8 As 8/2007-151

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) R. H., b) Ing. J. M., zastoupeni JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem Bruntál, Eduarda Beneše 21, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě, Opava, Praskova 11, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. J. F., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2002, čj. O-62/353/2002, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2006, čj. 22 Ca 165/2005-108,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2006, čj. 22 Ca 165/2005-108 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Katastrálního úřadu v Opavě ze dne 28. 5. 2002, čj. OR 266/2001/2, bylo s poukazem na ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), v platném znění vysloveno, že návrhu Ing. J. F. ze dne 16. 6. 2001 na opravu chyby v operátu katastru nemovitostí podle § 8 katastrálního zákona, a to zapsání parcely zjednodušené evidence parcelní číslo 1570 o výměře 4770 m2, katastrální území Kylešovice do jeho výlučného vlastnictví se nevyhovuje. Zároveň bylo stanoveno, že z katastru nemovitostí se vymazává zápis, který provedl katastrální úřad záznamem dle § 7 zákona č. 265/1992 Sb., na základě předloženého rozsudku Okresního soudu v Opavě čj. 8 C 176/1997, ze dne 3. 5. 2000, právní moc ze dne 28. 3. 2001, o určení vlastnictví .

Rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě ze dne 9. 9. 2002, čj. O-62/353/2002 bylo zamítnuto odvolání Ing. R. H. a Ing. J. M. (dále též žalobců či stěžovatelů ) a jimi napadené rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě bylo potvrzeno.

Žalobou ze dne 8. 11. 2002, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 12. 11. 2002, se stěžovatelé domáhali zrušení posledně uvedeného rozhodnutí správního orgánu.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2003, čj. 22 Ca 498/2002-34 byla žaloba odmítnuta. Krajský soud totiž s poukazem na § 68 písm. b) a § 46 odst. 2 s. ř. s. dovodil, že se jedná o rozhodnutí o věci, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a jde tedy o žalobu ve správním soudnictví nepřípustnou.

Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, čj. 2 As 80/2003-78 na základě kasační stížnosti stěžovatelů bylo toto usnesení krajského soudu (ze dne 18. 9. 2003) zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zdejší soud dospěl k závěru, že se nejedná o správní rozhodnutí o soukromoprávních vztazích, a nebyl tedy dán důvod k postupu dle § 46 odst. 2 s. ř. s.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2006, čj. 22 Ca 165/2005-108 byla žaloba opětně odmítnuta. Krajský soud, jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, především vyšel ze závěru, že Nejvyšší správní soud v předchozím zrušujícím rozsudku se zabýval toliko otázkou, zda věc spadá do správního soudnictví, či do řízení dle části páté o. s. ř. V tomto směru krajský soud závazné stanovisko Nejvyššího správní soudu plně respektoval. Dovodil však, že žalobou napadené správní rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. V případě záznamu v katastru nemovitostí jde jen o evidenci práv vzniklých rozhodnutím jiných orgánů či na základě jiných právních skutečností.

Včas podanou kasační stížností se stěžovatelé domáhají přezkoumání a zrušení tohoto (posledně uvedeného) usnesení krajského soudu. Stížnost opírají o důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s tím, že nebyly splněny zákonné podmínky pro odmítnutí žaloby, protože podanou žalobou se domáhají ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu do katastru nemovitostí, který odmítá uznat pravomocný soudní rozsudek .

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti stručně shrnul důvody svého rozhodnutí a ztotožnil se s názorem krajského soudu. Navrhl proto, aby kasační stížnost byla odmítnuta.

Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti žalobců uvážil takto:

Již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2006, čj. 2 As 58/2005-125, publikovaném pod č. 986/2006 Sb. NSS (toto i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zveřejněna též pod www.nssoud.cz) tento soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o neprovedení opravy údajů v katastrálním operátu podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (obdobně je tomu i v případě rozhodnutí o provedení opravy). Nelze totiž ani obecně říci, že údaje v katastru mají pouze evidenční význam a že neprovedením opravy není dotčeno žádné právo. Nesprávná evidence může mít vliv v řadě oblastí, nejen pro disponování s nemovitostmi, ale třeba i pro vznik či rozsah daňové povinnosti nebo pro ukládání povinností na úseku životního prostředí apod. V podrobnostech je možno v plném rozsahu odkázat na toto rozhodnutí. Není důvodu, aby i v této (nyní projednávané) věci vycházel soud z odlišného právního názoru.

Pro úplnost je třeba uvést, že v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2004, čj. 2 Ans 1/2004-64 publikovaném pod č. 670/2005 Sb. NSS, kterého se, pokud se týká některé právní argumentace, dovolává krajský soud, je řešena otázka, zda žalobou proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 s. ř. s. se lze domáhat provedení záznamu (§ 7 odst. 1 zákona č. 265/1995 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem). O takovýto případ se nejedná, zcela nesporně jde o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. Je možno poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005,

čj. 2 Aps 3/2004-42, publikovaný pod č. 720/2005 Sb. NSS týkající se vztahu žaloby proti rozhodnutí a žaloby proti nezákonnému zásahu v případě opravy údajů v katastru nemovitostí.

Je-li tedy žalobou napadené rozhodnutí rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. a nebyl tudíž důvod k odmítnutí žaloby dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., bylo kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 a 3 s. ř. s.), v němž je tento soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle § 110 odst. 2 s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. června 2008

JUDr. Petr Příhoda předseda senátu