8 As 100/2015-10

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Okresní soud v Jindřichově Hradci, se sídlem Klášterská 123/II, Jindřichův Hradec, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2015, čj. 10 A 88/2015-16,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. 1. Žalobce se podáním ze dne 29. 4. 2015 domáhal u Krajského soudu v Českých Budějovicích, aby soud přikázal žalovanému poskytnout informace, o které žalobce požádal v únoru 2014 (Spr 160/14), protože mu žalovaný dosud poskytl pouze informace jiné.

2. Krajský soud usnesením ze dne 12. 6. 2015, čj. 10 A 88/2015-16, žalobu odmítl, protože neměla zákonné náležitosti a nebyla věcně projednatelná.

II. 3. Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností. Napadené usnesení je podle něj natolik arogantní, že už to přesahuje veškeré meze . Soudce, který očekává, že žalobce zaplatí soudní poplatek bez výzvy soudu nebo že si sám uloží povinnost jej zaplatit, pozbyl podle stěžovatele veškeré soudnosti. Žádný soud nevysvětlil sousloví životní sféra , usnesení krajského soudu je proto nesrozumitelné. Podle stěžovatele je stupiditou neb arogancí, pokud KS pojem trvalý pobyt přeonačí výrazem byt . Krajský soud zamlčel, že u jiných návrhů na zahájení řízení činí odpovídající úkony k projednání. Stěžovatel je oprávněn polemizovat s rozhodnutím krajského soudu v kasační stížnosti. Současně není povinen sepsat stížnost v právnickém jazyce nebo se nevyjadřovat prostými expresivními výrazy o zjevných, neoddiskutovatelných, neomluvitelných, stereotypních soustavných pitomostech .

III. 4. Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu spisu a kasační stížnosti, že nyní posuzovaná věc se v podstatných okolnostech neliší od řady předchozích sporů stěžovatele, jimiž se soud opakovaně zabýval a vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva, kdy byl stěžovatel veden snahou vést spor pro spor , nikoliv snahou o ochranu svých subjektivních veřejných práv (viz např. rozsudky ze dne

8. 3. 2012, čj. 2 As 45/2012-11, ze dne 7. 6. 2012, čj. 2 As 82/2012-13, nebo usnesení ze dne 28. 2. 2013, čj. 8 As 130/2012-10, ze dne 3. 6. 2014, čj. 8 As 77/2014-9, ze dne 13. 11. 2014, čj. 8 As 157/2014-13, nebo ze dne 18. 6. 2015, čj. 8 As 157/2014-13, na plné odůvodnění citovaných rozhodnutí soud pro stručnost odkazuje; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

5. V nyní posuzované věci stěžovatel vytkl krajskému soudu především arogantní postup, neuvedl však relevantní námitky, které by byly způsobilé zpochybnit rozhodný závěr krajského soudu, že žaloba neměla zákonem požadované náležitosti a že tato vada bránila jejímu projednání. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně bezúspěšná.

6. V souladu se zásadou hospodárnosti řízení Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Soudu je totiž z úřední činnosti známo (viz výše citovaná rozhodnutí), že stěžovatel obvykle výzvy soudu neplní, ty proto nevedou k řádné procesní přípravě řízení, ale naopak rozehrávají písemný ping pong mezi stěžovatelem a soudem, který prodlužuje řízení o několik týdnů až měsíců. Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup by se opakoval i v posuzované věci. Ostatně obdobný postup volí v případě opakujících se zjevně nedůvodných podání stěžovatele také Ústavní soud (viz např. usnesení ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 4256/12, nebo ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. I. ÚS 1632/13).

7. Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva (zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem, ale za zneužití práva (srov. rozsudek ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004-48, č. 869/2006 Sb. NSS). Zneužití práva na soudní ochranu lze dovodit i v nyní posuzované věci-toto rozhodnutí tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel obracel na soud. Shora předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního pojímání práva na soudní ochranu a bude vyhrazen zcela výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako úplně neefektivní, a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná.

8. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) za použití § 120 s. ř. s.

9. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 21. července 2015

JUDr. Jan Passer předseda senátu