8 Azs 83/2006-63

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce R. N., zastoupeného JUDr. Petrem Práglem, advokátem v Ústí nad Labem, Dlouhá 5, PSČ 400 01, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2004, čj. OAM-2297/VL-19-P08-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2005, čj. 14 Az 30/2003-24,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. IV. Odměna advokáta žalobce JUDr. Petra Prágla se určuje částkou 3225 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 12. 2004 nebyl žalobci udělen azyl podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který žalobu usnesením ze dne 3. 5. 2005, čj. 14 Az 30/2005-19, odmítl pro opožděnost.

Žalobce (stěžovatel) usnesení krajského soudu napadl kasační stížností, v níž mj. požádal o ustanovení zástupce. Tomuto návrhu však krajský soud usnesením ze dne

24. 8. 2005, čj. 14 Az 30/2003-24, nevyhověl a stěžovatele vyzval, aby si zvolil pro řízení o kasační stížnosti zástupce a tuto skutečnost doložil předložením plné moci. V odůvodnění usnesení pak krajský soud uvedl, že stěžovatel nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry a neprokázal tak, že jsou u něho splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce.

Stěžovatel usnesení o neustanovení zástupce opět napadl kasační stížností a opět požádal o ustanovení právního zástupce. Této žádosti krajský soud poté, co stěžovatel prokázal své osobní, majetkové a výdělkové poměry, vyhověl a usnesením ze dne 16. 2. 2006 stěžovateli pro řízení o této kasační stížnosti ustanovil zástupcem JUDr. Petra Prágla, advokáta v Ústí nad Labem, kterého vyzval k doplnění kasační stížnosti.

Z kasační stížnosti stěžovatele, doplněné k výzvě krajského soudu dvěma podáními jeho advokáta, plyne, že stěžovatel považuje usnesení o neustanovení zástupce za nezákonné [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Tvrdí, že mu formulář sloužící k prokázání majetkových poměrů nebyl doručen. Navíc se stěžovatel domnívá, že zamítnutí návrhu pro nedoložení jakéhosi formuláře se vyznačuje přepjatým formalismem a že soud měl k dispozici i jiné možnosti, jak zjistit majetkové poměry. Rovněž namítl, že soud rozhodl bez jednání, tedy v rozporu s pravidly § 51 s. ř. s. a zatížil tak rozhodnutí vadou [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Úvodem Nejvyšší správní soud uvádí, že proti rozhodnutí správního soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce soudem je kasační stížnost přípustná, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]. Přezkoumání kasační stížnosti nebránily ani jiné okolnosti, a proto Nejvyšší správní soud posoudil napadené usnesení krajského soudu v rozsahu a v mezích důvodů vymezených stížními body [§ 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.] a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Pro ustanovení zástupce soudem stanoví zákon (§ 35 odst. 8 s. ř. s.) několik podmínek: především musí být dány předpoklady pro osvobození účastníka řízení od soudních poplatků. Druhou podmínkou je splnění předpokladu, aby ustanovení zástupce bylo třeba k ochraně práv účastníka. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.

Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Pro rozhodování o osvobození od soudních poplatků nezbytné, aby byl soud zpraven o osobních, majetkových a výdělkových poměrech účastníka, neboť soud celkové majetkové poměry účastníka poměřuje k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k nákladům na právní zastoupení, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem a na základě toho hodnotí, zda účastník má či nemá dostatečné prostředky pro vedení konkrétního řízení. Své osobní a majetkové poměry je účastník povinen věrohodným způsobem prokázat. Rozhodování o osvobození od soudních poplatků, potažmo o ustanovení zástupce soudem, není založeno na zásadě vyšetřovací, ale na prioritní povinnosti účastníka tvrdit nedostatečné prostředky a dokazovat je. Pokud proto stěžovatel marně nechal uplynout lhůtu k předložení vyplněného formuláře o potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, a tedy nedoložil, že nemá dostatečné prostředky, nesplnil jeden z předpokladů rozhodných pro posouzení jeho žádosti o ustanovení zástupce a krajský soud nemohl žádosti stěžovatele vyhovět.

Tvrzení stěžovatele, že mu formulář o potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nebyl doručen, pak vyvrací skutečnosti zjištěné ze spisu krajského soudu. Zásilku, která obsahovala usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k prokázání majetkových poměrů, tj. k vyplnění připojeného potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, převzala dle údaje na doručence dne 29. 6. 2005 manželka stěžovatele. Takový způsob doručení je přitom v souladu s ustanovením § 42 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s., neboť manželku stěžovatele, která bydlela v témže místě jako stěžovatel, lze nepochybně považovat za vhodnou osobu, jíž je možné písemnost doručit. Převzala-li manželka stěžovatele zásilku, vyjádřila souhlas s tím, že stěžovateli zásilku předá; jinak by jí zásilka ani nemohla být předána. Den, kdy manželka stěžovatele převzala zásilku obsahující usnesení a formulář o potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, je tedy třeba považovat za den doručení těchto písemností stěžovateli.

K námitce, že soud rozhodl bez jednání, tedy v rozporu s pravidly § 51 s. ř. s., Nejvyšší správní soud uvádí, že toto ustanovení se vztahuje na případy, kdy soud rozhoduje ve věci samé, nikoli na případy, kdy rozhoduje o procesních otázkách, které s rozhodováním o věci samé souvisí.

Ze všech vyložených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Okrajem Nejvyšší správní soud poznamenává, že v průběhu řízení o této kasační stížnosti si stěžovatel pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 3. 5. 2005 o odmítnutí žaloby již advokáta zvolil a doložil plnou moc tomuto advokátovi udělenou. I přesto však chyběly podmínky k tomu, aby mohl Nejvyšší správní soud současně projednat i tuto druhou kasační stížnost. Ta totiž vykazuje vady, které bude zapotřebí ještě odstraňovat postupem podle § 106 odst. 3 s. ř. s.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly. Při rozhodování o odměně zástupce stěžovatele se soud řídil ustanoveními § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. b), d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 8. 2006 a přiznal zástupci stěžovatele 3000 Kč odměnu za tři úkony právní služby a 225 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 14. února 2007

JUDr. Petr Příhoda předseda senátu