8 As 3/2012-26

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká pošta, s. p., se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2011, čj. 10 Na 978/2011-3,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Podáním ze dne 15. 11. 2011 se žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal vydání rozsudku: zakazuje se odpůrci, sídlem Senovážné nám.1,Č.Budějovice,IČ 47114983, aby pokračoval v porušování žalobcova práva být informován o řízeních,jichž je či byl účastníkem,a přikazuje se mu,aby obnovil stav před pokračujícím zásahem, k dubnu 2011,kdy poprvé zapřel své postavení mezi veřejnými mocemi neopodstatněným poučením a kdy zároveň podmínil sdělení údajů údaji samými,i k říjnu 2011,kdy vydal o žádosti ze 17. října 2011 akt bez náležitostí předepsaných zákonem a údaje o řízeních žalobci neposkytl, i poskytl vyžádané procesní údaje žalobci. Žalobce tvrdil, že podáním ze dne 17. 10. 2011 požádal Českou poštu o sdělení čísel jednacích vydaných rozhodnutí o vrácení soudních písemností provozovnou České Budějovice 1 v konkrétním časovém období . Namítl, že oznámení této právnické osoby z 24. října 2011 (ČP 121639/11-P JČ/1 ) zásadám výkonu veřejné správy odporuje,neboť v něm v podstatě správní orgán popírá svěřenou moc a i nezákonně podmiňuje poskytnutí procesních údajů samými procesními údaji a že (s)právní orgán tak učinil opakovaně .

II. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 12. 2011, čj. 10 Na 978/2011-3, výše uvedenou věc postoupil dle § 7 odst. 6 věty první s. ř. s. k vyřízení Městskému soudu v Praze. Vycházel z toho, že žalobce označil jako žalovanou Českou poštu, s. p., resp. její provozovnu Pošta 1 České Budějovice, která však nemá samostatnou právní subjektivitu a jedná se toliko o organizační jednotku České pošty, s. p. sídlící v Praze. S odkazem na § 7 odst. 2 s. ř. s., podle kterého je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany, proto krajský soud dospěl k závěru, že k posouzení podané žaloby je příslušný Městský soud v Praze.

III. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností.

IV.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti. Uzavřel přitom, že kasační stížnost byla podána opožděně.

Ve smyslu § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 23. 12. 2011. Předmětnou zásilku si stěžovatel tohoto dne osobně vyzvedl na poště v Českých Budějovicích (doručenka je ve spisu přiložena k listu číslo 4).

Jelikož dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti je lhůtou procesní, ke včasnému podání kasační stížnosti by postačilo, pokud by byla poslední den této lhůty podána k poštovní přepravě (§ 40 odst. 4 s. ř. s.). Z obálky, ve které stěžovatel zaslal soudu kasační stížnost, nebylo datum podání písemnosti k poštovní přepravě zřetelně čitelné. Nejvyšší správní soud proto přípisem ze dne 27. 2. 2012, čj.-19, požádal Českou poštu, pobočku České Budějovice 1, o sdělení, kdy byla doporučená zásilka stěžovatele evidovaná pod č. RR074751333CZ odeslána. Pracovník České pošty v přípisu ze dne 5. 3. 2012 uvedl, že předmětná písemnost byla podána k poštovní přepravě dne 9. 1. 2012, a přiložil interní údaje o podání předmětné zásilky. Z této listiny nazvané Historie zásilky/Informace o zásilce RR074751333CZ vyplývá, že zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 9. 1. 2012 v 17,23 hod.

Vzhledem k tomu, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 23. 12. 2011, lhůta pro podání kasační stížnosti dle § 106 odst. 2 s. ř. s. uplynula dne 6. 1. 2012. Jelikož stěžovatel podal kasační stížnost až dne 9. 1. 2012, Nejvyšší správní soud uzavřel, že byla podána opožděně. V souladu s § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. proto kasační stížnost odmítl.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 22. března 2012

JUDr. Jan Passer předseda senátu