8 ICm 1560/2012
Číslo jednací: 8 ICm 1560/2012-29 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 8 INS 1591/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: CP Inkaso s.r.o., IČ 29027241, se sídlem Hvězdova 2b/1716, 140 78 Praha 4, zastoupen Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem Antonína Slavíka 1313/7, 602 00 Brno, proti žalované: Mgr. Bohdana Šocová, sídlem Palackého 11, 772 00 Olomouc, insolvenční správkyně dlužnice Pavly anonymizovano , anonymizovano , bytem Heyrovského 721/35, 779 00 Olomouc, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že platně přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení ohledně dlužnice Pavly anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 8 INS 1591/2012 je i popřená část pohledávky společnosti CP Inkaso s.r.o. IČ: 29027241, spočívající v příslušenství ve výši 32.326,30 Kč, a že popření této pohledávky insolvenčním správcem je neúčinné, s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě dne 05.06.2012 žalobu proti popření části pohledávky a domáhal se vydání rozsudku tak, jak uvedl v žalobním petitu. Žalobce uvedl, že v insolvenčním řízení přihlásil svou vykonatelnou pohledávku, která sestávala z jistiny ve výši 93.246,15 Kč, s příslušenstvím ve výši 55.977,45 Kč, když toto se skládalo ze smluvních úroků, úroků z prodlení a nákladů řízení před rozhodčím soudem. Dne 21.05.2012 bylo žalobci doručeno vyrozumění žalované ze dne 17.05.2012, ve kterém byl informován o tom, že žalovaná zařadila pohledávku žalobce mezi nevykonatelné přihlášky pohledávek z důvodů nicotnosti rozhodčího nálezu v důsledku neplatně sjednané rozhodčí doložky. Žalobce byl dále informován, že na přezkumném jednání 01.02.2012 bylo u této přihlášky popřeno příslušenství ve výši 32.326,30 Kč představující náhradu nákladů rozhodčího řízení, z důvodů, že rozhodčí nález je nicotným právním úkonem-neplatně sjednaná rozhodčí doložka, s tímto však žalobce nesouhlasí. Dle žalobce rozhodl rozhodce na základě platné rozhodčí smlouvy, jejíž neplatnost nikdy v průběhu rozhodčího řízení ani po něm dlužník nerozporoval. Žalovaná rozporuje pouze platnost rozhodčí smlouvy, dle žalobce se jedná o otázku, kterou žalované jako insolvenčnímu správci vůbec nepřísluší v rámci insolvenčního řízení řešit. K otázce posuzování platnosti rozhodčí doložky insolvenčním správcem poukazuje žalobce na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 16 ICm 745/2010, 12 VSOL 8/2011-64, z kterých cituje: Dle žalobce jediným právním nástrojem, který má subjekt rozhodčího řízení k dispozici po vydání rozhodčího nálezu, je podání návrhu na jeho zrušení dle § 31 zákona o rozhodčím řízení. Dlužníkovi byl rozhodčí nález doručen a dlužník návrh na jeho zrušení ve stanovené lhůtě nepodal. To znamená, že nyní už není žádnou možnost domáhat se zrušení či nicotnosti rozhodčího nálezu pro neplatnost rozhodčí doložky. V opačném případě by byla připuštěná možnost, že v tomto případě insolvenční správce supluje činnost podobnou té, kterou měl vyvíjet dlužník ze závazkového právního vztahu, jemuž k tomu byla poskytnutá pouze omezená prekluzivní lhůta. Jiná věc by byla, kdyby rozhodčí smlouva trpěla vadou v důsledku které by nemohla být založena pravomoc rozhodce k rozhodnutí ve věci. V takovém případě by bylo třeba považovat nález za nicotný, neboť by se jednalo o spor k němuž rozhodčí smlouva buď neexistuje či existuje, ale ve vztahu k předmětu řízení uzavřená být nemohla. V daném případě není zpochybňována existence rozhodčí smlouvy či pravomoc rozhodce, ale pouze platné uzavření rozhodčí smlouvy, což je okolnost, kterou již v této fázi v žádném řízení přezkoumávat nelze. Žalobce dále rozporuje právní názor insolvenčního správce, na jehož základě zařadil jeho přihlášenou pohledávku mezi pohledávky nevykonatelné, a to s odvoláním na výše uvedené důvody. Dle žalobce nebyl insolvenční správce oprávněn přezkoumávat platnost rozhodčí smlouvy v předmětném rozsahu. Dle žalobce pravým důvodem tohoto postupu byla snaha insolvenčního správce vyhnout se povinnosti sepsat žalobu na popření vykonatelné pohledávky a potažmo i svého důkazního břemene. Pohledávka je dle názoru žalobce jasně vykonatelná a pokud žalovaná shledala důvody pro její, byť částečné popření, měla příslušné řízení iniciovat žalovaná.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila a uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Správce posoudil pohledávku jako nevykonatelnou, když rozhodčí nález shledal nicotným pro absenci rozhodčí doložky respektive neplatnost rozhodčí doložky s tím, že v dalším se velmi obsáhle vyjadřuje k věci. K absenci sjednání rozhodčí doložky poukazuje žalovaná na to, že v rozhodčím nálezu opírá rozhodce svou pravomoc o článek XIII. Podmínek II. v čl. 9.1 smlouvy o úvěru, kde je uvedeno, že nedílnou součástí této smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky s tím, že podpisem této smlouvy klient potvrzuje, že se seznámil se zněním výše uvedených podmínek a souhlasí s nimi, přičemž znění Obchodních podmínek není opatřeno podpisem dlužníka. Žalovaná má tedy pochybnosti o tom, zda vůbec došlo k písemnému sjednání ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. Pokud jde o neplatnost sjednané rozhodčí doložky, nicotnost rozhodčího nálezu, žalovaná odkazuje na dnes již konstantní judikaturu v této věci, podle které jsou rozhodčí doložky v úvěrové smlouvě neplatné, za situace neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 Občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Pro absolutní neplatnost rozhodčí doložky není dána pravomoc rozhodce spor rozhodovat a z tohoto důvodu se tedy nejedná o vykonatelnou pohledávku. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, pak žalovaná uvádí, že praxe ani u tohoto soudu není sjednocená a v rozhodnutích následujících po vydání žalobcem citovaných rozhodnutí posuzuje jiný senát Vrchního soudu v Olomouci tuto otázku v souladu s právním názorem žalované. Žalovaná dále upozorňuje, že argumentace žalobce, že nelze zrušit vydaný rozhodčí nález, proti kterému nebyla ve lhůtě 3 měsíců podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, není správný. Žalovaná odkazuje na ustanovení § 35 zákona č. 216/1994 Sb. a na novelu zákona č. 216/1994 Sb. s účinností od 01.04.2012. Dále žalovaná odkazuje na ustanovení § 55 a § 56 odst. 1 Občanského zákoníku, dle kterého spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavky dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Z důvodu výše uvedených pak žalovaná uvádí, že pro neplatnost rozhodčí doložky nelze uznat žádné z nároků, které byly založeny rozhodčím nálezem tj. náklady rozhodčího řízení vyčíslené ve výši 32.326,30 Kč. Dále pokud žalobce namítá nesprávnost postupu správce, který posoudil přihlášenou pohledávku jako nevykonatelnou a z tohoto důvodu vyzval žalobce k podání žaloby dle § 198 Insolvenčního zákona, pak postup žalované byl s ohledem na judikaturu správný. Pokud žalovaná vychází z právního názoru, že rozhodčí nález je neplatný resp. nicotný tj., že nezpůsobuje žádné právní účinky, potom je třeba takovou pohledávku také posoudit jako nevykonatelnou. Zásadou insolvenčního zákona je, že posouzení přihlášených pohledávek a jejich zařazení do odpovídající pozice pohledávky při jejím soudním přezkumu je úlohou insolvenčního správce, který k tomuto svému postupu má zákonné zmocnění. Charakter podané přihlášky posuzuje insolvenční správce a zařazuje ji do seznamu pohledávek dle § 189 odst. 1 Insolvenčního zákona na základě své úvahy, která je výsledkem jeho hodnocení. Z důvodů, které žalovaná popsala ve svém vyjádření k žalobě, navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

Žalobce se k vyjádření žalované vyjádřil podáním ze dne 14.12.2012, uvádí, že dlužnice měla dostatek času se s podmínkami seznámit, a to i během uzavírání úvěrové smlouvy, neboť předmětné podmínky byly neoddělitelnou i fyzicky součástí smlouvy. Žalobce má tedy za to, že rozhodčí doložka uzavřená v písemné formě byla, tuto skutečnost dlužnice ani nikdy nerozporovala. Žalobce trvá na tom, že pokud žalovaná rozhodčí doložku považuje za neplatnou, jedná se o otázku, která žalované jako insolvenčnímu správci vůbec nepřísluší v rámci insolvenčního řízení řešit, o které jí nepřísluší rozhodovat. Jediným právním nástrojem pro posuzování platnosti rozhodčí doložky je podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 zákona č. 216/1994 Sb. Dále žalobce uvádí, že dlužnice měla čas se se smlouvou seznámit, její obsah si rozmyslet a případně smlouvu nepodepsat, pokud jí smluvní podmínky připadaly nevýhodné. Ochranu spotřebitele nelze brát absolutně. Problematiku rozhodčích doložek nelze nějak bagatelizovat a zjednodušovat. Naopak je nutno zkoumat každou rozhodčí doložku individuálně a je nutno zkoumat okolnosti uzavření každé rozhodčí doložky. Žalovaná v rozporu s ustanovením § 198 a § 199 IZ si osvojuje oprávnění popírat vykonatelnou pohledávky bez toho, aby podala žalobu na popření vykonatelné pohledávky dle § 199 IZ. Dle žalobce obsahuje předmětná rozhodčí doložka veškeré náležitosti vyžadované v době uzavření rozhodčí doložky platnými právními předpisy a judikaturou. Dále žalobce zdůrazňuje, že dle § 177 IZ se vykonatelnost pohledávky prokazuje veřejnou listinou, včetně rozhodčího nálezu. Žalobce ke své přihlášce přiložil příslušnou listinu v potřebné kvalitě, tedy svou povinnost dle § 177 IZ splnil. Neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by dávalo insolvenčnímu správci právo popírat vykonatelnost přihlášené pohledávky. Insolvenčímu správci je dána pouze možnost pohlížet na pohledávku jako na nevykonatelnou v případě, že věřitel nesplní podmínky § 177 IZ a nedoloží vykonatelnost pohledávky veřejnou listinou.

Soud rozhodl o věci dle § 115 a o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 IZ a § 161 odst. 1 věta poslední IZ, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 8 INS 1591/2012 oddíl P bylo prokázáno, že: Žalobce přihlásil svou pohledávku vůči dlužnici označenou jako pohledávka č. 1 v celkové výši 93.246,15 Kč a příslušenství ve výši 55.977,45 Kč (smluvní úrok, úrok z prodlení, náklady řízení) s tím, že pokud jde o spornou pohledávku ve výši 32.326,30 Kč, tato byla přihlášena jako náklady nalézacího řízení.

U přezkumného jednání dne 15.05.2012 byly popřeny náklady rozhodčího řízení věřitele č. 11, č. přihlášky P 12, pohledávka č. 1 ve výši 32.326,30 Kč, kdy správce posoudil pohledávku jako nevykonatelnou pro neplatnost rozhodčí doložky a z tohoto plynoucí nicotnosti rozhodčího nálezu.

Z vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ o popření nevykonatelné pohledávky věřitele CP Inkaso s.r.o. ze dne 17.05.2012 bylo prokázáno, že toto vyrozumění bylo doručeno právnímu zástupci žalobce 21.05.2012, který byl vyrozuměn, že na přezkumném jednání byla pohledávka žalobce evidována pod pořadovým číslem přihlášky P 12, přihlášená v celkové výši 155.815,35 Kč přezkoumána s tím, že dílčí pohledávka č. 1 insolvenční správce uznal ve výši 116.897,30 Kč a tuto dílčí pohledávku popřel ve výši 32.326,30 Kč a ve stejném rozsahu popřel i pravost pohledávky. Důvodem popření je, že správce posoudil pohledávku jako nevykonatelnou pro neplatnost rozhodčí doložky a z toho plynoucí nicotnosti rozhodčího nálezu. Popřeny jsou náklady rozhodčího řízení ve výši 32.326,30 Kč.

Ze smlouvy o úvěru č. 0810008223094 ze dne 16.04.2008 bylo prokázáno, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a dlužnicí Pavlou anonymizovano , kde bylo ujednáno v oddíle Závěrečná ujednání č. 9.1, že nedílnou součástí této smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky banky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele Banky s tím, že klient potvrdil, že se seznámil se zněním uvedených podmínek a souhlasí s nimi. Z všeobecných úvěrových podmínek, které jsou součástí úvěrové smlouvy z článku XIII.-rozhodčí doložka, bylo prokázáno, že účastníci úvěrové smlouvy se dohodly, že majetkové spory, které vzniknou z této smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedených Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společností, za dále sjednaných podmínek.

Z rozhodčího nálezu sp. zn. K/2011/02181 vydaného dne 31.10.2011 rozhodcem JUDr. Jan Bárta CSc. v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., Sokolská 60, Praha 2, bylo prokázáno, že pod výrokem I žalovaná Pavla anonymizovano byla zavázaná uhradit žalující straně CP Inkaso s.r.o. částku 97.786,72 Kč s požadovaným úrokem tak, jak je specifikován ve výroku I, dále pod výrokem II žalovaná byla zavázaná uhradit na náhradě nákladů řízení žalující straně částku 32.326,20 Kč do 3 dnů od právní moc rozhodčího nálezu k rukám Mgr. Vladimíra Štekla. Nárok byl žalobci přiznán na základě Smlouvy o úvěru č. 0810008223094. Pravomoc rozhodce k rozhodování tohoto sporu je dána rozhodčí doložkou sjednanou ve článku XIII, podmínek II., které stanoví způsob určení rozhodce a podmínky vedení rozhodčího řízení, když podle tohoto ustanovení budou veškeré spory ze smlouvy vzniklé rozhodovány s konečnou platností jediným rozhodcem. Rozhodce byl jmenován v souladu s rozhodčí doložkou a rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a funkci rozhodce přijal. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 14.12.2011 a je vykonatelný dnem 19.12.2011.

Po skutkové stránce je tedy možné uzavřít, že mezi právním předchůdcem žalobce a úpadkyní byla dne 16.04.2008 uzavřená smlouva o úvěru 0810008223094, jejíž nedílnou součástí dle bodu 9.1. byly Všeobecné obchodní podmínky banky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele Banky. Dle Úvěrových podmínek čl. XIII sjednali účastníci rozhodčí doložku s tím, že majetkové spory, které vzniknou z této smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců uvedeným Společností pro rozhodčí řízení, a.s., IČ 26421381, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společností. K návrhu žalobce, který byl podán proti úpadkyni jako žalované byl vydán rozhodčí nález ze dne 31.10.2011, který nabyl právní moci 14.12.2011 s vykonatelností 19.12.2011 sp. zn. K/2011/02181, kdy pod výrokem I byla žalovaná zavázaná zaplatit částku 97.786,72 Kč s požadovaným úrokem z prodlení a pod výrokem II byla žalovaná zavázaná nahradit náklady řízení straně žalující 32.326,20 Kč ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce. Přihláškou pohledávky vedenou pod č. P12 přihlásil žalobce v insolvenčním řízení svoji pohledávku vůči úpadkyni, přičemž součástí dílčí pohledávky č. 1 označené jako příslušenství v celkové výši 55.977,45 Kč je i pohledávka ve výši 32.326,20 Kč jako náklady nalézacího řízení. Dne 15.05.2012 se konalo přezkumné jednání, kde pohledávka žalobce označeného jako věřitele č. 11, číslo přihlášky P12, pohledávka č. 1, kromě jiných byla uplatněna na základě rozhodčího nálezu sp. zn. K/2011/02181, právní důvod vzniku pohledávky ve výši 32.326,30 Kč náklady rozhodčího řízení. Insolvenční správce popřel pohledávku v této výši a jako důvod popření uvedl neplatnost rozhodčí doložky a z tohoto plynoucí nicotnost rozhodčího nálezu (popřeny náklady rozhodčího řízení 32.326,30 Kč), stanovisko dlužníka bylo, že uznává pohledávku žalobce. Vyrozuměním ze 17.05.2012, které bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 21.05.2012, insolvenční správce vyrozuměl žalobce o konání přezkumného jednání s tím, že dílčí pohledávka č. 1 ve výši 32.326,30 Kč byla insolvečním správcem popřena, uvedl důvod popření a dále poučil žalobce dle § 198 IZ. Žalobce podal u příslušného Krajského soudu v Ostravě dne 05.06.2012 žalobu o určení popřené pohledávky.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 8 INS 1591/2012 je vedeno insolvenční řízení ohledně majetku dlužnice Pavly anonymizovano a že žalovaný je insolvenčním správcem, z tohoto důvodu k těmto skutečnostem soud nečinil žádná zjištění ani neprováděl důkazy.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení její včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno, přezkumné jednání, na kterém byla popřená žalovanou dílčí pohledávka žalobce č. 1 ohledně nákladů rozhodčího řízení se konalo dne 15.05.2012 a vyrozumění o popření dílčí pohledávky insolvenčním správcem bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 21.05.2012. Žaloba byla podána u příslušného Krajského soudu v Ostravě dne 05.06.2012, tedy včas (§ 198 IZ).

Žaloba byla podána správně pouze proti insolvenčnímu správci, jelikož dlužník přihlášené pohledávky žalobce nepopřel (§ 198 odst. 1 věta druhá IZ). Dále soud posuzoval náležitosti přihlášky žalobce, ktera byla doručena Krajskému soudu v Ostravě ve smyslu ustanovení § 174 IZ s tím, že přihláška pohledávky žalobce splňuje zde uvedené zákonné náležitosti.

Pro posouzení věci je rozhodující posouzení toho, zda nárok žalobce o zaplacení náhrady nákladů rozhodčího řízení je důvodný, přičemž soud dospěl k závěru, že na základě provedeného dokazování a vyhodnocení zjištěného stavu je třeba žalobu zamítnout. Důvodem je skutečnost, že rozhodčí doložka obsažená v bodě XIII. Úvěrových podmínek, které byly součástí smlouvy o úvěru, je pro rozpor se zákonem dle § 39 Občanského zákoníku neplatná. Neplatnost spočívá ve skutečnosti, že rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení, ale pouze odkazuje na Jednací řád vydaný právnickou osobou, tedy Společností pro rozhodčí řízení, a.s., která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Následkem absolutně neplatné rozhodčí doložky a tudíž rozhodčí smlouvy je nicotný rozhodčí nález. Z takového rozhodčího nálezu nemohou vznikat práva a ani povinnosti, tedy ani povinnost zaplatit náklady rozhodčího řízení v popřené výši.

Dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 1, mohou být stále rozhodčí soudy zřízeny pouze na základě zákona. V současné době v České republice existují jen 3 rozhodčí soudy; 1. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, 2. Burzovní rozhodčí soud při burze cenných papíru Praha, 3. Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno. Z výše uvedeného je zřejmé, že jediným stálým rozhodčím soudem s obecnou pravomocí je Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

Pokud tedy rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, jak je to v tomto konkrétním případě, ale jen stanoví, že spory budou rozhodovány jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení, a.s., tedy vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona. Je třeba zdůraznit, že pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu. Jde o zjevné nastavení podmínek vzbuzujících důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporů. Přitom nelze mít za to, že by se účastníci byli případně dohodli na tom, že by jejich případný spor řešil ad hoc rozhodce, neboť žádný takový rozhodce nebyl v rozhodčí smlouvě uveden resp. nebyl jasným a zákonu odpovídajícím způsobem stanoven způsob, jak by příslušný rozhodce měl být určen, když zmiňovaný odkaz na rozhodčí a jednací řád Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. nelze jako eventuelní způsob určení ad hoc rozhodce ze shora uvedených důvodů akceptovat. Jestliže tedy rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízený na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 Občanského zákoníku pro rozpor se zákonem (nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen).

Dále k argumentaci žalobce je třeba uvést, že pokud tento přihlásil svoji pohledávku jako vykonatelnou s odkazem na vykonatelnost rozhodčího nálezu a pohledávku insolvenční správce zařadil jako nevykonatelnou, je tento postup insolvenčního správce v souladu se zákonem. Pokud tedy insolvenční správce vycházel z názoru, že rozhodčí nález je neplatný resp. nicotný tj., že nezpůsobuje žádné právní účinky, potom je třeba takovou pohledávku také posoudit jako nevykonatelnou. Správce totiž může pohledávku zařadit do seznamu jako nevykonatelnou např. v případě, kdy dospěl k závěru, že připojená veřejná listina nedokládá hodnověrným způsobem vykonatelnost pohledávky. Stává se to v případech, kdy listina je sice vydaná po formální stránce bezvadně, ale není materiálně vykonatelná, neboť se jedná o právně nicotný právní akt.

Posouzení pohledávky žalobce jako nevykonatelné insolvenčním správcem pak odpovídá jeho oprávnění a povinnosti ve smyslu ustanovení § 189 odst. 1 IZ.

Za tohoto stavu byl tedy správný postup žalované jako insolvenční správkyně, pokud vyrozuměla žalobce dle § 197 odst. 1 IZ o jeho oprávnění podat žalobu v stanovených lhůtách dle § 198 IZ u příslušného soudu.

O nákladech řízení rozhodl soud negativně dle § 202 odst. 1 věta prvá IZ ve spojení s ustanovením § 163 IZ a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc dne 28.2.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Mgr. Martina Tonhauserová samosoudce