil přesvědčení, že pochybení policie, která na začátku prověřovala verzi, že obviněný byl poškozeným a tudíž jeho oděv na povýstřelové zplodiny nezkoumala, mu nemůže být kladeno k tíži a měla být uplatněna zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného . Dodal, že soud nedoplnil dokazování ohledně povýstřelových zplodin, jak navrhovala obhajoba.

Skutková verze obviněného O. H. podle dovolatele taktéž vylučuje, aby nábojnice byly nalezeny na místě, které jsou v plánku v rámci znaleckého posudku zakresleny. Vytkl, že soud v tomto ohledu neprovedl navrhovanou rekonstrukci, která by přispěla k objasnění věci, a nesouhlasil ani s jeho závěry ohledně významu zbytků DNA obviněného O. H. na sirce nalezené ve vložce zámku bytu poškozeného P. S., neboť ho bagatelizoval.

Dovolatel obsáhle poukázal rovněž na pochybení, kterých se měl dopustit státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno venkov v rámci přípravného řízení při zkoumání ošacení dovolatele a osobního počítače obviněného O. H.

Odvolací soud podle něj nepostupoval správně, pokud i přes tato pochybení a doplnění dokazování o slyšení znalce, který označil variantu, že střílel dovolatel, za velmi nepravděpodobnou, odvolání zamítl. Tím, že tento nový znalecký posudek hodnotil pouze odvolací soud, došlo podle něj k odnětí jedné přezkumné instance ve vztahu k tomuto důkazu, a navíc odvolací soud hodnotil tento důkaz zcela nesprávně a nahrazoval činnost soudu prvního stupně. Správný podle něj není ani závěr odvolacího soudu, že další dokazování je nadbytečné, neboť i ve stadiu odvolacího řízení mají být prováděny veškeré důkazy, které mohou vést k objasnění věci, a to i důkazy svědčící ve prospěch obviněného. To se v dané věci nestalo a byla tak podle něj porušena ústavou zaručená práva obviněného.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně v části, která se ho týká, zrušil a aby Krajskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že uplatněné důvody dovolání nekorespondují s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Dovolatel se podle ní domáhá výlučně odlišného hodnocení důkazů soudy a dodala, že s ohledem na dostupný spisový materiál je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí .

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g)tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Olomouci. V podstatě vytkl, že nebyla vyvrácena jeho tvrzení o tom, kde a za jakých okolností k trestné činnosti došlo. Brojil především proti způsobu hodnocení výpovědi spoluobviněného O. H. a namítl též, že soud se nevypořádal ani s motivem jeho jednání. Nesouhlasil s postupem orgánů činných v trestním řízení (včetně soudů), nebyly-li provedeny všechny jím navrhované důkazy svědčící v jeho prospěch.

Lze shrnout, že prostřednictvím v dovolání uplatněných výhrad výlučně skutkového charakteru se obviněný domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestných činů v podobě zjištěné soudy obou stupňů nedopustil. Je zřejmé, že obviněný ve vztahu ke skutkům, jimiž byl uznán vinným, žádné konkrétní námitky právní povahy neuplatnil. Jím vytýkané vady mají evidentně povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoli hmotně právních.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (viz strany 62 až 70 rozsudku soudu prvního stupně, strany 6 až 9 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. srpna 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková