87 ICm 3710/2015
Č. j. 87 ICm 3710/2015-25 (KSLB 87 INS 8376/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Petrem Štrauchem ve věci žalobce Insolvency Project v.o.s., IČ 288 60 993, Hradec Králové, Pražské Předměstí, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, insolvenčního správce dlužnice Pavlíny anonymizovano , anonymizovano , zastoupeného JUDr. Milanem Novákem, advokátem, se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, PSČ 500 02, proti žalovanému Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČ 272 21 971, Praha 1, Nové Město, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem Hradec Králové Velké nám. 135/19, PSČ 500 03, o určení výše popřených vykonatelných pohledávek

takto:

I. Určuje se, že popření pohledávky věřitele Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČ 272 21 971, Praha 1, Nové Město, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, co do výše 126.981,03 Kč, učiněné společností Insolvency Project v.o.s., IČ 288 60 993, Hradec Králové, Pražské Předměstí, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, insolvenčním správcem dlužníka Pavlíny anonymizovano , anonymizovano , v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci, pod sp. zn. KSLB 87 INS 8376/2015, bylo učiněno po právu.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit do majetkové podstaty k rukám zástupce insolvenčního správce JUDr. Milana Nováka, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 8.228,-Kč včetně DPH.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, a to na účet soudu vedený u ČNB v Ústí nad Labem, isir.justi ce.cz (KSLB 87 INS 8376/2015)

č.ú. 3703-3024411/0710, var. symbol: 8750371015 nebo v kolcích na přiloženém tiskopisu.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 25.9.2015 se žalobce, jako insolvenční správce dlužníka, domáhá určení, že úkon, kterým popřel při přezkumném jednání vykonatelnou pohledávku žalovaného, uplatněnou přihláškou P9 ve výši 170.753,22,-Kč, co do výše 126.981,03 Kč, byl učiněn po právu. Žalobce uvedl, že jako insolvenční správce dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 8376/2015 popřel při přezkumném jednání přihlášenou vykonatelnou pohledávku žalovaného co do výše 126.981,03 Kč a uznal co do výše 43.772,19 Kč, z toho 37.204,16 Kč na jistině a 6.568,03 Kč na příslušenství). Žalobce uvedl, že z přihlášené jistiny úvěru ve výši 38.498,69 Kč uznal částku 20.746,69 Kč, protože část úvěru byla splacena dlužníkem, dále uznal smluvní úroky ve výši 16.457,47 Kč. Smluvní pokutu ve výši 13.263,43 Kč insolvenční správce popřel z důvodu absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, které bylo toliko součástí smluvních podmínek, nikoliv smlouvy samotné. Dále správce popřel náklady rozhodčího řízení spočívající v poplatku za rozhodčí řízení ve výši 700,-Kč z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Z částky 101.783,63 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně uznal insolvenční správce částku 6.568,03 Kč odpovídající zákonnému úroku z prodlení, protože smluvní ujednání upravující výši úroku z prodlení nad zákonný úrok z prodlení je v případě spotřebitelských smluv absolutně neplatné. Žalobce navrhl, aby soud určil, že pohledávka žalovaného uplatněná v insolvenčním řízení dlužnice činí částku 43.772,19 Kč. Žalovaný na výzvu soudu k žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhl soudu její zamítnutí. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že v insolvenčním řízení dlužnice uplatnil svou pohledávku, jako pohledávku vykonatelnou, a to na základě rozhodčího nálezu sp. zn. Va-PD 933/2011 vydaného rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou v souladu s rozhodčí doložkou. Žalovaný zejména setrval na svém stanovisku, že uplatněná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, protože rozhodčí nález je řádným exekučním titulem, protože byl vydán rozhodcem povolaným k rozhodnutí sporu v souladu s uzavřenou rozhodčí doložkou. Žalovaný připustil pouze možnou částečnou neplatnost rozhodčí doložky v části určení rozhodce, který není v doložce konkrétně specifikován. Vzhledem k tomu, že však spor byl rozhodován v rozhodčím řízení vedeném jedním z jednoznačně identifikovaných rozhodců, není dán důvod neplatnosti rozhodčí doložky. Vzhledem k tomu, že má žalovaný za to, že jeho pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, namítá dále, že důvodem popření pohledávky nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle názoru žalovaného tak insolvenční správce nemůže namítat neplatnost smluvních ujednání, která již byla předmětem předchozího řízení. Žalovaný rovněž uvedl, že Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 na danou věc nedopadá a jeho případná aplikace by znamenala faktickou retroaktivitu, která je nepřípustná. Z uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby s tím, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSLB 87 INS 8376/2015)

Žalobce v souladu s ust. § 199 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen i.z.), uplatnil v zákonné 30 denní lhůtě proti přihlášenému věřiteli svůj popěrný úkon, kterým popřel při přezkumném jednání v insolvenčním řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku věřitele. Přezkumné jednání se konalo dne 1.9.2015 a žaloba byla podána u insolvenčního soudu prostřednictvím elektronického podání s uznávaným elektronickým podpisem dne 25.9.2015. Žalobci svědčí aktivní legitimace k podání žaloby proti věřiteli, protože jako insolvenční správce dlužníka popřel pohledávku, která byla v insolvenčním řízení dlužníka uplatněna a při přezkumném jednání přezkoumána jako vykonatelná. K výzvě soudu sdělil žalovaný, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, proto soud nařídil na den 26.5.2016 ústní jednání, ke kterému řádně předvolal žalobce a žalovaného. Zástupce žalobce podáním ze dne 19.5.2016 omluvil svou účast na jednání a požádal, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a rozhodl tímto rozsudkem o určení výše pohledávek věřitele Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČ 272 21 971, uplatněných v insolvenčním řízení dlužníka. Insolvenční řízení dlužníka Pavlíny anonymizovano bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka s účinky ode dne 30.3.2015. Usnesením ze dne 8.7.2015 rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka povolil jeho řešení oddlužením. Současně ustanovil insolvenčním správcem dlužníka společnost Insolvency Project v.o.s., IČ 288 60 993, a vyzval věřitele dlužníka k podávání přihlášek pohledávek. Přihláškou ze dne 16.7.2015, evidovanou v insolvenčním řízení KSLB 87 INS 8376/2015 pod číslem P9, uplatnil věřitel Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČ 272 21 971, pohledávku za dlužníkem ve výši 170.753,22 Kč sestávající z jistiny ve výši 68.219,59 Kč a příslušenství ve výši 102.533,63 Kč. Uplatněná pohledávka vznikla z titulu dohody o uznání dluhu č. 2280234097 ze dne 12.10.2009, která je uznáním dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem a společností COFIDIS, s.r.o, jako právním předchůdcem věřitele, ze dne 1.8.2007, č. 4558341. Pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná a vykonatelná na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou pod č.j. Va-PD 933/2011-6 dne 13.9.2011. Z protokolu z přezkumného jednání bylo zjištěno, že insolvenční správce přezkoumal přihlášku P9 věřitele Intrum Justitia Czech, s.r.o., IČ 272 21 971, tak, že pohledávku popřel co do výše 126.981,03 Kč a uznal co do výše 43.772,19 Kč. Pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná. Dlužník pohledávku uznal. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4558341 ze dne 1.8.2007 poskytl věřitel dlužnici úvěrový rámec do výše 40.000,-Kč. Dle smluvních ujednání jsou součástí smlouvy rovněž všeobecné obchodní podmínky společnosti COFIDIS, v nichž je mimo jiné v odd. 7 ustanovení týkající smluvní pokuty a smluvních úroků z prodlení. Dle dohody o uznání dluhu č. 2280234097 ze dne 12.10.2009 uznal dlužník svůj závazek vůči věřiteli z titulu smlouvy č. 4558341 ve výši 37.531,74 Kč na jistině, 9.273,55 Kč na úrocích a 6.251,28 Kč na smluvní pokutě. Dle včleňovací doložky jsou součástí dohody o uznání dluhu připojená smluvní ujednání N/2009/01/01, v nichž jsou mimo jiné obsažena ujednání o smluvní pokutě a rozhodčí doložka. Dle bodu 10.1 se strany (KSLB 87 INS 8376/2015) dohodly, že veškeré spory vzniklé z Dohody nebo v souvislosti s ní budou řešeny v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb. v platném a účinném znění v jednoinstančním rozhodčím řízení rozhodovaným kterýmkoliv z níže uvedených rozhodů. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle zvoleného rozhodce, případně v místě určením tímto rozhodce. Rozhodčí doložka dále obsahuje ujednání, dle kterého jsou rozhodci JUDr. Eva Vaňková nebo Mgr. Marek Landsmann nebo rozhodce určený rozhodčí společností s.r.o. IČ 277 10 891 ze seznamu rozhodců této společnosti zveřejněném na internetové adrese: www.rozhodcispolecnost.cz. Pro případ, že žádný z uvedených rozhodců nebude ochoten nebo nebude moci funkci rozhodce přijmout či vykonávat, jediný rozhodce bude určen věřitelem ze seznamu advokátů vedeného ČAK. Dále bylo ujednáno, že rozhodce rozhoduje bez ústního jednání na základě písemných podkladů předložených stranami. Z rozhodčího nálezu ze dne 13.9.2011 č.j. Va-PD 933/2011-6 vyplývá, že na základě návrhu věřitele bylo u rozhodce JUDr. Evy Vaňkové zahájeno dne 25.7.2011 rozhodčí řízení, ve kterém rozhodce rozhodl o uložení povinnosti dlužníku zaplatit věřiteli pohledávku ve výši 68.219,59 Kč spolu s úrokem z prodlení 0,1% denně z částky 68.219,59 Kč od 8.6.2011 do zaplacení a na nákladech řízení částku 750,-Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci dne 4.10.2011 a vykonatelnosti dne 7.10.2011. Z přehledu plateb vyplývá, že dlužník uhradil věřiteli před vydáním rozhodčího nálezu částku 17.752,-Kč. Dle čl. 4.1 smluvních ujednání N/2009/01/01 se pak všechny platby dlužníka započítávají nejdříve na jistinu závazku. Na základě provedených důkazů a mezi stranami nesporných skutečností dospěl soud k následujícím zjištěním a závěrům. Dlužník, jako spotřebitel, uzavřel dne 1.8.2007 s právním předchůdcem žalovaného smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku a čerpal finanční prostředky ve výši 40.000,-Kč. Na základě postoupení pohledávky došlo ke změně v osobě věřitele. Přestože je úvěrová smlouva upravena toliko obchodním zákoníkem, vztahují se na stranu smlouvy, která je spotřebitelem, ustanovení Hlavy páté zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku o ochraně spotřebitele. Dne 12.10.2009 uzavřel dlužník s žalovaným dohodu o uznání dluhu ve smyslu ust. § 558 občanského zákoníku ve výši jistiny 37.531,74 Kč, součástí dohody učinili účastníci rovněž smluvní ujednání N/2009/01/01, která jsou samostatnou přílohou dohody. Tato smluvní ujednání obsahují rovněž v čl. 10 rozhodčí doložku. K otázce rozhodčích doložek obsažených toliko v obchodních podmínkách a nikoliv smlouvě samotné se mimo jiné vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, v němž Ústavní soud dovodil, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Ústavní soud vyslovil názor, že nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná, a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Sjednání rozhodčí doložky v obchodních podmínkách v případě spotřebitelské smlouvy je jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, a jako takové absolutně neplatné. (KSLB 87 INS 8376/2015)

K otázce platnosti rozhodčí doložky se rovněž opakovaně vyslovil Nejvyšší soud, např. v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 68/2014 ze dne 21.1.2015, která se obsahově shoduje s projednávaným sporem, Nejvyšší soud vyslovil názor, že netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 2016/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (ve znění účinném ke dni sjednání rozhodčí doložky) také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě. S ohledem na uvedené konstantní závěry judikatury má soud za to, že uzavřená rozhodčí doložka je neplatná ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013. Rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, který nebyl oprávněn k rozhodnutí věci z důvodu neplatnosti ujednání o rozhodčím řízení, proto není přihlášená pohledávka vykonatelnou a insolvenční správce není omezen při popření pohledávky ust. § 199 odst. 2 i.z. Ze stejného důvodu není věřitelem uplatněná pohledávka z titulu rozhodčího poplatku ve výši 750,-Kč uplatněna po právu. Vzhledem k tomu, že pohledávka není ze shora uvedených důvodů pohledávkou vykonatelnou, zabýval se dále soud popěrným úkonem insolvenčního správce, v němž insolvenční správce namítl, částečnou úhradu jistiny dlužníkem, dále neplatnost ujednání o smluvní pokutě a neplatnost ujednání o smluvním úroku z prodlení. Jak vyplývá z provedených důkazů, popřel insolvenční správce z přihlášené jistiny ve výši 68.219,59 Kč složené z jistiny úvěru ve výši 38.498,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 13.263,43 Kč a úroků ve výši 16.457,47 Kč, částku13.263,43 Kč na smluvní pokutě a částku 17.752,-Kč na jistině úvěru. Částka 17.752,-Kč byla, jak vyplývá z přehledu plateb, uhrazena věřiteli dlužníkem a v souladu s dohodou stran měla být započtena na úhradu jistiny (čl. 4.1 smluvních ujednání) . Popření pohledávky žalovaného na jistině ve výši 17.752,-Kč tak bylo učiněno po právu. Ze shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 mimo jiné vyplývá jednoznačný závěr, že nejen rozhodčí doložky, ale rovněž ujednání o smluvní pokutě, zásadně nemohou být v případě spotřebitelských smluv součástí obchodních podmínek, ale pouze smlouvy samotné. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v obchodních podmínkách je ve smyslu uvedeného rozhodnutí nutné považovat za ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry, a jako takové je absolutně neplatné. Žalovaný uplatnil v rámci své přihlášky pohledávky smluvní pokutu ve výši 13.263,43 Kč, přičemž ujednání o smluvní pokutě byla toliko součástí smluvních ujednání N/2009/01/01 (čl. 5.1). S ohledem na uvedené skutečnosti má soud za to, že popření pohledávky věřitele v rozsahu smluvní pokuty ve výši 13.263,43 Kč bylo rovněž učiněno po právu z důvodu absolutní neplatnosti smluvního ujednání. Insolvenční správce dále popřel pohledávku věřitele na smluvním úroku z prodlení ve výši 95.215,60 Kč (pohledávku uznal ve výši 6.568,03 Kč). Důvodem popření je skutečnost, že v případě spotřebitelských smluv nelze platně sjednat úrok z prodlení vyšší, než kolik činí zákonný úrok z prodlení. Podle ust. § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření dohody, se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů (KSLB 87 INS 8376/2015) o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Podle ust. § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření dohody, pak má věřitel právo, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis. Toto ustanovení je, jak judikoval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 17.3.2005, sp.zn. 33 Odo 1117/2003, publikovaným ve Sbírce rozhodnutí pod č. 26/2006, kogentním ustanovením, od kterého se smluvní strany nemohou odchýlit. S ohledem na uvedené závěry tak žalovanému nemohl vzniknout nárok na úhradu smluvního úroku z prodlení v požadované výši, ale pouze na úhradu zákonného úroku z prodlení od 8.6.2011 do 8.7.2015 ve výši 7,75 p.a. z částky 20.746,69 Kč, což odpovídá částce 6.568,03 Kč. Popření pohledávky žalovaného ve výši 95.215,60 Kč, tak bylo učiněno po právu. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že popření pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka bylo insolvenčním správcem co do výše 126.981,03 Kč učiněno po právu. Pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka tak činí 43.772,19 Kč. Podle ust. § 202 odst. 1 i.z. ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. Protože měl žalobce ve věci plný úspěch, přiznal mu soud v souladu s ust. § 163 i.z. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč sestávající z odměny advokáta ve výši 6.200,-Kč za 2 úkony právní služby dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a paušální náhradu hotových výdajů ve smyslu ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 2x 300,-Kč, a dále náhradu DPH ve výši 21%.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 2. června 2016

Petr Štrauch v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Jana Klimešová