8 Tdo 1021/2013
Datum rozhodnutí: 16.10.2013
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoník



8 Tdo 1021/2013-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2013 o dovolání obviněného A. R. , nar., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 6 To 412/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 44/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. R. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 9 T 44/2011, uznal obviněného A. R. (dále jen obviněný nebo dovolatel ) vinným, že:

1) dne 5. 3. 2011 v době kolem 01:15 hodin v O. P., po předchozí vědomé aplikaci návykových látek, řídil po pozemních komunikacích osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicia, RZ, na ulici l. před budovou Auly VŠB-TU byl stavěn a kontrolován policejní hlídkou, přičemž v jeho slinách odebraných dne 5. 3. 2011 v době zastavení byla testrem Drugwipe 5+ prokázána přítomnost amfetaminu, metamfetaminu, extáze a v moči odebrané dne 5. 3. 2011 v době kolem 02:00 hodin byla toxikologickým vyšetřením moče prokázána přítomnost metamfetaminu, amfetaminu a metabolit THC, kdy v důsledku přítomnosti těchto látek v těle, se nacházel ve stavu postakutní intoxikace metamfetaminem, tedy ve stavu neslučitelném s bezpečným řízením motorového vozidla,

2) dne 29. 3. 2011 v době kolem 03:20 hodin v O. Z., po předchozí vědomé aplikaci návykových látek pervitinu a marihuany, řídil po pozemních komunikacích osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia modré barvy, RZ, přičemž na ulici B. ve směru od nám. G. S. ke křižovatce ul. B. a R., byl stavěn a kontrolován policejní hlídkou, kdy orientační zkouškou byla v jeho slinách zjištěna přítomnost návykových látek ze skupiny amfetaminů a cannabinoidů a následným toxikologickým vyšetřením moče, odebrané dne 29. 3. 2011 ve 04. 10 hodin, byla v jeho moči zjištěna přítomnost metamfetaminu, amfetaminu a metabolitu THC o blíže nezjištěných hladinách, přičemž v důsledku prokazatelné přítomnosti těchto látek v těle, vzhledem k jejich účinkům na lidský organismus, se nacházel ve stavu akutní intoxikace těmito látkami, tedy ve stavu vylučujícím způsobilost k bezpečnému řízení motorového vozidla .

Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako pokračující přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a za tento přečin a za přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, § 205 odst. 2 tr. zákoníku a za přečin poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 158/2011, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2012, kterým byl v rámci souhrnného trestu zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 9 T 109/2011, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2011, kterým byl obviněný odsouzen za spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, mu byl uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 15 T 158/2011, který byl vyhlášen 16. 12. 2011 a nabyl právní moci dne 26. 1. 2012, kterým byl v rámci souhrnného trestu zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 9 T 109/2011 ze dne 17. 10. 2011, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 6 To 412/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině v bodě 2/ a ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. ohledně bodu 2/ věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině pod bodem 1/ obviněného nově odsoudil podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 roků.

Obviněný se ani s takovým rozhodnutím neztotožnil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. Světlany Vargové podal proti němu dovolání, a to do výroku, kterým při nezměněném výroku o vině pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně byl nově odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců při současném uložení trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Uplatnil přitom dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a rovněž k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.

Dovolatel předně konstatoval, že co se týče skutku pod bodem 1/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nenacházel se ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorová vozidla, neboť žádné návykové látky nepožil. Navrhoval provést důkaz odborným zkoumáním orientačního testru. Podle jeho přesvědčení byl užitý testr vadný nebo musel být zaměněn s jiným testrem, což navrhoval prověřit analýzou DNA. Byl ochoten podrobit se odběru krve, ovšem tato i přes jeho výslovnou žádost odebrána nebyla, navíc do kelímku určenému na moč nalil vodu z kohoutku a je tudíž otázkou, jak se v tomto vzorku mohla návyková látka objevit. I kdyby připustil přítomnost návykové látky v těle, nenacházel se ve stavu nezpůsobilém řídit motorové vozidlo. Pro kvantifikaci návykových látek v krvi nebyl odebrán dostatečný krevní vzorek a nemohlo tak dojít ke srovnání se stavem, který je přivozen alkoholem, jehož je v krvi 1,00 g/kg. O tom, zda se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorová vozidla, tak přetrvávají pochybnosti, zvláště když ze závěrů znaleckých posudků vyplývá, že množství omamných látek nebylo možné kvantifikovat. Podle dovolatele tak měly být buď provedeny další důkazy, nebo měla být aplikována zásada in dubio pro reo.

V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2012, č. j. 6 To 412/2012-185, v napadené části, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl a podle § 226 písm. b) tr. ř. jej zprostil obžaloby.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který konstatoval, že obviněný uplatnil své dovolací námitky ohledně skutku pod bodem 1) z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, jímž byl uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

K argumentaci obviněného státní zástupce obecně uvedl, že v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku. Ze skutkových zjištění, popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, popřípadě dále rozvedených v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, vyplývá, že v řízení byly vypracovány znalecké posudky, a to z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a z odvětví psychiatrie, podle kterých byla v moči obviněného prokázána přítomnost metamfetaminu, amfetaminu a metabolitu THC, přičemž v důsledku přítomnosti těchto látek v těle se nacházel ve stavu postakutní intoxikace metamfetaminem.

Státní zástupce dále uvedl, že se obviněný nacházel ve stavu neslučitelném s bezpečným řízením motorového vozidla, jeho faktický stav a z toho vyplývající schopnost řídit motorové vozidlo byly dostatečně zjištěny, a to i s přihlédnutím k soudní praxi Nejvyššího soudu, na jehož judikaturu odkázal. Právní posouzení skutku jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku shledal jako jednoznačné, neboť u obviněného byla zjevně vyloučena jeho způsobilost vykonávat činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, tedy i řídit motorové vozidlo. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy není možné dovodit, neboť soudy dříve činné ve věci postupovaly správně a v zásadě bez vad.

V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby tak učinil v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního (event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohly obstát. Uplatněné dovolatelovy výhrady totiž zásadně napadají rozsah provedeného dokazování před soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (konkrétně když namítal, že nebylo dostatečně prokázáno, že se uvedené trestné činnosti dopustil, že soudy závěr o vině opřely o výsledky testru, který byl vadný či zaměněn, že odmítly další návrhy na provedení dokazování odborným zkoumáním orientačního testru, že neprozkoumaly všechny podstatné okolnosti případu, a když polemizoval se závěry ve věci vypracovaných znaleckých posudků ohledně zjištění stavu ovlivnění návykovou látkou). V důsledku toho se obviněný primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.

Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.

Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí v pochybnostech ve prospěch obviněného . Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. října 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal