87 ICm 4222/2014
87 ICm 4222/2014-12 (KSLB 87 INS 17393/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Štrauchem ve věci žalobce Lukáše anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Liberec, Pražská 18/29, PSČ 460 01, proti žalovanému ESSOX s.r.o., IČ 267 64 652, se sídlem České Budějovice, Senovážné náměstí 231/7, PSČ 370 21, o určení, že popření vykonatelných pohledávek žalovaného v insolvenčním řízení žalobce bylo učiněno po právu

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávky žalovaného ESSOX s.r.o., IČ 267 64 652, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , sp. zn. KSLB 87 INS 17393/2014, přihláškou P8, byly popřeny po právu, se v části dílčí pohledávky P8/1 v částce 142.132,-Kč s příslušenstvím o d m í t á.

II. Žaloba na určení, že pohledávky žalovaného ESSOX s.r.o., IČ 267 64 652, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , sp. zn. KSLB 87 INS 17393/2014, přihláškou P8, byly popřeny po právu, se v části dílčí pohledávky P8/2 v částce 47.711,41 Kč s příslušenstvím z a m í t á.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou doručenou soudu dne 4.12.2014 se žalobce, jako dlužník v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KLSB 87 INS 17393/2014, domáhá určení, že popření pohledávek žalovaného ve výši 189.843,41 Kč bylo při přezkumném jednání, které se konalo dne 6.11.2014, učiněno dlužníkem po právu. Žalobce uvedl, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. 90029502 za účelem financování pořízení osobního automobilu. Z důvodu nehrazení splátek došlo ke sesplatnění úvěru a předmět financování byl odvezen. Následně žalobce obdržel rozhodčí nález rozhodce JUDr. Jiřího Nováka, dle kterého měl žalovanému uhradit částku 35.732,41 Kč s příslušenstvím ve výši 18.568,80 Kč a smluvní pokutu ve výši 291,00 Kč. Dále žalobce uvedl, že z nařízení exekuce č.j. 099 EX 2496/12 zjistil, že je proti němu veden výkon rozhodnutí na částku 129.255,00 Kč s příslušenstvím, přičemž mu nebyl doručen žádný exekuční titul. Žalobce uvedl, že popřel pohledávky žalovaného z důvodu jejich promlčení, protože rozhodčí nálezy byly vydány na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky a splatnost pohledávek nastala dne 1.5.2010 a 10.11.2010. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se žádný z účastníků nevyjádřil a soud tak má za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Protože ve věci lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání. Podle ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Soud při zkoumání podmínek řízení zjistil, že část žaloby nebyla podána oprávněnou osobou, a to v části vztahující se k popření dílčí pohledávky P8/1 ve výši 142.132,-Kč, která byla přihlášena jako nevykonatelná a aktivní legitimace k podání žaloby na určení pravosti této pohledávky tak v souladu s ust. § 198 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 410 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen i.z.) náleží věřiteli přihlášené pohledávky. Vzhledem k tomu, že popírající dlužník není v případě nevykonatelné pohledávky oprávněnou osobou k podání žaloby na určení pravosti pohledávky, rozhodl soud v souladu s ust. § 160 odst. 4 i.z. o odmítnutí žaloby v části, v níž se žalobce domáhá určení, že popření dílčí pohledávky P8/1 žalovaného ve výši 142.132,00 Kč bylo učiněno po právu. K tomu soud uvádí, že je u zdejšího soudu pod sp. zn. 87 Icm 1766/2015 vedeno řízení na určení pravosti nevykonatelné pohledávky žalovaného ve výši 142.132,00 Kč, jehož předmětem je nárok odmítnutý v tomto řízení. Předmětem žaloby je dále pouze dílčí pohledávka P8/2 v částce 47.711,41 Kč, která byla přezkoumána jako vykonatelná a při přezkumném jednání byla popřena co do pravosti dlužníkem. V této části žaloby svědčí žalobci aktivní legitimace k podání žaloby v souladu s ust. § 199 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 410 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen i.z.). Žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě, protože přezkumné jednání se konalo dne 6.11.2014 a usnesení o schválení oddlužení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 14.11.2014. Žaloba, která byla (KSLB 87 INS 17393/2014) doručena soudu dne 4.12.2014 byla podána v zákonné 30ti denní lhůtě ode dne konání přezkumného jednání. Soud má za nesporné skutečnosti týkající se vzniku pohledávky žalovaného za žalujícím dlužníkem, protože žalobce neučinil sporným vznik pohledávky, ale dovolává se jejího promlčení. Z přihlášky pohledávky, která je založena v insolvenčním spise, soud zjistil, že žalovaný, jako věřitel dlužníka, přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka jako dílčí pohledávku P8/2 nezajištěnou pohledávku z titulu úvěrové smlouvy č. 90029502 ze dne 9.4.2008, jejíž součástí byly obchodní podmínky věřitele. Jako součást úvěrové smlouvy byl sjednán úvěrový rámec ve výši nejméně 3.000,00 Kč a vydána úvěrová karta č. 0110686082. Věřitel pak uplatnil pohledávku ve výši 35.732,41 Kč na jistině, 291,00 Kč na smluvní pokutě a 11.688,00 Kč na úrocích z prodlení ve výši dle repo sazby ČNB z částky 35.732,41 Kč ode dne 1.5.2010 do 16.9.2014. Pohledávka byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu sp.zn. E/2011/01373. Z úvěrové smlouvy č. 90029502 ze dne 9.4.2008 vyplývá, že žalobce požádal o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000,00 Kč. Z bodu IV. obchodních podmínek, na které odkazuje odst. I úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že podpisem úvěrové smlouvy souhlasí klient se svým zařazením mezi žadatele o úvěrový rámec, který může činit 3 až 75 tis. Kč. Žádostí o aktivaci karty a provedením prvního čerpání peněžních prostředků klient souhlasí s poskytnutím úvěrového rámce. Součástí obchodních podmínek je v bodě VI. odst. 7 rozhodčí doložka, dle které se klient a věřitel dohodli na řešení majetkových sporů z úvěrové smlouvy nebo smlouvy o úvěrovém rámci v jednoinstančním rozhodčím řízení, přičemž rozhodce bude jmenován Správcem seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 264 21 381, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, PSČ 120 00. Dne 26.5.2011 byl na základě návrhu věřitele rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem vydán rozhodčí nález, kterým bylo dlužníku Lukáši Charvátovi uloženo zaplatit společnosti ESSOX s.r.o. částku 35.732,41 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně ode dne 1.5.2010 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 291,00 Kč a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 18.568,80 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 7.7.2011 a vykonatelnosti dne 11.7.2011. Z protokolu z přezkumného jednání vyplývá, že dlužník při přezkumném jednání dne 6.11.2014 popřel vykonatelnou pohledávku věřitele přihlášenou do insolvenčního řízení přihláškou P8/2 co do pravosti z důvodu promlčení. Usnesením ze dne 14.11.2014 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není v části týkající se popřené vykonatelné pohledávky žalovaného ve výši 47.711,41 Kč důvodná, a rozhodl tímto rozsudkem o jejím zamítnutí. Podle ust. § 410 odst. 2 i.z. má za trvání účinků schválení oddlužení popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem tytéž účinky, jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže popřel dlužník pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Podle odst. 3 může dlužník, jde-li o vykonatelnou pohledávku nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Dlužník, jemuž bylo schváleno oddlužení, popřel při přezkumném jednání vykonatelnou pohledávku věřitele, přičemž jako důvod popření v souladu s ust. § 410 odst. 3 i.z. uplatnil promlčení popřené pohledávky. Na základě zjištěných skutečností dospěl však soud k závěru, že nedošlo k promlčení pohledávky žalovaného a podaná žaloba tedy není důvodná. Mezi účastníky není sporu, že žalobce uzavřel s věřitelem smlouvu o úvěru ve smyslu ust.§ 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Součástí uzavřené smlouvy byly obchodní podmínky žalovaného, v jejichž bodu VI. bylo zahrnuto ujednání o řešení případných sporů v rozhodčím řízení před rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení a.s., IČ 264 21 381. Uzavřená smlouva se řídí obchodním zákoníkem, současně však je dlužník v postavení spotřebitele, kterému náleží příslušná ochrana dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách. Žalovaný uplatnil svou pohledávku v insolvenčním řízení dlužníka jako vykonatelnou a doložil ke své přihlášce listiny, z nichž jednoznačně vyplývá, že v zákonné čtyřleté promlčecí lhůtě dle § 397 obchodního zákoníku uplatnil svůj nárok vůči dlužníku v rozhodčím řízení na základě sjednané rozhodčí doložky a v rozhodčím řízení byl vydán rozhodčí nález, který nabyl právní moci, a stal se tak exekučním titulem, na jehož základě bylo zahájeno exekuční řízení proti dlužníku. V nálezu č. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 Ústavní soud dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu, podobně jako rozhodčí doložka, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Protože bylo prokázáno, že rozhodčí doložka byla v posuzovaném případě sjednána pouze jako součást obchodních podmínek, je z důvodu své nepřiměřenosti v souladu s citovaným nálezem Ústavního soudu neplatná. Ačkoliv lze tedy uzavřít, že rozhodčí řízení bylo vedeno na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky, dospěla soudní praxe opakovaně (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 179/2014-48 nebo 104 VSPH 158/2014-52) k závěru, že je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž bylo možno rozhodnout v rozhodčím řízení, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Podle ust. § 403 odst. 1 obchodního zákoníku se stavení promlčecí doby spojuje se zahájením rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy. Podle ust. § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčího nálezu, ve znění účinném ke dni uzavření rozhodčí doložky, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje. Podle ust. § 16 zákona o rozhodčím řízení uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo o zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány. Z uvedených rozhodnutí plyne závěr, že ačkoliv rozhodčí řízení bylo zahájeno na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky, nejedná se o nicotný právní akt, jehož vydání by (KSLB 87 INS 17393/2014) bylo bez právních účinků na běh promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že v daném případě se jednalo o arbitrovatelný spor (spor majetkové povahy, v němž bylo možné uzavřít smír), a dosud nedošlo zákonem předpokládaným způsobem k odstranění rozhodčího nálezu, platí obecná promlčecí doba dle ust. § 408 odst. 1 obch. zákoníku v délce deseti let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Soud má za to, že dosud nedošlo k promlčení pohledávky věřitele, protože věřitel dosáhl v rozhodčím řízení vydání rozhodčího nálezu, který se stal exekučním titulem a na jeho základě věřitel řádně pokračoval v exekuci. Námitka promlčení pohledávky věřitele vznesená dlužníkem je tak dle názoru soudu nedůvodná. Protože žalobce jiné důvody popření pohledávky věřitele neuplatnil, soud žalobu v části týkající se pohledávky ve výši 47.711,41 Kč zamítl a rozhodl, že popření pohledávky věřitele nebylo učiněno po právu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 202 odst. 1 i.z., dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. V řízení byl v celém rozsahu úspěšný žalovaný, kterému však proti dlužníku žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 17. prosince 2015

Mgr. Ing. Petr Štrauch v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Libuše Felknerová