8 ICm 232/2013
8 ICm 232/2013-20 (KSOS 8 INS 20286/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobkyně Mgr. Magdaleny Gebauerové, se sídlem Opava, Dolní náměstí 117/3, PSČ 746 01, insolvenční správkyně dlužníka JOKR-TRANS s.r.o., se sídlem Hať, Na Chromině 35, PSČ 747 16, IČ 25854178, proti žalovanému Tomáši Křikalovi, bytem Hať, Na Chromině 35, PSČ 747 16, IČ 74898485, o určení neúčinnosti právního úkonu a o zaplacení částky 75.000,-Kč s příslušenstvím do majetkové podstaty

takto:

I. Určuje se, že právní úkon výplaty částek celkem ve výši 75.000,-Kč vyplacených na základě výdajových pokladních dokladů dne 31.01.2011, 28.02.2011 a 31.03.2011 jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem.

II. Žalovaný je povinen do majetkové podstaty dlužníka zaplatit částku ve výši 75.000,-Kč spolu s úrokem z prodlení ročně od 16.09.2012 do zaplacení ve výši odpovídající výši reposazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů pro poslední den kalendářního pololetí, které

předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 23.01.2013 doručenou soudu dne 25.01.2013 domáhala se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by byla určena neúčinnost právního úkonu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka JOKR-TRANS s.r.o., se sídlem Hať, Na Chromině 35, PSČ 747 16, IČ 25854178 (dále jen dlužník) zjistila z účetní evidence dlužníka, že dne 31.01.2011, 28.02.2011 a 31.03.2011 byly žalovanému zaplaceny částky celkem 3 x 25.000,-Kč. Z textu výdajových dokladů je zřejmé, že tyto platby byly zaúčtovány na služby, které měl údajně žalovaný provést pro dlužníka. Nikde v účetní evidenci však nebylo dohledáno, že by práce byly žalovaným skutečně provedeny, ani že byly objednány. Žalovaný je současně synem jednatele a společníka dlužníka, tedy osobou blízkou, přičemž jednání dlužníka, na základě kterého dlužník bez právního důvodu vyplatil žalovanému celkem částku 75.000,-Kč, je neúčinným právním úkonem ve smyslu ust. § 240 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení této částky a úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po stanovení lhůty k vydání plnění, když termín byl ve výzvě stanoven na den 15.09.2012.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku uvedl, že s otcem se ústně dohodl, že pro dlužníka provede službu spočívající v jízdách do zahraničí i po České republice nákladním autem za dohodnutou částku 25.000,-Kč měsíčně. Žalovaný služby provedl, dle dohody dostal za provedené služby zaplaceno a toto řádně zaevidoval a zdanil ve svém účetnictví.

U ústního jednání konaného dne 10.10.2013 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalovaný popřel, že dlužník byl v době vyplacení peněžních prostředků v úpadku.

Mezi účastníky řízení nebylo sporu ohledně skutečností: -žalovaný je synem jednatele dlužníka -zaplacení žalovanému dlužníkem částky celkem 3 x 25.000,-Kč, a to dne 31.01.2011, 28.02.2011, 31.03.2011 -žalovaný byl vyzván žalobkyní k vydání plnění ve výši 75.000,-Kč do 15.09.2012 z důvodu neúčinného právního úkonu, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena dne 05.09.2012.

Ve věci byla sporná skutečnost -úpadku v době provedení úkonu -provedení plnění žalovaným pro dlužníka.

Odpůrčí žalobou (§ 239 IZ) lze současně uplatnit jak neúčinnost právního úkonu dlužníka (určovací výrok), tak i požadavek na úhradu plnění (peněžité plnění), jež tím ušlo z majetkové podstaty dlužníka (§ 235, 237 IZ). V obou případech jde o nároky vzešlé z odpůrčího práva v insolvenci. Odpůrčí nárok se tedy zásadně prosazuje odpůrčí žalobou, kterou uplatňuje zásadně pouze insolvenční správce. Předpokladem vyhovění odpůrčí žalobě dle insolvenčního zákona je včasné podání odpůrčí žaloby, a to ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, naplnění jedné ze skutkových podstat, kterými jsou 1) právní úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ), 2) zvýhodňující právní úkony (§ 241 IZ) a 3) úmyslně zkracující právní úkony (§ 242 IZ). Dalším předpokladem vyhovění odpůrčí žalobě je, že právní úkon byl uskutečněný v rozhodné době před zahájením insolvenčního řízení.

Soud nejprve posuzoval, zda odpůrčí žaloba byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 239 odst. 3 IZ). Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 8 INS 20286/2011-A10 ze dne 03.02.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovena žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla soudu doručena dne 25.01.2013, soud učinil závěr o včasnosti podání odpůrčí žaloby a z výše uvedeného usnesení rovněž učinil závěr o aktivní legitimaci žalobkyně.

Zaplacení částky 75.000,-Kč žalovanému dlužníkem v době, kdy byl dlužník již v úpadku, je dle ust. § 241 IZ zvýhodňujícím právním úkonem. V případě, že se jedná o právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníka blízké, má se za to, že právní úkon je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Soud tedy zjišťoval, zda jsou splněny předpoklady naplnění zákonných znaků této skutkové podstaty.

V dané věci nebylo sporu o skutečnosti, že žalovaný je synem jednatele a společníka dlužníka, což bylo rovněž zjištěno úplným výpisem z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl C, vložka 22055.

S ohledem na to, že jde o právní úkon mezi dlužníkem a osobou mu blízkou, jde o skutečnost, které svědčí zákonná domněnka, a proto nepotřebuje důkazu o tom, že se jednalo o právní úkon, který byl dlužníkem učiněn v době, kdy byl v úpadku (§ 241 odst. 2. IZ). Úpadek se tedy předpokládá a bylo na žalovaném, aby tuto skutečnost vyvrátil. Žalovaný sice skutečnost úpadku popřel, avšak neunesl důkazní břemeno, ačkoliv byl ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen.

Dalším předpokladem splnění předpokladů vyhovění odpůrčí žalobě dle insolvenčního zákona je skutečnost, že právní úkon byl učiněn v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení (§ 241 odst. 4 IZ). Splnění tohoto předpokladu bylo prokázáno návrhem na zahájení insolvenčního řízení dlužníka, ze kterého bylo zjištěno, že insolvenčního řízení bylo zahájeno dne 04.11.2011, tedy k uskutečnění právního úkonu došlo v zákonem stanovené lhůtě.

V dané věci tedy bylo zjištěno, že dlužník žalovanému zaplatil částku celkem 3x 25.000,-Kč v době, kdy byl dlužník v úpadku a v tomto důsledku se žalovanému jako věřiteli dlužníka dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkurzu. Ve smyslu ust. § 241 IZ tak došlo k naplnění skutkové podstaty zvýhodňujícího právního úkonu a soud tak odpůrčí žalobě vyhověl.

Jelikož žalovaný byl k zaplacení plnění z neúčinného právního úkonu písemně vyzván a tento ve stanovené lhůtě nezaplatil, dostal se do prodlení (§ 517 obč. zák.). Žalobce tak v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. byl přiznán úrok z prodlení, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 142/1994 Sb.

Skutečnost, zda bylo plnění žalovaným dlužníkovi skutečně poskytnuto a zda tedy šlo o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, soud nezjišťoval s ohledem na právní kvalifikaci zvýhodňujícího právního úkonu dle ust. § 241 IZ.

V případě, že žalovaný z neúčinného právního úkonu dlužníkovi plnil a není-li toto plnění v majetkové podstatě rozpoznatelné či se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která žalovanému poskytnutím plněním vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky (§ 237 odst. 4 IZ).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého by žalobkyně, která měla ve věci zcela procesní úspěch, měla právo na její náhradu vůči žalovanému, jelikož však podle obsahu spisu žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly a ani žádné neuplatňovala, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 10.10.2013

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová