87 ICm 413/2016
87 ICm 413/2016-13 (KSLB 87 INS 23428/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Štrauchem ve věci žalobce RCI Financial Services, s.r.o., IČ 257 22 328, se sídlem Praha 4, Želetavská 1525/1, PSČ 140 10, zastoupená Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem, se sídlem Praha 1, Perlová 5, PSČ 110 00, proti žalovanému KONKURSNÍ v.o.s., IČ 254 17 959, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenčnímu správci dlužníka Marie anonymizovano , anonymizovano , zast. JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, o určení pravosti pohledávek žalobce popřených insolvenčním správcem v insolvenčním řízení dlužníka

takto:

I. U r č u j e se, že pohledávka žalobce RCI Financial Services, s.r.o., IČ 257 22 328, se sídlem Praha 4, Želetavská 1525/1, PSČ 140 10, za dlužníkem Marií anonymizovano , nar. 21.11.195, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka sp.zn. KSLB 87 INS 23428/2015 přihláškou č. P3 ve výši 90.434,40 Kč, je po právu.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 9.2.2016 se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 23428/2015 v celkové výši 90.434,40 Kč jsou po právu. Žalobce současně vzal část přihlášené pohledávky ve výši 26.527,-Kč odpovídající pohledávce na poplatek za rozhodčí řízení a náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení isir.justi ce.cz 24.2.2016. Incidenční řízení je tak vedeno pouze o pohledávce ve výši 90.434,40 Kč. Žalobce uvedl, že nesouhlasí s popřením pravosti svých pohledávek insolvenčním správcem a navrhl, aby soud rozhodl, že jeho pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení dlužníka jsou po právu. Žalobce uvedl, že jeho pohledávky nebyly promlčeny, neboť pohledávka byla zesplatněna ke dni 7.5.2011 a o nároku žalobce bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení rozhodčím nálezem ze dne 15.9.2011, který nabyl právní moci dne 20.10.2011 a vykonatelnosti dne 15.11.2011. Dle názoru žalobce došlo vydáním rozhodčího nálezu, který nebyl zrušen, k přerušení běhu promlčení. Svůj názor opřel o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 104 VSPH 158/2014 ze dne 20.10.2014, v němž se odvolací soud vyslovil k otázce promlčení nároku v případě rozhodčího nálezu vydaného na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky. Současně žalobce uvedl, že mu postupem insolvenčního správce vznikla škoda odpovídající povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, protože insolvenční správce neoprávněně přezkoumal přihlášenou pohledávku jako nevykonatelnou, přestože byla přihlášena jako vykonatelná. Žalobce k výzvě soudu uhradil soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč. Žalobce v souladu s ust. § 198 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 410 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen i.z.), uplatnil proti insolvenčnímu správci dlužníka, který popřel nezajištěnou pohledávku, své právo žalobou podanou v zákonné lhůtě pro její podání, protože přezkumné jednání o pohledávce žalobce se konalo dne 14.1.2016 jako zvláštní přezkumné jednání, usnesení o schválení oddlužení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 18.12.2015 a vyrozumění insolvenčního správce o popření nevykonatelné pohledávky věřitele insolvenčním správcem bylo věřiteli doručeno dne 20.1.2016. Žaloba, která byla doručena soudu dne 9.2.2016 byla podána v zákonné 30 denní lhůtě ode dne konání přezkumného jednání o popřené pohledávce. Žalobci svědčí aktivní legitimace k podání žaloby proti insolvenčnímu správci, protože žalobce uplatnil svou pohledávku za dlužníkem v insolvenčním řízení dlužníka a insolvenční správce na přezkumném jednání, které se konalo po schválení oddlužení, popřel pohledávku věřitele co do pravosti z důvodu promlčení. K návrhu insolvenčního správce bylo insolvenčním soudem rozhodnuto, že pohledávka žalobce je pro účely přezkumu považována za pohledávku nevykonatelnou. K výzvě soudu sdělil žalobce, že souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nevyjádřil a soud tak má za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Protože ve věci lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání. Žalovaný insolvenční správce ve svém vyjádření se k žalobě uvedl, že považuje žalobu za neprojednatelnou z důvodu absence zákonných náležitostí žaloby ve smyslu ust. § 79 o.s.ř. Pro případ, že soud shledá žalobu projednatelnou navrhl žalovaný její zamítnutí, protože má zato, že žalobcem uplatněná pohledávka v insolvenčním řízení dlužníka byla promlčena, protože rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky je nicotným právním aktem, a jako takový nevyvolává žádné právní následky, včetně přerušení běhu promlčecí doby. Svůj názor opřel o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vydané ve věci 102 VSPH 371/2013 ze dne 19.12.2013. (KSLB 87 INS 23428/2015)

Podle ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Soud má za nesporné skutečnosti týkající se vzniku pohledávky žalobce za dlužníkem, protože žalovaný neučinil sporným vznik pohledávek, ale dovolává se jejich promlčení. Soud rovněž nezkoumal okamžik zesplatnění nároku, a vyšel z nesporných tvrzení účastníků řízení. Z přihlášky pohledávky, která je založena v insolvenčním spise, soud zjistil, že žalobce, jako věřitel dlužníka, přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou pohledávku z titulu smlouvy o finančním leasingu č. 1302205563 ze dne 4.12.2008, ve výši 67.288,60 Kč s příslušenstvím ve výši 49.672,44 Kč. Podáním ze dne 9.2.2016 vzal věřitel svou přihlášku částečně zpět v rozsahu příslušenství co do částky 26.527,-Kč. Všechny pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu č.j. 110/2011 ze dne 15.9.2011 Z rozhodčího nálezu č.j. 110/2011 vydaného rozhodcem JUDr. Stanislavem Katrušákem zapsaným v seznamu rozhodců vedeném při České leasingové a finanční asociaci vyplývá, že na základě písemného vyjádření dlužníka, který nerozporoval existenci pohledávky žalobce, bylo rozhodnuto o povinnosti dlužníka zaplatit žalobci částku 67.288,60 Kč s příslušenstvím. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 20.10.2011 a vykonatelnosti dne 15.11.2011. Z protokolu ze zvláštního přezkumného jednání ze dne 14.1.2016 soud zjistil, že insolvenční správce popřel pohledávku věřitele uplatněnou přihláškou P3 v insolvenčním řízení dlužníka co do pravosti, přičemž důvodem popření pohledávek žalobce bylo promlčení pohledávek. Insolvenční soud k návrhu insolvenčního správce rozhodl, že uplatněná pohledávka se pro účely přezkumu považuje za pohledávku nevykonatelnou. Popírající insolvenční správce nevznesl žádné námitky, které by zpochybňovaly vznik pohledávek žalujícího věřitele. Ze smlouvy o finančním leasingu č. 1302205563 ze dne 4.12.2008 vyplývá, že smluvní strany rozhodčí doložkou uvedenou ve smlouvě vyloučily pravomoc rozhodovat spory vzniklé v souvislosti se smlouvou ad hoc rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že nedošlo k promlčení pohledávek žalobce a podaná žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel s dlužníkem smlouvu o financování předmětu koupě ve smyslu ust.§ 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Součástí uzavřené smlouvy bylo i ujednání o řešení případných sporů v rozhodčím řízení před ad hoc rozhodcem vybraným ze seznamu rozhodců vedeném při České leasingové a finanční asociaci, která není stálým rozhodčím soudem. Uzavřená smlouva se řídí obchodním zákoníkem, současně však je dlužník v postavení spotřebitele, kterému náleží příslušná ochrana. Přestože žalobce uplatnil své pohledávky přihláškou v insolvenčním řízení jako vykonatelné, bylo rozhodnuto, že pro účely přezkumu jsou považovány za pohledávky nevykonatelné s odkazem na skutečnost, že uzavřená rozhodčí doložka je neplatná. Žalobce doložil skutečnosti, z nichž jednoznačně vyplývá, že v zákonné čtyřleté promlčecí lhůtě uplatnil svůj nárok vůči dlužníku v rozhodčím řízení na základě sjednané rozhodčí doložky a v rozhodčím řízení byl vydán rozhodčí nález, který nabyl právní moci, a stal se tak exekučním titulem. nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Podle ust. § 391 odst. 1 obch. z. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle ust. § 403 odst. 1 obch. z. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Podle ust. § 408 odst. 1 obch. z. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Rozhodčí doložka, kterou smluvní strany určily pravomoc ad hoc rozhodce k rozhodování sporů z uzavřené smlouvy, je neplatná ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku, neboť rozhodce nebyl jednoznačně určen a jeho určení bylo ponecháno pouze na žalující straně z okruhu blíže neurčených osob zapsaných do seznamu vedeného subjektem, který není stálým rozhodčím soudem. Uvedený závěr je v soulad s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10.7.2013 nebo nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2164/10 ze dne 1.11.2011). Současně soudní praxe dovodila (srov. např. aktuální rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 27.1.2016, sp.zn. 11 VSOL 117/2015 nebo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 179/2014-48 nebo 104 VSPH 158/2014-52), že i rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem na základě neplatné rozhodčí doložky, má účinek spojovaný s pravomocným přiznáním práva z obchodního závazkového vztahu v soudním či rozhodčím řízení dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku, který spočívá v prodloužení délky promlčecí doby na 10 let od okamžiku, kdy začala poprvé běžet. V daném případě začala promlčecí doba pohledávky běžet dnem následujícím po její splatnosti a následně byla prodloužena právní mocí rozhodčího nálezu dne 20.10.2011. V době uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka tedy nedošlo k uplynutí promlčecí doby. Podle ust.§ 403 odst. 1 obchodního zákoníku se stavení promlčecí doby spojuje se zahájením rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy. Podle ust. § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčího nálezu, ve znění účinném ke dni uzavření rozhodčí smlouvy, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje. Podle ust. § 16 zákona o rozhodčím řízení uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo o zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány. (KSLB 87 INS 23428/2015)

Soud se v posuzovaném případě ztotožňuje s citovanými rozhodnutími a neshledal důvod odchýlit se od ustálené rozhodovací praxe. Soud má za to, že dosud nedošlo k promlčení pohledávky věřitele, protože věřitel, dosáhl v rozhodčím řízení vydání rozhodčího nálezu, který se stal exekučním titulem. Námitka promlčení pohledávky věřitele vznesená insolvenčním správcem je tak dle názoru soudu nedůvodná a soud proto vyhověl žalobě v celém rozsahu a rozhodl, že pohledávky věřitele jsou po právu. Podle ust. § 202 odst. 1 i.z. ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. V řízení proti insolvenčnímu správci měl žalobce plný úspěch, proto soud postupoval dle ust. § 202 odst. 1 i.z. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Při přezkumu pohledávky bylo rozhodnuto, že pohledávka se pro účely přezkumu považuje za pohledávku nevykonatelnou, což bylo potvrzeno i v následném incidenčním řízení. Žalobci tak nevznikl nárok na úhradu nákladů incidenčního řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 11. října 2016

Mgr. Ing. Petr Štrauch v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Libuše Felknerová