8 Ads 198/2014-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: A-ASKA grafik s. r. o., se sídlem Optátova 244/35, Brno, zastoupeného Mgr. Petrem Žídkem, Ph.D., advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2014, čj. 2013/70345-421, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2014, čj. 36 Ad 30/2014-39,

takto:

I. V řízení s e p o k r a č u j e .

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2014, čj. 36 Ad 30/2014-39, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. [1] Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2014, čj. 2013/70345-421 (dále napadené rozhodnutí ), žalovaný zamítl odvolání žalobce proti výroku II. rozhodnutí Úřadu práce-Krajské pobočky v Brně (dále úřad práce ) ze dne 1. 10. 2013, čj. MPSV-UP/5355954/13/AIS-ZAM (dále prvostupňové rozhodnutí ), jímž žalobci nebyl podle § 78 odst. 3 a 8 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen zákon o zaměstnanosti ) poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za 1. čtvrtletí roku 2013 v požadované výši 8189,44 Kč.

II. [2] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Brně. Krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. f) s. ř. s.

[3] Krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, čj. 4 Ads 66/2013-23 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), podle kterého mají příspěvky poskytované na základě dohody o zřízení chráněného pracovního místa charakter dotace podle § 3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále rozpočtová pravidla ). V posuzovaném případě se sice nejednalo o příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa, nýbrž o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, i tento příspěvek však má povahu dotace podle citovaného ustanovení rozpočtových pravidel. Krajský soud odkázal na shodný závěr vyslovený v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2014, čj. 5 Ads 44/2014-20 a ze dne 27. 8. 2014, čj. 3 Ads 124/2014-15.

[4] Postup při rozhodování o tom, zda zaměstnavateli bude tento příspěvek poskytnut, je upraven v § 14 rozpočtových pravidel. Podle § 14 odst. 5 rozpočtových pravidel ve znění od 1. 8. 2012 se na rozhodnutí podle odstavce 4 téhož ustanovení nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání. Rozhodnutí žalovaného je tedy úkonem správního orgánu, jehož přezkoumání vylučuje zvláštní zákon.

III. [5] Žalobce (dále stěžovatel ) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Namítl, že při rozhodování o poskytnutí tohoto příspěvku je nutno aplikovat kromě obecných ustanovení rozpočtových pravidel i § 78 zákona o zaměstnanosti, který je vůči rozpočtovým pravidlům ve vztahu speciality. Z tohoto ustanovení vyplývá, že na poskytnutí předmětného příspěvku existuje nárok při splnění zákonem stanovených podmínek. Rovněž odborná literatura považuje předmětný příspěvek za nárokový, neboť v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením se jedná o jediný příspěvek, který není Úřadem práce poskytován na základě dohody, ale zaměstnavateli na něj při splnění zákonných podmínek vzniká nárok (Steinichová, L. Zákon o zaměstnanosti: komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010). V posuzovaném případě tedy nelze aplikovat § 14 odst. 5 rozpočtových pravidel, z čehož plyne, že na rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením se vztahují obecné předpisy o správním řízení a toto rozhodnutí není vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví. Stěžovatel na závěr označil rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 5 Ads 44/2014-20 a čj. 3 Ads 124/2014-15 za překvapivé i z toho důvodu, že správní orgány dosud vždy rozhodovaly o příspěvku podle § 78 zákona o zaměstnanosti ve správním řízení, aniž by uvažovaly o tom, že by se na tento příspěvek vztahoval § 14 odst. 5 rozpočtových pravidel.

IV. [6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s názorem krajského soudu a navrhl její zamítnutí.

V. [7] Nejvyšší správní soud při předběžném posouzení věci zjistil, že jeho devátý senát předložil usnesením ze dne 8. 1. 2015, čj. 9 Ads 83/2014-37, rozšířenému senátu k posouzení následující otázky: Je rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 78 zákona o zaměstnanosti vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví? Je výluka ze soudního přezkumu podle § 14 rozpočtových pravidel týkající se rozhodnutí o poskytnutí dotace aplikovatelná i na rozhodnutí o dotacích, na které je právní nárok, a na rozhodnutí, kterými nebyla dotace přiznána?

[8] Rozšířený senát rozhodl o sporných otázkách rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, čj. 9 Ads 83/2014-50, ve kterém dospěl k následujícím závěrům:

Výluka ze soudního přezkumu dle § 14 odst. 5 (dříve odst. 4) rozpočtových pravidel se vztahuje pouze na pozitivní rozhodnutí o poskytnutí dotace dle § 14 odst. 4 (dříve odst. 3) rozpočtových pravidel.

Rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle § 78 zákona o zaměstnanosti je plně přezkoumatelné ve správním soudnictví (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).

[9] Osmý senát následně rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s § 48 odst. 5 s. ř. s. o pokračování v řízení.

[10] Poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

[11] Kasační stížnost je důvodná.

[12] Podstatou kasační stížnosti je námitka, že rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 78 zákona o zaměstnanosti není vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 14 odst. 5 rozpočtových pravidel ve znění účinném od 1. 8. 2012. Nárok na příspěvek podle § 78 zákona o zaměstnanosti vzniká stěžovateli ze zákona; jeho neposkytnutí je tudíž způsobilé zasáhnout stěžovatelova veřejná subjektivní práva. Nemožnost domáhat se zákonného nároku u soudu by rovněž znamenala odepření spravedlnosti. Nejvyšší správní soud těmto námitkám přisvědčil.

[13] Rozšířený senát dospěl ve shora citovaném rozsudku čj. 9 Ads 83/2014-50 k závěru, že příspěvek podle § 78 zákona o zaměstnanosti má povahu účelové dotace; přímo z textu § 78 zákona o zaměstnanosti je přitom nepochybné, že zaměstnavateli na něj vzniká nárok při splnění zákonných podmínek: zaměstnavateli ( ) se poskytuje příspěvek ( ) příspěvek náleží zaměstnavateli měsíčně ve výši ( ) úřad práce vydá rozhodnutí o poskytnutí příspěvku, pokud zaměstnavatel splňuje ( ). Uvedený závěr vyplývá i z důvodové zprávy k návrhu zákona o zaměstnanosti, jakož i ze smyslu a účelu tohoto příspěvku, jímž je stimulovat zájem zaměstnavatelů o zaměstnávání osob se zdravotním postižením (které mají přirozeně obtížnější situaci při hledání vhodného zaměstnání) a kompenzovat případné snížené výnosy a zvýšené náklady související s jejich zaměstnáváním. Zaměstnavatel tedy může při splnění zákonných podmínek legitimně očekávat, že mu příspěvek bude poskytnut. Zamítavé rozhodnutí o příspěvku jednoznačně zasahuje jeho veřejná subjektivní práva, a nemůže být vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví.

[14] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vyjádřeným v tomto rozsudku (srov. § 110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (srov. § 110 odst. 3 věta první s. ř. s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. listopadu 2015

JUDr. Jan Passer předseda senátu