87 ICm 2838/2015
87 ICm 2838/2015-13 (KSLB 87 INS 30643/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Štrauchem ve věci žalobce Citibank Europe plc., reg.č. 132 781,se sídlem Dublin, North Wall Qualy 1 Irsko, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému INKOS HK-Turnov v.o.s., IČ 288 21 955, se sídlem Boharyně 70, PSČ 503 15, insolvenčnímu správci dlužnice Valerie anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Kunratice 49, PSČ 464 01, zastoupenému Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem, se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 148, PSČ 500 03, o určení pravosti nevykonatelné pohledávky

takto:

I. U r č u j e se, že pohledávka žalobce Citibank Europe plc., reg.č. 132 781, za dlužnicí Valerií anonymizovano , anonymizovano , přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka sp.zn. KSLB 87 INS 30643/2013 přihláškou č. P10 ve výši 8.881,00 Kč s příslušenstvím, je po právu.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 23.7.2015 se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení dlužnice vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 30643/2013 v celkové výši 8.881,00 Kč je po právu. Žalobce uvedl, že nesouhlasí s popřením pravosti své pohledávky insolvenčním správcem z důvodu, že pohledávka vznikla dlužnici až po rozhodnutí o úpadku, protože insolvenční správce vycházel dle názoru žalobce při popření pohledávky z nesprávného (KSLB 87 INS 30643/2013) právního názoru. Dle názoru žalobce je pro stanovení okamžiku vzniku pohledávky ve vztahu k dlužnici zásadní datum úmrtí manžela dlužnice, kdy je nesporné, že k němu došlo dne 20.11.2013, tedy před zjištěním úpadku dlužnice. Žalobce v souladu s ust. § 198 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen i.z.), uplatnil proti insolvenčnímu správci dlužníka, který popřel nezajištěnou pohledávku, své právo žalobou podanou v zákonné lhůtě pro její podání, protože zvláštní přezkumné jednání se konalo dne 23.6.2015 a vyrozumění insolvenčního správce o popření nevykonatelné pohledávky věřitele bylo věřiteli doručeno dne 3.7.2015. Žaloba, která byla doručena soudu dne 23.7.2015 byla podána v zákonné 30ti denní lhůtě ode dne konání přezkumného jednání. Žalobci svědčí aktivní legitimace k podání žaloby proti insolvenčnímu správci, protože žalobce uplatnil svou pohledávku za dlužníkem v insolvenčním řízení dlužníka a insolvenční správce na přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, popřel pohledávku věřitele co do pravosti z důvodu vzniku pohledávky až po rozhodnutí o úpadku. Žalobce již v návrhu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nevyjádřil a soud tak má za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Protože ve věci lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání. Žalovaný insolvenční správce ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl a přiznal insolvenčnímu správci náhradu nákladů řízení, protože má za to, že popření pohledávky bylo učiněno po právu, neboť pohledávka žalobce vůči dlužnici vznikla až rozhodnutím dědického soudu, nikoliv smrtí zůstavitele, jak uvádí žalobce. Podle ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Z přihlášky pohledávky, která je založena v insolvenčním spise, soud zjistil, že žalobce, jako věřitel dlužnice, přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice nezajištěnou pohledávku z titulu smlouvy o vydání a užití karty uzavřené s právním předchůdcem dlužnice na základě akceptace žádosti o kreditní kartu č. 1629070 3. Usnesení o zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 11.2.2014, přičemž výrokem VI. vyzval soud věřitele dlužnice k podávání přihlášek pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení. Věřitel je zahraniční právnickou osobou, provozující obchodní činnost na území ČR prostřednictvím organizační složky, proto se na věřitele vztahují ustanovení § 426 a násl. insolvenčního zákona a přihláška pohledávky byla podána včas, protože věřiteli do podání přihlášky pohledávky nezačala běžet lhůta k jejímu podání, protože nebyl insolvenčním soudem vyrozuměn o zahájení insolvenčního řízení dlužnice. Z výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že právní předchůdce dlužnice pan Emerich anonymizovano , anonymizovano , zemřel dne 20.11.2013. Usnesením č.j. 35 D 1786/2013-77, ze dne 24.4.2014, rozhodl Okresní soud v Liberci notářkou Mgr. Dagmar Pasevovou o určení rozsahu majetku spadajícího do dědictví po zemřelém Emerichu anonymizovano tak, že pozůstalé manželce Valerii anonymizovano náleží mimo jiné 1/2 pohledávky žalobce z kreditní karty č. 5101426000229132, v částce 4.440,50 Kč. Usnesením č.j. 35 D 1786/2013-91 bylo rozhodnuto, že čistá hodnota dědictví činí 364.489,-Kč a současně byla schválena dohoda dědiců, dle které dlužnice Valerie anonymizovano nabyla z dědictví mimo jiné pohledávky 1/2 žalobce z kreditní karty č. 5101426000229132, v částce 4.440,50 Kč. Z přezkumného listu (KSLB 87 INS 30643/2013) a protokolu ze zvláštního přezkumného jednání vyplývá, že žalovaný, jako insolvenční správce, popřel pohledávku žalobce uplatněnou přihláškou P10 co do pravosti v rozsahu přihlášené pohledávky 8.881,00 Kč z důvodu, že pohledávka vznikla až po rozhodnutí o úpadku. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel s Emerichem anonymizovano smlouvu, na jejímž základě mu poskytl kreditní kartu č. 5101426000229132. Ke dni smrti zůstavitele činil zůstatek na účtu kreditní karty 8.881,79 Kč, jak vyplývá z výpisu z účtu ke dni smrti zůstavitele. Smlouva byla uzavřena za trvání manželství zůstavitele a dlužnice. Na základě insolvenčního návrhu dlužnice bylo s účinky ode dne 31.10.2013 zahájeno insolvenční řízení dlužnice a dne 11.2.2014 rozhodl insolvenční soud o jejím úpadku. Podle ust.§ 3069 přechodných stanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen NOZ), se pro dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle ust. § 3028 odst. 2 NOZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanovením tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Pro posouzení otázky dědění je tak rozhodným znění zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), ve znění účinném ke dni 20.11.2013. Podle ust.§ 460 OZ se dědictví nabývá smrtí zůstavitele. Podle ust. § 143 odst. 1 písm. b) OZ tvoří společné jmění manželů závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradě jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Podle ust. § 149 odst. 1 a 2 OZ zaniká společné jmění manželů zánikem manželství. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinní manželé splnit rovným dílem. Podle ust. § 473 odst. 1 OZ v první dědické skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem. Podle ust. § 482 odst. 1 OZ je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou. Žalobcem uplatněná pohledávka byla součástí společného jmění manželů, které zaniklo smrtí manžela dlužnice. Insolvenční správce nezpochybnil právní důvod vzniku ani výši žalobcem uplatněné pohledávky. Předmětem sporu tak byl pouze okamžik vzniku povinnosti dlužnice pohledávku uhradit. Žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši 8.881,00 Kč do dědického řízení po zemřelém Emerichu anonymizovano , v němž bylo dědickým soudem rozhodnuto usnesením ze dne 24.4.2014 o vypořádání společného jmění manželů tak, že dlužnici mimo jiné náleží polovina pohledávky věřitele Citibank Europe plc., reg.č. 132 781, z titulu vypořádání společného jmění manželů, a usnesením ze dne 15.7.2014 potvrzeno nabytí dědictví dlužnicí v souladu s dohodou dědiců, dle které je dlužnice povinna mimo jiné uhradit druhou polovinu pohledávky žalobce. V případě obou částí pohledávky vznikla povinnost dlužnice uhradit závazek k okamžiku smrti manžela dlužnice, protože společné jmění manželů zaniká zánikem (KSLB 87 INS 30643/2013) manželství v souladu s ust. § 149 odst. 1 OZ. Dále pak v souladu s ust. § 460 OZ platí, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že o vypořádání společného jmění manželů a vzájemném vypořádání mezi dědici rozhodl Okresní soud v Liberci usnesením vydaným v dědickém řízení až po rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužnice, protože uvedenými rozhodnutími soud potvrzuje skutečnost, která nastala k okamžiku smrti zůstavitele. Dědictví nebylo předlužené, proto dědic odpovídá za pohledávku věřitele v souladu s ust. § 470 OZ v celé její výši. Uvedené závěry ostatně vyplývají rovněž z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSLB 87 INS 30643/2013-P9-8 ze dne 1.9.2015, vydaného ohledně přihlášky pohledávky jiného věřitelé v témže insolvenčním řízení, v němž Vrchní soud mimo jiné uvedl, že vzhledem k tomu, že dle úpravy platné v době úmrtí manžela dlužnice se dle ust. § 460 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších změn nabývalo dědictví smrtí zůstavitele, přičemž dle ust. § 470 odst. 1 téhož zákona odpovídal dědic kromě jiného za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí, je odvolací soud přesvědčen o tom, že odvolateli nic nebránilo v tom, aby i tyto pohledávky přihlásil do insolvenčního řízení v přihlašovací lhůtě určené soudem v usnesení ze dne 11.2.2014 (č.d. A-13) jakožto pohledávky podmíněné tím, zda v dědickém řízení bude rozhodnuto o tom, že dluhy z nich plynoucí přecházejí na dlužnici. To, že tak odvolatel neučinil, resp. že je do insolvenčního řízení přihlásil opožděně až po uplynutí přihlašovací lhůty poté, kdy obdržel vyrozumění notářky, jde toliko k jeho tíži. S ohledem na uvedené závěry má insolvenční soud za prokázané, že insolvenčním správcem uplatněná námitka, že pohledávka vznikla až po rozhodnutí o úpadku dlužnice, není důvodná, a žalobcem uplatněná pohledávka byla do insolvenčního řízení dlužnice přihlášena po právu v celé přihlášené výši 8.881,00 Kč, o čemž rozhodl tímto rozsudkem. Podle ust. § 202 odst. 1 i.z. ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. V řízení proti insolvenčnímu správci měl žalobce plný úspěch, proto soud postupoval dle ust. § 202 odst. 1 i.z. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 17. prosince 2015 Mgr. Ing. Petr Štrauch v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Libuše Felknerová