8 As 33/2008-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZ SU D E K JMÉNEMR EPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) N. X. T., b) D. A., oba zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Praha 3, Olšanská 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2005, čj. SCPP-4632/C-218-2005, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2008, čj. 8 Ca 340/2005-23,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O dů v od ně n í :

Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, oddělení cizinecké policie Znojmo ze dne 13. 5. 2004, čj. SCPP-281/BR-XIII-C-2004 bylo vysloveno, že cizinci H. D. M., státnímu příslušníkovi Vietnamské socialistické republiky, se podle § 67 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů uděluje povolení k trvalému pobytu na území České republiky.

Rozhodnutím téhož správního orgánu ze dne 6. 10. 2005, čj. SCPP-00639/BR-XIII-CI 2005 byla podle § 62 odst. 2 ve spojení s § 62 odst. 1 písm. e) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen správní řád ) nařízena obnova řízení ve věci shora uvedeného správního rozhodnutí ze dne 13. 5. 2004. Zároveň podle § 55 odst. 2 správního řádu byl vyloučen odkladný účinek odvolání.

Správní orgán v tomto rozhodnutí vycházel ze závěru, že dodatečně (po právní moci původního rozhodnutí) bylo zjištěno, že se nejedná o cizince H. D. M., ale o vietnamského občana N. X. T., který se prokazoval padělaným cestovním dokladem.

Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 28. 11. 2005, čj. SCPP-4632/C-218-2005 bylo k odvolání žalobců (stěžovatelů) citované rozhodnutí správního orgánu prvého stupně zrušeno a věc byla vrácena tomuto orgánu k novému projednání a rozhodnutí s tím, že výrok rozhodnutí v části týkající se vyloučení odkladného účinku zůstává beze změny. Důvodem tohoto zrušujícího správního rozhodnutí byla procesní vada spočívající v tom, že účastníci řízení nebyli správním orgánem prvého stupně vyrozuměni o zahájení řízení a obnově řízení.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se oba stěžovatelé domáhali přezkoumání a zrušení tohoto rozhodnutí ve správním soudnictví. Navrhli, aby bylo zrušeno i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Dovozovali, že žalovaný měl podle § 59 odst. 2 správního řádu rozhodnutí správního orgánu prvého stupně pouze zrušit, jelikož nebylo řízení vůbec zahájeno a nikoli postupovat podle § 59 odst. 3 téhož zákona, tedy zrušit rozhodnutí s vrácením věci správnímu orgánu, který rozhodnutí napadené odvolání vydal, k novému projednání a rozhodnutí. Namítali i, že za této situace nemůže obstát ani výrok, že rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku odvolání zůstává beze změny, a navíc nebyly splněny ani podmínky pro přiznání tohoto odkladného účinku.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2008, čj. 8 Ca 340/2005-24 byla tato žaloba odmítnuta. Tento soud, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, dospěl k závěru, že rozhodnutí o povolení či nařízení obnovy řízení, ve kterém se správní orgán nezabývá věcně obsahem původního pravomocného rozhodnutí, není rozhodnutím dle § 65 odst. 1 s. ř. s., protože se jím nezakládají nemění neruší ani závazně neurčují práva nebo povinnosti žalobců. Takovým rozhodnutím bude až rozhodnutí podle § 64 správního řádu v obnoveném řízení.

Proti tomuto usnesení podali oba žalobci, s kterými městský soud jednal jako s účastníky řízení (viz § 102 s. ř. s.) včas kasační stížnost. V ní vyslovili nesouhlas s uvedeným právním závěrem městského soudu. Poukázali na to, že i v případech povolení či nepovolení (nařízení či nenařízení) obnovy řízení je třeba, aby soud posuzoval zákonnost tohoto rozhodnutí, přičemž toto posuzování nelze předem vyloučit. Podanou žalobou stěžovatelé poukazovali na nezákonný postup v řízení.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud při posouzení důvodnosti kasační stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Se zřetelem na právní argumentaci městského soudu v napadeném usnesení je třeba především poukázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, čj. 5 As 13/2006-46. V něm tento senát dospěl k závěru, že žaloba proti rozhodnutí, jímž byla správním orgánem z moci úřední nařízena obnova řízení, je přípustná, jde-li o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Takovýto případ nastává např. tam, kde je s rozhodnutím o nařízení obnovy řízení spojen odkladný účinek. K odkladu vykonatelnosti (§ 63 odst. 5 in fine správního řádu) bylo zejména uvedeno: Pojem vykonatelnosti nemůže být vyčerpán jen zúženým ztotožněním s exekuční proveditelností, tedy nuceným výkonem povinností z rozhodnutí plynoucí veřejnou mocí. Jde i o případy, kdy subjektivní právo rozhodnutím založené či autoritativně deklarované vykonává subjekt práva ve svůj prospěch. Veřejná moc v takovém případě sama nepečuje o to, aby právo (na rozdíl od povinnosti) bylo vykonáno, ale poskytuje ochranu proti tomu, kdo by z rozhodnutí oprávněného ve výkonu jeho práva rušil.

V této věci je však zejména podstatné, že žaloba nesměřovala proti rozhodnutí žalovaného, kterým by byla nařízena obnova řízení, nebo kterým by bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvého stupně o nařízení obnovy řízení (kdy rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek), ale bylo jí napadeno rozhodnutí o zrušení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a vrácení věci tomuto orgánu k dalšímu řízení výlučně pro procesní vadu (nevyrozumění o zahájení řízení), které se dovolávali stěžovatelé. Právním důsledkem tohoto rozhodnutí žalovaného bylo toliko založení procesní situace umožňující správnímu orgánu prvého stupně znovu o nařízení obnovy rozhodnout. Ostatně z předloženého správního spisu je zřejmé, že Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělení cizinecké policie Znojmo znovu obnovu řízení nařídila a to rozhodnutím ze dne 10. 2. 2006, čj. SCPP-000639/BR-XIII-CI-2005. Zda a jaké další úkony především prvý žalobce ve vztahu k tomuto novému správnímu úkonu učinil není z předloženého spisu zřejmé.

Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného není tedy vzhledem k principu subsidiality, kterým je ovládáno správní soudnictví, a ani se zřetelem na shora uvedené stanovisko rozšířeného senátu, rozhodnutím přezkoumatelným soudem. Na tom nemůže nic změnit ani to, že odvolání proti citovanému rozhodnutí ze dne 6. 10. 2008 byl odňat odkladný účinek a v žalobou napadeném rozhodnutí bylo vysloveno, že výrok týkající se vyloučení odkladného účinku odvolání podle § 55 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. zůstává beze změny. Výrok ve smyslu tohoto ustanovení má totiž právní účinky jen po omezenou dobu správního řízení a to od doby vydání rozhodnutí správního orgánu prvého stupně do doby vydání rozhodnutí a odvolání. Nelze tedy ani dovodit, že by uvedeným konstatováním ve výroku rozhodnutí žalovaného byl žalobce na svých právech zkrácen.

Je-li tedy žalobou napadený správní akt zcela vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví (bez zřetele, který subjekt se přezkoumání domáhá), nezabýval se zdejší soud otázkou žalobní legitimace stěžovatelky, a ani tím zda měla mít postavení účastníce ve správním řízení.

Napadeným usnesení městského soudu byla tedy žaloba právem odmítnuta a kasační stížnost žalobců bylo jako nedůvodná zamítnuta.)

Úspěšnému žalovanému, kterému by jinak příslušelo právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř.s.), náklady řízení nad rámec jeho běžných výdajů nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že se mu náhrada nákladů řízní o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2008

JUDr. Petr Příhoda předseda senátu