8 Tcu 4/2011
Datum rozhodnutí: 23.02.2011
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.



8 Tcu 4/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2011 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky mladistvého tulipána *), rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Reutlingen, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2009, sp. zn. 6 Ls 43 Js 23187/08, pro provinění krádeže, závažným ublížením na těle, pokusem o útisk v jednotě činu se zastrašováním a pokusem o loupežné vydírání v jednotě činu se závažným ublížením podle § § 223 odst. 1, 230, 242 odst. 1, 248a, 224 odst. 1 bod 4, 240 odst. 1-3, 241, 255, 253 odst. 1-3, 22, 23, 52, 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a § 1, 3, 17, 31 odst. 2 zákona pro mladistvé Spolkové republiky Německo k části úhrnného trestního opatření odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců, a to se zahrnutím trestního opatření uloženého mu rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Reutlingen, Spolková republika Německo, ze dne 14. 3. 2008, sp. zn. 6 Ls 43 Js 453/08.

Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky mladistvého tulipána *) , rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Reutlingen, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2009, sp. zn. 6 Ls 43 Js 23187/08 pro provinění ublížení na těle (bod 1) a odsouzení za odpovídající část úhrnného trestního opatření, se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Reutlingen, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2009, sp. zn. 6 Ls 43Js 23187/08 jug., který nabyl právní moci téhož dne, byl mladistvý tulipán uznán vinným proviněními ublížení na těle, krádeže, ublížením na těle, pokusem o útisk v jednotě činu se zastrašováním a pokusem o loupežné vydírání v jednotě činu se závažným ublížením podle §§ 223, 223 odst. 1, 230, 242 odst. 1, 248a, 224 odst. 1 bod 4, 240 odst. 1-3, 241, 255, 253 odst. 1-3, 22, 23, 52, 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a § 1, 3, 17, 31 odst. 2 zákona pro mladistvé Spolkové republiky Německo. Uvedených provinění se mladistvý dopustil podle zjištění tohoto soudu tím, že:
1. dne 15. 4. 2008 vstoupil mezi 13.30 hodin a 14.30 hodin do budovy G. I. K. v B. v R., ačkoli mu byl, jak věděl, již dříve udělen zákaz vstupu. V pobytové místnosti G. I. K. udeřil pak 16letého studenta F. S. bezdůvodně dlaní do obličeje, čímž poškozený utrpěl bolest,
2. dne 17. 10. 2008 kolem 19.00 hodin potkal u H. P. na ZOB v R., 14letého studenta L. B. a chtěl po něm cigarety a peníze, a když mu tento sdělil, že u sebe nemá cigarety ani peníze, mladistvý a jeho dosud neznámý průvodce poškozeného prohledali a vyzvali ho, aby vytáhl peněženku, kterou nahmatali, což L. B. ze strachu před nimi učinil. Mladistvý mu vzal z peněženky hotovost ve výši 2,50 Euro a místo opustil,
3. dne 17. 10. 2008 kolem 21.15 hodin potkal s jinak stíhaným B. R. v parku W. v R. opětovně poškozeného L. B., kterého bezdůvodně nejprve udeřili vícekrát dlaní do obličeje, následně jeden z obou poškozeného uhodil dvakrát do obličeje, čímž poškozený spadl na zem, mladistvý a B. R. toho využili a každý ho nohou nakopl do horní poloviny těla, čímž tento utrpěl další bolesti,
4. Když poškozený L. B. nato chtěl se svými přáteli park opustit, oslovil ho mladistvý znovu, vyzval ho, aby ho nedudával, jinak že mu prořízne hrdlo ,
dne 1. 11. 2008 krátce po 01.00 hodin ráno potkali mladistvý a jinak stíhaný D. F. v K. na křižovatce ke G./L. poškozeného T. B. a jeho přítelkyni G. T. a vyzvali je, aby jim vydali peníze a když tito sdělili, že u sebe žádné nemají, vyhrožoval mladistvý tím, že jeho strýc je u H. A. a poškozený určitě ví, co se poté stane, čímž ho chtěl přimět k vydání jeho hotovosti, na což, jak věděl, neměl nárok, a proto chtěl poškozeného prohledat, jestli nemá něco cenného, když se poškozený bránil, nejprve ho jinak stíhaný D. F. uhodil pískovou rukavicí do obličeje a následně mladistvý a D. F. několikrát poškozeného uhodili a pokusili se ho kopnout do obličeje, čímž ho chtěli přimět k vydání peněz, což se jim však nepodařilo, neboť poškození uprchli. Následkem jednání mladistvého utrpěl poškozený krvácení z nosu a roztržení rtu.

Za tyto činy mu bylo uloženo se zahrnutím trestního opatření uloženého mu rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Reutlingen, Spolková republika Německo, ze dne 14. 3. 2008, sp. zn. 6 Ls 43 Js 453/08, úhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců bez možnosti jeho podmíněného odložení.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů ( zákon o Rejstříku trestů ), Nejvyššímu soudu návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud návrh přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro zaznamenání údajů o odsouzení mladistvého cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů jsou částečně splněny.

Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může Nejvyšší soud na návrh ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona o Rejstříku trestů).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že mladistvý tulipán je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Reutlingen, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2009, sp. zn. 6 Ls 43 Js 23187/08, se převážně týká skutků v bodě 2. až 4., které vykazují znaky trestného činu (resp. provinění) i podle právního řádu České republiky, a to trestných činů, resp. provinění loupeže podle § 234 tr. zák. (resp. § 173 trestního zákoníku) v případě skutku pod bodem 2., ublížení na zdraví podle § 221 tr. zák. (resp. § 146 trestního zákoníku) u skutku pod bodem 3. a provinění vydírání podle § 235 tr. zák. (resp. § 175 trestního zákoníku) a loupeže podle § 234 tr. zák. (resp. § 173 trestního zákoníku) v případě skutku pod bodem 4. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Mladistvý se dopustil trestné činnosti především tím, že jiného fyzicky napadl, což u skutku pod bodem 2. a 4. učinil proto, aby mu poškození vydali peníze. Škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována právě tím, že se jí dopustil opakovaně, s dalšími osobami a ve snaze získat majetkové hodnoty, poškozené i fyzicky napadal. Jednal tak v rozsahu, pro který lze jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

Jde-li o druh trestního opatření, mladistvému bylo uloženo již poměrně nezanedbatelné nepodmíněné trestní opatření odnětí svobody. V tomto směru přitom zaznamenání cizozemského odsouzení nebrání ani ta skutečnost, že mladistvému byl dřívějším rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Reutlingen ze dne 14. 3. 2008, sp. zn. 6 Ls 43 Js 453/08, uložen, poněvadž, pokud jde o druh a závažnost uloženého trestu trestního opatření, Nejvyšší soud posuzuje naplnění těchto podmínek ve vztahu ke konečnému (celkovému) uloženému trestu. To v konkrétním případě znamená, že relevantním je trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody na dva roky a šest měsíců uložené rozsudkem soudu pro mladistvé při Obvodním soudu Reutlingen, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2009, sp. zn. 6 Ls 43 Js 23187/08 jug, nikoliv již zahrnuté trestní opatření.

Odlišný pohled na dosavadní úvahy o výměře celkového uloženého trestu a do něj zahrnutých odsouzeních však přináší odsouzení mladistvého za čin uvedený v bodě 1., který byl posouzen jako ublížení na zdraví. Ublížením na těle podle trestního zákona Spolkové republiky Německo se mladistvý dopustil tím, že dne 15. 4. 2008 vstoupil mezi 13.30 hodin a 14.30 hodin do budovy G. I. K. v B. v R., ačkoli mu byl, jak věděl, již dříve udělen zákaz vstupu. V pobytové místnosti G. I. K. udeřil pak 16letého studenta F. S. bezdůvodně dlaní do obličeje, čímž poškozený utrpěl bolest. Toto odsouzení, které bylo též zahrnuto do výše konkretizovaného uloženého úhrnného trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody, evidentně nesplňuje podmínku oboustranné trestnosti činu, poněvadž takto popsaný čin není trestným činem podle trestního zákona České republiky, a nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů obsažených v trestním zákoníku. Nelze totiž dojít k závěru, že čin pod bobem 1. je ve vztahu k ostatním bodům 2. až 4. v pokračování, neboť pro takový závěr chybí časová návaznost. Proto je třeba útok pod bodem 1. považovat za čin od ostatních oddělený.

Zásadně platí, že pokud je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (srov. rozhodnutí č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Jestliže je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího přiměřeného trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4 odst. 2 uvedeného zákona (viz rozhodnutí č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky a u něhož tedy není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu, se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu vymezeném v bodech 2) až 4) v první části výroku tohoto rozhodnutí. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, ohledně nichž shledal, že jsou splněny podmínky pro zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, a skutku, ohledně něhož splnění těchto podmínek neshledal, rozhodl, že odpovídající část úhrnného trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody, která se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, činí dva roky a tři měsíce. Ve zbývající části (ohledně bodu 1.) návrh na zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení mladistvého tulipána zamítl (viz druhá část výroku tohoto rozhodnutí).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. února 2011
Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová
*) použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.