87 ICm 2751/2016
87 ICm 2751/2016-8 (KSLB 87 INS 8385/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Štrauchem ve věci žalobce Radky Šimkové, IČ: 662 43 394, se sídlem Praha 1, V Kolkovně 921/3, PSČ 110 00, insolvenční správkyně dlužnice Renáty anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Jablonec nad Nisou, Liberecká 3424/38, PSČ 466 01, zastoupené Mgr. Martinem Čumpelíkem, advokátem, se sídlem Praha 1, V Kolkovně 921/3, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Ondřeji Marešovi, LL.M., soudní exekutor, IČ 662 53 799, se sídlem Litoměřice, Masarykova 679/33, PSČ 412 01, o určení, že popření pohledávky věřitele insolvenčním správcem v insolvenčním řízení dlužníka bylo učiněno po právu

takto:

I. Žaloba na určení, že popření pohledávky P12 přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 8385/2016, bylo co do částky 7.865,-Kč učiněno po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 1.8.2016 se žalobce, jako insolvenční správce dlužníka, domáhá určení, že úkon, kterým popřel při přezkumném jednání vykonatelnou pohledávku žalovaného ve výši 7.865,-Kč co do její pravosti, byl učiněn po právu. Žalobce uvedl, že jako insolvenční správce dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 8385/2016 popřel při přezkumném jednání přihlášenou vykonatelnou pohledávku žalovaného co do pravosti, protože žalovaný, jako věřitel dlužníka, nevymohl na v exekučním řízení isir.justi ce.cz Žalobce ve svém návrhu mimo jiné poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.12.2015, č.j. 29 Cdo 5/2014, který judikoval, že nárok exekutora na úhradu nákladů exekuce proti povinnému vzniká pouze v případě, že v rámci exekučního řízení bylo vymoženo nějaké plnění. Dále žalobce uvedl, že v rozporu s pravidlem hospodárnosti vedl exekutor na dlužníka dvě exekuční řízení, která však měla být spojena. Z tohoto důvodu žalobce uvedl, že měl-li by mít žalovaný nárok na náhradu nákladů exekuce a odměnu exekutora tak pouze jednou a nikoliv 2x, jak bylo přihlášeno přihláškami P12 a P13. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. Soud má za to, že jsou splněny zákonné podmínky řízení a v rámci podané žaloby přezkoumal nárok žalovaného vůči dlužníku a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejdříve zabýval podmínkami řízení. Žalobce v souladu s ust. § 199 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen IZ), uplatnil v zákonné 30 denní lhůtě proti přihlášenému věřiteli svůj popěrný úkon, kterým popřel při přezkumném jednání v insolvenčním řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku věřitele. Přezkumné jednání se konalo dne 30.6.2016 a žaloba byla podána u insolvenčního soudu prostřednictvím datové schránky dne 1.8.2016. Žalobci svědčí aktivní legitimace k podání žaloby proti věřiteli, protože jako insolvenční správce dlužníka popřel pohledávku, která byla v insolvenčním řízení dlužníka uplatněna a při přezkumném jednání přezkoumána jako vykonatelná. Žalovanému svědčí pasivní legitimace, neboť je přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení dlužníka, přičemž jeho vykonatelná pohledávka byla popřena insolvenčním správcem. K výzvě soudu zda účastníci souhlasí s rozhodnutím bez jednání se ani žalobce ani žalovaný nevyjádřil. Soud tak ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu má za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Protože ve věci lze rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a popření pohledávky insolvenčním správcem nebylo učiněno po právu. Z přihlášky pohledávky P12 věřitele JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M. soud zjistil, že žalovaný, jako věřitel, uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka Renáty anonymizovano pohledávku ve výši 7.865,-Kč z titulu náhrady nákladů exekuce a odměny soudního exekutora dle rozhodnutí 124 EX 6245/11-67 ze dne 26.5.2014, a to jako pohledávku splatnou a vykonatelnou. Jak vyplývá z protokolu z přezkumného jednání a přezkumných listů založených v insolvenčním spise, popřel insolvenční správce pohledávku uplatněnou přihláškou P12 v celém rozsahu co do pravosti pohledávky, protože dle jeho názoru opírajícího se o rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 29 Cdo 5/2014 ze dne 22.12.2015 věřiteli nárok na náhradu nákladů exekuce nevznikl. Právní názor insolvenčního správce, který popřel při přezkumném jednání pohledávku věřitele co do pravosti, vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2015 ve věci 44 ICm 869/2011, 29 ICdo 5/2014, v němž dovolací soud dovodil, že pohledávka spočívající (KSLB 87 INS 8385/2016) v nákladech soudního exekutora vzniká v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část. Uvedený závěr však již neobstojí, neboť Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ze dne 1.7.2016 dovodil, že již v okamžiku, kdy bylo vůči stěžovateli k jeho návrhu zahájeno insolvenční řízení, měl soudní exekutor vůči němu nárok na náhradu nákladů exekuce (tj. na odměnu a náhradu hotových výdajů) v právními předpisy stanovené minimální výši, když tento nárok mu vznikl v okamžiku, kdy byla vůči stěžovateli exekuce nařízena a soudní exekutor byl pověřen jejím provedením, a to bez ohledu na to, že jím do doby zahájení insolvenčního řízení nebylo v rámci exekuce vymoženo žádné plnění a zároveň nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Současně Ústavní soud dovodil, že soudní exekutor je oprávněn (povinen) přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení. Nález Ústavního soudu zásadním způsobem změnil pohled na povinnost povinného v exekuci hradit náklady exekuce i v případě, že exekutor v rámci exekuce na vymáhanou pohledávku ničeho nevymůže. Ústavní soud uzavřel, že soudnímu exekutorovi vzniká nárok na náhradu nákladů exekuce (odměny a náhrady hotových výdajů) bez ohledu na to, zda v rámci exekuce byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce nebo bylo vymoženo nějaké plnění. Uvedené závěry Ústavního soudu, které jsou závazné, je nutné aplikovat i v daném případě, a to přesto, že rozhodnutí bylo vydáno až po přezkumném jednání, protože uvedené rozhodnutí Ústavního soudu nemění ani neruší zákonnou úpravu, ale pouze sjednocuje její výklad. V daném případě vydal v exekučním řízení soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M. příkaz k úhradě nákladů exekuce v minimální výši 7.865,-Kč skládající se z odměny exekutora ve výši 3.000,-Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3.500,-Kč a rovněž v náhradě DPH ve výši 21%, tedy v částce 1.365,-Kč. Uvedené náklady exekuce pak soudní exekutor uplatnil jako věřitel dlužníka v insolvenčním řízení přihláškou ze dne 9.6.2016. S ohledem na závěry Ústavního soudu nezkoumal soud, zda v rámci exekučního řízení bylo vymoženo plnění k úhradě pohledávky věřitele, protože by tato skutečnost neměla vliv na oprávněnost nároku žalovaného. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen e.ř.) ve znění účinném ke dni vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, jsou náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu, a je-li exekutor nebo správce závodu plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen "náklady exekuce"). Náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času je nákladem exekuce do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Účelně vynaložené cestovní výdaje a ztrátu času přesahující tuto částku hradí exekutorovi oprávněný; o tom musí být poučen ve vyrozumění o zahájení exekuce. Podle ust. § 87 odst. 3 e.ř. hradí náklady exekuce exekutorovi povinný. Podle ust. § 89 e.ř. dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů. Podle ust. § 6 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném ke dni vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce (dále jen vyhlášky) činí odměna za exekuci ukládající zaplacení peněžité částky nejméně 3.000,-Kč. Podle ust. § 13 odst. 1 vyhlášky náleží exekutorovi v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, odborná vyjádření, opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání dat z centrálních informačních systémů. Na základě uvedených skutečností má soud za to, že popření pohledávky žalovaného insolvenčním správcem v insolvenčním řízení dlužníka nebylo učiněno po právu a rozhodl o zamítnutí žaloby. Soud se nezabýval námitkou žalobce, že žalovaný nespojil v rozporu se zásadou hospodárnosti dvě exekuční řízení ke společnému projednání a náleží mu tak náhrada nákladů exekuce pouze ve výši 1x 7.865,-Kč, protože tato skutečnost nebyla uplatněna žalobcem při přezkumném jednání a její uplatnění v žalobě je v rozporu s ust. § 199 odst. 3 IZ Podle ust. § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. V řízení proti insolvenčnímu správci měl úspěch žalovaný, avšak žalovanému proti insolvenčnímu správci nenáleží náhrada nákladů řízení. Náklady řízení nevznikly ani zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, proto soud postupoval dle ust. § 202 odst. 1 a 2 IZ a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 6. září 2016

Mgr. Ing. Petr Štrauch v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Libuše Felknerová