87 ICm 343/2016
87 ICm 343/2016-21 (KSLB 87 INS 24793/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Štrauchem ve věci žalobce Ing. Jany Horákové, IČ 640 58 522, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenčního správce dlužníka Jána anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Přepeře 227, PSČ 512 61, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, proti žalovanému Bohemia Faktoring, s.r.o., IČ 272 42 617, Praha 1-Malá Strana, Letenská 121/8, PSČ 118 00, zastoupenému JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, o určení výše popřených vykonatelných pohledávek

takto: I. Žaloba na určení, že popření dílčí pohledávky P4/1 přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 24793/2015, co do výše 308.517,90 Kč bylo učiněno po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 4.2.2016 se žalobce, jako insolvenční správce dlužníka Jána anonymizovano v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp.zn. KSLB 87 INS 24793/2015, domáhá určení, že úkon, kterým popřel při přezkumném jednání vykonatelnou pohledávku žalované co do výše 308.517,90 Kč, byl učiněn po právu a žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku v částce 308.517,90 Kč. isir.justi ce.cz u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 24793/2015 částečně popřel při přezkumném jednání přihlášenou vykonatelnou pohledávku žalovaného co do výše 308.517,90 Kč v rozsahu uplatněného příslušenství pohledávky, protože žalovaný, jako věřitel dlužníka, uplatnil smluvní úrok z prodlení ve výši, která odporuje zákonným ustanovením. Z uvedeného důvodu uznal insolvenční správce nárok žalovaného v insolvenčním řízení dlužníka pouze v rozsahu diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy. Žalobce ve svém návrhu mimo jiné poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 102 VSPH 154/2012, 122 ICm 1247/2011, v obdobných případech, z nichž žalobce dovozuje, že je oprávněn jako důvod popření vykonatelné pohledávky věřitele uvedené skutkové námitky. Žalovaný na výzvu soudu k žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhl soudu její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že o uplatněné pohledávce bylo rozhodnuto v řádném nalézacím řízení vedeném Okresním soudem v Semilech, který v dané věci rozhodl rozsudkem č.j. 3 C 93/2007-59 ze dne 5.3.2008 ve znění opravného usnesení č.j. 3 C 93/2007-67 ze dne 6.5.2008. Rozsudek Okresního soudu byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 38 Co 221/2008-87 ze dne 30.12.2008. S ohledem na uvedená rozhodnutí, která jsou pravomocná a vykonatelná, vyslovil žalovaný názor, že popření pohledávky insolvenčním správcem je v rozporu s ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, protože důvody popření pohledávky žalovaného insolvenčním správcem vycházejí z jiného právního posouzení věci. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl žalovaný zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalobce v souladu s ust. § 199 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen i.z.), uplatnil v zákonné 30 denní lhůtě proti přihlášenému věřiteli svůj popěrný úkon, kterým popřel při přezkumném jednání v insolvenčním řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku věřitele. Přezkumné jednání se konalo dne 14.1.2016 a žaloba byla podána u insolvenčního soudu prostřednictvím elektronického podání s uznávaným elektronickým podpisem dne 4.2.2016. Žalobci svědčí aktivní legitimace k podání žaloby proti věřiteli, protože jako insolvenční správce dlužníka popřel pohledávku, která byla v insolvenčním řízení dlužníka uplatněna a při přezkumném jednání přezkoumána jako vykonatelná. K výzvě soudu sdělil žalovaný, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Soud nařídil ústní jednání na den 26.5.2016. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a popření pohledávky insolvenčním správcem nebylo učiněno po právu. V insolvenčním řízení dlužníka rozhodl insolvenční soud usnesením ze dne 20.11.2015 o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Současně ustanovil insolvenčním správcem dlužníka Ing. Janu Horákovou a vyzval věřitele k podávání přihlášek pohledávek v zákonné lhůtě 30 dnů. Žalovaný, jako věřitel dlužníka, přihlásil přihláškou evidovanou pod č. P4 svou pohledávku za dlužníkem z titulu smlouvy o úvěru ze dne 25.8.2003 uzavřené mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalovaného ve výši 753.321,23 Kč a dále pohledávku (KSLB 87 INS 24793/2015) z titulu nákladů oprávněného v exekučním řízení ve výši 12.753,40 Kč. Dílčí pohledávka P4/1 byla přihlášena jako vykonatelná na základě rozsudku Okresního soudu v Semilech č.j. 3 C 93/2007-59 ze dne 5.3.2008 ve znění opravného usnesení č.j. 3 C 93/2007-67 ze dne 6.5.2008, který nabyl právní moci dne 2.3.2009. Z protokolu z přezkumného jednání a přezkumných listů vyplývá, že insolvenční správce dlužníka popřel dílčí pohledávku P4/1 přihlášenou ve výši 753.321,23 Kč co do výše 308.517,90 Kč v rozsahu příslušenství pohledávky. Jako důvod popření vykonatelné pohledávky uvedl insolvenční správce skutečnost, že smlouva nesplňuje požadavky pro spotřebitelský úvěr dle § 4 zákona č. 321/2001 S., o podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. V souladu s § 5 citovaného zákona správce uznal úrok z prodlení pouze do výše diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy. Z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 5.3.2008 č.j. 3 C 93/2007-59 ve znění opravného usnesení ze dne 6.5.2008 vyplývá, že soud uložil dlužníku a osobě zavázané společně s dlužníkem uhradit právnímu předchůdci žalovaného společně a nerozdílně částku 211.410,15 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15,80% z částky 110.000,-Kč od 14.2.2007 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 25% z částky 110.000,-Kč od 14.2.2007 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 25% z částky 58.717,55 Kč od 14.2.2007 do zaplacení, a to do 15 dnů. Dlužník je dále povinen zaplatit částku 270,93 Kč a náklady soudního řízení. K odvolání osoby zavázané společně s dlužníkem rozhodl Krajský soud v Hradci Králové o potvrzení rozsudku Okresního soudu vůči druhé žalované. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Semilech je zřejmé, že soud, který byl věcně a místně příslušný k projednání žaloby, se zabýval i příslušenstvím uplatněného nároku z úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že příslušenství pohledávky bylo uplatněno v souladu se smluvními podmínkami a platnou právní úpravou. Dlužník sám v řízení žádné námitky neuplatnil a k žalobě se vyjádřil tak, že dluh uznává, není však schopen jej uhradit. Podle ust. § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v účinném znění, platí, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Soud má za to, že námitka insolvenčního správce, že soud v nalézacím řízení nezohlednil ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, konkrétně ust. §§ 4 a 5 citovaného zákona je námitkou směřující k jinému právnímu posouzení věci, jak ostatně vyplývá rovněž z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. R 106/2013. V citovaném rozhodnutí současně Nejvyšší soud připustil popření vykonatelné pohledávky v případě, že pravomocné rozhodnutí, které je exekučním titulem, žádné právní posouzení neobsahuje. Současně však zdůraznil, že jakékoli (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné. Z uvedených závěrů vyplývá, že popěrný úkon insolvenčního správce směřuje k jinému právnímu posouzení věci, která již byla pravomocně rozhodnuta příslušným soudem, a jako takový je zapovězen ustanovením § 199 odst. 2 insolvenčního zákona. Opačný závěr by byl pravomocně skončeno a byla dle něho nařízena exekuce.

Podle ust. § 202 odst. 1 i.z. ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. V řízení proti insolvenčnímu správci měl úspěch žalovaný, avšak žalovanému proti insolvenčnímu správci nenáleží náhrada nákladů řízení. Náklady řízení nevznikly ani zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, proto soud postupoval dle ust. § 202 odst. 1 a 2 i.z. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 26. května 2016

Mgr. Ing. Petr Štrauch v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Libuše Felknerová