8 As 21/2015-19

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. Y., zastoupeného Mgr. Václavem Slukou, advokátem se sídlem Koněvova 128/1715, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2014, čj. MV-134642-3/SO/sen-2014, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2015, čj. 11 A 190/2014-22,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. 1. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, rozhodnutím ze dne 14. 8. 2014, čj. OAM-38584-17/DP-2013, zamítlo žádost žalobce o obnovu řízení ve věci prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.

2. Žalovaný zamítl rozklad žalobce rozhodnutím ze dne 7. 11. 2014, čj. MV-134642-3/SO/sen-2014.

II. 3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud usnesením ze dne 19. 1. 2015, čj. 11 A 190/2014-22, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl žádost o ustanovení zástupce.

III. 4. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení městského soudu kasační stížností, podanou k poštovní přepravě dne 16. 2. 2015.

5. Stěžovatel připustil, že podal kasační stížnost až po uplynutí lhůty stanovené zákonem. Zástupce stěžovatele obdržel napadené usnesení dne 26. 1. 2015 a předal jej stěžovateli dne 29. 1. 2015. Stěžovatel udělil zástupci plnou moc k podání kasační stížnosti dne 16. 2. 2015. Původní plná moc nezmocňovala zástupce k podání mimořádných opravných prostředků, zástupce proto nemohl podat kasační stížnost např. na základě pouhého telefonického pokynu stěžovatele.

6. Na základě poučení v napadeném usnesení si stěžovatel byl vědom, že zmeškání lhůty nelze prominout, požádal proto o její prodloužení o období, kdy se nemohl zadání kasační stížnosti věnovat, neboť se byl nucen léčit . Doba léčení trvala od 29. 1. 2015 do 13. 2. 2015. Zdravotní indispozici stěžovatel doložil výměnným listem vystaveným praktickým lékařem MUDr. P. M. dne 16. 2. 2015, který obsahuje text Domácí léčení 29. 1.-13. 2. 15 pro dg X .

7. Napadenému usnesení stěžovatel vytkl nesprávné posouzení otázky jeho nemajetnosti a nedostatečné odůvodnění. Stěžovatel zdůraznil, že je cizinec a student, proto mu zákony České republiky neumožňují získat pracovní povolení.

8. Současně požádal o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost a ustanovení zástupce, a to nejlépe Mgr. Václava Sluku, který zastupuje stěžovatele zatím pro bono.

IV. 9. Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení a shledal, že kasační stížnost byla podána opožděně.

10. Usnesení městského soudu čj. 11 A 190/2014-22 bylo zástupci stěžovatele Mgr. Slukovi doručeno v pondělí dne 26. 1. 2015 (viz doručenka připojená k č. listu 24 spisu městského soudu). Lhůta pro podání kasační stížnosti marně uplynula v pondělí dne 9. 2. 2015 (§ 106 odst. 2 s. ř. s. za použití § 40 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost odeslaná prostřednictvím držitele poštovní licence dne 16. 2. 2015 je tedy opožděná. Této skutečnosti si byl ostatně vědom i stěžovatel.

11. Nejvyšší správní soud neakceptoval stěžovatelem tvrzený důvod pro opožděnost kasační stížnosti. Lhůta pro podání kasační stížnosti je zákonnou procesní lhůtou s propadnými účinky, jejíž nedodržení má za následek ztrátu možnosti účinně provést tento procesní úkon.

12. Prominout lze za určitých podmínek pouze zmeškání lhůty stanovené soudem k dodatečnému odstranění vad včas podané kasační stížnosti podle § 106 odst. 3 věty první s. ř. s. (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, čj. 8 As 13/2012-38, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Soudní řád správní neumožňuje prominout zmeškání zákonné lhůty pro samotné podání kasační stížnosti podle § 106 odst. 2 s. ř. s. Předmětné ustanovení výslovně stanoví, že [z]meškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout , a představuje tak zvláštní ustanovení vůči § 40 odst. 5 s. ř. s. Soud proto nemůže přihlédnout k žádosti o prominutí zmeškání lhůty obsažené v opožděně podané kasační stížnosti (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 9/2003-37, č. 68/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 5. 2005, čj. 1 Azs 127/2004-43, nebo ze dne 31. 8. 2011, čj. 6 Azs 26/2011-77).

13. Z kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel si byl nemožnosti prominutí lhůty vědom, zřejmě proto tvrdil, že žádá o prodloužení lhůty. Fakticky se ovšem domáhal prominutí lhůty, neboť prodloužit by z povahy věci bylo možné pouze lhůtu, která dosud neuplynula (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2008, čj. 5 Afs 124/2006-68). Soudní řád správní ovšem nedává soudu žádný prostor ani pro prodloužení lhůty k vlastnímu podání kasační stížnosti, byť by byla taková žádost podána včas. Obdobně jako u prominutí lhůty zákon umožňuje pouze prodloužení lhůty k dodatečnému odstranění vad včas podané kasační stížnosti (§ 106 odst. 3 poslední věta s. ř. s.). Prodloužení lhůty pro podání kasační stížnosti podle § 106 odst. 2 s. ř. s. však možné není.

14. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro opožděnost [§ 46 odst. 1 písm. b) za použití § 120 s. ř. s.].

15. S ohledem na nutné odmítnutí kasační stížnosti soud nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Takový postup by byl ryze formální a rozporný se zásadou procesní ekonomie.

16. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 25. března 2015

JUDr. Jan Passer předseda senátu