89 ICm 390/2012
Č.j. MSPH 89 ICm 390/2012-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Homolovu v právní věci žalobce: JUDr. Jaroslav Hrnčíř, advokát se sídlem Praha 2, Rumunská 12, PSČ 120 00, insolvenční správce dlužníka Renaty anonymizovano , dat. anonymizovano , bytem Praha 4, Novodvorská 1118/155, právně zastoupen: JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou, ČAK 2418 se sídlem Praha 2, Rumunská 12, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech a.s., se sídlem Praha 1, Jindřišská 941/24, zastoupenému advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké nám. 135/19, Hradec Králové, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky

takto:

I. Žaloba na popření pravosti a výše pohledávek žalované společnosti PROFI CREDIT Czech a.s., se sídlem Praha 1, Jindřišská 941/24, za dlužníkem Renatou anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4, Novodvorská 1118/155, v celkové výši 125.258,-Kč z titulu nedoplatku na směnečné sumě z revolvingového úvěru ve výši 89.498,-Kč, směnečného úroku ve výši 34.160,-Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4, Novodvorská 1118/155, vedeného u Městského soudu v Praze pod č.d. MSPH 89 INS 14236/2011 s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d ě n í:

Žalobce se svou žalobou domáhal rozhodnutí, kterým by soud určil, že pohledávka žalované společnosti PROFI CREDIT Czech a.s., se sídlem Praha 1, Jindřišská 941/24 (dále jen PROFI CREDIT ) ve výši 125.258,-Kč, přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení pod sp.zn. MSPH 89 INS 14236/2011 vedeného na majetek dlužníka Renatu anonymizovano , dat. anonymizovano , bytem Praha 4, Novodvorská 1118/155 (dále jen dlužník ) není po právu.

Žalobce JUDr. Jaroslav Hrnčíř, advokát se sídlem Rumunská 12, Praha 2 (dále jen insolvenční správce ) byl ustanoven insolvenčním správcem v insolvenčním řízení sp.zn. MSPH 89 INS 14236/2011.

Žalovaný je řádně přihlášeným věřitelem ve výše uvedeném insolvenčním řízení. Dne 12.12.2011 si do tohoto řízení přihlásil pohledávku za dlužníkem v celkové výši 163.330,-Kč. Pohledávka byla přihlášena co do nároku P5-1-a), P5-1-b) a P5-1-c) jako vykonatelná, co do nároku P5-2 jako nevykonatelná. Na přezkumném jednání dne 23.01.2012 insolvenční správce popřel nároky P5-1-a), P5-1-b) pro promlčení, nárok P5-1-c) z důvodu, že vůbec nevznikl. Nárok P5-2 správce uznal zcela. V zákonné lhůtě podal správce dne 09.02.2012 žalobu, ve které uplatnil své popření věřitelovy vykonatelné pohledávky.

Žalobce tvrdil, že dne 22.06.2005 uzavřela dlužnice se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100013352. Tato smlouva byla zajištěna blankosměnkou splatnou dne 20.04.2006. Žalovaný ve směnce vyplnil směnečnou sumu ve výši 150.688 Kč, která měla sestávat z nezaplaceného dluhu dlužnice ve výši 87.000,-Kč, smluvní pokuty ve výši 57.000,-Kč a penále ve výši 6.688,-Kč. Žalobce dále tvrdil, že nárok žalovaného je promlčen, když splatnost směnky nastala dne 20.04.2006 a promlčecí doba uplynula dne 20.04.2009. Promlčen je i nárok na příslušenství pohledávky, neboť příslušenství sleduje osud pohledávky. Rozhodčí nález, který byl ve věci vydán, je nicotný, neboť rozhodčí doložka nebyla platně sjednána. Pohledávka proto není vykonatelná. Náklady rozhodčího řízení žalovanému nenáleží z důvodu nicotnosti rozhodčího nálezu. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru byla sjednána rozhodčí doložka, kterou strany svěřily pravomoc rozhodovat ve sporech o nároky z této smlouvy předem určenému rozhodci. Dle žalobce je tato smlouva smlouvou spotřebitelskou, rozhodčí doložka nebyla přijata způsobem, ze kterého je patrný souhlas druhé strany. Soud má povinnost přihlížet z úřední povinnosti k neplatnosti či nicotnosti rozhodčího nálezu. Dále žalobce uváděl, že všeobecné smluvní podmínky, které zahrnují i rozhodčí doložku, nejsou součástí smlouvy, neboť jsou uvedeny na druhé straně listiny, na které je smlouva sepsána, nejsou zvlášť podepsány a ustanovení obsahující rozhodčí doložku jsou zcela nečitelná a ztracena v ostatním textu. Rozhodčí smlouva proto nebyla uzavřena. Žalobce navrhoval, aby soud vyhověl žalobě a určil, že tvrzená pohledávka žalovaného není po právu, neboť je promlčená, resp. co do nároku P5-1-c) nevznikla.

Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítl, a to především pro rozpor s ust. § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) neboť přihlášená pohledávka je vykonatelná a důvodem pro její popření mohou být pouze skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí. Důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci, proto není možné aby se soud zabýval předmětnou směnkou. Žalovaný tvrdil, že pohledávka je vykonatelná na základě rozhodčího nálezu vydaného dne 13.06.2006 rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem, který nabyl právní moci dne 03.07.2006. Rozhodčí nález představuje překážku věci rozhodnuté a soudu nepřísluší se znovu zabývat věcně nároky, o nichž bylo rozhodčím nálezem rozhodnuto. Dlužník se měl možnost účinně bránit v průběhu rozhodčího řízení, avšak byl nečinný, návrh na zrušení rozhodčího nálezu nepodal. Rozhodčí doložka na základě které byl vydán rozhodčí nález je platná, neboť byla sjednána v souladu s ust. § 56 odst.1 OZ, které nevylučuje sjednání rozhodčí doložky ve spotřebitelských vztazích. Podstatný je konkrétní obsah sjednané doložky, který musí být posuzován individuálně. Skutečnost, že rozhodčí doložka byla součástí formulářové smlouvy není v rozporu s právními předpisy. Dlužnice měla objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit. Rozhodčí doložka v daném případě nezakládala zjevně nepřiměřené podmínky pro dlužníka. Rozhodčí doložka se vztahuje i na pohledávku ze směnky, kterou byla pohledávka ze smlouvy o revolvingovém úvěru zajištěna. Přihlášená pohledávka je zcela v souladu se smlouvou o úvěru, kterou žalovaný s dlužníkem uzavřel a je v souladu se zákonem. Přihlášená pohledávka je přiměřená co do výše vzhledem k jejímu nedostatečnému zajištění a vzhledem k zásadnímu porušování povinností ze smlouvy ze strany dlužníka. Žalovaný konečně tvrdil, že pohledávky nejsou promlčené, neboť byly přiznány pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem, který nabyl právní moci dne 03.07.2006 a proto promlčecí lhůta uplyne dne 06.07.2016. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

V rámci přípravy jednání učinili účastníci nespornými následující skutečnosti:

-Žalobce uzavřel s dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru č. 910001335; -Ke smlouvě byly z druhé strany listiny připojeny všeobecné smluvní podmínky; -Součástí těchto všeobecných smluvních podmínek byla rozhodčí doložka na jejímž základě se obě strany zavázaly svěřit pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy nebo v návaznosti na ni jednoinstančnímu písemnému rozhodčímu řízení s tím, že jako osoba rozhodce byl určen: JUDr. Josef Kunášek, JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann, nebo jiný věřitelem zvolený rozhodce; -Závazek ze smlouvy byl zajištěn zajišťovací blankosměnkou vlastní a směnečným vyplňovacím prohlášením ze dne 22.06.2005; -Dlužník se dostal do prodlení s plněním revolvingové smlouvy; -Věřitel vyplnil zajišťovací blankosměnku vlastní tak, že směnečný peníz ve výši 150.688 se skládá z dlužné částky ve výši 87.000,-Kč, smluvní pokuty ve výši 57.000,-Kč a neuhrazené penalizační faktury ve výši 6.688,-Kč; -Dlužník směnečnou pohledávku dosud v celém rozsahu neuhradil, plnil na ni pouze částečně; -Ve věci byl vydán rozhodčí nález rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem; -Dlužník nepodal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu;

Dle § 120 odst.4 o.s.ř. soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Výše uvedené skutečnosti vzal proto soud se souhlasem účastníků za prokázané. Účastníci dále výslovně prohlásili, že mezi nimi není sporu ohledně obecných předpokladů incidenčního řízením tj. že pohledávka byla v rámci insolvenčního řízení řádně a včas přihlášena a přezkoumána, při přezkumném řízení účinně popřena správcem, incidenční žaloba byla podána včas a účinky insolvenčního řízení dosud trvají.

Mezi účastníky zůstalo sporným:

-zda pohledávka doložená rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem dne 13.06.2006, PM dne 03.07.2006 je vykonatelná; -zda rozhodčí nález je či není nicotný;

-zda je pohledávka ze zajišťovací směnky promlčená a zda soudu přísluší se touto okolností zabývat (tj. přezkoumávat věcně vydaný rozhodčí nález, který je v právní moci); -zda všeobecné smluvní podmínky které byly připojeny na druhé straně podepsané smlouvy jsou součástí této smlouvy; -zda rozhodčí doložka v úvěrové smlouvě je nepřiměřenou podmínkou dle čl.3 odst.1 Směrnice 93/13/EHS;

Na ústním jednání, které se konalo dne 21.01.2013 účastníci vyslovili souhlas, aby soud ve věci rozhodl bez dalšího ústního jednání na základě listinných důkazů založených k důkazu ve spisu v souladu s ust. § 115 a) o.s.ř..

K prokázání sporných skutečností provedl soud důkaz následujícími listinami:

-Z rozhodčího nálezu ze dne 13.06.2006 soud zjistil, že:

-rozhodčí nález byl vydán rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem; -navrhovatelem byl Profireal a.s., Pardubice, Staré Město, Pernštýnské nám. 80 530 02, IČ 61860069, odpůrcem Renata anonymizovano , anonymizovano , bytem Nad Malým Mýtem 527/10, 147 00 Praha; -předmětem řízení bylo zaplacení částky 150.688,-Kč ze směnečné pohledávky, sestávající z částky 87 000,-Kč jako zbývající dlužné částky dle splátkového kalendáře, 57.000,-Kč jako smluvní pokuty, 6.688,-Kč jako neuhrazené penalizační faktury; -rozhodce uložil odpůrci zaplatit žalovanou částku s 6% úrokem od 21.04.2006 do zaplacení a zároveň uložil odpůrci uhradit na náhradu nákladů rozhodčího řízení částku 1.600,-Kč, to vše do tří dnů ode dne právní moci rozhodčího nálezu;

-Ze Žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru/ smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že:

-ji uzavřeli jako dlužník Renata anonymizovano a jako věřitel Profireal a.s., Pernštýnské nám. 80, Pardubice-Staré město; -za dlužníka ji podepsala Renata anonymizovano osobně, za věřitele Boris Zuzák na základě plné moci; -kromě výslovně sjednaných podmínek na lícové straně formuláře účastníci odkázali na úpravu obsaženou ve smluvním ujednání Smlouvy o revolvingovém úvěru (na zadní straně této žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru/smlouvy o revolvingovém úvěru), které je nedílnou součástí této smlouvy; -účastníci prohlásili, že se před podpisem smlouvy se smluvními ujednáními seznámili a nemají k nim žádné výhrady a zavazují se je dodržovat;

-Ze Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru , které je otištěno na druhé straně žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru/ smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že

-tato ujednání jsou psána velmi drobným písmem a bez pomůcek nečitelná; -součástí ujednání je pod bodem 6) i zajištění blankosměnkou vlastní; -dlužník prohlásil, že vystavil a odevzdal věřiteli blankosměnku vlastní bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního na řad věřitele;

-věřitel byl oprávněn vyplnit na tuto blankosměnku v případě prodlení dlužníka s placením jakéhokoliv závazku částku, nepřesahující celkovou dlužnou částku včetně smluvních pokut; -součástí smluvních ujednání je mimo jiné i pod bodem 18. rozhodčí doložka; -pravomoc k řešení veškerých sporů ze Smlouvy nebo v návaznosti na ni má kterýkoliv z rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu, a to v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení , a to: JUDr. Josef Kunášek, JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann nebo jiný věřitelem zvolený rozhodce; -rozhodčí řízení se řídí pravidly dohodnutými v doložce a podpůrně řádem Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře ČR;

-Ze směnky vlastní vystavené dne 22.06.2005 v Praze soud zjistil, že se dlužnice Renata anonymizovano zavázala zaplatit za tuto směnku dne 20.04.2006 částku 150.688,-Kč.

-Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku společnosti PROFI CREDIT Czech, a.s. soud zjistil, že dne 15.02.2008 byl změněn název společnosti z Profireal, a.s. na PROFI CREDIT Czech, a.s..

-Z přihlášky pohledávky věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. soud zjistil, že věřitel si přihlásil částku 125.258,-Kč sestávající z nedoplatku na směnečné sumě ve výši 89.498,-Kč, směnečného úroku ve výši 34.160,-Kč a náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč jako pohledávku vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu, a dále částku 38.072,-Kč jako nedoplatek dle dohody o uznání dluhu ve výši 38.072,-Kč a to jako pohledávku nevykonatelnou.

-ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že

-správce vykonatelnou pohledávku ve výši 125.258,-Kč popřel zcela; -důvodem popření bylo promlčení pohledávek a neplatnost rozhodčí doložky, na jejímž základě byl vydán nicotný rozhodčí nález rozhodce Mgr. Marka Landsmanna;

-Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 23.01.2012 soud zjistil, že správce své stanovisko na PJ nezměnil.

K dalším provedeným listinným důkazům soud nepřihlédl, protože zjištění z nich vyplývající nemají význam pro posouzení věci.

Na základě shodných tvrzení účastníků a provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

Dlužnice požádala dne 22.06.2005 právního předchůdce žalovaného (společnost Profireal a.s.) o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 114.000,-Kč a to na formulářové listině žalovaného, číslo smlouvy 9100013352. Na druhé straně žádosti (smlouvy) byla uvedena drobným a obtížně čitelným písmem Smluvní ujednání o revolvingovém úvěru společnosti Profireal, a.s. (dále jen Smluvní ujednání ), mezi nimiž byla pod bodem 18 i rozhodčí doložka. Oznámením ze dne 28.06.2005 byl úvěr schválen v požadované výši. Tato smlouva byla zajištěna blankosměnkou vlastní, kterou byl v případě prodlení dlužníka oprávněn vyplnit žalovaný. Žalovaný ve směnce vyplnil směnečnou sumu ve výši 150.688,-Kč, která měla sestávat z nezaplaceného dluhu dlužnice ve výši 87.000,-Kč, smluvní pokuty ve výši 57.000,-Kč a penále ve výši 6.688,-Kč. Směnka byla splatná dne 20.04.2006. Dlužnice směnečnou pohledávku neuhradila. Žalovaný uplatnil své nároky u rozhodce

Mgr. Marka Landsmanna, který vydal dne 13.06.2006 rozhodčí nález, podle kterého byla dlužnice povinna uhradit žalovanému částku 150.688,-Kč s 6% úrokem ode dne 21.04.2006 do zaplacení a částku 1.600,-Kč na náhradu nákladů rozhodčího řízení. K úplné úhradě pohledávky nedošlo a věřitel (žalovaný) ji uplatnil přihláškou u soudu jako pohledávku směnečnou, vykonatelnou na základě shora uvedeného rozhodčího nálezu.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry:

Spor o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky je incidenčním sporem dle ust. § 159 IZ. Dle ust. § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Dle ust. § 199 odst. 2 IZ, lze jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Vyhovět žalobě o určení pravosti, výše či pořadí popřené pohledávky lze při splnění následujících předpokladů: 1. pohledávka byla v rámci insolvenčního řízení řádně a včas přihlášena a přezkoumána, 2. při přezkoumání pohledávky byla tato účinně popřena správcem, 3. incidenční žaloba byla podána včas proti zákonem předpokládaným osobám (popírajícímu správci, případně věřiteli vykonatelné pohledávky), 4. v době rozhodování soudu trvají účinky insolvenčního řízení, 5. osoba žalobce prokáže, že důvod, výše a pořadí pohledávky, popřípadě nárok mají či nemají (podle charakteru incidenční žaloby) oporu v právu. 6. Jde-li o vykonatelnou pohledávku je dalším předpokladem přípustnost důvodu popření. V daném případě považuje soud za splněné první až čtvrtou ze shora jmenovaných podmínek, a zabýval se tím, zda důvody popření pohledávky ze strany správce jsou přípustné a umožňují její věcné přezkoumání. Jako předběžnou otázku pak posuzoval, zda uplatněná pohledávka je vykonatelná.

K vykonatelnosti popřené pohledávky:

Za vykonatelnou podle § 199 odst.1 IZ se považuje každá pohledávka, která se opírá o některý z titulů uvedených v § 274 o.s.ř.. Dle tohoto ustanovení se za vykonatelné považují i jiná vykonatelná rozhodnutí, schválené smíry a listiny, jejichž soudní výkon připouští zákon (§ 274 písm.i)). Pod bod i) spadají i rozhodčí nálezy vydané ad hoc rozhodci, neboť dle ust. § 28 zákona 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (ZRŘ) má pravomocný rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí. K vykonatelnosti rozhodčích nálezů se dále vyslovil Nejvyšší soud, který v usnesení sp.zn. 20 Cdo 3284/2008 ze dne 31.08.2010 uvedl, že Pokud nedošlo ke sjednání rozhodčí doložky, žalovaný v rozhodčím řízení zůstal nečinný a rozhodce přesto o žalobě rozhodl, je rozhodčí nález nevykonatelný bez zřetele k tomu, zda žalovaný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí doložky namítl. Pokud však byla rozhodčí doložka sjednána a je neplatná, je na jejím základě vydaný rozhodčí nález exekučním titulem (nejedná se o nulitní či nicotný akt) . To znamená, že rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky je vykonatelný, obrana účastníka spočívá v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu.

V daném případě byla sporná směnečná pohledávka žalovaným přihlášena jako vykonatelná a její vykonatelnost byla řádně doložena rozhodčím nálezem, který nabyl účinků vykonatelného rozhodnutí (§ 28 odst.2 ZRŘ) a u nějž uběhla lhůta k podání návrhu na jeho zrušení. Vykonatelnost pohledávky proto byla doložena v souladu s ust. § 177 IZ.

Soud se dále zabýval otázkou, zda v daném případě byla sjednána rozhodčí doložka.

Pro posouzení předmětné rozhodčí smlouvy je rozhodný zákon o rozhodčím řízení č. 216/1994 ve znění účinném do 31.03.2012, který v nezměněné podobě platil i v době uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1 ZRŘ se strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců, anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Podle ust. § 3 odst. 2 ZRŘ rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly (odstavec 1). Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy (odstavec 2).

K náležitostem projevu vůle účastníků při sjednání rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách se podrobně vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozsudku č.j. 23 Cdo 1201/2009 ze dne 29.06.2010, které se týkalo zprostředkovatelské smlouvy, nicméně je zcela aplikovatelné i na posuzovaný případ, kde mimo jiné uvedl: Je zřejmé, že toto ustanovení (§ 3 ZRŘ) upravuje toliko formu rozhodčí smlouvy. V prvním odstavci určuje, že rozhodčí smlouva musí být pod sankcí neplatnosti uzavřena písemně, a stanoví technické komunikační prostředky, při jejichž užití je písemná forma zachována. Ve druhém odstavci pak pro případ, že je rozhodčí smlouva sjednána v rámci smlouvy hlavní, tedy že jde o rozhodčí doložku, stanoví předpoklady, za nichž se písemná forma rozhodčí smlouvy nevyžaduje, a dále Odvolacím soudem aplikované ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 216/2004 Sb. tedy nestanoví obecné předpoklady umožňující závěr o akceptaci návrhu na uzavření rozhodčí doložky vůbec, jak se mylně domnívá odvolací soud, nýbrž výjimkou z pravidla upravuje podmínky, za nichž může být písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou druhou stranou přijat jinak než písemně (tj. musí být přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy) . Jinak řečeno, platné sjednání rozhodčí doložky obecně nepředpokládá přijetí návrhu smlouvy druhou stranou způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.

V daném případě není pochyb, že hlavní (úvěrová) smlouva a v jejím rámci rozhodčí doložka byly pořízeny písemně a příslušná písemnost byla jednajícími osobami podepsána. Není pochyb ani o tom, že součástí úvěrové smlouvy byla Smluvní ujednání , neboť lícová strana smlouvy na ně jednoznačně odkazuje a činí je nedílnou součástí smlouvy. Byla tedy dodržena písemná forma rozhodčí smlouvy požadovaná ustanovením § 3 odst. 1 ZRŘ. Skutečnost, že ze smlouvy není patrný souhlas dlužnice s obsahem rozhodčí smlouvy rozhodčí doložku vzhledem k jejímu písemnému sjednání neplatnou nečiní. Soud tedy dospěl k závěru, že rozhodčí smlouva v podobě rozhodčí doložky zahrnuté do Smluvních ujednání , která jsou součástí smlouvy byla uzavřena. Rozhodčí nález který byl vydán na základě této doložky, byl vydán rozhodcem v rámci jeho pravomoci a není proto nicotný.

K neplatnosti sjednané rozhodčí doložky pro její nepřiměřenost:

Smlouva o revolvingovém úvěru č. uzavřená mezi žalovaným jako věřitelem a dlužnicí je smlouvou spotřebitelskou dle ust. § 52 a násl. Občanského zákoníku ve znění účinném ke dni 03.08.2009 (OZ), jde o tzv. smlouvu formulářovou (resp. o smlouvu adhezní), pro niž je charakteristické, že její obsah není výsledkem jednání smluvních stran, nýbrž byl předem určen stranou v postavení dodavatele, aniž by jej druhá strana v postavení objednatele měla možnost ovlivnit, přičemž dlužnice byla v postavení spotřebitele dle ust. § 52 odst.3 OZ a žalovaný v postavení dodavatele dle ust. § 52 odst.2 OZ. Hlava pátá OZ Spotřebitelské smlouvy implementuje směrnice Evropských společenství a vnitrostátní soud je při aplikaci práva povinen interpretovat jeho ustanovení v souladu s obsahem směrnic ES a jejich účelem a to bez ohledu na to, zda vnitrostátní úprava časově předchází vydání těchto směrnic, či nikoliv a dále i souladně s rozhodnutími Evropského soudního dvora. Spotřebitelské smlouvy jsou upraveny zejména směrnicí Rady 93/13/EHS z 05.04.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ze směrnice Rady 93/13/EHS ani z příslušných ustanovení OZ nevyplývá obecný zákaz rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Seznam nepřípustných smluvních doložek podle třetího odstavce článku 3 směrnice je však jen příkladmý, a nevylučuje proto, aby v konkrétním případě bylo sjednání rozhodčí doložky shledáno neplatným, pokud má povahu jednání, které znamená újmu spotřebitele nebo značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k tíži spotřebitele.

K tomu, nakolik se tato úprava prosadí i v řízení navazujícím na vydání pravomocného rozhodnutí (v daném případě v řízení o návrhu na výkon rozhodnutí), se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 06.10.2009 o předběžné otázce ve věci Asturcom Telecomunicaciones SL proti Cristina Rodríguez Nogueira (C-40/08) takto: Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 05.04.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátní soud, který rozhoduje o návrhu na nucený výkon pravomocného rozhodčího nálezu vydaného bez účasti spotřebitele, musí, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, i bez návrhu posoudit nepřiměřenost rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem, je-li podle vnitrostátních procesních pravidel možné provést takové posouzení v rámci obdobných řízení na základě vnitrostátního práva. Jde-li o nepřiměřenou doložku, přísluší tomuto soudu vyvodit veškeré důsledky, které z toho vyplývají podle vnitrostátního práva, aby se ujistil, že tento spotřebitel nebude uvedenou doložkou vázán.

Pokud jde o aplikaci tohoto rozhodnutí na podmínky českého právního řádu ve věcech výkonu rozhodnutí, zabývá se jimi podrobně např. rozhodnutí KS v Brně č.j. 54 Co 946/2010 -52 ze dne 09.03.2011, které uvádí: Možnost přezkumu přiměřenosti rozhodčí doložky odvolacím soudem v rámci řízení o nařízení exekuce nelze v českém právním řádu dovodit ani z Článku 6 odst. 1 směrnice č. 93/13 o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách ani z rozhodovací praxe Evropského soudního dvora (zejména rozhodnutí ve věci Asturcom Telecomunicaciones SL proti Cristina Rodriguez Nogueira, č. C-40/08). Řízení o nařízení exekuce je natolik specifickým procesním postupem, jež slouží toliko k nucenému vymožení dříve věcně řešené otázky stanovení povinnosti povinnému, který se diametrálně odlišuje jak od předcházejícího nalézacího řízení (ať už toto má podobu řízení soudního či řízení před rozhodcem), tak zejména od řízení o tzv. "žalobě na zrušení rozhodčího nálezu", jež však nelze považovat za řízení "obdobné" ve smyslu shora zmíněného rozhodnutí Evropského soudního dvora č. C-40/08, tedy z úhlu pohledu možnosti takové námitky vznášet a přezkoumávat za řízení "stejné" s řízením exekučním. Posledně zmíněné nemění nic na tom, že je pro řešení takových námitek ze strany povinného prostor nejen dán, ale jak vyplývá též z rozhodovací praxe uvedené výše, k takovým otázkám má být ze strany rozhodujícího orgánu také bez nutnosti takové námitky vznášet přihlíženo právě v řízeních nalézacích a v řízeních o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu. Jinými slovy odvolací soud připomíná, že právní řád (v obecné rovině) sice počítá s možností vznášet námitku nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy či doložky, v podmínkách zakotvených českým právním řádem je tak však zapotřebí činit tzv. žalobou na zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. § 31 písm. b) či c) zákona č. 216/1994 Sb.

Jakkoliv se tento rozsudek vztahuje na řízení o návrhu na výkon rozhodnutí, je aplikovatelný i na incidenční spor o určení vykonatelné pohledávky za situace, kdy tato pohledávka vyplývá ze spotřebitelské smlouvy. Soud tedy uzavírá, že v incidenčním řízení o určení vykonatelné pohledávky obdobně jako v řízení o nařízení exekuce má soud k dispozici potřebné informace o skutkovém a právním stavu věci, nicméně česká procesní pravidla neumožňují v tomto řízení (ani v jiném obdobném řízení) přezkoumávat vykonatelný rozhodčí nález pro nedostatek pravomoci rozhodce z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy či doložky.

Soud tedy dopěl k závěru, že pohledávka žalovaného je vykonatelná na základě rozhodčího nálezu. Námitky insolvenčního správce směřovaly proti platnosti sjednané rozhodčí doložky, ať z důvodu její nepřiměřenosti ve spotřebitelských vztazích, či z důvodu rozporu s dobrými mravy. Tyto námitky však nejsou přípustným důvodem popření vykonatelné pohledávky a proto se jimi soud nemohl zabývat. IZ sice přiznává insolvenčnímu soudu právo věcně přezkoumávat i rozhodnutí, které je již pravomocné a vykonatelné, avšak výlučně na základě tvrzených skutečností, které nebyly uplatněny v původním nalézacím řízení a nikoliv na základě odlišného právního posouzení věci. Otázka platnosti rozhodčí doložky je otázkou právní kvalifikace a nemůže proto být v incidenčním řízení přezkoumávána. Jakkoli považuje soud argumentaci žalobce ohledně důvodů neplatnosti sjednané rozhodčí doložky za závažnou, je třeba uvést, že uplatněna měla být v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle ust. § 31 ZRŘ. Skutečnost, že dlužnice zůstala v této věci nečinná, jde k její tíži.

Pokud jde o námitku promlčení sporných pohledávek, dle ust. § 110 odst.1 OZ bylo-li přiznáno právo pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. V daném případě nabyl rozhodčí nález, kterým byl dlužník zavázán k úhradě směnečné pohledávky a náhrady nákladů rozhodčího řízení právní moci dne 03.07.2006, desetiletá promlčecí lhůta dosud neuplynula a pohledávky proto promlčeny nejsou.

S ohledem na shora uvedené závěry soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět a proto ji zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 202 IZ, dle kterého ve sporu o pravost výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalovaný rovněž výslovně uvedl, že náhradu nákladů nepožaduje.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 20. února 2013

JUDr. Hana Homolová, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Ziková