8 ICm 485/2013
8 ICm 485/2013-49 (KSOS 8 INS 27373/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobce Mgr. Patrika Graňáka, se sídlem Český Těšín, Štefánikova 10, PSČ 737 01, insolvenčního správce dlužníka Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 701, Třinec-Lyžbice, IČ: 73863670, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Brno, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, proti žalovanému Home Credit a.s., se sídlem Brno, Moravské náměstí 249/8, PSČ 602 00, IČ 26978636, zastoupenému JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Praha 1, Purkyňova 2, PSČ 110 00, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Řízení se v části určení pohledávky ve výši 25.767,79 Kč zastavuje.

II. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Rostislavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 701, Třinec-Lyžbice, IČ: 73863670 pohledávku ve výši 27.152,33 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16.456,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 14.02.2013 došlou soudu dne 15.02.2013 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 8 INS 27373/2012 jako věřitel č. 5 přihlášky č. P5, v rámci pohledávky č. 1 vykonatelnou pohledávku ve výši 6.565,42 Kč, v rámci pohledávky č. 2 vykonatelnou pohledávku ve výši 24.113,-Kč a v rámci pohledávky č. 3 vykonatelnou pohledávku ve výši 22.241,70 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný si přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 701, Třinec-Lyžbice, IČ: 73863670 (dále jen dlužníka) tři dílčí pohledávky, a to dílčí pohledávku č. 1 v celkové výši 55.972,36 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 35.816,-Kč, kdy jako důvod vzniku pohledávky je uvedena úvěrová smlouva č. 3904212632 ze dne 06.05.2009 a příslušenství ve výši 20.156,36 Kč, přičemž toto příslušenství se skládá z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 5.683,30 Kč, z úroku z úvěru, kapitalizovaného úroku a úroku ze smluvní pokuty ve výši 14.073,06 Kč a úroku z prodlení ve výši 400,-Kč, dílčí pohledávku č. 2 v celkové výši 24.113,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení a dílčí pohledávku č. 3 ve výši 22.241,70 Kč z titulu smluvní pokuty z úvěrové smlouvy ze dne 06.05.2009, č. 3904212632. U přezkumného jednání dne 12.12.2013 žalobce popřel všechny tři shora uvedené dílčí pohledávky, a to dílčí pohledávka č. 1 byla popřena ve výši 6.565,42 Kč, kdy tato část pohledávky představuje příslušenství, a to úrok z prodlení ve výši 0,0205 % denně, kdy insolvenční správce (dále jen IS) popřel tento úrok z částky 22.241,70 Kč, která představuje smluvní pokutu. Dále IS popřel úrok z prodlení ve výši 0,0205 % denně z kapitalizovaného úroku ve výši 5.683,30 Kč za dobu od 09.01.2009 do 20.11.2012, což představuje částku ve výši 1.254,79 Kč. Dílčí pohledávka č. 2 byla žalobcem popřena z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky a dílčí pohledávka č. 3 byla žalobcem popřena co do pravosti a výše, jelikož smluvní pokuta je zcela zjevně nepřiměřená. Žalovaný v průběhu řízení vzal přihlášku své pohledávky částečně zpět co do příslušenství představující úrok z prodlení ve výši 1.654,79 Kč a dále ohledně pohledávky představující náklady rozhodčího řízení v částce 24.113,-Kč. S ohledem na částečné zpětvzetí přihlášky vzal poté žalobce žalobu částečně zpět v celkové výši 25.767,79 Kč.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku uvedl, že výše smluvní pokuty pro případné uhrazení poskytnutého úvěru ze strany dlužníka je zcela přiměřená, když u úvěrové smlouvy nebylo sjednáno žádné jiné zajištění. Dlužník uzavřel úvěrovou smlouvu dobrovolně, přičemž svým podpisem stvrdil, že je seznámen s ujednáními úvěrové smlouvy a její součástí úvěrovými podmínkami a že jsou mu všechna ustanovení srozumitelná, považuje za dostatečně určitá a projevuje svůj souhlas být vázán smlouvou i úvěrovými podmínkami. Dlužník tak musel být vědom skutečnosti, že v případě nesplácení nastoupí institut sesplatnění úvěru včetně sjednaných sankcí. Dále žalovaný poukázal, že dohodnutá smluvní pokuta není součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru a svým obsahem není spotřebitelskou smlouvou a že jde o samostatnou smlouvu o zajištění závazku z úvěrové smlouvy. Proto nelze k smluvní pokutě vztahovat ustanovení daná k ochraně spotřebitele v občanském zákoníku.

Soud ve věci rozhodl na základě listinných důkazů ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., když účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

Soud nejprve zjišťoval splnění formálních předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 8 INS 27373/2012-A4 ze dne 21.11.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a IS ustanoven žalobce. Tímto usnesením dále soud povolil řešení úpadku oddlužením.

Přihláškou č. P5 žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka tři dílčí vykonatelné pohledávky dle rozhodčího nálezu sp. zn. J 151/211, a to: Pohledávka č. 1. ve výši 55.972,36 Kč sestávající se z jistiny ve výši 35.816,-Kč a příslušenství ve výši 20.156,36 Kč. Jako důvod vzniku je zde uvedeno: Dlužník uzavřel dne 06.05.2009 s věřitelem Home Credit a.s. smlouvu o poskytnutí úvěru č. 3904212632. Dlužník se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a uhradit sjednané úroky ve 48 splátkách ve výši 1.435,-Kč. Splatnost splátek byla sjednána ve smlouvě. Dlužníkovi byl věřitelem na základě výše uvedené smlouvy poskytnut úvěr. Vzhledem k tomu, že dlužník řádně neplnil své povinnosti, proto byl úvěr ke dni 23.11.2009 zesplatněn a následně byla podána žaloba dne 29.09.2011 na základě které byl 22.11.2011 vydán rozhodčí nález sp. zn. J 151/2011 pravomocný od 07.12.2011 a vykonatelný od 11.12.2011. Příslušenství se sestává z: 1) pravomocně přiznaného úroku v celkové výši 5.683,30 Kč, 2) pravomocně přiznaného úroku z prodlení v celkové výši 14.473,06 Kč vyčísleného jako součet částky 400,-Kč a částky 14.073,06 Kč stanoveného ve výši 0,0205 % denně z částky 63.741,-Kč ode dne 09.12.2009 do 20.11.2012. Pohledávka č. 2 ve výši 24.113,-Kč představující náklady nalézacího řízení přiznané výše uvedeným rozhodčím nálezem.Pohledávka č. 3 ve výši 22.241,70 Kč představující smluvní pokutu. Jako důvod vzniku je zde uvedeno: Smluvní pokuta-představující ušlý úrok z prodlení z úvěru č. 3904212632. Smluvní pokuta byla sjednána smlouvou, a to ustanovením hlavy 7 § 3 úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smluvních ujednání smlouvy. Dlužník svým podpisem smlouvy stvrdil, že je seznámen s ustanoveními smlouvy její součástí úvěrovými podmínkami a že jsou mu všechna ustanovení srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a projevuje svůj souhlas být vázán smlouvou i těmito podmínkami. Dlužník nehradil sjednané splátky řádně a včas, neplnit tak své povinnosti ze smlouvy, a proto věřitel využil svého práva, k 23.11.2009 úvěr zesplatnil a dlužníka vyzval, aby vrátil celý poskytnutý úvěr, který nebyl splacen a zaplatil v souladu s úvěrovými podmínkami smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, na který by věřiteli vznikl nárok, pokud by dlužník úvěr řádně splácel v dohodnutých splátkách.

Ze zápisu o přezkumném jednání a zápisu z první schůze věřitelů v insolvenční věci dlužníka bylo zjištěno, že byly přezkoumány řádně přihlášené pohledávky věřitelů č. 1 a 8 a že výsledek přezkumného jednání byl zapsán do seznamu přihlášených pohledávek předloženého správcem, který tvoří součást zápisu o přezkumném jednání.

Ze seznamu přihlášených pohledávek týkajícího se žalovaného jako věřitele 5, č. přihlášky P5 bylo zjištěno, že žalobce popřel z dílčí pohledávky č. 1 přihlášené ve výši 55.972,36 Kč částku 6.565,42 Kč, která představuje úrok z prodlení ze smluvní pokuty z důvodu, že dle jeho názoru je smluvní pokuta v rozporu s dobrými mravy a navíc není možné žádat úrok z prodlení z kapitalizovaného příslušenství, tedy z úroků. Dále žalobce popřel dílčí pohledávku č. 2 přihlášenou ve výši 24.113,-Kč co do pravosti a výše z důvodu nicotnosti rozhodčího nálezu a dílčí pohledávku č. 3 přihlášenou ve výši 22.241,70 Kč co do pravosti a výše z důvodu, že dle jeho názoru je smluvní pokuta vysoká, zcela zjevně nepřiměřená, když je ve výši 63,55 % z jistiny úvěru, a to za poručení-např. nezaplacení dvou splátek či jedné splátky po dobu delší než tří měsíců, a proto ujednání o této je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. Vedle toho žalobce uvedl, že úvěrové podmínky jsou psány natolik malým písmem, že toto je nutno považovat taktéž za důvod neplatnosti smluvní pokuty.

Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady, za nichž se může důvodností nároku uplatněného touto žalobou zabývat a s ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána dne 15.02.2013, rovněž uzavřel, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě.

K prokázání důvodnosti nároku soud provedl důkaz úvěrovou smlouvou č. 3904212632, ze které bylo zjištěno, že žalovaný a dlužník se dne 06.05.2009 dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 35.000,-Kč, přičemž dlužník se zavázal peněžní prostředky podle smlouvy vrátit formou řádných 48 měsíčních splátek ve výši 1.435,-Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že nedílnou součástí této úvěrové smlouvy jsou úvěrové podmínky žalovaného uvedené na rubu této listiny (strana 1) a samostatném listu (strana 2 a 3). Dlužník stvrdil, že je seznámen s úvěrovými podmínkami žalovaného, že jsou mu všechna jejich ustanovení srozumitelná, považuje je za dostatečně určité a projevuje souhlas být vázán těmito podmínkami.

Soud dále provedl důkaz úvěrovými podmínkami žalovaného-TRIO-Telefonní půjčka, a to konkrétně Hlavou 7, která upravuje skončení úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru. § 3 výše uvedené hlavy stanoví, že klient je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se klient dostal do prodlení se splácením alespoň dvou splátek, nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle § 6 v tomto případě je povinností klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr a klient je povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by vznikl společnosti z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách.

Po takto provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je v části pohledávky z titulu smluvní pokuty a úroku z prodlení ze smluvní pokuty nedůvodná. Soud tak rozhodl v souladu s Nálezem Ústavního soudu I. ÚS 3512/11, z něhož plyne závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí všeobecných podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny), na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis. V tomto nálezu Ústavní soud uvedl, že ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obch. zák. nebo § 6 nového občanského zákoníku). V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

Z výše uvedeného plyne, že závěry uvedené v Nálezu Ústavního soudu dopadají na projednávanou věc, jelikož smluvní pokuta byla součástí všeobecných obchodních podmínek, a nikoli spotřebitelské smlouvy samotné. Z výše uvedených důvodů soud žalobu ohledně smluvní pokuty včetně úroku z prodlení z této smluvní pokuty jako nedůvodnou zamítl.

V části, ve které byla žaloba vzata částečně zpět, soud řízení dle ust. § 96 a násl. o.s.ř. zastavil.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení zcela úspěšného žalobce se sestávají z odměny za zastupování advokátem za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba o popření vykonatelné pohledávky, replika k vyjádření žalovaného, částečné zpětvzetí žaloby) po 3.100,-Kč, tj. 4 x 3.100,-Kč dle ust. § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., 4 náhrad hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas, tj. 4 x 300,-Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Náklady řízení žalobce se dále sestávají z částky odpovídající 21% DPH ve výši 2.856,-Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

Celkem náhrada nákladů řízení žalobce včetně DPH tak činí částku 16.456,-Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. advokátovi žalobce.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 16.01.2014

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová