8 Afs 88/2007-60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEMREPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobce: CASINO SERVIS, spol. s r. o., se sídlem Ostrava-Třebovice, Na Valech 5519/30, zastoupený JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Preslova 9, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, Ostrava, 28. října 117, v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 2. 2006, čj. MSK 30875/2006 a čj. MSK 30893/2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2007, čj. 22 Ca 101/2006-32,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Městského úřadu Bohumín, odboru finančního ze dne 31. 10. 2005, čj. FO/2005/2335/Noh, bylo žalobci povoleno provozování výherních hracích přístrojů umístěných v MULTICASINO BOHUMÍN na období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006.

Rozhodnutím téhož správního orgánu ze dne 13. 12. 2005, čj. FO/2005/2525/Noh, bylo vysloveno, že se žalobci nepovoluje provozování 22 výherních hracích přístrojů (ve výroku tohoto správního rozhodnutí dále uvedených) na období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 a rozhodnutím ze dne 13. 12. 2005, čj. FO/2005/2529/Noh, nebylo žalobci povoleno provozování výherních hracích přístrojů na období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, v obou případech rovněž s místem umístění MULTICASINO, Studentská 341.

Rozhodnutími žalovaného ze dne 15. 2. 2006, čj. MSK 30875/2006 a čj. MSK 30893/2006, byla zamítnuta odvolání žalobce a poslední dvě rozhodnutí Městského úřadu Bohumín (ze dne 13. 12. 2005) byla potvrzena, přičemž žalovaný dospěl k závěru,

že vydání povolení na období roku 2007 a 2008 by za dané situace bylo v rozporu s § 18 odst. 3 zákona č. 2002/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách (dále též zákona o loteriích ).

Samostatnými žalobami se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení těchto rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v Ostravě poté, co obě věci spojil ke společnému projednání, rozsudkem ze dne 26. 7. 2007, čj. 22 Ca 101/2006-32 žaloby zamítl. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, soud především poukázal na § 18 odst. 3 zákona o loteriích, dle kterého lze povolení vydat nejdéle na dobu jednoho roku. Neztotožnil se s výkladem žalobce o možnosti vydat povolení k provozování výherních hracích přístrojů na mnoho kalendářních let za sebou na základě samostatných žádostí podaných v jednom kalendářním roce a to vždy na dobu nejdéle jednoho kalendářního roku. Tak by bylo např. možné, aby žadatel při splnění ostatních podmínek stanovených v § 18 zákona o loteriích požádal v jednom kalendářním roce o vydání povolení k provozování jednoho hracího přístroje na 20 kalendářních let dopředu na základě dvaceti samostatných žádostí. Takovýto postup ovšem představuje obcházení zákona, konkrétně § 18 odst. 3 zákona o loteriích. Krajský soud shledal i jako nedůvodnou žalobní námitku týkající se absence právní úvahy v odůvodněních obou rozhodnutích správního orgánu prvého stupně ze dne 13. 12. 2005. Dovodil, že i když jsou tyto části rozhodnutí poměrně stručné, vyhovují požadavkům § 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení.

Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též stěžovatel) domáhá přezkoumání a zrušení tohoto rozsudku. Vyslovil nesouhlas s výkladem § 18 odst. 3 zákona o loteriích provedeným krajským soudem. Poukázal na to, že nedůslednost zákonodárce (nepřesnost formulace tohoto ustanovení) nelze nahrazovat rozšiřujícím výkladem. Příkazy v obecně závazných předpisech musí být zřetelně a přesně formulovány. Pokud určité ustanovení umožňuje dvě různé interpretace, nelze takové ustanovení účelně vykládat v neprospěch účastníka (správního) řízení za použití nepřiměřeného extenzivního a účelového výkladu. Dle stěžovatele úvaha krajského soudu o obcházení zákona nemůže obstát, neboť stěžovatel postupoval v souladu s tím, co zákon o loteriích umožňuje a ukládá žadatelům o vydání povolení k provozování výherních hracích přístrojů.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu se zřetelem na uplatněné stížní důvody, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Obecně je možno souhlasit se stěžovatelem, že při ne zcela přesné formulaci zákonného ustanovení, které je možno vyložit dvojím způsobem, je nutno vycházet z výkladu, který je pro účastníka správního řízení výhodnější. Tohoto principu se však nelze dovolávat pokud při použití příslušných metod výkladu zjevně tato další interpretace nepřichází v úvahu a byla by zjevným obcházením zákona.

Nepochybně ustanovení § 18 odst. 3 zákona o loteriích bylo vhodné formulovat přesněji např. tak, že k žádosti je možno vydat povolení na stávající kalendářní rok nebo na následující kalendářní rok. Při použití všech metod výkladu, tedy nejen gramatické, ale především i logické a systematické, je nutno dospět k závěru, že toto ustanovení připouští jediný výklad a to ten, jak právě bylo zde uvedeno. Krajský soud v rámci logického výkladu vhodně použil i argument ad absurdum z kterého je již zřejmé, že výklad zastávaný stěžovatelem nemůže obstát, neboť by ve svém výsledku znamenal faktické popření smyslu § 18 odst. 3 zákona o loteriích. Tato úprava není samoúčelná. Jedná se o to, aby se zřetelem na povahu provozování výherních hracích přístrojů bylo povolení vydáváno jen na relativně krátkou dobu a to na základě aktuálně zjištěných rozhodujících skutečností (např. i pokud se týká požadavku bezúhonnosti).

Ze všech těchto skutečností vyplývá, že kasační stížnost žalobce nebyla shledána důvodnou, a proto byla zamítnuta (§ 110 odst. s. ř. s.).

Úspěšnému žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady spojené s řízením o kasační stížnosti nevznikly. Proto mu náhrada těchto nákladů nebyla přiznána (§ 120, § 60 odst. 1 s. ř. s.)

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2009

JUDr. Petr Příhoda předseda senátu