8 ICm 1901/2010
Jednací číslo: 8 ICm 1901/2010-41 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 8 INS 6874/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZS UDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobkyně: Mgr. Dagmar Cenknerová, sídlem Slezské náměstí 14, 743 01 Bílovec, insolvenční správkyně dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Malá Strana 182, 742 13 Studénka, IČ: 60300574 proti žalovanému: Home Credit a.s., IČ: 26978636, sídlem Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, zastoupen JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem Havlíčkova 13, 602 00 Brno, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávky žalovaného Home Credit a.s., Moravské náměstí 249/8, Brno, IČ: 26978336 přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 8 INS 6874/2010 jako vykonatelné pohledávky pod číslem P4 a označené jako pohledávka č. 1 ve výši 82.164,94 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 3609056999 a jako pohledávka č. 2 ve výši 28.936,58 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 3609056999 ne jsou po právu. Sp.zn.ins.řízení: KSOS 8 INS 6874/2010

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou, doručenou soudu dne 2. prosince 2010, doplněnou podáním ze dne 13. srpna 2012 (č.l. 27 spisu), se žalobkyně domáhala určení, že pohledávky žalovaného Home Credit a.s., Moravské náměstí 249/8, Brno, IČ: 26978336 přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 8 INS 6874/2010 jako vykonatelné pohledávky pod číslem P4 a označené jako pohledávka č. 1 ve výši 82.164,94 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 3609056999 a jako pohledávka č. 2 ve výši 28.936,58 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 3609056999 nejsou po právu.

Žalobkyně odůvodnila svojí žalobu tím, že přihláškou doručenou soudu dne 12. října 2010 přihlásil žalovaný pohledávky za dlužníkem Petrem Dufkem v celkové výši 111.101,52 Kč, kdy právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 1 byla smlouva o úvěru č. 3609056999 ze dne 5. září 2006, představující jistinu ve výši 53.138,42 Kč a příslušenství (úrok z prodlení, náklady nalézacího řízení) ve výši 29.026,52 Kč a právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 2 byla smlouva o úvěru č. 3609056999 ze dne 5. září 2006, představující jistinu ve výši 28.936,58 Kč. Žalobkyně tvrdila, že důvodem popření byla skutečnost, že pohledávka nevznikla dlužníkovi, ale jeho manželce, tj. nejedná se o pohledávku vůči dlužníkovi, ale vůči jeho manželce. Dále pak žalobkyně uvedla, že dle ustálené judikatury platí, že splnění závazků sjednaného jen jedním z manželů nemůže věřitel uplatnit po druhém z těchto manželů. Skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena toliko s manželkou dlužníka vyplývá ze samotné úvěrové smlouvy. Z tohoto důvodu není možné přihlásit pohledávku žalovaného, jenž vznikla toliku vůči manželce dlužníka, do insolvenčního řízení dlužníka. V podání ze dne 13. srpna 2012 na č.l. 27 spisu žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kdy mimo jiné má z rozsudku sp. zn. 31 Odo 677/2005 za to, že popření pohledávky je důvodné, jelikož pohledávka uzavřená manželkou dlužníka je pohledávkou její. Žalobkyně ve svém podání cituje konstantní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky na podporu svých tvrzení.

Pokud jde o žalovaného, ten se vyjádřil k žalobě ve svém podání doručeném soudu dne 14. února 2011 (č.l. 9-13 spisu) kde uvedl, že předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena pouze s manželkou dlužníka Petra anonymizovano , paní Jarmilou Dufkovou a do insolvenčního řízení dlužníka byla přihlášena z titulu existence společného jmění manželů, když platí, že společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů vznikly za trvání manželství a tyto plní oba dva manželé společně a nerozdílně. Žalobce na podporu svých tvrzení odkázal na novější rozhodnutí, a to Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 145/2010-91 ze dne 20. dubna 2010. Žalovaný pokládá popření uskutečněné žalovanou za nedůvodné a navrhl, aby soud podanou žalobu na popření vykonatelné pohledávky jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný u ústního jednání konaného dne 5. prosince 2012 uvedl, že co se týče rozhodnutí na nějž žalobkyně odkazuje má za to, že na tento konkrétní případ nedopadá a na podporu svého tvrzení odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 28 Co 13/2009-70.

ICM R Sp.zn.ins.řízení: KSOS 8 INS 6874/2010

Soud zjistil, že mezi účastníky nebylo sporu ohledně zjištění úpadku dlužníka, prohlášení konkursu na jeho majetek a jmenování žalobkyně insolvenční správkyní dlužníka, přihlášení pohledávky a jejího řádného přezkoumání a popření z důvodu, že pohledávka vznikla manželce dlužníka a nikoliv dlužníkovi. Mezi účastníky rovněž není sporu ohledně včasnosti podání žaloby a skutečností ohledně vzniku závazků žalovaného uvedeného v jeho vyjádření k žalobě ze dne 10. února 2011 (č.l. 10-11 spisu). Účastníci učinili dále nesporným, že žalovaný uzavřel Úvěrovou smlouvu č. 3609056999 dne 5. září 2006 pouze s manželkou dlužníka Jarmilou Dufkovou, na základě níž se žalovaný zavázal poskytnout úvěr ve výši 50.000,--Kč a Jarmila Dufková se jej zavázala splácet 72-ti měsíčními splátkami po 1.225,--Kč s tím, že čistý měsíční příjem Jarmily Dufkové činí 35.000,--Kč.

V dané věci bylo sporné, zda se jedná o závazek patřící do společného jmění manželů a zda v případě, že se jedná o závazek náležející do společného jmění manželů a je sjednán pouze jedním z manželů jej lze uplatnit v nalézacím řízení i vůči druhému z manželů a zda bylo zapotřebí dovolat se neplatnosti právního úkonu ve smyslu ust. § 145 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen obč. zák. ).

Po stránce skutkové je pro rozhodnutí soudu právně významný skutkový závěr o tom, že pohledávky žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru byly uzavřeny s manželkou dlužníka Jarmilou Dufkovou s tím, že dlužník Petr Dufek žádnou ze smluv neuzavřel a nepodepsal.

Z hlediska právního posouzení se soud zabýval argumentací žalobkyně zda má neplatnost smlouvy o úvěru s ohledem na ust. § 145 odst. 2 obč. zák. vliv, že byla uzavřena jedním z manželů bez souhlasu druhého manžela a zda věřitel může přihlašovat do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku, která má původ ve smlouvě, jež nebyla uzavřena dlužníkem, ale pouze manželkou dlužníka.

Společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého [§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.]. Ustanovení § 145 odst. 3 obč. zák. pak stanoví, že závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně (§ 145 odst. 4 obč. zák.).

Žalovanému je třeba přisvědčit, že společné jmění manželů tvoří také závazky, které některému z manželů vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého [§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.]. Také pro závazky ve společném jmění manželů platí, že jejich obvyklou správu může vykonávat každý z manželů, v ostatních záležitostech je však zapotřebí souhlasu obou manželů. Je proto namístě odlišit úkony patřící do obvyklé správy majetku od úkonů, které tuto obvyklou správu přesahují. Jde-li o úkony, přesahující obvyklou správu, má

ICM R Sp.zn.ins.řízení: KSOS 8 INS 6874/2010 nedodržení souhlasu obou manželů za následek neplatnost právního úkonu. Závazek, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, ovšem není závazkem, který náleží do společného jmění manželů a režim ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák. na něj nedopadá. Lze tedy uzavřít, že manželka dlužníka nepotřebovala k uzavření posuzované smlouvy souhlas, či podpis dlužníka a smlouva není pro absenci tohoto souhlasu neplatná. Otázkou platnosti právních úkonů činěných jedním z manželů bez souhlasu druhého z manželů se již opakovaně zabýval i Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 690/2005 ze dne 31. října 2006, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2199/2008 ze dne 16. července 2008 uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Nejvyšší soud ČSR dokonce ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že uzavřel-li za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví smlouvu o půjčce jako dlužník jen jeden z manželů, nepotřebuje k tomu souhlas druhého manžela, a to i když nejde o běžnou záležitost ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 3 Cz 57/73 ze dne 21. prosince 1973). Žalobkyně na jednání ani netvrdila žádné skutečnosti ohledně nepřiměřenosti závazku vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka a jeho manželky, pouze navrhla výslech dlužníka a jeho manželky k jejich majetkové situaci. Soud dospěl k závěru, že závazek, který na sebe přijala manželka dlužníka, tedy půjčka ve výši 50.000,--Kč, jenž se zavázala manželka dlužníka splácet po částce ve výši 1.225,--Kč měsíčně při příjmu 35.000,--Kč čistého měsíčně (splátka odpovídající 3,5 % z celkového příjmu úvěrové dlužnice), není závazkem jenž přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a jedná se o závazek, jenž náleží do společného jmění manželů. S ohledem na shora uvedené soud rovněž odmítl návrh žalobkyně na výslech dlužníka a jeho manželky k jejich majetkové situaci a předložení mzdových listů obou manželů.

Dále se soud zabýval argumentací žalobkyně, že smlouva byla uzavřena pouze manželkou dlužníka, a proto závazek z výše uvedené smlouvy nelze uplatnit v nalézacím řízení i vůči druhému z manželů, tedy dlužníkovi. Žalovaný na svou obranu doložil Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 28 Co 13/2009-70 ze dne 6. dubna 2011, který ovšem dle názoru soudu na daný případ nedopadá, jelikož předmětem sporu byla existence závazků v rámci dědického řízení, kdy sám odvolací soud uvedl, že se nejedná o případ ve vztahu vůči žijícím manželům jenž byl řešen rozhodnutím sp. zn. 31 Odo 677/2005, tak jako je tomu v tomto případě. Pokud by ze smlouvy mohl být oprávněn či povinen někdo, kdo nebyl jejím účastníkem jen proto, že je manželem věřitele či dlužníka, vnášelo by to nejistotu do závazkových právních vztahů vzniklých na základě smluv a představovalo by nepřípustné popření zásady, že ze závazkového právního vztahu vzniklého ze smlouvy jsou oprávněny a povinny jen strany smlouvy, že obsah závazkového právního vztahu je určován zásadně smluvními stranami a že plnění ze závazkového právního vztahu může požadovat jen účastník smlouvy. K otázce pasivní legitimace jednoho z manželů ve vztahu k závazkům vzniklým ze smluvních vztahů uzavřených jen jedním z manželů byl tento právní závěr potvrzen především rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 24/2008.

ICM R Sp.zn.ins.řízení: KSOS 8 INS 6874/2010

Právní závěry o nedostatku pasivní legitimace manžela, který nebyl účastníkem smlouvy uvedené výše se plně uplatní v mimoinsolvenčních poměrech, nejsou v insolvenčním řízení prolomeny právě specifickou povahou insolvenčního, resp. konkursního řízení. Výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů (§ 262a odst. 1 o.s.ř.). Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky soud uzavřel, že věřitel se sice nemůže domáhat uspokojení své pohledávky vůči manželu jeho dlužníka, který nebyl účastníkem smlouvy, nebrání mu to však vést výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů. Podle ust. § 274 IZ nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. Je-li v úpadku jen jeden z manželů, nejsou věřitelé druhého z manželů nikterak dotčeni na svých právech tím, že je majetek ve společném jmění manželů využit k uspokojení věřitelů manžela, který v úpadku je. Pohledávka věřitele druhého manžela není zajištěna jakousi univerzální zástavou na majetku dlužníkova manžela, ať již na majetku výlučném či na majetku ve společném jmění manželů. Z dané situace by byla rovněž prolomena ust. § 262a odst. 1 o.s.ř. a ust. § 42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů v platném znění dle kterých nelze vést výkon rozhodnutí na výlučný majetek druhého manžela, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, jelikož majetkovou podstatu dlužníka tvoří nejen majetek ve společném jmění manželů, ale rovněž majetek ve výlučném vlastnictví dlužníka. Soud se v daném případě neztotožňuje se závěry k nimž dospěl Krajský soud v Praze ve svém Rozsudku č.j. 21 Co 145/2010 ze dne 20. dubna 2010 a Krajský soud v Brně ve svém Rozsudku č.j. 28 Co 13/2009 ohledně solidarity manželů proti němuž navíc nebylo dovolání přípustné, na nějž se žalovaný odkazoval s tím, že se výše uvedená rozhodnutí odvolacích soudů nejsou právně závazné pro zdejší soud a soud rozhodl v souladu s rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky. Incidenční žaloba je proto v rozsahu určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 111.101,52 Kč z titulu s mlouvy o úvě ru důvodná.

Procesně úspěšná žalobkyně by měla právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalovanému, náklady řízení však této účastnici přiznány nebyly, neboť dle obsahu spisu jí žádné nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne dne 12. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Jana Martínková, v.r. Jana Návratová samosoudkyně zastupující JUDr. Markétu Nohavicovou

ICM R