8 Azs 65/2006-54

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: U. Y., zastoupené JUDr. Lenkou Kulhavou, advokátkou se sídlem Praha 2, Slezská 19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2005, čj. 60 Az 88/2005-17,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhala zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 8. 7. 2005, čj. OAM-1162/VL-10-HA08-2005. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).

Kasační stížnost je přípustná, proto Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky ve smyslu § 104a s. ř. s. (k této otázce viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933, rok 2006, sešit č. 9, či rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006, čj. 3 Azs 68/2006-50 1).

Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Co se týče její námitky, že si správní orgán neopatřil dostatečné množství podkladů pro vydání rozhodnutí a krajský soud se touto její námitkou dostatečně nezabýval, a dále neposouzení její žádosti o azyl z pohledu § 14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud odkazuje na svá rozhodnutí, jež se s touto otázkou dostatečně vypořádávají (např. rozhodnutí ze dne 19. 10. 2006, čj. 7 Azs 234/2005-48 a čj. 7 Azs 239/2005,

1 Všechna v rozhodnutí citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz . ze dne 10. 2. 2004, čj. 4 Azs 35/2003-71) s tím, že neuváděla-li sama stěžovatelka v žádosti o azyl a při pohovoru žádné relevantní důvody ve smyslu § 12 zákona o azylu, byl naplněn důvod pro aplikaci § 16 odst. 1 písm. g) cit. zákona, to tedy znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování podle § 14 zákona o azylu (humanitární azyl), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle § 14 neuděluje.

K námitce, že správní orgán neposoudil, zda u stěžovatelky nejsou dány překážky vycestování, lze odkázat na rozhodnutí ze dne 9. 9. 2004, čj. 2 Azs 177/2004-41, publikované jako č. 409/04 Sb. NSS, z nějž vyplývá, že rozhodne-li správní orgán o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, nečiní se již výrok o neexistenci překážek vycestování podle § 91 cit. zákona. Jde-li o samotné zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné dle § 16 odst. 1 písm. g) cit. zákona a uváděný důvod pronásledování ze strany věřitelů, lze poukázat např. na rozhodnutí ze dne 14. 1. 2004, čj. 5 Azs 25/2003-94, či ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 27/2003-48.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu skýtá dostatečnou odpověď na stěžovatelčiny námitky a nebyl shledán ani jiný důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Lze proto shrnout, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, tudíž je nutno ji ve smyslu § 104a s. ř. s. považovat za nepřijatelnou a odmítnout.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. února 2007

JUDr. Petr Příhoda předseda senátu