8 Azs 45/2008-75

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: R. J., zastoupený JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Masná 8, Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2006, čj. OAM-670/VL-07-04-2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2008, čj. 61 Az 74/2006-35,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna advokáta JUDr. Radima Vicherka s e u r č u j e částkou 5712 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 6. 2006, čj. OAM-670/VL-07-04-2006, neudělil žalobci azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ) a současně rozhodl, že se na žalobce nevztahují překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále též krajský soud ), který ji rozsudkem ze dne 22. 5. 2008, čj. 61 Az 74/2006-35, zamítl.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností podanou dne 16. 6. 2008, ve které požádal o ustanovení právního zástupce pro řízení o této kasační stížnosti. Krajský soud usnesením ze dne 28. 8. 2008, čj. 61 Az 74/2006-60, ustanovil stěžovateli k zastupování JUDr. Radima Vicherku, advokáta se sídlem v Moravské Ostravě a současně jej vyzval, aby kasační stížnost doplnil v tom smyslu, že uvede, kdy bylo stěžovateli napadené rozhodnutí doručeno, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno a dále aby konkrétní důvody kasační stížnosti podřadil pod příslušné písmeno ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s).

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud musel ve smyslu § 104a s. ř. s. vypořádat s otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele , který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, je typickým neurčitým právním pojmem. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kriterií se zdejší soud zabýval mimo jiné v rozhodnutí ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39 nebo rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006, čj. 3 Azs 68/2006-50, všechny dostupné na www.nssoud.cz.

Stěžovatel v kasační stížnosti bez bližší specifikace uplatňuje stížní důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Dle stěžovatele správní orgán při svém rozhodnutí pochybil, jelikož nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci a důkazy, které si pro rozhodnutí opatřil nebyly úplné. Tímto vadným postupem učinil rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Správní orgán a následně i krajský soud nesprávně posoudily právní otázky související s podmínkami udělení azylu, jelikož se nevypořádaly se skutečnostmi, které jsou součástí správního spisu a těmi, které vyšly najevo v rámci soudního řízení. Dále odkázal na čl. 43 a čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Stěžovatel zdůraznil, že ve své zemi původu byl pronásledován policií zejména pro svou albánskou národnost a dodnes neví, z jakých důvodů byl v Makedonii uvězněn. Je mu známo, že i za jeho přítomnosti (patrně myšleno nepřítomnosti) se o něj zajímá policie, a proto má důvodnou obavu se do země vrátit.

Stěžovatel v kasační stížnosti jen obecně namítl, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů a nezákonný pro nesprávné posouzení právní otázky a v podstatě odcitoval znění čl. 43 a čl. 53 Příručky postupů a kritérií pro určování právního postavení uprchlíků. Nejvyšší správní soud se proto mohl jeho kasační stížnosti a otázkou přijatelnosti zabývat pouze v obecné rovině. Zdejší soud již v minulosti opakovaně vyslovil, že žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl vůči němu dopustit správní orgán v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen uvést svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Líčení skutkových okolností přitom nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých obvyklých nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, ale musí být individualizovaným, a tedy od jiných skutkových okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Právní náhled na věc pak nemůže být toliko s obecným odkazem na určitá ustanovení zákona a na práva či povinnosti v nich stanovené, ale musí aplikovatelné právní normy subsumovat na vylíčená skutková tvrzení a obsahovat konkrétní o tyto skutkové okolnosti se opírající právní výtky, tj. tvrzení o porušení práva (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-57, rozsudek ze dne 20. 2. 2006, čj. 8 Azs 172/2005-50, rozsudek ze dne 30. 11. 2005, čj. 7 Azs 294/2004-41, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Nad rámec shora řečeného Nejvyšší správní soud k vlastnímu azylovému důvodu dodává, že správní orgán pro své rozhodnutí vyšel z řádně zjištěného skutkového stavu, shromáždil dostatečné množství informaci o zemi původu, jak z obecného hlediska, tak i ve vztahu k problematice albánské menšiny na území Makedonie. Stěžovatel během řízení neprokázal, že jeho tvrzené uvěznění či zájem policie má nějakou souvztažnost k důvodům pro poskytnutí ochrany České republiky podle zákona o azylu. Nelze pominout ani fakt, že stěžovatel byl dne 14. 1. 2007 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku a současně mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu skýtá dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a nebyl shledán ani jiný důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele ani pochybení v postupu krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost proto odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát JUDr. Radim Vicherek; v takovém případě platí hotové výdaje za zastupování a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Tomuto zástupci byla přiznána odměna za dva úkony právní služby [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] po 2100 Kč, a paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 této vyhlášky) po 300 Kč, tedy celkem 4800 Kč. Tento advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, takže po připočtení této daně mu celkem náleží 5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2009

JUDr. Petr Příhoda předseda senátu